Turecký bazar

20.6.2015

Turci rádi obchodují. Ve všech příručkách se dočtete, jak máte smlouvat o ceně, jenže... někdo slevu rád vyzindá, jiný raději zaplatí požadovaný obnos a jde si po svém. Patřím k té druhé skupině. Šla jsem nakupovat s tím, že buď mi cena bude vyhovovat, nebo jdu jinam.

 V nabídce obchodníků je úplně všechno. Dominuje ovšem koření a cukrářské speciality. Vše nádherně naaranžované. Při koupi koření nestačilo jen říct,co a kolik chci, ale musela jsem poctivě všechno očichat, takže po chvíli se mě zmocnilo kýchání a málem z obchodu sešlo ;-)

 Koření je v klasických hliněných nádobách, kde vytváří různé vzory

anebo vyskládané do hromádek a pyramid-jako třeba žlutá karipyramida. ...a ta vůůůně!


Turci jsou naprostou jedničkou ve výrobě zaručeně značkových trik, bund, džínů, obuvi a kožených doplňků... co nemá na skladě jeden, vyběhne ven z krámku a sežene od konkurence...

Mě naprosto ohromil tento monolit: kalhoboty v džínovém provedení. Jak říká Wlk: "No, tak to se za tebou otočí i kdejaká ženská..."

 ...zde je detailní foto- jakože nohavice opravdu končí botou.


Koupí tohoto kusu oblečení bych si zajisté vydobyla výsadní postavení na blogu "módní peklo" na několik týdnů ;-)  Praktické otázky typu: jak se to obléká/svléká a jak se to pere-nedokážu zodpovědět - ani nevím, co za tu parádu obchodník požaduje. ;-)

Nakoupili jsme pár nesmyslů, jaké turisti běžně nakupují. Mlsky, koření a podobné důležitosti.

Zásadu, že nebudu smlouvat jsem porušila. A to tedy když se mi cena zdála tak nepřijatelná ,že jsem věc prostě vyndala z tašky, že ji nechci. Obchodník slevil hbitě 2eura a cpal mi to zpátky. Konverzce probíhala německo-anglicky. Turci raději mluví německy, přičemž moje německé vyjadřování je velmi strohé, protože němčina mi prostě nejde:-) A tak jsme hráli hru: já věděla, že víc jak 10eur mu za ten nákup nedám- takže cokoli on řekl, já nekomentovala, jen jsem vždyckytu věc vyndala z tašky a dala zpátky na hromádku. On ji vzal, nacpal do tašky a něco mlel. Nakonec řval, že "zehn" a "Minimum"- no a už jsme byli tam, kde jsme měli být hned. Dostal desetieurovku, já si věci v tašce pěkně porovnala, poděkovala a šla.

Líčila jsem Wlkovi tu příhodu jako značně nejapnou a ponižující- ale Wlk konstatoval, že oni jsou tu doma a že oni určují pravidla, tak ať jim to nekazím. Prý byl určitě neméně spokojen i obchodník... ;-)

Žrádlomat

20.6.2015

Zkolaboval mi foťák. Zánovní- byl to vánoční dárek a nebyl úplně zadarmo. Zmetek!

S jeho předešlým kolegou jsem si žila spokojeně 7let, než jsem ho upustila na náledí a způsobila mu smrtelné zranění. Nástupce zřejmě hodlal svého staršího bratra pomstít a k přechodu do režimu "mrtvý" si vybral zrovna den před odjezdem na výlet do krásného městečka Side. Učinil to bez varování. Takže následující fotky jsou pouze mobilní - vydolované z mého prehistorického samsungu. Každopádně "mně jde o obsah" :-)

Památky v Side jsou opravdu krásné- a taky na ně dojde, až se mi podaří fotky přeposlat, protože internet tu taky není úplně nejrychlejší a často kolabuje. :-(

Na náměstí v Side jsem objevila něco, co neznám. Pracovně jsem si to nazvala "žrádlomat".
Je to takový elegantní krmelec pro zvířata- tedy pro pouliční psy a kočky, která se po měste líně potulují. Asi aby neotravovala turisty...


detail samoobslužného pultu :-) Vlevo granule- vpravo voda.


Fronta strávníků tam naštěstí zrovna nebyla. Všichni už asi byli po "O":-)

Dá se říct, že "tady chcíp pes"-a ne jeden :-)

 ...doufám, že to mají opravdu jen z vedra!;-)



Pohodová dovolená?

18.6.2015

Martina už je zdravotně OK. Uff!
No a bychom jentak nezevlovali, vytáhl nemoc Wlk. Přes rok na to není čas, tak všichni se na dovolené budou předhánět v hitparádě hypochondrů.

Wlk má oteklý krk. Nic ho nekouslo. Pravá strana krku mu v jednom místě natekla. K tureckému doktorovi jít nechtěl, prý radši zemře přirozenou smrtí. Co s ním, s chlapem. Doktor je přímo v areálu, ale rvát ho tam násilím... Teplotu neměl, nebolelo ho to, polykat mohl, dýchat taky- ponořila jsem se do internetu. Během několika minut vyloučila rakovinu a příušnice, nasadili jsme klidový režim bez slunce a domluvili se, že kdyby to bylo horší, tak že i turecký doktor bude smět zasáhnout dříve než koronér a já určím ten čas!

Fakt mi z téhle rodiny šlehne.
A to mám zákaz používato dovolené  pracovní mail, abych opravdu odpočívala- haha! V práci je mi nejlíp! Vím to!! Tam obvykle řeším to, čemu alespoň trochu rozumím a vím, že tím nikoho neohrožuju bezprostředně na životě.

Když je mi ouvej obvykle mám potřebu přebít to nějakým silnějším zážitkem. Ovšem ne vždycky jsem jaksi při smyslech.

Odpoledne jsem podlehla a nechala se Martinou zatáhnout do místního aquaparku. Propletený útvar barevných různě točitých skluzavek, kterému vévodí ve špici zavěšené vědro ve tvaru pirátské lebky. To se v nevypočitatelných intervalech naplní vodou a převrhne, takže prudký proud vody z výšky zkropí všechny dole. Z dálky to lze takto jednoduše a přehledně  popsat.

 

Samozřejmě zcela jiná situace nastává v momentě, kdy člověk do takového zařízení vstoupí. Martina totiž vůbec nezohledňuje náš věkový rozdíl. .-)
 Hulákala na mě: "Teď jdeme na modrou, bacha! Poleje tě kýbl..." - zatímco jsem se snažila sledovat plnící se vědro, abych včas uhnula tomu přívalu vody, zaujali dva ruští chlapci pozice u vodních děl a považujíce mne za nepřítele číslo jedna pálili proudy vody přímo na mě.  Prostě rázem mi naskočila asociace z mého socialistického dětství, kdy jsme žili seriálem "Čtyři z tanku a pes":-))

 

 Martina mě popoháněla po schodech k nástupu do tobogánu. Školila mě, co mám dělat, aby mi to jelo rychle... no díky své váze s rychlostí jízdy nemívám problémy ;-)
Martina byla blažená. Výskala radostí a vyřvávala: "Dobrý,viď?"
Poctivě jsem oklouzala všechny skluzavky. I ty, v nichž je absolutní tma, což mi vůbec žádnou rozkoš nepůsobí. Naštěstí v pět hodin zavírají. Vodu jsem samozřejmě měla všude. Chrastilo mi v uších. Záda natlučená od svárů na skluzavkách, které se dostaly do střetu se zapínáním na plavkách. byla jsem ráda, že jsem tuto povinnost splnila. Martina halasila, že to bylo super a že zajdem zas!


Marod na pokoji se nezlepšil, ale ani nezhoršil: čili jeho stav byl stabilizovaný. Myslím, že po mém vypravování zážitků z aquaparku byl rád, že byl díky svému nálezu od těchto vodních hrátek osvobozen.


Zábavné večery

17.6.2015

Hotel organizuje prosvé hosty večerní programy. Některé jsou ve stylu "Ein Kessel Buntes", jiné jsou docela příjemným zpestřením večera.

Odpoledne běhali mezi plážovými lehátky členové animačního týmu a zvali na turecký večer s bohatou tombolou. Měli jsme si kupovat lístky a zvýšit tak svoji pravděpodobnost na získání atraktivních cen.

Martina se takové "pravé tomboly" nikdy neúčastnila, nepočítám-li akce školní družiny, kdy každý lísteček vyhrával. Martina pak po zbytek dne řešila, co budeme dělat s tím, co v tombole vyhrajeme- a fantazie jela na 200% :-) 
My s Wlkem jsme na sebe jen pomrkávali a nechtěli jsme tomu nebohému dítěti kazit iluze, že gen štěstí ani od jednoho z nás prostě do své výbavy zdědit nemohla. Nikdo z nás neměl sílu ukázat na ni prstem a říct jí pravdu do očí\: "Ty nikdy nevyhraješ, protože jsi naše a my trapné materiální statky nevyhráváme! my je pracně získáváme- a v tom je patrně naše výhra... :-) "  - koupili jsme lupeny dva, ať má pan animátor taky nějakou tržbu- a oba jsme veděli, že to jsou vyhozené prachy...

Večer začal. Martina se nemohla dočkat. Taneční čísla byla obdivuhodná,



břišní tanečnice nás fascinovala a dumali jsme nad tím, jak má asi uspořádané všechny ty svoje vnitřní orgány, když s nimi denně tak pohazuje a láme je do nepřirozených úhlů. Ale byla krásná!


 A pak došlo na tombolu.
Ve hře byly i takové lahůdky jako poukaz na tureckou masáž nebo poukaz na pedikúru do salonu Dr.Fish (tam vám prostě strčí nohy do akvária a ryby už se postarají, jak odstranit přebytečné zrohovatělé kůže a při tom na vás ještě hledí kolemjdoucí- tak tohle asi ani zadarmo), dále vodní dýmka, příšerně veselé keramické hrnky.... zkrátka asi 50 takových radostí- a ač moderátor čísla vyvolával ve třech jazycích, ani jednou se do našich netrefil :-))
Martinka byla zklamaná.
Zase došlo na naše slova... ;-)


Symbolika

17.6.2015

s odkazem na předchozí příspěvek... přecejen jsem jedno ilustační  foto ulovila... značka zdejší sanity k mnohému vybízí :-)


Zážitky cestovatelské

15.-16.6.2015

Zážitky cestovatelské nemusejí být vždy pozitivní, v každém případě bývají poučné. Ten náš se dostavil nevyžádaně. Nezletilá vytáhla obtíže zvané "cestovatelský průjem" a k tomu i zvracení, bolest hlavy, křeče v břiše, teplota...

V této souvislosti bych ještě zmínila jeden fakt, a to cestovní pojištění. Naše rodina je díky dlouholetému cestování s vozíčkářem vyškolená a zodpovědná a bez pojištění neopouštíme rodnou zemi ani na pár hodin.Známe se.. ;-) Jak jde o potíže, těžko hledáme konkurenci.

Každá cestovní kancelář svým klientům cestovní pojištění nabízí. Nebývá to úplně zanedbatelná položka. v naší tříčlenné posádce cena hned naskočíla o téměř dva tisíce.
Pojištění si každoročně bereme od své zdravotní pojišťovny (OZP), která nabízí svým klientům zdravotní pojištění za symbolickou cenu a nebo letos dokonce zdarma a vše se dá pořídit online. Takže jsme se jen připojistili pro případ, že někomu způsobíme nějakou milionovou škodu a vesele jsme vyrazili do světa s jediným přáním: žádnou pojistku nečerpat.

V CK jsem samozřejmě musela podepsat papír, že nebudu obtěžovat delegáta, až mi bude ouvej a že všechna rizika jdou na můj vrub. Dělám to s klidem. Doby, kdy jsem věřila tomu, že zapaltím-li cestovce slušný obnos, bude mi v případě nouze delegát oddaně k dispozici, ty jsou pryč. V praxi to v případě nouze vypadalo tak, že delegátka zrovna obhospodařovala jiného pochroumaného klienta, takže se na mě zkrátka nedostalo. Byla to zkušenost, velmi drsná, z níž mi vyplynul závěr, že pojistit ano, vždycky,ale nespoléhat na ničí služby- mít vždy dost peněz a nebo platební kartu a taky umět i jinak než česky popsat, co mi schází. Někdy se musí platit ošetření rovnou- a teprv následně v ČR pojišťovna peníze proplatí zpět.

Wlk se mi směje, že  moje lékárnička obshuje jistě i skalpel a v případě ohrožení života budu klidně i operovat. Tak vyspělé moje úplněsoukromé zdravotnictví bohužel  není :-), ale pravdou je, že vybavenost je širokospektrá.

V den příjezdu jsme měli s naším delegátem schůzku. Delegát je v ceně. Nemůžete se ho zříct a jeho služby neplatit. Můžete jej pouze nevyužívat.  Ten náš na infoschůzce neřekl nic podstatného. Tytam jsou časy, kdy úvodní schůzka začínala přípitkem, delegát všem poděkoval za to, že si vybrali právě jejich CK, rozdal mapy přilehlého okolí, svoje vizitky s mobilním číslem pro přípd nouze, poučil účastníky o zvyklostech domorodců, upozornil na vhodné suvenýry, nejlepší koupání...
Nic takového. Na letišti u pultíku suše dostanete obálku s nakopírovanými informacemi- a počtěte si. Do hotelu jedete sami- ubytování a případné reklamace jsou plně ve vaší režii.  Náš průvodce byl na první schůzce zklamán, že jsme od něj nechtěli předražené výlety do okolí, z nichž má provizi, a proto je horlivě nabízí. Dále nabídl, že nás doprovodí do obchodu s koženým zbožím, zaručeně pravým!!(pokud se vydáme na nákup sami,riskujeme padělky a ošizení) - on tam pořídil značkovou bundu za 7litrů, jinak v New Yorku za tu samou by dal litrů patnáct. A taky nás ihned poučil, že pokud budeme mít nějakou nehodu, úraz či zdravotní potíže, rozhodně on nebude tlumočit a cokoli vyjednávat- bez ohledu na to, jestli cestovní pojištění sjednala CK,protože on není doktor. To musíme kontaktovat přímo pojišťovací agenturu nebo doktora. No, tak to těm účastníkům zájezdu, kteří si i pivo objednávají pomocí gestikulace všech končetin, rohodně nezávidím.
Po pár minutách jsme shledali,že je to ztráta času. Poděkovali jsme a šli si po svých. Jak a kde  rezervovat místo v rybí restauraci a že je třeba objednat si místa i v  místním autobusu, pokud chcete jet do sousedního města- to jsem se dozvěděla úplně náhodou v recepci.

Naše Martina se v pondělí roznemohla celkem rychle. Tvářila se, že jí nic není, a tak jsme si  první dávku, kdy začaly  lítat turecké šavle na všechny strany, odbyli pěkně na veřejnosti mezi hustě obsazenými lehátky u bazénu, kudy jsme si vykračovali po snídani na vytoužený minigolf. Paráda. I ruské dámy se divily, co se to děje???  Poklidila jsem tu spoušť, nadílku spláchla vodou k palmám a šlo se na pokoj.

Načetla jsem,co všechno mám udělat, abych hned neotravovala doktora, který tady v hotelu má ordinaci, a zahájili jsme léčbu. S Wlkem jsme se střídali v roli zdravotního bratra/sestry u pacienta, který kvílel a litoval se a zlobil s pitím, posléze se dožadoval banánu, který tady prostě není kde koupit, protože trh je jen v neděli. Tak jsme strávili celé dva dny. Zítra se uvidí... jestli marod už dojde do jídelny. Ale navečer už lehce ožila a toužila po společenských hrách a posílání SMS, tak snad se nepo... zas někdo další z naší výpravy.

Tentokráte bez obrázku.Záběry by asi byly dost naturalistické ;-)



Vedro a líno

14.6.2015

Dnes ráno jsme se s Martinkou vydaly na místní  trh. Wlk pravil, že se tétoakce nezúčastní a  zatím se bude chystat na pláž. Tato procerdura mu zabírá totiž dost času:-)

Martina se těšila, jak roztočí své kapesné...

 Trh byl od hotelu cca 10minut rychlé chůze, ale to vedro... nejvíce se nám na trhu líbila sekce "ovoce-zelenina", jenže toho  máme v hotelu tolik, že kupovat jsme ho nehodlaly.


Sekce módy byla naditá zaručeně značkovými oděvy :-)
České turistky 55+ smlouvaly a vybíraly značková trika pro své rodinné příslušníky. Vysvětlujte Turkovi, jaká ramena má váš zeťák :-) Když už byl Turek celý orosený a výběr se zúžil a vypadalo to, že dojde k uzavření obchodu, jedna babča odhodila celý štos předvybraných triček a pravila kolegyni: "Maruško, mně se stejně nejvíc líbí támhleto s tím krokodýlem.." (alá Lacoste) - aTurkovi začalo další kolo vybalování a nabízení.

My nekoupily nic. Martina po ničem netoužila a já nakupuju strašlivě, protože jsem Váha, a tak jak mám možnost výběru více jakze dvou, trpím a zdržuju a vůbec.... ;-)


S Wlkem jsme objevili úžasný hotelový koutek- RELAX. Do bazénu a okolí nesmějí děti mladší 13let. Bezva nápad. Je tam opravdu klid od ječících dětí a na ně hulákajících rodičů. Paráda! ;-)


Dnešní den byl líný, protože bylo vedro. Shrnu ho jen do několika vět:

Martina projezdila celkem zánovní plavky na skluzavkách. Divila se, že to jde.

V jídelně si po několikaminutovém výběru z desítek druhů vynikajících dobrot  na talíř nandá obvykle suchou bagetu, pár rajčat a k obědu špagety.

Turek nám zásadně nosí teplé bílé víno. Máme k tomu různé (nepublikovatelné) komentáře a přirovnání. Nechápeme, proč jsou lahve s červeným vínem nachlazené a ty bílé nikoli.

V hotelu je opět velké procento hostů ze země, kde zítra znamenalo již včera. Dnes byl v jídelně ruský večer. Rusové obvykle hromadí na svých talířích kusy melounů. Dnes se vrhli na třesně. U servírovacího pultu způsobili chaos a paniku, jak se drali. Nosili si jich ke stolům hromady, které nemohli absolutně zkonzumovat!! Seděli, jedli a k tomu dozobávali třešně. Musím se zeptat nějakého "rusofila", v čem všem spočívá pro tento národ pocit štěstí.

Dnes jedna skorodospělá  slečna přijela do jídelny na kolečkových bruslích. Kličkovala tam mezi lidmi, kteří si nosili naservírované talíře, tu a tam do někoho vrazila...  Lidi mají různé nápady. Nenechala se ale jentak odbýt! Ona je přece host... to musí personál pochopit.

Každé druhé dítě jí u stolu s iPadem před očima.  Rodiče nic nenamítají.

Večer se konečně ochladilo pod 30°C. Procházeli jsme se podél moře a pozorovali zapadajícím sluncem  osvícené mraky, které se ukázněně drží za horami.


Inu Turecko...

12.-13.6.2015

Odjet na dovolenou byl nejvyšší čas.

Ve tři ráno jsme u odbavení na letišti vyfasovali  místa do předposlední řady. Já mručela, že polezu přes celé letadlo, Wlk si liboval, že ti vzadu mají  větší šanci na přežití případné letecké katastrofy. Optimista.
Cestu jsem prospala. Ani nevím, jak letuška poučovala, co dělat, když se letadlo hodlá zřítit- čili jak elegantně zemřít za použití všech pomůcek umístěných pod sedadlem a nad sedadlem...

TravelServis se rozhodl snížit nadváhu nejen zavazadlům, ale i cestujícím. Zavazadlo smí mít už jen 15kg, cestující stanovenou hranici nemá, ale během letu už není přikrmován.

Letos byl náš odjezd poněkud chaotický. Jindy mívám sbaleno a vytipováno,kam bychom jeli. Letos nebylo ani jedno.  Hotel jeovšem  luxuxsní. Až moc! Připadám si tu nepatřičně- jak indián v rezervaci. Řecko je Řecko, ta svoboda pohybu... letos tedy k sousedům- Turecko - Antalya.

 K pláži se dojde krásnou palmovou alejí.

Zahrada hotelového resortu je krásně upravená. Zkoumám květy rostlin, jejichž jména ani neznám.

Pláž je dlouhá, jednotlivé hotely ji mají rozparcelovanou, myslím, že tam nikomu nic nechybí. Moře čisté, teplé a občas zvleněné.

Mají tu i speciální místo pro vozíčkáře, kde se počítá i s parkovištěm pro vozík. Po dřevěné lávce pak dojede až skoro do moře.


Součástí zahrady je několik skluzavek a vodních atrakcí. Martinu skoro nevidíme.
 Klientelu tvoří převážně Germáni a Rusové.
Martina je družná, a tak se nám  hned odpoledne chlubila: "Už mám kamarádku! Je to Ruska", dodala poněkud provinile, "nevadí?"
Koukli jsme na sebe s Wlkem a Wlk suše komentoval: "Pokud nebyl její děda v osmašedesátém v Praze, tak nevadí" ;-)
Nezletilá otočila oči vsloup,což dělá vždy, když  jí naše vtipy přijdou nemístné.
"A jak si s Mášou povídáte?", vyzvídala jsem já.
"Ona to není Máša, jmenuje se na A.", upřesňovala Martina, "my si povídáme spíš rukama"...
"Tak hlavně, že si máte co říct ...":-)


Pokojská se snaží vytvářet různá aranžmá z ručníků a přikrývek. Martina by to chtěla i doma. Už se vidím, jak v chaosu všedního dne vinu labutě a živé květy na každé z postelí. :-)


Místní kuchaři jsou borci. Vaří výborně a hlavně servírují pro oči.
Dnes jsem si do jídelny pospíšila, protože turista na estetiku příliš nedbá a krásně naaranžované mísy po chvíli vypadají jak hromada zbytků :-(


Zítra vyrážíme na trh. Smlouvat ale neumím. Tak snad mi zbyde alespoň peněženka;-)

Rychlý běh života


 11.6.2015

Poslední dva měsíce žiju strašně. Rychle a  nezrdavě. Sama sebe obelhávám, že je to jen "dočasně", ale nevím, kdy nastane ta doba, že si řeknu "Tak, dneska mám všechno hotovo."
Nechodím za kulturou, neuklízím, jak bych měla, žehlení mě asi jednou zavalí úplně... Pořád čekám, že se to v práci "zklidní". Být zaměstnancem je opravdu zajímavá zkušenost. ;-)

Denně se něco děje. Dnes jsem strávila den příjemně a užitečně. Některé lidi by měli klonovat a pak je dosazovat místo těch, co o práci jen rádi mluví- a někdy ani to ne. Miluju ty, kteří mají svůj obor rádi a dovedou vám o něm vypravovat tak, že vás tou horlivostí úplně nakazí.

Doma už se na mě ale všichni mračili, že pořád nemám čas ... takže jsem dneska odpoledne v běhu z práce koupila konečně dovolenou. Zabralo mi to asi 10minut. A pak ještě při jiné zastávce koupit plavky, neb staré jsem v afektu vyhodila už při vánočním úklidu, aby mne nenapadlo v nich ještě někde vylézt... ale bez nich by to asi nešlo ;-)
Jediným stresujícím okamžikem je skutečnost, že ve za pár hodin máme být už na letišti :-) Obědvat už budmeme jinde.

Dítě šílí od radosti. Já taky- ale z poněkud jiných důvodů. A tak jsme si  vyjasnili, že s sebou nepovezeme na čtení Rychlé šípy, kteréžto váží skoro tolik, co povolený limit kabinového zavazadla.
Kdy se to moje dítě probere do reality?? :-) Minulý týden je propašovala do batůžku na výlet- aby se prý nenudila! Kdo tu knihu vydanou ve formátu A4 na křídovém papíře zná, patrně ví, proč na cesty doporučuju knihu jinou.

Při pohledu na tarifní ceny mimo EU je skoro zbytečné si s sebou brát na dovolenou i mobil. ;-) Taky to bude mít své výhody.

Stačila jsem vyžehlit, sbalit- spát raději nepůjdu, abych to nějak nepřehnala ;-) A těším se, že ve volných chvílích snad dopíšu i blog!

Rozdíly

8.5.2015

Dalším květnovým oslavenecem, který na slavení narozenin dostává od státu volno, je moje mamka. Kolik dnes slaví, to se nesmí říkat nahlas- a kdo by chtěl hádat, určitě by prohádal. :-) 
Letos si dala darem přestavbu domu. Už jsem se vzdala myšlenky, že tu bude klid, ticho a uklizeno, protože babička vymýšlí nové a nové věci, které vy se v domě měly změnit...

Naše domácí zvířena si po dvou měsících zvykla na ruch, který vyrábějí dělníci. Morčata už nezalézají do domečku, v klidu si lebedí na jeho střeše- a pozorují cvrkot. Kocour sice ztratil díky všudypřítomnému jemnému prachu  lesk své značkové srsti, ale zjistil, že zvyšující se rámus zvyšuje i dávky pamlsků- aby šelma netrpěla, tak ji zcela nevýchovně uplácíme ;-), takže kocour na dokončení přestavby rozhodně nepospíchá...

Řemeslníci  se tu střídají, jak na běžícím pásu- občas se vloudí organizační chybička a sejdou se i dvě party současně. Ale to nevadí, však mezioborová spolupráce je taky potřebná. ;-)

Po dvou měsících jsou konečně povrchy na chodbách a schodišti na svých místech, takže i ten méně bystrý jistě registruje rozdíl na první pohled patrný.



A ten, který nejvíc škodil a sabotoval celou akci, šlapal, kam neměl- a to opakovaně! - si to náležitě užívá. Hned běžel zkontrolovat, zda je miska zpátky na svém původním místě. Byla, ale práznáa on byl viditelně znechucen!


 Tak se vrhnul alespoň na hygienu.



Už tu stačili zaúřadovat i malíři, takže stěny už mají nekonflikní barvu holubích per :-)

Paradoxem je snad pouze fakt, že přestavba kuchyně, která byla původně v plánu, ještě zahájena nebyla. Hrabeme se tu v návrzích a v plánech. vybíráme barvy, spotřebiče a snad v ní uvaříme alespoň novoroční oběd :-)