Den nepřečtených knih

31.8.2013

Už podruhé letos je poslední srpnový den věnován nepřečteným knihám. Na co všechno lidi nepřijdou! :-)
No, já bych tedy měla co slavit a co dočítat, protože na mém nočním stolku je vždy komínek rozečtených knih- některé čtu, protože je potřebuju k práci, jiné zas mám pro rozptýlení- do toho chci stíhat sledovat "módní trendy v literatuře", což se mi zpravidla nedaří vůbec ;-) Zkrátka vrším a shromažďuju a rozčiluju se, když v knihovně musím některé po měsíci vrátit, protože už se hlásí další čekatel na půjčení...



Nicméně knihy v naší domácnosti mají své místo- tedy několik míst :-) A já se budu snažit všechny pěkně dočíst :-) Třeba mi k tomu dopomůže to deštivé počasí, které se má do ČR dostavit.

Průzkum zjistil, že téměř třetina knih, které Češi vlastní doma, zůstávají nepřečtené... a které tituly byly uváděny jako nepřečtené nejčastěji?
To je k vidění třeba zde: http://www.justit.cz/wordpress/2013/08/29/infografika-a-taky-pozvanka-na-den-neprectenych-knih/

Tak příjemné počtení!

Školní blázinec pomalu začíná...

28.8.2013

Školní blázinec se  pomalu začíná vkrádat do našich domácností. Na internetu probíhají živé diskuze o tom, co dítěti koupit a kolik to všechno stojí... kde na to ty maminky berou čas??

Seznam požadovaných pomůcek Martinka domů v červnu také přinesla, něco bylo použitelné z předchozích let, jiné jsem dokoupila a debatovat o tom asi moc nemá cenu. To, co mně může připadat zbytečné a neužitečné, může být pro p.učitelku právě tím, čím ona děti namotivuje k nějaké činnosti a nebo s nimi bude provádět něco, co já bych svým unaveným mozkem už nevymyslela ani ve snu.

2.září Martinka poprvé půjde do 4.třídy.
Na webu školy visí předpokládaný konec vyučování v 9:15. Logicky mě napadlo, že dítěti na ten den odhlásím oběd. Snažila jsem se využít online systém, do kterého škola loni zainvestovala, nicméně možná měla zainvestovat i do nové paní hospodářky.

Kdykoli jsem něco vyřizovala s kanceláří školní jídelny, vždycky to byl problém. Kupříkladu mi paní po telefonu nemohla sdělit, jaký zůstatek peněz je na kontě mojí dcery, protože nemůže vědět, jestli já jsem já a je to informace příliš osobní. Tak jsem tam musela jít osobně, abych se dozvěděla, že tam máme přeplatek. Samozřejmě úřední doba je v pravé poledne, a pak už ne. Běsnila jsem. Paní byla nejenže nepříjemná- na pohled i na pohovor.

Rok se s rokem sešel- a jídelní problém byl na světě! Online objednávkový systém poslední týden v srpnu nefunguje (???). Tudíž objednávání obědů lze uskutečnit osobně, nebo po telefonu. Tak jsem vzala sluchátko a dodala si odvahy zavolat.

Po dvojím zazvonění se na druhém konci ozvalo: "Školní jídelna. Vedoucí u telefonu!"
Představila jsem se a jednou větou poprosila o odhlášení obědu na 2.9.- ještě jsem ani nedořekla pro koho a PANI VEDOUCÍ mě přerušila zoufalým zvoláním:"Ježišmarjá! Teď tady dělám seznam  nových strávníků... "
Tak jsem najela na stejný způsob komunikace a suše jsem jí odpálkovala: "Já nechci přihlásit nového strávníka. Já chci odhlásit oběd!"
"Já slyšim", řekla ta osoba, "já vám jen řikám, že tady mám spoustu práce a na vás musim založit nový seznam! Kde teď najdu nějaký papír..."
"Nezdržovala bych vás ani sebe telefonováním, kdyby fungoval online systém odhlašování obědů", dodala jsem argument, proč jsem (velmi nerada!!!) musela vytočit tohle prokleté číslo.
"Systém nefunguje, protože teď tady funguju já!", soptila PANI VEDOUCÍ.
"Nojo, tak to pak musíte počítat s tím, že po vás lidi budou tu a tam něco chtít odhlásit", a chtělo se mi zařvat oblíbenou repliku dr. Štrosmajera z Nemocnice na kraji města.

Drzá osoba si nedala pokoj a pokračovala v invektivách: "No to teda nevim, proč chcete oběd odhlásit, když my vydáváme od 9:30! A nemyslete, oni vám ho domů nepustěj dřív! Bude tady! A pak půjde rovnou na oběd!"
Tep jsem měla už tak na 130 a dalo mi hodně práce udržet hlas v klidové poloze. Trvám na svém:"Prosím vás, já chci odhlásit oběd na 2.9. Můžete mi vyhovět?"
"Můžu, ale řikám vám, že vydáváme od půl desátý a že to má akorát po škole. Nebude nikde čekat."
"Ano, ale my doma obědváme později, takže nebudeme jíst vaše špagety v době snídaně. Rozumíme si?", dodávám zcela znechucená.
"Rozumíme, píšu si, ale řikám vám..."
Zavěsila jsem.  Kvůli 30korunám se nenechám odvézt do blázince.

Často mi na mysl přijde "moudro" z medvídka Pú: "Jsou dni, kdy ti vůbec nepomůže, že umíš napsat slovo MYSLIVEC"


Škola je opravdu zvláštní časoprostor. Nevím, jestli jsou dva měsíce dostatečně dlouhou dobou, aby člověk nabral sílu tam znovu vstoupit ;-)

Pod národním stromem

 srpen 2013

Tento příběh bude krátký a funerální.
Někdy stačí jedna věta- a připadám si,. jako kdybych za sebou měla celý semestr školy života.

Vydala jsem se na hřbitov. Bylo pěkně a Martina se poflakovala doma, tak jsem se jí zeptala, jestli nechce jít  se mnou, že se jdu projít a vezmu to přes hřbitov.

Někdy chce, jindy řekne, že nemá zájem. Neberu si to osobně a snažím se i na negativní odpověď tvářit neutrálně, aby dítko nenabylo dojmu, že matce musí vyhovět, aby ji potěšilo. Nechci jí z toho dělat povinnost, nechávám tomu volný průběh. Martina tentokrát jít chtěla.

Když je hezky, chodíme pěšky. Přes lesopark je to příjemná tříkilometrová procházka. Během ní je čas na povídání, Martina obvykle poletuje kolem cesty a mačká praskavky a sbírá si poklady v podobě přírodnin- žaludy, kůry, klacky...

Došly jsme na hřbitov, kde následoval klasický rituál: kytky do vázy, zapálit svíčku a omést od napadaného náhrobní desku...
Martina mi mezitím pokládala spousty různorodých otázek. "Co je tohle za kytku?- Kolik bylo té paní, když tam má čísla 1921- 1995... -Jak dlouho bude hořet ta svíčka?..." Libuju si, že tohle je paráda ;-), žádné psycho, nic těžkého k přemýšlení- a najednou lup!

"Co to je?", ptá se dítě a mezi prsty točí suchým květem lípy s malým oříškem uprostřed, který právě sebralo z náhroku.

 

"Co by to bylo. Uschlý kus květu lípy", snažím se podat uspokojující odpověď.
"Lípy?", užasle opakuje Martina, "A kde se tu vzal?"
"Koukni se nad sebe. Máš tu celý strom! Ty hlavo dubová", pohotově dodávám návod, jak snadno zjistit, kde se vzalo - tu se vzalo :-)
"Ahá, tady je celá lípa!", pochvalně na to moudrá sova. "Tyjo, Majda se tedy má! Odpočívá si pěkně pod NÁRODNÍM stromem...", konstatovala vlastenecky.
A po krátké odmlce mírně pokrčila rameny a dodala: "A zdá se, že je jí to úplně jedno..."

Ach ty asocicace... to mě jednou zahubí...

No, takže takhle naše hřbitovní filozofie... asi založím nový "vědní" obor ;-)

Lamželezo

27.8.2013

A takhle to dopadlo, když mi v práci řekli: "Dneska večer uklízečka nepřijde, je nemocná. POŘÁDNĚ zamkni, odcházíš poslední..."

S vervou sobě vlastní, obtěžkána kabelkou a svými spisy jsem otočila klíčem tak, že půlka ho zůstala v zámku. Navíc tak nešťastně, že nešel vyndat ani primitivním šťouracím nástrojem, jaký jsem si z kancelářské svorky dokázala vyrobit.

Dojela jsem domů a šílela, že budu muset povolat ráno zámečníka, protože se tam nikdo nedostane, když torzo klíče vězí v zámku...

Wlk je naštěstí za ty roky celkem vytrénovaný na plnění úkolů s neobvyklým zadáním. Co se týče nechtěné demolice čehokoli, jsem v tom docela dobrá a vynalézavá ;-)
Wlk vše bere  jako výzvu, aby sám sobě (a možná i okolí) dokázal, že je univerzálním hodinovým manželem ;-)
No a internet-to je zlatý důl, tam se najdou poklady- tedy i podrobný návod, jak takovou patálii vyřešit svépomocí :-)



Takže záhadu zamčené budovy bravurně vyřešil, čímž mi výrazně pomohl. :-)

Letní čtení

26.8.2013

 Tenhle příspěvek bude o tom, jak šelma kočičí zotročila nezkrotnou babičku ;-) a taky trochu o knihách :-)

Na úvod by bylo dobré připomenout, že miluju kočky :-) Jednoho kočičáka jsem si pořídila domů. Je to samozřejmě už kočičák několikátý. Kočky mají sice devět životů, ale ne tak dlouhých, aby pokryly život lidský :-(

Tenhle  je ovšem první ušlechtilý. Britský červený kocour. Návštěvy ho různě urážejí posměšnými názvy typu-zrzek, zrzoun, Garfield ... ale jemu je to jedno, on dobře ví, že tady je pánem on - Tobin.

Tenhle kocour si docela zotročil naši babičku, která je proslulá tím, že neposlouchá ani ty, které by měla ;-).
Babička si pěkně odpoledne sedla ke stolu a hodlala si číst. Tobin ovšem uznal, že je doba vhodná na mazlení a vysápal se babičce na klín a lísal se, až z toho usnul. Babičce přímo na rozevřené knize. Překvapila jsem je zrovna v tomto okamžiku... Babička si stěžovala, že nemůže číst, protože nemůže otáčet stránky, aby ho nevzbudila :-))

Mně se to náramně  hodilo, protože městská knihovna zrovna vypsala fotosoutěž, kdy se mají posílat fotky, jak kdo (a kde) v létě čte ;-) Soutěž trvá do konce srpna, takže se lze aktivně zapojit :-)

Já doufám, že Tobin vyhraje alespoň knihu- a babička mu ji bude předčítat ;-)

 

Deštivá neděle a její pozitiva

25.8.2013

Předpověď počasí věštila, že bude následující dny pršet, což vyšlo přesně.

Ráno jsem se vrhla na smejčení doupěte. Posléze došlo i na haldu žehlení, na kterou nebyl přes týden čas a která si tu v klidu pěkně rostla do výšky.

Lovila jsem mezi CD, koho si vyberu jako společníka k této nenáviděné činnosti. Vyhrál Saroyanův Tracyho tygr v podání Vlastimila Brodského. Byla to dobrá volba. Zjistila jsem, že jsem tu knihu četla už hodně dávno...,

...a tak jsem nelenila a v knize zalistovala. Úryvek "o lidech" - tedy rozhovor psychiatra a Toma Tracyho - no nemá chybu!! 

Jeden z literárních skvostů, ke kterým se ráda vracím i po letech... a to, že prší, to je vlastně dobře :-) Jinak bych zas těkala někde venku a neměla na čtení čas - ba ani pomyšlení ;-) Takhle mám vyžehleno a ještě jsem lehce "sečtělá" :-)

Přes Pokličky do Ráje

24.8.2013

Dnešní sobota- jeden z posledních slunečných prázdninových dní  :-(
Vydali jsme se na výlet na Kokořínsko.

Ani já jsem se neubránila pokušení vyfotit si ceduli s poetickým názvem obce, který je lehce zavádějící :-) Tahle fotka v albu jistě nechybí nikomu, kdo zde kdy byl.

 

Dopřáli jsme si lehkou cca 10km túru

Cesta vedla příjemně lesem s výhledem na skály a tu a tam se naskytly pohledy dolů do hlubokého údolí.

A tady jeden přírodní úkaz: pokličky.

Odtud pěkně po schodech dolů... Schody už něco pamatují a jsou- no řekněme "neúplné" :-(

Martina okukovala skalní světničky a bytečky.

A když jsme překonali první úsek cesty prosycený otázkami: "A kdy už tam budem? A jak je to ještě daleko? A kdy bude svačina?...", zklidnila se a celou cestu vykládala o všem možném a v závěru se divila, kolik kilometrů vlastně ušla. Achjo :-)

Nádherná vycházka. Těšila jsem se na místní hospůdku, že si dáme i věčeři a pak pofrčíme domů, ale Martina prohlásila, že nejlíp vaří náš tatínek (to jako WLK!!!)  a že pojedeme na večeři domů. ;-) Tatínek se tetelil blahem .... a doma jsme si dali špagety :-) 

Adept na ocenění

23.8.2013

Mám dny, kdy bych se mohla zařadit mezi čekatele na ocenění za aplikaci lidské blbosti v praxi. V srpnu patrně probíhá mé soukromé mistrovství v této disciplíně.

Víceboj začal disciplínou interiérového geocashingu - ovšem bez zadaných souřadnic.
Několik týdnů jsem se snažila najít svůj VŠ diplom. Potřebovala jsem po dlouhých letech jeho kopii k životopisu. A ejhle! Po všech těch přestavbách a loňských stěhovacích manévrech v bytě jsem zjistila, že ona skříň, kam se ta univerzitně-karlovská roura s neforemným kusem ručního papíru vešla, už u nás doma není. Roura nebyla k nalezení. Jako uchazeč jsem nebudila asi příliš důvěryhodnosti, neb všechny ty kauzy z plzeňských práv  atp. názorně předvedly, jak všelijak lze k diplomu přijít.

Provedla jsem díky tomu pátrání vánoční úklid několika šuplíků a skřínek- s výsledkem: diplom nenalezen.
Až takhle minulou neděli po půlnoci uléhám do postele. Smířená s tím, že mě čeká kolečko získávání duplikátu této listiny- lehnu na bok a hledím do skříně, jejíž dveře zůstaly nezataženy- a hle- v úrovni půl metru nad zemí- v polici mezi svetry vykukuje roura!  Kde se tam vzala a jak to, že jsem ji neviděla, když jsem tam opakovaně koukala a šmátrala- to zůstane nerozluštěnou záhadou. ;-) Každopádně mám, co jsem chtěla! :-)

   

Pozitivní srpnová událost: úterní duha nad sousedními domy ;-)

Další disciplína byla zaměřena na komunikační schopnosti.

19.8. měla Martinka nastoupit na příměstský tábor. Chodí už třetím rokem a je moc spokojená. Náš Dům dětí se moc snaží, akce mají pestré a vždy nachystané. Den předtím jsme se v noci vraceli z Moravy. Koukla jsem do mailu, jestli nepřišly nějaké organizační pokyny, ale nikde nic. 

Ráno jsem si přivstala- abych zavolala sousedce, jak to je s tou organizací? Co mají mít děti s sebou. Bylo půl sedmé ráno a v 9hodin měly děti sraz. Sousedka mě ujistila, že pokyny přišly už v červnu. Byli jsme tou dobou na dovolené, tak jsem ji poprosila, jestli mi je může přeposlat, že jsem to asi omylem smazala. Když dokument dorazil, bylo mi jasné, že ho vidím poprvé. Nic takového mi nepřišlo. Prohrabala jsem složku s dokumenty, papírů z DDM tam byla celá kupa, jistojistě vím, že už máme od června zaplacený kroužek na rok 2014, ale žádné potvrzení týkající se této aktuální akce jsem nenašla. 

Vlítla jsem na Wlka, ať se okamžitě koukne do banky, jestli to platil ze svého účtu... hledal, ale nic nenašel. 

 To je konec! Já, která jsem všechny známé od února popoháněla, ať si přihlásí děti včas, že bude hned vyprodáno, jsem nakonec nezaplatila, ba možná dítě ani nenahlásila... Hodiny letěly jak splašené.

Viděla jsem ve svých představách dva hrůzné obrazy: 

První: v 8hodin - tedy za 40minut- zazvoní Martince budík a já jí budu muset říct, co se stalo- další trauma pro moje dítě!!

Druhý: v 9hodin mám být v práci a nutně potřebuju vytisknout několik dokumentů, bez kterých nemohu opustit byt a potřebuju alespoŇ půl hodiny V KLIDU pracovat!! 

Stres. Co teď? Vzala jsem telefon a volala hlavní vedoucí. Známe se už několik let, obě moje děti si ji velmi oblíbily. Omluvila jsem se, že volám tak časně. Okamžitě se vyděsila, co se děje?
Říkám, že se mi stala taková těžko uvěřitelná věc... na druhém konci náznak omdlení- uvědomila jsem si, že paní má asi jisté asociace, a tak jsem pro jistotu zahlásila: "Nebojte, všichni jsme živí ;-), ale prosím vás, máte Martinku zapsanou v seznamu?" 

Paní je velice ochotná, a tak si oddychla, že se neděje nic vážného a švitořila:"Nojo, počítám s vámi...počkejte... No, helejte- víte, že vás tu nevidím? Vy tu nejste!! A já byla přesvědčená, že martinka jde!" 

Tak to mě tedy oblilo horko. Dalších několik minut jsem se snažila vysvětlit svůj nevysvětlitelný způsob jednání, že nejen Martinka, ale i my všichni i její kamarádky- jsme počítali s tím, že JDE. Jen jaksi... no- podle očekávání měli plno. Nakonec byla Martina přijata- je to stálý a bezproblémový zákazník, tak asi tak.V tu chvíli se musela někde ozvat šílená rána, jak mi spadl balvan ze srdce.

Jestli tedy přijde ještě něco do srpnové třetice, tak mě zlatá medaile rozhodně nemůže minout!
Je to zvláštní úkaz: Někdy zvládám několik složitých operací najednou a jindy zas ani jednu primitivní...

Premiérové Líbánky

22.8.2013

Dnes měl v kinech premiéru další Hřebejkův film- Líbánky. Mám české filmy ráda- tedy lehce jim nadržuju :-), ale zase nejsem žádný filmový maniak. Mám-li si vybrat, radši zajdu do divadla.

Nápad jít na Líbánky byl spontánní a jeho realizace byla expresní. Vyrazili jsme s Wlkem do kina našich studentských let - do Světozoru na Václavák!

Film má sice romantický název, ale tím romantika končí- pokud nepočítám úchvatné záběry na sluncem prosvícenou českou krajinu ;-).
Jinak pro mě osobně psychomasakr!

 

Děj prozrazovat samozřejmě nebudu-  snad jen to, že se odehrává ve několika dnech- z toho jeden je svatební. Krásná těhotná nevěsta Aňa Geislerová a slunný den - hotová idyla. Do toho jeden nezvaný host- a všechno je jinak. Pak už jste až do konce filmu stále na pochybách, jak to bylo doopravdy. Co je výmysl a co je těžko uvěřitelná skutečnost.

Přišla mi na mysl spouta otázek...
Co vlastně víme o těch, které si bereme dobrovolně a slibujeme si vzájemně, že spolu budeme navždy? A mají hříchy mládí promlčecí lhůtu?
Může zdánlivá nedospělost fungovat jako omluvenka na to, co jsme provedli?
Jak moc o sobě lžeme svému okolí?
Můžeme obelhat i sami sebe?
Měníme se s přibývajícím věkem- nebo jsme stále stejní, jen ten, kdo nás miluje nevidí naše stinné stránky?
Co všechno jsou rodiče ochotni udělat pro svoje děti? 
Zločin a trest?
Co s kostlivci ukrytými ve vlastní skříni? 

Film skončil. Na plátně byla dlouhou chvíli němá tma. V sále nikdo ani nedutal. Všichni přemýšleli. Určitě měl každý z nás o čem.

Bude to znít asi feministicky, ale je to můj dojem: všichni mužští hrdinové byli odsouzení i politováníhodní zároveň. Každý za něco jiného. Průšviháři, vyvrženci, slaboši... a přesto si je krásné ženy vybraly za otce svých dětí... v reálu to jistě funguje obousměrně- tedy pohlaví mohou být libovolně zameněna.

Líbánky, při kterých mrazí. Není špatné je vidět, jen je třeba zhlédnout je v mimořádně dobré psychické kondici ;-) Naposledy jsem takovou filmovou depku utržila po zhlédnutí dánského filmu "Hon".

S odstupem

21.8.2013

S odstupem 45let byly pořízeny tyto fotografie.

Dnes bylo na Václaváku krásně. Teplo, slunečno a klidno.
Ruštinu ovšem i po 45letech slyšet bylo. Jak jinak. Praha je turistů ráj... tedy i těch ruských.

Rok 1968 byl pro naši rodinu opravdu osudovým. 

Nevím, jak to naši všechno přežili... kádrový profil naší rodiny nebyl zrovna tím, který by splňoval kritéria budovatele socialismu... a do toho jsme se ještě narodila já ;-)

Sleduju na Seznamu Pelíšky. Miluju ten film, ačkoli ho znám už zpaměti.
Prohlížím si dobové fotky, které se dnes všude na internetu vyrojily  a doufám, že něco podobného už nikdy nezažijeme. My- ani naše děti.