O hlavním městě a jednom velkém pivu

15.6.2016


Hlavní město ostrova Rhodos se pro zjednodušení situace jmenuje stejně jako sám ostrov. Nachází se v severní špičce podlouhlého ostrova a setkávají se tam dvě moře: Egejské a Středozemní. Obě jsou stejně krásně modrá a průzračná, ale ten pocit výjimečnosti dodá čemukoli zvláštní hodnotu. 

 

Do města se dá dojet místním linkovým autobusem, který staví na každém patníku a sbírá hotelové hosty, takže by se z celodenního výletu mohl stát i výlet dvoudenní ;-) - a nebo taky lodí. My jsme zvolili cestování vypůjčeným autem.

Půjčovny aut různých značek tu jsou v hojném zastoupení. Provozovatelé jsou pohodáři. Předávání auta probíhá velmi zběžně, provozovatel auto doveze na smluvené místo- ukáže, kolik je tam benzínu- aby tam při vracení bylo stejně, předvede, jak se řadí – předá klíče, mapu ostrova a telefonní číslo pro případ nouze a nazdar.
Jednou jsme dostali auto bez pravého zrcátka. Tak jsem to hned aktivně reklamovala- a on mávnul rukou a řekl jednoduchou angličtinou: „To tady nebudeš potřebovat“. :-) Tehdy jsme pochopili, že tady se to bere jinak. Auto většina lidí ani nezamyká- kam by se tak na ostrově mohlo ztratit, že? Joo,my Pražáci máme jiné zvyky ;-)

Město Rhodos stojí za návštěvu z mnoha důvodů. Údajně se zde nacházel jeden ze sedmi divů antického světa – Rhodský kolos- čili rozkročená socha řeckého boha Slunce- Hélia. 

 

Ale vědci už vědí, že nestál tam, kde si všichni myslí, že stál protože byl zhotoven asi z 20tun bronzu a potopil by se vlastní vahou na dno. Ať to bylo, jak chtělo, tyhle báje se pěkně poslouchají a já mám místa s příběhem ráda.

Ve městě je k vidění několik zajímavých historických památek- úchvatné Staré měto – přístav, náměstí... 
 

 

Udělali jsme si dlouhou turistickou vycházku, kterou jsme zakončili návštěvou pravé řecké „gyrosárny“. 

V hotelu nalévají pivo do dvoudeckových skleniček. A tak když se slečna servírka ptala, jestli malénebo velké pivo- souhlasně jsme řekli, že VELKÉ! Jaké bylo naše překvapení,když na stole přistála litrová holina plná piva. :-) 


My z toho neuměli ani pít. Holina sice vypadala efektně, ale jakmile se naklonila, tak z té špičky to žbluňklo a přes okraj šplouchlo... jednou mně do kabelky, podruhé do výstřihu... takže pivní lázně byly v ceně ;-) Příděl piva mám pro toto léto vyčerpán.

Vydali jsme se ještě na vyhlídku- na kopci je samozřejmě Akropolis, jenže byla celá obestavěná lešením. Zřejmě vyšla dotace EU :-)


Památky se tu různě volně povalují v trávě, turisti po nich s oblibou lezou a fotí se s každým olámaným kamenem:-)



Okoukli jsme suvenýry, v podstatě vždy skočíme u koření a oliv. Zdejší produkce upomínkových předmětů mi nahání hrůzu, protože opravdu nevím, kam bych umístila osla ve skleněné kouli, kde při pohybu sněží, divoce malované talíře či rámečky na fotky, taky hrnky s anglickými nápisy o tom, jak máme rádi léto, Řecko, Rhodos... jsem turista primitivně zaměřený na „spotřebák“ - daruj a kupuj to, co se sní, vypije, nebo jinak zužitkuje a nepřivede obdarovaného do traumatu: „Kam s tím?“

Výlet do hlavního města opakujeme při každé návštěvě.
S dětmi určitě stojí za návštěvu Akvárium a úplným hitem je kino 9D! (to číslo fakt není překlep. Nejsem kinoznalec, ale netuším, co všechno se tam s člověkem děje ;-) )

Jihovýchodní pláže ostrova Rhodos

20.6.2016


Moře v Řecku je krásné asi všude. Není v něm tak živo jako v Egyptě, ale je průzračné a pláže jsou veřejné. Můžete tedy všude se svým vlastním plážovým ručníkem. Lehátka a slunečník se zpravidla pronajímají jako set na celý den za nějakých 7 až 10eur. Lepší hotely je mají v ceně. Na pláži obvykle bývá sprcha a taky wc a samozřejmě možnost občerstvení. Pláže jsou na ostrově Rhodos různé- oblázkové, písčité i ty, které jsou tvořeny jen útesem. Všechno má své plusy i mínusy... Nepatříme mezi aktivní vyznavače vodních sportů, a tak volíme pro pobyt stranu ostrova, kde vítr tolik nefičí.
Objeli jsme jich několik.

Tsambika
- se rozprostírá po skálou na níž se nachází malý kostelíček. Lidé se tam chodí modlit, aby si vyprosili potomka. Celý je vyzdoben fotkami dětí. Některé dokonce mají jméno Tsambika či Tsambikos zapsáno v rodném listě jako výraz díků P.Marii, že vyslyšela prosby rodičů a obdarovala je potomkem.
Pláž je písčitá, což je prima pro vstup do vody, ale pokud fouká vítr, písek máte opravdu úplně všude. Auto po takovém výletě vypadá jakoby přijelo ze Sahary. Plážový servis je super. Bývá tam dost obsazeno.

Pláž v zátoce sv.Pavla je velmi fotogenická :-) 
Jsou to vlastně dvě miniplážičky – ať si milovníci zdrobnělin přijdou na své a nechť je tím dostatečně znázorněno, že je to opravdu jak domeček pro panenky. Parkoviště bylo nacpané, takže jsme ji nakonec vynechali. Ale vrátili jsme se ještě jednou při západu slunce ji jentak nafotit. Znalci vědí, že zde je to místo, kde se údajně vylodil apoštol Pavel, aby tu šířil křesťanství.  Kostel je vidět vpravo. 

 

Příjemná je další písečná pláž označovaná jako Golden Beach.
Malá, příjemná, veškerý servis k dispozici. Rádi jsme se tam vrátili. Děti si přijdou na své. Písku hromady a mělko i daleko od břehu.

 


Prasonísi
Dvě moře v nejjižnější části ostrova odsebe odděluje jen několik metrů široký písečný pás. Egejské moře je samá vlnka, zatímco Středozemní bylo klidné. Každopádně vítr tam fučí, takže sportovci tam napínají plachty na všem možném. Sprchy jsem našla až na parkovišti a žádný luxus to tedy opravdu nebyl. Restaurace a obchody jsou k dispozici a prodejci zákazníky horlivě lákají.
 


Kiotari
Dlouhá oblázková pláž. V části, která je u našeho hotelu, by se při vtupu do moře hodily boty do vody. Kameny totiž kloužou a když jsou vlny, tak ještě podemílají nohy. Moře je průzračné, sprchy k mání.

Pefki
Písčité pláže -my jsme si vybrali jednu, kam netrefila ani navigace ;-) Ale byla útulná. Pár slunečníků na písčitém pobřeží a dokonce wifi, ale bez možnosti osprchovat se. Koupali se tam ponejvíce Řekové, takže asi má dobrou pověst i mezi domorodci. Byla přímo pod tavernou Dopapa.
 


Koupání v Řecku je prostě parádní. Baví mě dívat se do dálky a fotit si ty nádherné obrazy. I amatérské fotky totiž vypadají umělecky :-)

Ho-ří!

19.6.2016

Na nebezpečí požárů tu upozorňují cedule, které nabádají k tomu, aby se neodhazovaly nedopalky cigaret. Jenže... Zrovna když jsme se vpoledne vraceli z výletu, spatřili jsme za jedním kopcem mohutný dým. Bylo jasné, že někde hoří. A k tomu docela foukal vítr. 




 Zanedlouho se rozezněly sirény požárních aut, která se sjížděla k ohni. Podle hesla „spěchej pomalu“ houkající auto zastavilo u supermarketu. Vyskočil mladík-požárník ;-) a mazal do obchodu. Po chvíli se vynořil s krabičkou cigaret. Ukázal ji řidiči, ten pokyvoval hlavou a z gest bylo jasné, že chce něco jiného. Tak mladík-požárník běžel zpět, aby donesl požadovanou značku cigaret. Naskočil do auta, to se rozhoukalo a svištělo k požáru ;-) Ta pohodovost mě nepřetává fascinovat.

Odpoledne začala na hotelem kroužit letadla. Martina seděla na balkoně a Wlk na ni volal z pokoje: „Co to je za letadlo? Neletí hasit ten požár?“
„No,je to nějakej dvouplošník. Spíš historickej“, suverénně odpověděla Martina marně lovící wifi do svého mobilu.
Wlka ta informace zvedla z postele. Historický dvoupološník hodlal vidět na vlastní oči. Nad mořem ovšem kroužilo žluté požární letadlo, jen si přisedlo na hladinu, aby nabralovodu- a frrr zpět k ohnisku dýmu.
„Kde vidíš dvouplošník?“, atakoval Wlk Martinu.
„Nevim, říkala jsem si, že by to mohl být on...“, s klidem odpověděla nezletilá, přičemž hypnotizovala displej svého mobilu.
Wlk zoufale protočil oči směrem k nebi – patrně v marné naději, že ho nějaký řecký bůh vezme na milost :-) 






 
Až do večera tu kroužila letadla dvě.
Žádné poplašné zprávy se nerozšířily, takže to asi dobře dopadlo.

Výlet za bohem lékařství

Asklipio

Malá vesnička, kde se údajně narodil bůh lékařství- Asklepios. Ve starověku sem prý lidé z celého Řecka jezdili hledat ztracené zdraví. Tak mně se podařilo najít jen místní polikliniku :-) - zřejmě i se sanitkou.

 


Typická řecká vesnice. Navštívili jsme místní muzeum, okoukli obrázky svatých a zašli do kostela, který využívají i místní kočky (myje se pod lavicí)


 


Úzké uličky, z nichž vstoupíte někomu rovnou do kuchyně. Na střechách domů spletité dráty, všelijaké druhy komínů 


 



 
a třeba místo světených reklamních cedulí nápis přímo na fasádě- co na tom, že se občas splete řecká abeceda s latinkou. ;-)

 


Pohoda, klid. Úplně jiné století. Žádný shon a spěch. Jedno náměstí, kde je centrum a vše důležité: škola, parkoviště, kostel a vstup do taverny.



 Na kopci sedí rytířský hrad. Osobně jsme ho navštívit nešli. V tom vedru člověk sotva kráčí po rovině. Ale vypadá romanticky a fotogenicky :-)

 

Líndos a nákup bohů


Krásné starobylé městečko s bílými domečky je lákadlem pro turisty hlavně díky Akropoli. Vydali jsme se autem hned ráno, abychom se vyhnuli davům turistů, které sem hromadně svážejí autobusy v rámci organizovaných výletů. Autem se do města nedostanete. Podařilo se nám zaparkovat v placené zóně (3eura na den, Pražák jásá ;-) ). 
Spletitými uličkami mezi domky jsme se vydali na cestu vzhůru.

 


Pohledy do údolí a na moře byly úchvatné. Lenochodi mohou využít oslí taxi, který je za 5eur doveze nahoru. Nám bylo oslíků líto, tak jsme šlapali po svých. 

 
 

Uličky jsou přeplněné krámky. Prodává se zlato, oblečení, cetky a taky zaručeně originál tašky, kabelky a dále pak ledová tříšť všech barev a taky pomerančová šťáva, kterou vám připraví z čerstvých pomerančů. S přibývající nadmořskou výškou obchůdky mizí. Zůstávají jen řecké ženy nabízející vyšívané dečky a ubrusy. Víceméně taky strojová výroba.:-(

Vstup do Akropole se platí. Dospělý za 12Eur. Děti v Řecku vstupné na památky neplatí. Výstup vzhůru je poměrně náročný, protože i v 9hodin ráno už byly kameny rozpálené od slunce a byl děsný hic (údajně 28°C). Helénské sloupořadí vypadá úchvatně. Jenže všude lezou lidi, takže vyfotit moc dobře nešlo- snad jen proti obloze :-) 



Selfaři (pracovní název pro ty, kteří chodí s mobilem na tyči a fotí se před sloupem, za sloupem, na sloupu... špulí kačeří pysky do objektivu a celkem nic jiného je nezajímá). Každou chvíli se ozvalo zapískání na píšťalu. Už jsem podezřívala nějakou smyslů zbavenou matku, že dala dítěti píšťalku na hraní... ale kdepak! P획alkou hlídač vyháněl turisty, kteří opravdu hodlali selfie pořídit nejlépe z vrcholu sloupu. Taže jakmile lezli někam, kam se nesmělo, ozval se pronikavý pískot... chvílemi to bylo jak na fotbale. 



Díky průvodci jsem si rozšířila slovní zásobu. Už vím, že propyleje jsou vchod do svatyně a triréma, že je řecká válečná loď. A takyže mozaika z oblázků,po které to tolik klouže, se jmenuje hochlákia. Budu ve Scrabble tvrdým soupeřem :-)

Martina stále touží po nakupování. Suvenýry jsou fajn, ale jak je pak využít a začlenit do bytu? Chtěla by si koupit sošku boha. Nejraději Dia. Brala by i Háda, protože má u sebe toho trojhlavého psa. Zeus (první) pořízený na Krétě totiž nepřežil utírání prachu :-)
Martina ho ale nevyhodila. Uložila ho do krabičky od toneru, ačkoli ví, že slepit nepůjde. Je to bůh a nerada by si ho rozhněvala. Chová se k němu uctivě i po jeho zkáze ;-)
Tak jsme v obchůdkách okukovali bohy. Z koupě ale nakonec sešlo. Vadila cena nebo umělecké ztvárnění. Řecké bohy Martina miluje, o každémví, čí byl syn a kdo byl jeho dědečkem. Mě z toho pořád zkouší. Já bezpečně dávám jen Dionýsa a Heru :-) Na pláž tahá tuto knihu. Koupily ji s babičkou na knižním veletrhu. Ani jsem netušila, co všechno se do kufru vpašovalo.

Nakonec jsme koupili pohledy a Rubikovu kostku. 
Na bohy se rozhodně vypravíme znovu- ale jinam ;-)

Fučí a vlnobije

Jak jinak. Začala nám přece dovolená ;-)
Moře, které po našem příjezdu připomínalo rybník, se do rána změnilo v rozbouřené. Vítr fučel ze všech stran, tu a tam sprchlo... ale bylo stále teplo. A tak jsme se věnovali oblídce okolí. Vzali foťáky a šli.

Na koupání to nebylo, ale na stavění kamenných stromečků ano! Trénink trpělivosti- ne té mojí, aby nedošlo k mýlce ;-)


Velké vlny přinesly i vzkaz v láhvi. Byl plný smajlíků a přání hezké dovolené.


Obloha se změnila na modrošedou a moře taky divně vybledlo.

Další fotky jsou nepublikovatelné, neb jsme se vzájemně fotili na útesu. Moc prima zábava. Číhání na vlnu- aby vypadala  tříštící se o skálu pěkně v záběru způsobilo mou chvilkovou nepozornost a jiná vlna mě pěkně smočila ;-)

Hotelový servis je tu super. Pravděpodobnně budu taky potřebovat v letadle rozřířit pás :-)
Přítelkyně od naší paní Oranžové-trvalé už si stihla polámat křídlo. Má celou ruku v sádře. Chudák.
Zkusili jsme večerní animační program. Tak na to jsem asi málo veselá ;-) To nepůjde...

Těším se na výlety. jezdíme si autem sami. S CK je to moc organizované a taky cenově ne úplně atraktivní...


Hurá- dovolená!


Odlet na dovolenou pravidelně bývá spojen s přísunem většího množství adrenalinu. Ani letos tomu nebylo jinak. Na poslední chvíli dohánění restů pracovních- nevím, jak to dělám, ale můj „to DO“ list nikdy není ve stavu, že je vše odškrtáno. Úkoly tam plynule přibývají rychlostí, která je nepoměrně vyšší než jejich ubývání.

Milujeme řecké ostrovy. Pravidelně je střídáme, protože – jak říká můj přítel Wlk: „To by bylo, abychom jednou na něco hnusnýho nenarazili“
Tím jen vyjadřuje svou nelibost nad mou úchylkou jezdit každý rok na jiné místo ;-) Ale nakonec je rád, že má nové zážitky. Určitě je rád...

Letos vyhrál Rhodos. V červnu je nejkrásnější. Všechno je tu zelené a rozkvetlé, Řekové natěšení po dlouhé zimní pauze na turisty.
Už na letišti okukujeme „účastníky zájezdu“. U odbavení se někdy odehrávají dobré scénky, takže partneři se zhádají už při vážení kufrů, protože váhový limit je přesně stanoven a 3kg usmlouvat nelze. Leda něco vyhodit, nebo zaplatit ;-)

Nápadná svým chováním byla jen jedna účastnice tak 60+ s oranžovými trvale vyrobenými kudrdlinami. Nevím, co je to za mánii, že všichni chtějí sedět v letadle vpředu- nejlépe v 1.řadě. My jsme se o nic nervali, a tak možná proto jsme získali řadu č.3.
Letušky byly pohledné, usměvavé a trpělivě všem dokola opakovaly, že zavazadla patří do schránek nad hlavami a nemohou být volně v uličce. Jedna z toho byla tak zmatená, že při hlášení do palubního mikrofonu oznámila úplně jinou cílovou destinaci. V letadle to zašumělo, prootže do Turecka nikdo letět nechtěl- a vypukla první salva smíchu. 





Druhý humorný okamžik byl s naším nadrozměrným sousedem, který musel vyfasovat jeden díl k bezpečnostnímu pásu navíc, aby ho celého obepnul. Wlk pak musel asistovat, aby pána upnul. Ještěže seděl přes uličku! Pánovi se náramně líbil palubní prodej. Vyzkoušel snad všechno, co nabízeli. Pixlu oříšků dal s přehledem za cca 15minut na posezení.

Další řehot se ozval, když ona oranžová účastnice hodlala použít toaletu, přičemž bušila na dveře pilotní kabiny. Všechny letušky poletovaly v zadní části letadla, takže na ni hlasitě zahalasil onen velkoobjemový pán. S náležitými gesty a jasným povelem, kde jsou ty pravé dveře rozesmál celé letadlo.



Po příletu měli cestující jedný úkol: vyzvednout si svá zavazadla a dle pokynů organizátorů se nalodit do příslušného autobusu s číslem ve velikosti, kterou nelze přehlédnout. Přesto to někteří dokázali... asi půl hodiny s e hledal pan Pácha. Ztratil se na trati cca 100m dlouhé. Delegátka opakovaně zkoušela jeho jméno vyvolávat, poté přišla jiná delegátka a s vážnou tváří se optala: “Opravdu tu někdo z vás není pan Pácha?“ Bylo skoro hodinu po půlnoci a všichni měli jen jediný cíl: zalehnout do hotelového pelíšku. Po několika dalších minutách nastoupil do autobusu nenápadný člověk v kostkované košili a tvářil se, že je neviditelný. Vtom se ozval ze zadních sedadel autobusu rozespalý dětský hlas: „ Pan Pácha?“ - následoval další hromadný smích a ujištění průvodkyně, že je to opravdu on. :-)

Další smích byl už jen náš soukromý. K naší velké radosti totiž účastnice s oranžovou trvalou totiž bydlí ve stejném hotelu- ba dokonce na stejném patře! V půl druhé ráno chtěla na recepci mermomocí řešit, že potřebuje, aby její pokoj sousedil s pokojem jiné jezinky. Recepční byl úslužný, ale bylo mu to málo platné, paní hovoří jen česky, ale o to víc nahlas artikuluje ;-) … takže to bylo náročné.

Tak hezkou dovolenou! Snad se pár důvodů k zasmání najde i během pobytu.

Proč nestíhám psát...

23.5.2016

důvodů je několik. Některé více či méně poetické. Občas mívám i nápady, že si najdu nějakou adoptivní rodinu, kde se žije klidně. No, ale upřímně: ani po sklence vína si nedovedu představit tu rodinu, která by se k něčemu takovému odhodlala. ;-)

Babička slavila skorovýznamné narozeniny. Dostala mobil. Dotykový. Je to legrace :-) Vybírala jsem ho v T-mobilu s jedním nažehleným kravaťákem a bylo to zábavné.  Nakonec ho máme. Je zlatý z rodu LG. Babička je nadšená. Za prvé je IN a za druhé jí nikdo nebude hádat ten věk!! :-)
Při prvotním seznamování s novým přístrojem omylem stiskla na displeji ikonu fotoaparátu a přístroj zachytil babičku v ne příliš lichotivém pohledu- zdola a udiveným výrazem. :-) Křičela o pomoc: "Martinko, okamžitě to pojďvymazat!"
Babička fotí, přijímá maily a smskuje o 106. Občas to tedy nedostane ten pravý adresát, ale to nevadí, alespoň se do hry zapojí víc lidí.

Martina mě zásobuje školními historkami. Ta dnešní je o tom, že dostala trest "z minulého století" - 100x napsat, že při hodině přírodopisu se nebude bavit se spolužákem. Ptala se mě, k čemu je to dobré. Nevím. Zřejmě je to účinné.

Náš kocour dnes taky slavil narozeniny.  Všem spolubydlícím jsem koupila dortík a oslavenci tašku dobrot. Tak ho máme 6let.


V práci řeším pořád nějaké složitosti, jsem umordovaná. Doslova a dopísmene.

Truhlář po roce dodal zbývající části nábytku do předsíně. Teď už to visí jen na mně- až přemístím obsahy krabic do nových nábytků. Jak tohle nesnáším! Je to jen začátek nové bojovky- minimálně do Vánoc nebudu vědět, kde co mám.


Wlk se chystá na ryby. Už asi 2měsíce. Ale vždycky mu do toho něco vleze :-) Ještě nepochopil, že nejlepší ryby se chytají v Makru.

Dnes jsem si koupila poukázku na sobotní nicnedělání. Lístky na festival Mezi ploty. Vezmu deku a budeme se jen válet na bohnickém ústavním trávníku za doprovodu umělecké produkce.  Opravdu se těším!



Květen - Měsíc chřestu

8.5.2016

Nejlepší český chřest údajně pochází z Polabí. Pro ideální kvalitu potřebuje chřest lehké písčité půdy. Jedno z mála míst na světě, kde se nacházejí, je právě  nedaleko od Prahy- na Mělnicku. 

V nabídkách restaurací a luxusních hotelů se právě v květnu nabízejí nejrůznější pochoutky, v nichž hlavní roli hraje chřest.

A já se mám... já nikam chodit nemusím... :-)
Moje domácí večeře MADE BY WLK vypadá třeba takhle:



Chutnalo to ještě líp než to vypadalo. A ještě mě může těšit, co všechno jsem udělala pro zdraví! Chřest obsahuje  celou abecedu vitaminů (A, B, C, E, K) a taky  vápník, hořčík, plno vlákniny, železo či selen... čili chřestová večeře= ozdravná kúra pro celý organismus! ;-)

Kde udělali soudruzi chybu?


7.5.2016

Vzhledem k tomu, že jsem již 6let majitelkou britského kocoura, zdobí náš byt stylově a pravidelně i kalendář F.PONa. I on miluje britské kočky. Kreslí je nezaměnitelným způsobem. Jeho obrázky jsou srozumitelné a milé.  Ke každému obrázku ještě dodává vtipný citát.

Při tvoření toho letošného májového ale myslel zjevně na něco úplně jiného :-) Nejdete chybu?


Našli?

Že ne?

Tak si zkuste tu dámu představit, jak sedí u stolu a podpírá si hlavu rukama- oběma. Tady asi soudruzi chirurgové udělali chybu... a nebo je dáma po nějakém krkolomném úrazu a srostla taknějak obráceně ;-)