Šansonovinky

26.2.2013

Lístky na tento kulturní večer jsem koupila kamarádce jako dárek k narozeninám. Co má jeden pořád vymýšlet. Hrníčky, obrázky a jiné dárečky sice člověka potěší, ale záhy nastane problém: Kam s tím?... Drobné radosti se časem doma kupí, člověk se z nich těší, ale kam to všechno dávat... najela jsem na systém: Daruj zážitek :-) Ten vám 1/nikdo nevezme a za 2/ nespotřebuje žádný prostor, nikde nebude překážet... no a Wlk dodává, že zážitek nemusí být pozitivní, ale silný, takže odpadá i riziko toho, že by dárek mohl být nevhodný :-)

Šansonovinky byly ovšem dobrou volbou. Komponovaný pořad ze šansonů známé dílny Hapka-Horáček přišly zazpívat hvězdy hudebním nadáním a úžasnými hlasy obdařené: Věra Nerušilová, Ondřej Ruml, Lucía Šoralová a Honza Roušar. Ke klavíru zasedl osvědčený bavič a skvělý hudebník Václav Tobrman a za bubny samozřejmě Petr Zimák.

Alespoň malá ukázka zachycená na telefon :-) Ondra Ruml a Nepřeberná pokušení....




Večer to byl naprosto úžasný. Obdarovaná M. pravila velice dojatě, že tak krásný dárek v životě nedostala a že už ode mne nic jiného nikdy nechce :-)) ...no vida! :-) Daruj zážitek..jak se to osvědčilo! ;-)

A já musím říct, že  čímdál víc se mi začíná Malostranská beseda jako kultruní stánek líbit. Klubové pořady mají vždy příjemnou atmosféru. Má to jen jednu nevýhodu- z nabídky bych si vybrala tolikrát, že bych možná mohla mít v Malostranské besedě přechodné bydliště- abych neztrácela čas dojížděním :-) Zatím se hodně brzdím, ale i tak tam 2x do měsíce pravidelně zajdu.... je z čeho vybírat!

Příjemné vzpomínání

27.2.2013

Příjemné vzpomínání na dovolenou v horách mě provází od pondělka. Všichni se mě vyptávají, jak bylo, takže myšlenkami jsem stále ještě o týden zpět :-)

Vtipálci reagovali na můj zážitek s italskou angličtinou- a posílají vtipné narážky a legrácky. 

Video je myslím přesné...  moje chyba, že jsem varování-že se tam nedomluvím-  nebrala vážně ;-)

Ráda vzpomínám i na italskou kuchyni. Vynikající!!  Hromada zeleniny a těstovin a karafa vody nechyběla při žádném servírování.

Při jedné večeři Martinka povídá: " Mě štve, že tady všechno jedí s tím jehličím?"

... myslela tím všudypřítomné větvičky  rozmarýnu :-))


A na opakované žádosti- cože to bylo za hotel, kde jsme bydleli, přidávám jedno ilustrační foto.
Hotel Il Cervo. Všechno chválím- polohu, výhled, vybavení i rozměry pokoje, jídlo (vynikající!!), personál v restauraci bez kritiky, recepční- mohly by umět alespoň základy angličtiny- jinak ochotné a usmívající se. Čisto, teplo... jediné, nač bych asi upozornila je, že je velmi oblíben mladými (hlučnými) skupinami. Kdo špatně usíná (či spí), ať jde radši jinam. Nám to nevadilo, ale zaragistrovali jsme to! ;-)

Návrat z Alp

23.2.2013

Sobota ráno. Máme sbaleno. Připraveno na cestu domů. Ještě zastávka v obchodě- nakoupit pár drobností  a můžeme vyrazit.

V Tarvisiu svítí sluníčko a nám se vůbec nechce odjet. radši bychom brázdili sjezdovky a popíjeli výbornou kávu... Ještě jedno zátiší... odborníci můžou hádat, jaký typ letadla je to vystavený u sjezdovky ;-)

Od včerejška mi pípají varovné SMS, že doma sněží a chystá se sněhová kalamita, aŤ se snad radši ani nevracíme. Wlk studuje srážkové mapy Evropy a hledá cestu domů ;-) D1 jsme zavrhli.
Cesta nějakým zázrakem proběhla bez problémů. Sněžení nás zcela minulo??! Silnice vzorně uklizené. Wlk svištěl a  skoro nikde nestavěl :-)

I s hodinovou pauzou nám cesta trvala 7hodin. Paráda.
Ovšem než jsme dojeli ku Praze. Tady sníh samozřejmě nikdo nečekal. První a poslední pluh jsme potkali u Písku. Další až v Argentinské ulici v Praze. Nevím, kde jezdily, ale kolem Prahy a ve městě samotném vozovky příliš bezpečně sjízdné a uklizené nebyly. Patrně  mělo problém se sněhem  vyřešit důrazné upozornění, které řidičům vyslala média: "Zůstaňte doma, nevyjíždějte!" Ještěže sněžilo jen pár hodin.

Tak tohle byla první zimní dovolená, kde jsem si opravdu užila a odpočinula, byť jsem každý den padla do postele a byla totálně zničená. Ani jsem netušila, jak moc potřebuju tu změnu prostředí a tu fyzickou námahu. Výborná terapie. Hodlám Alpy navštěvovat častěji ;-)

Loučení s Alpami :-(

22.2.2013

 Pátek-poslední lyžovací den. Mě - zapřísáhlého nesportovce- všechno bolí, ale líbí se mi tu natolik, že se každý den ráno přemůžu a jezdím do vypnutí vleků ;-)

Během dopoledne konečně přestalo sněžit! Sníh se sypal celou noc a nasypalo se po dost! Jenže Ital sníh v únoru očekává a nelení a silnice pluží a parkoviště jakbysmet, aby turisti měli pohodlí a nešli jinam! ;-)

Martinka si oblíbila zvířecí stezku. Na konečné jedné lanovky byla pro děti taková malá objížďka lesem. Projíždělo se kolem zvířat, která vypadala docela věrně :-)

Zde je setkání s medvědem ...

..a tady Maťa  prosvištěla pluhem, až kamzíci zírají, co se to děje ;-)

 Tato lanovka je v provozu. Tu a tam lze na sedačce zahlédnout lyžaře.

 

Sjezdovka kolem poledne je úplně vylidněná... 

 

Odpoledne se sluníčko schovalo a ježdění už nebylo tak příjemné- zábly ruce a na hřebenech skrz mlhu nebylo vidět ty nádherné krajinné obrazy. Ale příroda zas nabídla pohledy na stromy zahalené do sněžno-mlhavých závojů. Řekla bych, že chlad a vlezlá zima je patrná i z obrázku...

Tak naposledy dolů.. k hotelu a snad někdy na shledanou.

A kdeže nám bylo tak dobře? 

Ve středisku, které asi nepatří k těm největším, ale zase není od nás tak daleko a ty prázdné sjezdovky... a to počasí... a to jídlo :-) prostě navštivte  a uvidíte- ;-) -  Tarvisio.

A učte se italsky, nebo dopadnete jako já :-))

Alpská LOVE story

22.2.2013

Následující příhoda patří do kategorie těch méně uvěřitelných.

Musím začít trochu ze široka, aby byly správně pochopeny souvislosti. Hlavní roli v příběhu budou hrát lyže a italská angličtina.

V úterý zaparkovaly před hotelem tři autobusy plné italských dětí- cca 10-12let. Bylo jasné, že jsou- stejně jako my- hotelovými hosty. V duchu jsem si říkala, že by moje dovolená mohla probíhat i v klidnějším prostředí, ale na některé okolnosti je lepší si rychle zvyknout, než se s nimi dlouze zlobit.

Večeře ten večer proběhla docela hrůzostrašně. Restaurace se změnila ve školní jídelnu se 150extrémně hlučnými dětmi. Ty děti nikdo nenapomínal, nikdo je neokřikoval. Učitelé seděli u stolu a klábosili, hlasitost hovoru přizpůsobili tak, aby se slyšeli. Obsluha byla taky lehce nervózní, ale nedovolila si nic namítat. Zdejší servírování trvá hodinu a déle. Bylo to o nervy. Měla jsem co dělat, abych do italského školství nevnesla prvky české výchovy. ;-) Wlk se mi smál, že chtít po Italovi, aby byl potichu, to je utopie a neznalost reálií... Haranti se neztišili. Jen ostatní hosté už s tím v dalších dnech počítali.

No a ve středu ráno -byl v jídelně klid. Děti vyrazily na svah. My měli hodinu skluz. Martinka však v lyžárně nenašla svoje lyže. Bylo nám to divné, ale vzala si ty svoje staré krátké ( a byla za to ráda ;--)  a my se rozhodli hledat je až odpoledne po návratu ze sjezdovky. Ha, to už ale lyže stály ve stojanu. Sice na jiném místě, ale byly to ony! Přemístili jsme si je na "své" místo. Případ vyřešen.

Ve čtvrtek ráno se problém s lyžemi opakoval. Děti časně ráno vyrazily na svah- a Martinčiny lyže zřejmě s nimi. Večer už zas byly na svém místě.

I vypravila jsem se po večeři za jejich učitelem. Ačkoli vím, že v Itálii je třeba dorozumívat se italsky, zkusila jsem, jestli mluví anglicky. Zeširoka se usmál a  bez váhání odpověděl, že samozřejmě!
A tak jsem mu vylíčila stručně svůj problém.

 Popsala jsem to tak, že někdo z jejich žáků si denně bere lyže (SKIS - toto slovo hraje klíčovou roli v celé story!!) mojí dcery, ačkoli jsou umístěné v přední místnosti lyžárny, která není pro školy. Kulil na mě oči a odpověděl, ať mu toho kluka jdu ukázat. Řekla jsem, že nevím, kdo je bere, že mám pocit, že jsem  na nich odpoledne viděla dívku, ale že už je to OK, že jsem lyže dala k nám do stojanu, jen ať ráno dohlídne, aby si je ZASE nevzal, protože oni chodí o hodinu dřív. To se tedy pan učitel divil a ptal se, jak je to možné?? Otázku jsem považovala za nesmyslnou nebo konverzační- a tak jsem vesele odpověděla, že prostě déle spíme. ;-)
Koukal jak jelen a začal vše tlumočit učitelkám, které postávaly vedle. Mlel italsky. Dámy kulily oči a nevěřícně kroutily hlavami a moc se mi omlouvaly, a pak se i uchichtávaly.

Já byla se svým zásahem spokojena. Velkoryse jsem mávla rukou, že už je vše vyřešeno a domluveno a že se tedy nic nestalo... Jojo, člověk někdy dělá gesta předčasně.

Je pátek ráno. Jdeme na sjezdovku. V stojanu chybí Martinčiny lyže. Cítím, jak se mě zmocňuje touha přizpůsobit se domorodcům a víc než na obsah mluvy dávat důraz na hlasitost projevu!!
Našla jsem alespoŇ chlápka, co se v hotelu stará o lyže - jediné, co mi ovšem byl schopen říct bylo, kdy se děti vracejí na oběd. Prima, alespoň vím, kdy mám číhat... Až já toho chlapa doběhnu...
Bylo jasné,že na nové lyže si Martina už zvyknout nestačí. Wlk vyrazil obhlížet lyžaře na svahu. Za chvíli se vrátil, že je našel. ;-) Kolem půl 12. jsem z lanovky zahlídla to stvoření, které mi včera přislíbilo, že na to dohlídne. Hupla jsem na lyže a pádila za ním. Když jsem u něj smykem zastavila, bral to jako výzvu k dalšímu veselému povídání.

Říkám mu, že se omlouvám, ale že dnes ráno se problém opakoval. Co mi k tomu řekne?? Ztuhly mu rysy. "Opravdu?", ptal se nevěřícně. Hulákal hned na svou kolegyni. ta přiběhla v lyžákách a v kulichu a položila mi další -pro mě v tu chvíli nesmyslnou- otázku: "A je vaše dcera v pořádku?"
Říkám, že jo (v duchu mi naskočilo- že asi hraje na to, že nejde o život, tak co vyvádím...), že je živá :-) a ukázala jsem na přibližující se Martinu. Paní mluvila anglicky výborně, ale zas mi připadalo, že poněkud z cesty. "A kdo je ten chlapec?", ptala se mě.
Já nechápala- ale přesto jsem odpověděla: "Chlapec? Já myslím, že to byla dívka..."
No v tu chvíli se ti dva zatvářili, jako kdybych řekla něco ...no třeba hodně sprostého. Podívali se po sobě. Po mně... a oba současně a nevěřícně  řekli: "Dívka?"

A ta paní učitelka povídá: "And where does she kiss her?" - kde ji líbá?? Co to mele? Koho
"KISS??", opakuju užasle. "Ale já hledám lyže!! SKIS!!"

No v tu chvíli bylo všechno jasné. Pan učitel už měl ten večer asi nějaké promile a navíc přece nebude říkat náhodné kolemjdoucí, jak moc umí anglicky. Prostě KISS nebo SKIS - no vydedukoval z toho tento příběh: Některý z jejich žáků líbá moji dceru v lyžárně - v přední místnosti- každý den ráno. To mi převyprávěla ta úča, přičemž jsme se všichni asitak 10x zlomili v pase smíchy.

Já mu říkám: "To je vidět, pane, na co vy chlapi myslíte. Pak se s vámi má člověk dohodnout. Z banální příhody jste udělal hotovou LOVEstory." Nevím, čemu rozuměl, ale výskal "Si,si, TARVISIO LOVESTORY- good soap opera!!"

No, takže záhada se vysvětlila. Žáčkovi se prostě lyže líbily a byly tam vždycky tak opuštěné, že je brával na kopec rád :-)
Lyže máme zpátky. V hotelu je ticho- děti už dneska odjely.

Původně jsem chtěla příspěvek nazvat KISS MY SKIS, ale to bych vyzradila pointu.

Můj život mi někdy silně připomíná kýčovitou mexickou telenovelu... co s tím?? :-))

Alpská kafemánie

Další plusové body u mě získávají Italové za kávu.

Způsob servírování- že i na sjezdovce v bufetu můžete dostat kávu do porcelánového nahřátého!! hrnku a vybíráte vždy nejméně ze 6druhů...

I náš "obyčejný automat" v restauraci nabízí k snídani tolik druhů, že jsme první dny testovali, co je co. Ne vždycky se to z italského názvu dá odvodit:-) Na automatu jsou i návodné ikonky, jaký hrnek na co použít ;-) My Češi jsme  experti, a tak kafe teče všude kolem- hlavně aby ho bylo v hrnku  hodně :-))

Asi nad pátým šálkem mě dnes napadlo, jestli člověk může zhynout na předávkování kofeinem... Já bych do toho šla ;-) Miluju kafe!!!

 

Vychytávky alpských sjezdovek

20.2.2013

 Lyžařská středa se vydařila celkem fajn, ačkoli ráno se dalo do sněžení, a tak jsem si už po snídani říkala, že večer je v nedohlednu, protože sněžení možná je romantické, nicméně já padající sníh snesu ledatak z pozice za oknem - tedy ja v teple, on venku. Ale budiž. Je únor,jsme na horách-kdy jindy už by měl padat...
Po několika jízdách, kdy mi ty bílé mokré příšernosti padaly všude do obličeje... se najednou objevilo sluníčko, což je patrno z fotek.

Taky stále nevím, jakou teorii si vytvořit na to, že jsou sjezdovky zcela vylidněné. Kam ty lidi před námi schovali?? :-)

Musím říct, že velice oceňuju ten důvtip, s jakým jsou střediska stavěna a vybavena. Nabízejí člověku komfort, který mně osobně by asi vůbec nepřišel na mysl ;-) Tak kupř. tunel, v něžmž je jezdící koberec. Slouží k tomu, aby lyžař nemusel ani hnout brvou a pohodlně se přesunul na vedleší svah. Ta vzdálenost je cca 200m, český horal by nasadil stromeček a už by dupkal do mírného svahu- tady nastoupíte na pojízný koberec- a jede se! V tunelu nefouká, nesněží a jsou tam kamery, aby někoho nenapadlo vyvádět nějaké vylomeniny.

Další specialitou je POLIZEI přímo na sjezdovce. Projíždí se tam policajt na lyžích a sleduje, jestli všichni dodržují stanovená pravidla. Křižovatky sjezdovek jsou tu označeny výstrahou- dej přednost v jízdě- a na některých úsecích je nápis SLOW. Policajt rejdí po sjezdovce a kdyby něco, zasáhne. Sveze třeba i raněného na kanadských sáních... prostě strážce pořádku stále v akci.

Chtěli jsme s Vlkem jet takovou delší sjezdovku, ale moc se nám nezdála pro Máťu. Jenže nemáme tu hlídání, a tak jsme to riskli. Sjezdovka má 3km, krásné výhledy do krajiny no a chvílemi i lehce krpálovité úseky. Martina sice nadávala, ale sjela to! ;-) Stihli jsme to přesně, po dojezdu do údolí začalo zase hustě sněžit...

 A to nemluvím o tom,že obsluha lanovky před nasednutím  sedačky odmetá od sněhu a jakmile vidí dítě nebo nějakého nemotoru, zpomalí chod a nebo i zastaví. Vše v klidu- PIANO PIANO je tu slyšet velmi často- a široký úsměv k tomu.

České svahy se zatím těmto evropským přizpůsobily jen cenami jízdenek, což je smutné zjištění. Služby mají co vylepšovat.
Asi převezmeme ten model, co už někteří zavedli- české hory na běžky a ty ostatní na sjezd. Já si tu opravdu připadám jak v říši divů.

Všechno mě už bolí a jsem si skoro jista, že ráno nevstanu ;-)

Alpské mimikry

19.2.2013

Každý den zahltím svoji fotokartu  pořádnou dávkou obrázků. Nemůžu se nabažit "panoramat":-)

Před hotelem-na červeném koberci- sedává hotelový (pěkně vypasený) kocour. Martina mu říká "pan Zasněžený"- že má vrcholek svého hřbetu bílý stejně jako ty vrcholky všude kolem :-)  Alpské mimikry :-) Pan Zasněžený je pohodář, nechá se od hostů hladit, nevyplaší ho ani dusot kolemjdoucích lyžařů. Kožíšek má kvalitní a heboučký. Miluju kočky!!;-)

Nadšení sjíždět kdejaký kopec Martinu neopustilo. Ráno by nás hnala hned po snídani- na "manžestr"- tedy rýhy, které zůstávají na sněhu po rolbování. To se to jezdí... ;-)

 

Zprvu mě zlobila,protože kvůli každému pádu nebo nezdaru bulila. Tak jsme vysvětlovali, že se nic neděje, když se to učí...  pak i vyhrožovali, že s takovým unudlaným řvounem jezdit nebudeme... až dítě k rozumu přišlo :-) Tedy rozuměj: vytvořilo si opět vlastní teorii... :-)

Najela u kraje sjezdovky do nějaké hromady sněhu a skončilo to pádem. Já jen viděla,  jak se lyže rozlítly každá na jinou stranu a Martina přímo po hlavě sebou plácla do sněhu. Tak jsem očekávala vzteklý řev a nářky, že ona za to nemůže... dojela jsem k místu nehody a vytáhla ji ven a začala sbírat kusy výstroje. Měla sníh i za brýlemi ;-)

 Říkám jí žertovně: "Co tam hledáš? Vždyť máš sníh všude!"

""Nic se nestalo. Jen jsem nestihla tělo srovnat před pádem," odpověděla diplomatka :-)

Při jízdě lanovkou pak rozebírala, proč upadla a že to líp nešlo a hlavně sledovala projíždějící lyžaře. Nejvíc ji potěšil frajer na snowboardu, který hodil taky pěkného tygra... "Tak ten tedy vůbec neodhadl své schopnosti..", komentovala jeho výkon Martina. 

Ani nechci slyšet, jak jsou komentovány naše výkony :-))))

Z alpských vrcholů

18.2.2013


Na dnešní den předpověď počasí věštila sluníčko s mráčkem. Poté, co jsme od rána pilně hoblovali svah, jsem se pokusila své družině vnuknout myšlenku, že právě dnešek je jako stvořený k výletu na vrchol Monte Lussari (1760m). Wlk neprotestoval, Martina velmi. Ona by na sjezdovce nejraději i spala. Potlačila všechny své životní potřeby-nejí,ani nevylučuje- jen jezdit! Silně se jí dotýká, že provoz vleků končí úderem 16.hod.

No ale nakonec jsme ji nalákali- na kopec jede lanovka -kabinka- kdo by si to nechal ujít!  A na vrcholu je kostelíček, který vypadá jako kulisa z pohádky. Lanovka zdolá převýšení tisíce metrů za pár minut. Uši mám zalehlé snad ještě teď ;-)

Na vrcholu se nám naskytl krásný výhled-PANORAMATA- chcete-li slovy klasika.

Kostelíček malebně vypadal i uvnitř. Chodím pokaždé okouknout interiér a zapálit vždycky svíčku za ty, které už mám jen ve vzpomínkách. Uklidňující rituál.

Pobyli jsme, pokoukali, zavítali do vrcholové restaurace, kde jsme každý ochutnal zdejší specialitu.
Wlk si dal klobásu s tradiční italskou specialitou - polentou. On tohle vaří i doma, ale mně to hrozně nechutná. Mám to ve stejné kategorii jako plíčky na smetaně ;-)

Martina dostala talíř zeleninové polévky. POrce odpovídla spíš potřebě náčelníka horské služby, takže i já vím, jak dobrá byla!

No a já neodolala a dala si tolik doporučovaný italský lomcovák,který údajně zahřeje vícnež kulich ;-) -  bombardino. To je káva obohacená alkoholem a ozdobená vrstvou šlehačky.  Takový zajímavý zákusek,po kterémje i jízda lanovkou snesitelnější :-)

 

Nacvakala jsem snad 200fotek. Sláva digifoťákům... ikdyž jsou skorovšechny  stejné- na všech hory a kopce s různou vrstvou sněhu. A taky stromy, co vypadaly, jakoby se jich dotkla berla Mrazilka... nádhera!!

Po návratu domů už vzhledem kčasu  na lyžování nedošlo. Wlk se nabídl, že vezme Martinu na boby a já ať jdu do zdejší tržnice. Tak mi vysvětloval, kde to je a co tam všechno mají. Já nastudovala mapu a vyrazila. Nekoupila jsem nic. V pondělí je totiž zavřeno ;-) Pěkná liška podšitá, je ten můj pan Wlk!

Na Alpách...

17.2.2013

... je krásně!! ;-) - to je můj první dojem.


Cesta NA ALPY proběhla nad očekávání hladce. CK WLK mohu jen doporučit! Vše naplánované- včetně zastávek. Nejvíc nás uchvátilo zastavení v Rakousku. Nenašla jsem nic, nač by majitelé této sítě motorestů nemysleli. Herna pro děti - vybavená tak, že ji odmítají i po hodině opustit, vinotéka, kde bych zase nějaký čas vydržela já ;-) ; útulný interiér- no ta nabídka jídel  a kafe!

Cílem naší cesty bylo městečko Tarvisio- nedaleko za hranicemi Rakouska. Do města jsme vjížděli zrovna v době, když končily provoz sjezdovky. .-( Hemžení aut na všechny strany, chaos-troubení klaksonů... no, klasická Itálie ;-)

Wlk vybral hotel skorou sjezdovky. Náš pokoj nabízí výhled na městečko, které se tváří malebně. Všude kolem kopce, velehory, malinký kostelík, jehož hodiny odbíjejí každou celou... jen o víkendu je tu provoz velice rušný.

Hned v neděli ráno jsme vyrazili na alpske svahy. No, my ryze čeští horalové se nestačíme divit... sjezdovky poloprázdné- a to byl vikend a parkoviště praskalo ve švech... nechápu, kam lidi mizi, když fronta na lanovku netrvá déle jak 5minut.

S lanovkou mám tedy problem- nedělá mi úplně dobrý pocit,  který patrně budu  nucena rychle překonat. Tam, kde Čech postaví pomu, tam Ital staví 4sedačkovou lanovku. Pro mě nezvyklé, ale zase musím uznat, že jisté pozitivum jsem na tom klaustrofobním zařízení našla-  tolik nebolí nohy, protože si človek si na chvíli sedne a odpočine si.

První lyžovací den jsem zakončila tím, že jsem sebou práskla přímo před hotelem. Chodníček byl namrzlý a já nemotorná v lyžákách- a už to šlo. Lyže vylítly do vzduchu a pěkně mi to nandaly :-)  Tahle scénka donutila i Wlka k tomu, aby popoběhl ;-) Posbírali jsme mě a šlo se dál ;-)

Všude kolem jsou krásné kopce, dneska vylezlo sluníčko až odpoledne, takže byly vršky zahalené do mlhy.

Včera jsem taky absolvovali večeři. To je taky náročná disciplína- předkrmy, výkrmy, zákrmy a ještě sladká tečka- a nebo rovnou dvojtečka na závěr... Tak to budeme po tom týdnu vypadat. Jak říká přítelkyně L., "každé kalhoty mají své hranice, i ty strečové..." -tak to prověříme v praxi.

Jediné, co mě tedy opravdu vykolejilo, že tu nemluví jinak než italsky. Angličtina je sice světovýmjazykem, ale sem nám ho netahejte. Nápisy pěkně v italštině-  a snaž se, turisto. Recepční anglicky neuměla ani počítat!! Takže objednat jídlo pro 2dospělé a 1dítě-to zabralo docela dost času. Nejjednodušší bylo všechny strávníky přivést ukázat :-) 
JInak je personál velice vstřícný a děti přemírou pozornosti, což naše dítě přivádí až k slzám ;-) Nepřeje si být všímaná - a teď tohle ;-)

Tak vzhůru dalším alpským dobrodružstvím... snad je přežijeme :-))