Vývojové změny

30.1.2016

Martina se pomalu ale jistě mění z astrálního dítěte, které si pluje většinu dne po jiné galaxii, v pubertální slečnu, která na putování po galaxii už nemá čas, neb jej tráví většinou před zrcadlem. 

A tak se poslední dobou stávám porotou pro nejrůznější účesy a z módních kreací svršků- tedy "outfitů", aby i můj sloh zaznamenal vývojovou změnu ;-)- mi často doslova "přecházejí zraky". No ale k jejímu věku to patří, a tak dokud zkouší jen nové způsoby zkrášlování se a ne drogy, vše je vlastně v pořádku. Jen si na to musíme my doma zvyknout. 

Další její oblíbenou činností je lakování nehtů. Laků máme mnoho. Skoro jak v asijském nehtovém studiu. Při nanášení vrstev rozhodně materiálem nešetří.  Momentálně je nalakováno odstínem mořských hlubin- čili dost tyrkys. 
Měla jsem odlakovač. Malá lahvička mi zpravidla vystačila na neomezeně dlouhou dobu, protože já se k této bohulibé činnosti dostanu tak 1x do měsíce. 

Jaké bylo moje překvapení, když sáhnu po lahvičce- a ona je prázdná! Ihned jsem zaútočila na viníka: "Martino, kdo mi vypatlal odlakovač a ani se neobtěžoval vyhodit tu prázdnou lahvičku!?"
"Ježiiš, ty naděláš... stejně byl prošlej. Lak jde z nehtů docela dobře i oškrábat...", poučila mě naše AvonLady.

Zajímavým úkazem se pak stává jev, kdy slečnu unaví póza dámy-  a nalakovanými drápky staví z LEGO kostek domečky. ;-) 

Další vývojovou změnou, která mi vyloudila úsměv na rtech a nostalgické vzpomínání ve stylu "to za nás nebylo", byl fakt, že Martina nemohla pro vysvědčení do školy, protože má angínu. Psala jsem p.učitelce, jestli by mi mohla nechat vysvědčení ve vrátnici, že se během dopoledne zastavím, ale neumím přesně říct, kdy to bude. P. učitelka je moderní a mladá, takže vysvědčení vyfotila a měla jsem jeho náhled hned. Tak mi ušetřila několik zbytečných manévrů. 

Kde se tedy vývoj rozhodně zastavil, to je zařízení zvané POHOTOVOST Bulovka. Jedno nedělní dopoledne strávené v nacpané čekárně, protivná sestra a stoletý stařík v roli  lékaře, který se na všechno ptá opakovaně, protože neslyší... tady mám své jisté. Jako za starých časů.... 

Výlet za kočkami, Malým stromem a Toyen


16.1.2016


Během všedních dní není na kulturní vyžití s Martinkou čas. Moje práce, její kroužky- jít do divadla a vrátit se v 10večer, to se nám nechce. Takže si občas vyrazíme na kulturní tour po Praze.

Původně to měla být jen návštěva divadla, ale následně se na to nenásilně nabalilo několik dalších akcí. Bylo z toho pestré sobotní odpoledne a příjemný večer...
Cílem bylo dostat se na Kampu.

Kolemjdoucí mohou mít různé podoby- tak třeba zatoulaná labuť- a nebo všudypřítomní a na nervylezoucí jezdci na dvojkolkách. Nevím, jaká jsou pro tento nadčasový prostředek stanovená pravidla, každopádně na silnici z nich rozhodně radost nemají řidiči a na chodníku se hrubě nelíbí chodcům, protože kdo včas neuteče, bude přejet.

 


My jsme došly do Vodní ulice. Hledaly jsme doporučovanou Kočičí kavárnu. 

Uvítal nás útulný prostor s mnoha zákoutími, pelíšky a polštářky plný koček různých plemen. Všechny mazlivé, přítulné a dobře naladěné. Náš stůl bedlivě střežil čtyřnohý pan domácí v černo-bílém kabátku ;-)

 

Návštěvníci byli ke kočkám velmi tolerantní a veškeré jejich zlobení přijímali se smíchem a snažili se ty kočičí kousky zachytit na fotkách.

Pojedly jsme s Martinou levandulovou a čokoládovou makronku a vydaly se dále do Sovových mlýnů na výstavu surrealistických obrazů Toyen a abstraktních obrazů Františka Kupky. Výstavau je prodložena do 16.2.2016 a nám se moc líbila. Je to inspirativní a příjemný relax. Hledět na obrazy a teprve potom si přečíst, jak se dílo jmenuje. 


Obraz "Spící", který byl použit na plakátu a je součástí výstavy, - měl kdysi vyvolávací cenu 20milionů korun :-) Je krásný a náramně by se hodil do hry Dixit... 

Z výstavy to bylo jen pár minut cesty přes park do Divadla Kampa, kde se hrálo představení Škola Malého stromu. Skvěle zpracovaná hra na motivy stejnojmenné knihy o indiánském klukovi z kmene Čerokí.

Dvě herečky- Iveta Dušková a Petra Bílková- zahrají ve strohých kulisách celý příběh. Předvedou dokonale mluvící stromy, krocany, umírající telátko i kyselé okurky. Publikum se skvěle baví a navíc má spoutu příležitostí, kdy může začít přemýšlet i jinakosti a o toleranci... 

Celé představení kazily jen neukáznění rodiče, kteří do hlediště přivedli děti, jejichý věk vyžadoval jiný druh zábavy než 90minut sezení na sedadle. Ačkoli bylo všude na plakátech  výslovně napsáno, že představení je určeno dětem starším 6let, dorazily i maminy s kočárky. Děti brečely a hrůzně hýkaly (inu batolata)  a  ve vypjatých chvílích se ozývaly hlášky typu: "Tady je tma!" a nebo "Kdy už bude konec?". Divím se organizátorům, že volí taktiku- raději vpustím ty, co nesplňují  stanovená kritéria, než abych dopřál nerušený zážitek těm, co přišli se zájmem. 
Já osobně do Divadla Kampa na dětské představení už nepůjdu, ale představení rodičům i starším dětem ráda doporučím.


Dietní bageta

14.1.2016

V BILLE asi nejlíp vědí, jak povánočně nakynuté zákazníky vrátit nenápadně zpět do původních rozměrů :-)

Takhle vypadala naše "dietní" bageta... 


Školní svět je plný zvláštností

13.1.2016

Ministrem školství jsem v naší rodině já. Tuto nezáviděníhodnou funkci jsem získala taknějak bez hlasování. Patrně za nevhodné chování :-)

Snažím se se školou spolupracovat alespoň tím, že nesabotuju jejich akce, které mi ne vždy připadají smysluplné. Ale nežiju v tom školním labyrintu denně, tak budiž. Zřejmě studovaní vědí, co je pro naše děti dobré. Na třídních schůzkách nesmlouvám o zrušení domácích úkolů, protože nijak nepociťuji, že by moje dítě stresovaly či mu jinak na duchu škodily. Alespoň má doma důvod otevřít školní batoh. Jednotlivé členy učitelského sboru  se snažím nesrovnávat s domácími zvířaty...

Občas mne zlobí, že dostanou za úkol něco, co bylo evidentně zadáno "z rychlíku"- tedy např. křížovku, v níž je chyba a je evidentní, že p. učitelka ji viděla pouze koutkem oka, než ji vložila do kopírky nebo úkol, na který žáček evidentně bez pomoci rodičů není schopen vypracovat. Dítě se pak dožaduje pomoci- a ono to občas kloudné řešení ani nemá.

Na třídní schůzce jsme dostali informativní lístečky, kde byl uveden předběžný prospěch našich ratolestí- tedy kde je třeba přidat a co ještě na poslední chvíli vylepšit. 

Zlobila jsem se nad dvojkou z přírodopisu, ale Martina mi vysvětlila, že ji to prostě nebaví...ale až se budou učit nevímco, pak jistě bude mít jedničku. Samozřejmě následoval podrobný rozbor osobností, psychických poruch a zvláštností chování jednotlivých učitelů. Rozčilovala jsem se i nad známkou z chemie- proč je mezi 1 a 2?? Následně jsem vedla  dlouhý monolog o tom, jak mě to bavilo a k čemu je to dobré... než se dítě školou povinné zmohlo na odpor: "My ale chemii vůbec nemáme!"
"Jak nemáte? Máš tu z ní známku, tak to sis asi při své domácí přípravě jen nevšimla, že takový předmět existuje!"
"Chemie bude až za rok. V sedmičce. Vždyť ti říkám, že ty učitelky jsou divný. Aby sis toho nevšímala....", bránila se Martina.  
Přestala jsem to řešit. Jsou to jenom čísla. A jak je vidět, tak hodně imaginární...

Originální a vtipné  mi připadá složení učitelského sboru. (tím se nikomu nevysmívám, pouze konstatuji :-)) Jména p.učitelek vypadají jak ze seriálu, kde autor pracoval s hodně bujnou fantazí: Jasná, Hluchá, Tlustá, Černá... a fyziku tam učí pan učitel Zika - tak snad jen Igor Hnízdo mi tam chybí... 

Něžné psychodrama

12.1.2016

Jestli chci, aby něco zůstalo letos stejné, pak moje kulturní aktivity. Někdo se jde vyřádit do tělocvičny, já relaxuju v kulturních stáncích, keré mnohdy mají velmi alternativní podobu.

Dnes jsem se vydala do klasického divadla Rokoko na irské psycho-drama "Molly Sweeney"

Mám ráda představení, kdy odcházím s pocitem, že "mám o čem přemýšlet". 

V tomto představení nejde ani tak o akci- všichni tři herci si vystačí s několika kroky. Ale ty monology! 

Hlavní hrdinka Molly je od útlého dětství nevidomá. Zatímco ona si se svým handicapem spokojeně žije, její nejbližší se snaží "dělat jí dobře". Nakonec ji partner donutí podstoupit složitou operaci očí. Všichni si od toho slibují zázrak. Molly si ale své procitnutí vůbec neužívá. Získala sice schopnost vidět, ale přesto se ze spatřených detailů neraduje tak, jak by se očekávalo.  Nevyhovuje jí ten "nový svět". Trpí úzkostmi, bolestmi- a to v tom svém starém nevidomém světě neměla. Tam se cítila jistě. 

Nabízí se mnoho námětů k zamyšlení... když někomu děláme "dobře" za každou cenu- je to pro něj vůbec dobře? Jak my můžeme vědět, co onen "nemocný" potřebuje? 
Zatímco my si nedovedme představit život v tmě (na vozíku- dosadit leze cokoli jiného) a zdá se nám takový život "strašný"- dotyčný se naučí žít s tím, co má k dispozici. Je spokojený  a naše touha a horečné snažení po jeho uzdravení ho jen sunou někam, kde se on najednou necítí dobře.

Zaznělo mnoho moudrých vět:

"Zakázala jsem si cokoli očekávat!"
"Získala jsme schopnost vidět. Ale nevidím to, co bych měla. Jsem zaslepená" 

Určitě oceňuji náročné (byť dlouhé) monology herců, což je stejně náročné také pro divákovu pozornost; a dále hru světla a tmy. 

Příjemné představení, které nenudilo ani obsahem- ani délkou.




Letošní první

1.1.2016
 
Jak na Nový rok- tak po celý rok. 
A proto jsem dnes měla k obědu čočku, kterou jím pouze v případě nutnosti, proto jsem dnes vzala na vycházku krokoměr a ke splnění limitu 10tisíc kroků denně mi 2tisíce chyběly a taky jsem dnes neprala, aby mi neviselo prádlo, protože by se mi pak bůhvíco mohlo přihodit- no lenost může mít omluvenky různé ;-)

Každopádně silvestrovské oslavy jsme provozovali poslední den roku starého hromadně od 12 do 17hod. :-) Bylo to moc fajn posezení s kamarády. V Praze to už od oběda vypadalo jak na bitevním poli u Verdunu - petardy se ozývaly ze všech stran.

Když má PF 3D podobu, může to vypadat i takhle. :-) 
Novoroční moučník od Aranel.


Dostat granátové jablko z obalu, to je oříšek. 
Co se neupotřebilo na moučník, učila jsem plavat v šampáňu :-)

 Adventní věnec už dohořel, a tak alespoň svícen- zimní dny je třeba dozásobit světlem.


Nejsme náruživí televizní diváci, takže nás nerozházelo zjištění, že "v televizi ani na Silvestra nic nedávají" - zhlédli jsme asi tak po 50. Hospůdku Na Mýtince a v poklidu se věnovali tomu, co nás baví. Já si vyřídila několik telefonátů, odepisovala na SMS- letos musím říct, že mě žádná nerozzuřila. Žádná univerzální novoroční rýmovačka mi totiž nepřišla! Zřejmě už se ví, že jsem na ně alergická...

Petardy a rachejtle tu vesele kroužily a svištěly ještě 2hodiny po půlnoci. Kocour to těžce nesl, a tak šel stres zahnat cukrovím. Už to dlouho neudělal, a tak babička polevila na ostražitosti- kocour skočil na stůl a ochutnal pár kousků. Schytal za to novoroční vyprášení kožichu. Takže snad se to s ním nepotáhne celý rok ;-)

Novoroční předsevzetí si nedávám. Pokud mám nějaký záchvat, kdy chci polepšit sama sebe, realizuju to během roku.  

Chtěla bych umět líp si v tom novém roce organizovat čas a mít tak více času pro zábavu a pro své přátele. Jinak nechci měnit nic- snad jen aby problémy a nepříjemnosti nepřevažovaly nad radostmi a úspěchy. Mám ráda tu "rovnováhu", kdy je miska vah malinko nakloněna "pozitivně" - ale ono záleží na tolika okolnostech, že nakonec beru to, co je a jsem za to ještě ráda, že není hůř ;-) ...

Přeju každému, ať je rok 2016 co nejvíce podle jeho představ, aby včas ovlivnil to, co ovlivnit jde a přijal to, co ovlivnit nejde...

 

Dny vánoční

24.12.- ... 2015

Tolik lidí mi letos přálo krásné Vánoce, že jsem uvěřila tomu, že nemohou být jiné! ;-) Proběhly v klidu, takže se dá mluvit o kráse. Každopádně krásno spatřuji třeba i v tom, že jsme je slavili ve stejném počtu jako loni. To je u nás měřítkem blaženosti.

Martina se nemohla dočkat. Chvílemi byla tím těšením až otravná. Poskakovala po bytě, šílela a vyhlížela "zázrak".


Zatímco jí den neutíkal vůbec, já nabyla dojmu, že hodiny někdo naprogramoval, aby poskakovaly 2x tak rychle. Ale všechno jsme zvládli.

Konečeně se setmělo! 
A za okny zářil můj nový svícen. Dárek, který jsem rozbalila o pár dní dříve, ale patřil  mezi největší překvapení.  Nepíšu, abych se vychlubila novou věcí, ale spíš tím, že "někdo" přesně věděl, co bych chtěla (jen několik let nebyla schopná si zakoupit) a neváhal pro to dojet (až na Kladno ;-)) a krabici mi předat stylem jakobych ji někde zapomněla a on mi vlastně jenom dovezl... Takže je to svícen s příběhem a o to je cennější a bude součástí našich Vánoc.


A protože nikomu nezaskočila rybí kost, Wlk rozjel školu manipulace s otevřeným ohněm. Naštěstí jsou prskavky baleny jen po 10 kusech.


A pod stromečkem samozřejmě každý našel svoji hromádku překvapení. 
Babička byla chvíli smutná, ztratily se totiž její dárky. V tom chaosu jsem popadla tašky se zbylými papíry a stužkami a šup s nimi do ložnice (mám tam pod postelí báječný skoro bezedný úložný prostor) - a tak se taška s dary zamotala mezi balicí materiál a vypadalo to, že babička zlobila tolik, že nedostane nic.... Nakonec to dobře dopadlo a babička se stala majitelkou nové čtečky, která ji naprosto uchvátila.


Kocourovi Ježíšek nadělil pochutiny a myši (= 2morčecí slečny) dostaly tyčinky, pro které jsou ochotny chodit po zadních. Delikatesa! Takže i čtvernožci určitě souhlasí, že to byly krásné Vánoce...


Předvánoční ladění II.

23.12.2015

Vyrazily jsme s Martinkou "na Rybovku na Hlavák".

Zajímavá akce a překvapilo mne, žë předchozích 14 ročníků úspěšně unikalo mé pozornosti. 

Bezva nápad. Ne každý je ochoten vyrazit do kostela či hudební síně, aby vyslechl klasickou Rybovu Českou mši vánoční. Ale zastavit se na 3/4 hodinky v odbavovací hale Hlavní nádraží v Praze, to zvládne v obědové pauze docela dost lidí. Všichni si užili báječný koncert pod taktovkou Lukáše Prchala, který si pěkně vylezl na hliníkové schůdky a přesně ve 13hodin se na jeho povel rozezněly tóny tohoto více jak 200let starého díla. 



Alespoň kousek atmosféry jsem si ukořistila do mobilu :-)




Tak se těším na další ročník- aktuálně lze sledovat na FB (Rybovka na Hlaváku)



Předvánoční ladění I.

22.12.2015

Předvánoční ladění u nás probíhalo v tom nejsmutnějším tónu. 22.prosince jsme se šli naposledy rozloučit s naším dlouholetým přítelem Tomášem. 

Smrt ho překvapila nečekaně ve věku 47let. Takové události  člověka vždycky donutí zastavit se a zapřemýšlet o životě. 

Byl to zvláštní den. Plný moudrých vět a pevných stisků rukou. 
Smutečním obřadem začíná pozůstalým nová kapitola života, v níž už nikdy nic nebude jako dřív.  
Už jsem mnohokrát byla poučena, že se něco vždycky děje pro něco- snažím se s tím pracovat. Je dobré umět si některé věci sám pro sebe zdůvodnit... nicméně při odchodu z obřadu mě v takových chvílích napadá vždycky stejná otázka: "Pane Bože, jak jsi TOHLE myslel?"

Tak je tu zas vánoční čas...

24.12.2015

... a s přáními všeho druhu se roztrhl pytel. Mám na stole i pěknou hromádku těch klasických "papírových". Je to fajn, že ještě někdo má potřebu sednout ke stolu a sepsat vlastnoručně pro potěšení tomu druhému pár řádků "na míru". To mě vždycky potěší. 

Já píšu ráda. Na výtvarno mi v tomto období moc času nezbývá, ale pokud přání kupuju, vyhýbám se těm předtištěným. Ráda si text vymýšlím sama. 

Co mě bezpečně uzemní jsou rýmované SMS a přeposílané maily. A ještě hromadně přeposílané maily, kdy spolu s nevkusným obrázkem obdržím i adresář příjemců. To jakože tomu dotyčnému už nestojíme ani za to, aby dopsal oslovení a místo jednoho hromadného naklikla třeba 30 sólo přáníček. Nemáme čas a čas jsou peníze- takže šetříme, kde se dá... 

A tak děkuju všem, kteří si na mě  a moji smečku vzpomněli a osobně v jakékoli podobě napsali. Vězte, že my to doma opravdu zkoumáme a tvoříme si vlastní hitparádu - TOP10 :-) 

Přeju všem jen to dobré. 
Vánoce prožité v klidu a bez zbyteřných emocí a v novém roce pevné zdraví a více času na své přátele a  nebo i peněz na rozmary... 
Zkrátka ať je ten přestupný rok 2016 podle Vašich představ....


Já jsem letos opět nevěděla, kterou fotku vyberu jako podklad pro elektronické PF. Byly doby, kdy se mi to vyřešilo až na Štědrý den :-) (rozbitá ozdoba, převrácený stromeček...) - Letos zvítězila fotka pořízená na Mikuláše kousek za Prahou. 
Připadá mi, že je v ní spousta metafor a symbolů - ať už ten hořící západ Slunce a nebo ty tři stromy. Každý si roste po svém, ale přesto jsou si nablízku...