Na Zelený čtvrtek

17.4.2014

 Další školní prázdniny... vymýšlela jsem, co podnikneme s Martinkou.

Vydali jsme se na Výstaviště, které krom matějské pouti nabízí spoustu jiných atrakcí. Ale bez peněz na Výstaviště nelez... ;-)

Giganty doby ledové lze obdivovat v jednom z Křižíkových pavilonů. Martina aktuálně prožívá ve vlastivědě lovce mamutů, tak tady alespoň mohla názorně vidět poměr tech velikostí- člověk vs. mamut...


 Obhlíželi jsme původní živočichy a obdivovali, v jaké podobě je známe dnes- původní pásovec...


 Druhou část výstavy  tvoří labyrintárium- děti i dospělí mohou potýrat svou schopnost řešení hlavolamů a přezkoumat míru trpělivosti... boj s ježkem v kleci nakonec skončil vítězstvím- a paradoxně bylo těžší narvat ho zpět do klece :-)

 Bludiště nezklamalo nikoho a každý se radoval, když vyšel tam, kde vyjít měl ;-)

 Dalo se zde navlíkat, vyvlíkat, sestavovat, rovnat... a i vesmírem (v takovém tubusu) se člověk mohl projít- kolem kroužily planety a všechno se točilo- takže i vlastní hlava měla co dělat, aby zůstala na místě...


 Neodolali jsme a po skončení prohlídky jsme zašli ještě na obří kolo. Aby iluze mládí dostala konkrétní obrysy, zakoupil Wlk ještě chomáč cukrové vaty a jelo se kolemdokola hned několikrát!


 Krásný jasný den nabízel jasný pohled na část Prahy z výšky 35metrů.
Zde je vidět, že zmizel jeden starý železný most před Vltavu. A byl nahrazen mostem novým- zcela unikátním nejen svým provedením (síťovým obloukem), ale i cenou (miliardovou)- mostem Trojským.


A ještě pohled na jednu atraktivní aktraci, z níž mě mrazilo - kolotoč, který se točí ve výšce cca 30m nad zemí... Prý je to super atrakce :-)


Po vydatném obědě v místní restauraci jsme ještě zašli na Maroldovo panorama bitvy u Lipan. Martina se živě zajímala o historické podrobnosti, ještěže to mám kde konzultovat... :-)




A večer mě čekalo příjemné posezení s mými přítelkyněmi.... raději bez fotodokumentace, ale bylo to moc prima a já jim všem děkuji za milou společnost.
Příště si vezmu brýle, abych nepila naslepo :-)


Velikonoční

19.4.2014


Příjemné prožití velikonočních svátků, něco dobrého na zub (či dva) a taky něco nového na sebe, aby velikonoční beránek neměl důvod k označení...

Pohodu, klid a čas na případné rozjímání...

přeje  Wlčice


                                                                         foto: Pinterest

Peníze, nebo život?

16.4.2014

Jen velmi nezkušený televizní divák může udělat to, co já. Tak dlouho jsem klikala na TV ovladači, co si vyberu, až jsem přebrala...

Zhlédnout Dělníky bulváru na ČT2 a vzápětí přepnout na Život se smrtí na ČT1- to je prostě přešlap, jaký už nezopakuju. To zkrátka nedávám ani po 2deci. ... Peníze, nebo život?

Uchopit život lze různými způsoby.
Někdo rád prachy, a tak je mu jedno, zač je dostane... jiný už ví, že peníze nejsou všechno a snaží se užít poslední týdny života, jak jen to jde.... Tím, že nešlo o smyšlené příběhy, ale o dokumenty, bylo to pro mě asi větší sousto, než jsme byla schopná ten večer schroupnout.

Kdybych byla bývala vzala to žehlicí prkno hned a netrvala na tom, že se zároveň s žehlením budu i "vzdělávat", mohli jsme mít vyžehleno a já mohla být "v klidu". 
Takhle vyžehleno nemáme, zato já mám o čem přemýšlet...

War Horse - divadlo v kině

8.4.2014

Moje kulturní přítelkyně mě naučily chodit na představení NLT do kina. Úžasný kultruní zážitek. zatím pokaždé, kdy jsem se vypravila. Posledním kouskem byl "War Horse".
Vlastně mě ani nenapadlo, že si tímto představením symbolicky připomeneme 100.výročí začátku 1.světové války... (to jsem samozřejmě nevymyslela, to jsem pochytila z průvodního slova ;-))

Musím říct, že takhle zpracované divadelní představení jsem ještě neviděla. Vždycky mě fascinují kulisy a pojetí scény - nevlastním tuto prostorovou představivost, a tak vždycky jen žasnu, jak někdo šikovnější téma uchopil a "zhmotnil". A tohle je tedy něco!

Pohádkový příběh koně na pozadí první světové války.
Kůň  na jevišti vypadá skutečně jako živý, pohyby má dokonale koňské- a přesto je to "jen" loutka. Nádherná a dokonalá práce- jak tvůrců, tak herců.

Nedá se popsat, musí se vidět. Pěkné dokumenty o celém tomto projektu jsou k mání na internetu. Třeba zde:




Krásná a působivá hudba ...


... i po týdnu si ráda poslechnu znovu pravdivý text...

Only remembered, only remembered,
Only remembered for what we have done;
Thus would we pass from this earth and its toiling,
Only remembered for what we have done.



... a už ted se těším v květnu na "Podivný případ se psem" do mého oblíbeného klubového  kina Aero.

Debata o filmech

11.4.2014

Jsem strašně špatný filmový divák. Pokud mám film vidět od začátku do konce v klidu, musím jít do kina. Doma nejsem schopná vydržet u filmu sedět a jen hledět. Obvykle si k TV beru nějakou práci- takže rozptýlení zaručeno- a když ne, tak se z polohy vsedě pomalu kácím do polohy vleže- no a to mám šanci vidět ledatak úvodní- a pak až závěrečné titulky.

Tudíž na každé sledování filmu se chystám- tedy studuju, jestli vůbec stojí zato se snažit zhlédnout ho celý :-) Na databázi filmů ČSFD nedám dopustit! .-)

Dnes u večeře proběhla zajímavá scénka :-)

Wlk: "Maťo, dělej, jez. Od osmi dávají pěkný film o nějakém delfínkovi, co měl pochroumanou ploutvičku... jestli se chceš dívat"

Maťa: "To jakože byl hendikepovanej?"

Wlk: "No, asi jo ..."

Maťa: "A kolik to má procent?"

Já: "Cože? Procent? Ty sleduješ procenta u filmů?"

Maťa: "No jasně. Víš, že existuje film, kterej dostal jen 4%?"

Já: "No to tedy nevím. To už je snad lepší dívat se z okna než na takový film"

Maťa: "Nejlepší je Forrest Gump a Rain Man, to je skoro za 100%"

Já: "Prosímtě, kam na to chodíš???"

MaŤa: "Tááák, zajímám se..."

...konec debaty...

Závěrem: Mám štěstí, že jsem ten čtyřprocentní film neznala- a naopak oba zmiňované viděla- jinak tedy nevím, jak hluboko bych klesla ;-)


Zápisy v sešitech

4.4.2014

 Při pravidelné kontrole Martinčiných sešitů občas nevím, jestli mám přethrnout sešit, nebo přímo autorku zápisků, které by spíš snesly označení "šílencovy zápisky".

Nastal vlastivědný problém. Jednoho dne Martina přikvačila ze školy a hlásila: "Psali jsme test z vlastivědy. Asi budu mít dvojku, protože jsem něco neveděla..."

"No protože se vůbec neučíš, tak se nediv! Řekla jsem ti, aby sis to vždycky alespoň přečetla. Ale pokud tě nechytnu za křídlo a neposadím ke stolu, neohroženě tvrdíš, že všechno umíš a nic se učit nemáte... tak se mi zdá, že asi zavedu jiná opatření!", promlouvala jsem jí do duše. A jakoby mi to nestačilo, vyžádala jsem si ke kontrole sešity.

Vlastivědný sešit v hitparádě jednoznačně vede.
Stručné zápisky ve stylu: "nížina: némocvelká" mě opět vybudily k odboji a nápravě nezletilé.
"Co to tady je? Co to znamená "némocvelká"? To je jako její jméno, jo?"
"No, není to její jméno. Ale není důležité, když není moc velká..."


 "A co je zas tohle? " Ukazuju prstem na výčet plodin pěstovaných v Polabí. Hledám spojence v podobě Wlka. "Vidíš to? Oni pěstují "aspol"!!
"Jo, tak já jí aspol uvařím k večeři a uvidíme, jak se bude tvářit", konstatuje Wlk.
Tak volba spojence nebyla úplně šťastnou... "Tak si z toho ještě dělej legraci", peskuju Wlka.


A dál jsem snad ani neměla otáčet... dozvěděla jsem se, že vladyka je prostě dědek, že Sámo sjednotil Slovany- což způsobilo zvýšení jejich pomyslného skóre na 1:0 pro Slovany...


Takže jsem sešit pěkně zavřela. Pohovořila s dítětem na téma způsob zápisu důležitých údajů do sešitu a jeho úprava... ale jsem taknějak vnitřně přesvědčená, že to bylo chápáno jako pouhá formalita.

Z testu donesla dvojku, protože nevěděla, jaká je nejvyšší hora ČR.

Argumentovala tím, že je to nespravedlivý! Protože kdo si to má všechno pamatovat, když se to stejně pořád mění (viz kauza přeměřování Sněžky) a že paní učitelka je nespravedlivá, protože ona napsala Králický Sněžník a mohla za to dostat alespoň půl bodu, když už si tak dlouhej a trapnej název zapamatovala celej...
.... ano, svět je někdy děsně nespravedlivej... O účast na třídní schůzce jsem připravena s otcem nezletilé losovat. ;-)

Králova řeč v divadle

2.4.2014

Divadlení hra napsaná podle stejnojmenného oscarového filmu měla v Divadle pod Palmovkou premiéru přesně před rokem a proslavila se tím, že se na zkoušku dostavil i nejmladší syn britské královny Alžběty II. princ Edward  s manželkou Sophií 
Hlavní postavou hry Davida Seidlera je totiž král Jiří VI. - tedy dědeček prince Edwarda, kterého v české verzi na jevišti ztvárňuje vynikající Martin Stránský.

                                                       foto z webu www.divadlopodpalmovkou.cz

Historické drama se odehrává ve třicátých letech minulého století, pojednává o přátelství mezi koktavostí trpícím britským princem Albertem (pozdějším králem Jiřím VI.) a jeho svérázným logopedem Lionelem Loguem. Hra vznikla podle skutečných událostí, které si logoped zaznamenal do svých deníků.

Po abdikaci svého bratra krále Eduarda VIII. musí princ Albert (Martin Stránský) zvládnout vystupování na veřejnosti, což je pro něj velkým problémem, protože díky své koktavosti není schopen promlouvat do rozhlasu, což se od něj samozřejmě očekává- navíc začíná druhá světová válka, takže oficiální prohlášení královské rodiny očekává celý svět. Královská rodina vyzkoušela nejrůznější renomované odborníky, aby Albertovu vadu řeči odstarnili- bezvýsledně. Až princ Albert se dostane do rukou ochotnického herce a řečového terapeuta Australana Loguea , kterého naprosto dokonale ztvárnil Dušan Sitek.

Pro mne příjemná podívaná. Strohé kulisy, srozumitelný děj, skvělé herecké výkony a  ještě happy end... co víc si přát!

Představení se hrálo v Divadle ABC, protože domovská scéna (Divadlo pod Palmovkou) je po loňských povodních stále mimo provoz. Sehnat lístky je opravdu umění, hraje se zřídka a je stále vyprodáno. Mně k nim pomohla náhoda, za kterou tímto děkuji :-)

V novém čase

31.3.2014

Nové časy nemusejí být vždycky lepší. Ten letní je toho zářným příkladem.

Pondělí v novém čase mě málem zabilo. Měla jsem zrovna práci mino Prahu, takže představa, že zaspím, byla nepřípustná! Když člověku ujede metro, nadává, ale za 2minuty je zas dobře. Když vám ujede dálková autobus, může být líp zase za hodinu- a to už nemusí být včas. Ostražitost mě vzbudila ve 4hodiny ráno a svědomitost velela: "Už nespi! Znáš se! Zabereš a ani budík tě neprobudí...", poslechla jsem. V půl šesté jsem se vyhrabala z pelechu a jediná mylšenka, která mě napadala, byla   Prima začátek dne, pracovního týdne...


Sešla se mi skvělá studijní skupina dospěláků, takže den se rázem vylepšil a bez ohledu na časové posuny utekl rychle :-)  Mám ráda lidi, kteří mi dávají zpětnou vazbu. Je to poučné- a nemusí být vždycky pozitivní. Miluju lidské příběhy. To je moje škola života. A tihle mě tedy vyškolili! Nepřišli si svých 8hodin jen odsedět - vyptávali se na detaily, psali si poznámky...

Pozdě odpoledne ještě jeden pracovní pohovor. Je osvobozující říct zaměstnavateli, co dělat chci, co mi vyhovuje a co rozhodně odmítám- před podepsáním pracovní smlouvy. Proč já tohle neuměla před X lety? :-) Ono to totiž funguje!!!

Těším se na léto. Bude sice velmi pracovní, ale já doufám, že to všechno zvládnu a spoustu nového se naučím! ;-)

Konec března

29.3.2014

Venku je nádherně - jarně!!


... a já se opět dostala do časového presu.

Nutno podotknout, že jsem pro to udělala maximum a své daňové přiznání vydržela ignorovat jak nejdéle to šlo... ale datum je neúprosné.  Vymýšlím všechnomožné (i nemožné), abych jisté činnosti oddálila, ačkoli vím, že samy nezmizí... Nepoučitelná!!

Každoročně touto dobou mě napadá jediné: stanu se  státním zaměstnancem, budu požívat všech výhod v podobě stravenek a řádné dovolené, zodpovědnost přenechám šéfovi a budu zbavena všech těch papírů. Ještěže přítel Wlk má smysl pro zodpovědnost, nevzteká se, respektuje pokyny úřadu a vše dá vždycky do pořádku :-)

 Jednou z "neodkladných" akcí byla návštěva Hradu- zahajovala se přece nová sezóna! Turistů všech národností mraky!



Vstupy do různých hradních objektů byly dnes zdarma. To jsem netušila, protože nečtu noviny Metro, které cestující dostávají také ZDARMA každé ráno při vstupu do metra :-), ale stejně bych této nabídky nevyužila, protože strkat se v půlkilometrové frontě, abych ušetřila - to není úplně můj styl.


Zhlédli jsme zahajovací ceremoniál na třetím nádvoří, kam se dostavily známé historické postavy - Karel IV. se svými ženami, Rudolf II. s manželkou (na popud komentáře opravuji : s milenkou :-))  a Marie Terezie. Všichni vtipně pojednali o svých zásluhách a významných činech,


zahrála Hradní kapela a my se vydali  zpět do Jízdárny na výstavu soch Olbrama Zoubka, kde se vstupné normálně platilo, tudíž tam narváno nebylo ;-)


Cestou domů po Starých zámeckých schodech ...

Pohled na červené střechy starých domů z hradních zahrad ... neopakovatelný a úžasný!!



Praha je krásná a na ročním období ani nezáleží :-)
 

Večer nastoupila drsná realita ... zůstala jsem romanticky v zajetí svých loňských příjmů a navíc mě paralyzovalo zjištění, že nejen peníze, ale i čas mi díky posunu hodin na letní režim budou chybět! ;-)

Poklona a obdiv Zoubkovým sochám

29.3.2014

Nádherné sochy Olbrama Zoubka se na Hradě vystavují už od listopadu, ale samozřejmě se jejich návštěva odkládala až jak nejdále to šlo... zítra výstava končí, a tak jsme dnes dopoledne vyrazili a strávili v Jízdárně Pražského hradu přes hodinu. 




Jméno Olbrama Zoubka (*1926) vešlo do povědomí širší veřejnosti poté, co roku 1969 odlil posmrtnou masku Jana Palacha a vytvořil jeho náhrobek.
Od začátku 70. let mu komunistický režim zakázal vystavovat. Zoubek potom pracoval jako restaurátor. Dnes je známý figurálními plastikami, které jsou typické štíhlou postavou a rozrušeným povrchem.


  
„Dělám sochy letící, vznášející se a beztížné, se kterými rozehrávám trochu divadlo: každá v sobě nese určitou náladu, gesto nebo i neslyšitelný výkřik, jako by se spolu chtěly potkat a domluvit." říká Olbram Zoubek.












"Celý život pochybuji, živý, nedokončený, jakoby otevřený povrch mých soch je projev této nejistoty." konstatuje Olbram Zoubek..







Krásná a inspirativní podívaná. Vystavovaných soch je přes 200... ono se to za 70let práce nastřádá :-)

Sochy jsou výborně rozmístěné v prostoru- takže je lze obdivovat ze všech stran. Některé vypadají jakoby chtěly s návštěvníkem rozmlouvat... jiné nutí k zamyšlení na lidským žitím, bytím...

Nádhera! Pan Olbram Zoubek má můj obdiv. Jak sám skromně o svém talentu říká: "mám jen to štěstí, že mě ruce dobře poslouchají" :-)