Organizování

27.8.2014

Jsem unavená, uštvaná a denně mám seznam věcí, které musím zařídit. Navíc si nemůžu vzít volno v práci, což je na jednu stranu asi dobře. Jen čas na plnění soukromých úkolů je dost omezený.
 
Zjistila jsem, že organizování pohřbů v krátkých intervalech má i svoje výhody. Všichni se po těch dvou a půl letech nahlásili na své pozice. Automaticky očekávali, že rozloučení proběhne ve stejném stylu, pamatovali si, co měli na starost.  Potěšilo mě to. Mám tedy zajištěnou obsluhu hostů, květinový servis, občerstvení- jeden dorty (stylově věnečky)- druhý chlebíčky- jen se ptají, kdy a kam to mají dovézt... dokonce i varhanici  mám!

Zavedli jsme s Wlkem tradici nedepresivních pohřbů- obřad v kostele s následným posezením pro ty, kteří si s námi chtějí povídat, pobýt, sdílet... Chci tím zamezit situacím, kdy mě budou lidi chytat u supermarketu na parkovišti a sdělovat mi svoje projevy lítosti. To mi vadí, to mě ruší- tam se to nehodí. Do supermarketu jdu nakupovat a nemám úplně myšlenky na meditaci.

Pan farář je milý a vstřícný člověk, včera jsme dlouze a lehce pohovořili o tom, jak bude obřad vypadat. Shodli jsme se na biblických verších, které mám opravdu ráda, protože jsou výstižné a pravdivé....

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:
Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;
je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;
je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;
je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat,
čas objímat i čas objímání zanechat;
je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;
je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;
je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

Zamýšlení se nad minulostí je  pro ne momentálně dost náročné. Prohlížím fotky, vzpomínám.  Wlk vyrobil opět krátkou prezentaci- konstatuju, že táta byl fešák a na většině fotek je rozesmátý a nebo v obležení přátel.

Stejně jako před časem - žasnu, jak lidi reagují na zprávu o úmrtí... Nikoho neodsuzuju, jen některé věci mě rozesmívají, nebo přivádějí v úžas... zejména omluvenky neúčasti na obřadu jsou pikantní, ačkoli každého ujišťuju, že docházku dělat opravdu nebudu, to je přece každého věc. Ze strany pozůstalé rodiny je to přece pouze nabídka- možnost přijít se rozloučit s člověkem- nikoli povinnost. Pokud někdo má program a jede na houby a nebude si zajíždět do Prahy, samozřejmě proti tomu nebudu nic namítat, jen mě celkem otravuje ztrácet čas tím, že budu ty výmluvy poslouchat.

Vyjádření soustrasti - to je taky kapitola. Asi nejvíc mě dobíjí známka s Jů a Hele - dva rozesmátí oranžovo-žlutí panáci na obálce s kondolencí... (už dvě obálky přišly takto vydekorované)
Najdou se i vzácné případy, kteří se vykašlou na kupované předtištěné texty a napíší osobní dopis. Těch si cením nejvíc. To vnímám jako projev opravdové soustrasti. Ten člověk si udělal čas, přemýšlel- a pak mi napsal to, co sám vymyslel. 

Jsem opravdu ráda, že moji přátelé fungují v pravý čas. Snad jim to jednou budu schopná vrátit. Díky. Sobota se blíží... mám obavy, aby vše bylo tak, jak má být...

... po dvou a půl letech

... jsem se proti své vůli opět ocitla v té nejtěžší životní roli. V roli blízké pozůstalé.




Můj táta po dvou měsících ve středu prohrál svůj boj se zákeřnou nemocí a zemřel v necelých 69letech.

Chystáme na příští sobotu poslední rozloučení.

Já se z toho truchlení snad do konce života už nevyhrabu.

Uvítala bych trochu více času na regeneraci... organizovat smuteční obřad v tak krátkých intervalech je náročné po všech stránkách. achjo...  jak prohlásila moje přítelkyně M. "jsme taková ztrátová rodina" ...

Nabízím lístky do Dejvického divadla

24.8.2014

Nabízím 2lístky /á 350Kč/ na DEJVICKÉ DIVADLO na Lesní slavnosti divadla v Řevnicích - "Spřízněni volbou" - úterý 26.8.2014 od 20:00 - z vážných rodinných důvodů fakt nemůžu, ačkoli bych šla moc ráda... 
více na  http://www.divadlovlese.cz/

Moje přechodné bydliště

Zkratkovitě

5.8.2014

Ráda se dívám na mraky. Můžu si díky fantazii představovat cokoli. V období letních bouří je k tomu ideální příležitost...



Můj srpen především zahrnuje:

- pracovní stres, aby vše klaplo minimálně na 100%;
- nervy z toho, že mi před očima odchází další blízký člověk a já můžu jen bezmocně přihlížet, -
- zjištění, že moji přátelé si tento lichotivý titul opravdu zaslouží,
-  únava, ze které už se mi nechce ani spát, zjištění, že se i po těch dlouhých letech pořád těším do práce
- poznání, že mi návštěvy aquaparku sice způsobují dočasnou hluchotu, ale přesto je hodlám kvůli dceři absolvovat, protože moc dobře vím, že některé věci vrátit nelze ... to je můj srpnový guláš.


 

Asi

31.7.2014

Asi jsme  se doma všichni zbláznili. Každý po svém.

Denně řeším několik úkolů, které mají zadání poměrně kuriózní. Horkou kuriozitou těchto dní je dort k narozeninám Martinky. Ona si na oslavy moc potrpí- a už několik dní se připomíná, že chce dostat dort. Samozřejmě žádnou klasiku. Harlekýn či sněhurka si můžou dál sedět v chladicí vitríně- Martina požaduje dort, který bude vypadat jako morče. ???

Jestli něco vím jistě, tak to, že rozhodně nechci nikomu dělat radost vlastnoručním pečením dortů!!  Zachránil mě přítel Google. Na magická slova "morčecí dort" nabídl hned několik inspirativních obrázků.  Padl mi do oka kousek od paní OlgyV.


Obrázek jsem poslala do své oblíbené písecké cukrárny, která má v Praze na Letné svoji prodejnu (a kde bych už jistě měla nárok na VIP zákaznickou kartu!!), zda-li by takový dort nevyrobili.. :-).
Rozvinula se pak zajímavá mailová komunikace :-)) Pan inženýr mi odepsal, že je to opravdu vyvedený kousek a že nemůže zaručit, že i jejich barvy budou tak syté a jasné. Odepsala jsem mu, že příroda je mocná čarodějka a že barvy nechám na cukráři- ať si vytvoří vlastní morčecí druh. :-)  a že pokud se jejich výrobek vejde do 2kg, budu ráda, když si ho 7.8. těsně před zavíračkou budu moci vyzvednout. ... Nechtěl ani zálohu....
jen si živě si představuju, jaké komentáře asi zazněly v provozovně na jihu Čech :-) ... Pražáci už nevědí, coby... žerou morčecí dorty ;-)

Dalším úletem je skutečnost, že Wlk se jal zekologizovat naši domácnost. Akci "nákup sudu"  popisovat nebudu :-) Každopádně máme sud (bohužel ne na víno, ale na deš´tovku), kam se vejde 500litrů.... dalším počinem byl nákup "worm factory" - továrna na žížaly- čili kompostér. Takže jsem utržila přednášku o tom, jak to funguje, co obyvatelé rádi a co nikoli... otřásám se ještě teď!!

Je to užitečné, ekologické a já s tím nechci mít nic společného! odpad třídím, klidně jim budu dávat odpad z kuchyně do extra misky, ale ať si je krmí majitel. brrr... a ten kohoutek na tom zařízení, ten je na "žížalí čaj"! (rostliny se prý budou pod touto zálivkou tetelit blahem- já se otřásám i se židlí)

Moje eko-aktivity momentálně spočívají v tom, že viju květiny z nadúrody levandulí :-)


Do toho se tady snažím číst nějaké odborné texty, tisknu diplomy na táborové akce, zařizuju pojištění na úraz- čert nikdy nespí, a tak ho radši uplatíme... a najednou je zase půlnoc, takže jdu přečíst pár stránek z rozečtené knihy, abych byla taky lehce gramotná mezi intelektuály :-) a ráno ten blázinec vypukne nanovo... ;-)



Táborové přípravy

 29.7.2014

Přípravy na letní akce s dětmi mě zcela pohltily :-)
Musím tedy přiznat, že je to velmi výkonný časožrout. Občas se tu pinožím s nějakou drobností, chystám medaile, diplomy, vymýšlím, jak přizpůsobit hry, aby je děti zvládly i se svým zdravotním handicapem... baví mě to. Je to skvělý trénink pro fantazii - jak co vylepšit, zjednodušit, zaonačit...

Tématem celotáborové hry je putování po zvláštních planetách. Nejsem autorkou zadání, ale zdá se mi docela fajn, určitě se tam dá zakomponovat všechno možné- jen to správně nazvat ;-)

Nikdo by nevěřil, jakou práci dá sehnat noční oblohu! Potřebuju ji jako dekoraci  a infocentrum zároveň. Nakonec mi oblohu dneska sehnala mamka. Donesla mi 10metrů modrého nebe :-) za neuvěřitelných 9Kč metr!  Takže mám oblohy plnou tašku a vesele tvořím své planetárium ;-)

 

Baví mě domlouvat návštěvy zajímavých  hostů, kteří by nám pobyt trochu oživili. Výlety s touto skupinou v daném prostředí nepřipadají do úvahy...

Ulovila jsem ochotného hvězdáře, co sbalí dalekohledy a dojede za dětmi s tím, že krom povídání bude i pozorování srpnové noční (spíš večerní) oblohy, mám políčeno na "dramaterapii"- tedy děti secvičí pod vedením lektorky (díky za blogsvět!)  divadelní představení- které bude mít premiéru i derniéru zároveň :-), sehnala jsem jakési EKOsdružení, jehož veřejná pro děti akce mě oslovila na jaře- hned jsem to otestovala na Martince a slovo dalo slovo- aktivisti nejdřív tvrdili, že soukromé akce nepořádají, ale já trvala na tom, že přece nejsem soukromá akce!! :.) Zkrátka jsme se dohodli, oni svolali schůzi, kde si odhlasovali, že táborovou akci nejen udělají, ale nebudou za to chtít vůbec honorář (ještě o nich možná bude řeč!) Nechtějí ani cestovné... tak jsem dojata a srdečně potěšena, protože já neumím vyvíjet nátlakové akce typu: "dejte slevu..."
Mám určitou představu a přidělené finance, s nimiž musím vyjít. Takže buď je pro mne nabídka zajímavá a přijatelná, nebo... to musím poptat jinde.

Za pikantní považuju případ, kdy mi jeden host "udělal cenu"- aniž bych ho o to žádala- no a ta cena činila (po nevyžádané slevě!!!) 6500Kč za 2x30 minut kouzlení s barevnými balonky. Ta nula tam není překlep. Původní cena totiž činila rovných 10tisíc. Takže příprava tábora je pro mne velmi důležitým semestrem školy života!

Další kapitolou je tvoření. Většina dětí tvoří ráda. Mají radost z toho, že v ruce drží hmatatelný důkaz své šikovnosti. Tak vymyslet něco, co by doma moc nepřekáželo, něco co by mělo nějaký smysl a dalo se zvládnout s lehkou dopomocí dotáhnout do finální podoby ;-)

Hitem letošního léta jsou gumičkové náramky (Loom bands). Plete celá rodina :-) jde to i bez háčku. Náramek lze modifikovat na přívešek ke klíčům, náušnice...

 


 Dále je v plánu vyrábění magnetků. Jeden další se na ledničce určitě ztratí :-) Mám formy rozličných tvarů a sádry velkou spotřebu ;-). Už ji míchám tak, že bych mohla nastoupit od minuty na ortopedii jako pomocná síla a sádrovat končetiny v libovolném počtu.


...a mnoho dalšího... Rodina je za ty týdny mého šílení dokonale vycvičena. Cokoli hodlají vyhodit do tříděného odpadu, nejprve nesou ke konzultaci: "Můžeme TOHLE (kelímek, tácek, láhev...) vyhodit, nebo z něj budeš tvořit SVÁ umělecká díla?" .... Já ty chvíle posměchu unesu :-), počkejte, až to všechno nafotím! :-)


Na polední klid a deštivé dny jsem vybavena hrami- tohle je asitak čtvrtina mého majetku. ;-)


Momentálně se nacházím v hudební tísni... potřebovala bych nějakou schopnou bytost, která by pro děti připravila zábavný interaktivní program, kde by se hromadně zpívalo, hrálo, zkrátka nějak hudebně tvořilo - aby vyžití dětí bylo všestranné. Pokud s nimi budu hrát a zpívat já, určitě to bude zážitek nezapomenutelný, ale kvalita je jaksi bez záruky... ;-) Za jakékoli tipy budu vděčná! (týden od 16.8.- Smečno, okres Kladno)

Pokud by někdo měl k dispozici nějaké (třeba vkusné reklamní) předměty, které by se daly použít jako odměny v soutěžích, v tombole atp., ráda přijmu. Skvěle zafungoval nejmenovaný dárce- děti dostanou opravdu vkusné dárky s logem firmy OKI - díky!!

Tak já nevím, těším se, ale mám docela vítr z toho, aby vše proběhlo, aby měly děti zážitky - nenudily se, něco se naučily, dozvěděly a hlavně, aby se dobře bavily a hodně smály... kdyby mi tohle ten mág za ty prachy uměl přičarovat, hned bych mu je dala... ;-)

Podivný červenec

23.7.2014

Nepíšu blog, což dělám opradvu ráda, ale večer bývám úplně mrtvá a nebo si sama třídím myšlenky a konstatuji, že je toho nějak moc.
Buď pracuju, nebo pečuju... už zase o osobu blízkou.  Rychle to člověku naskočí zpět. 2roky je příliš krátká doba na regeneraci. Nejsem připravena na další boj se smrtí, ale bohužel- realita je jiná. Během července jsem po nemocnicích coby doprovod opět strávila  mnoho hodin. Je zajímavé, jak má každá nemocnice svého "ducha", na každém oddělení mají své rituály- a přes ty vlak nejede.
Hodiny pročekané na nevlídných chodbách bývají nekonečné... je tam dost času na přemýšlení... Jak tohle dopadne...

Červenec je pro mne emočně náročný.
Minulý týden jsem měla akci s dětmi- příměstský tábor. Úžasná záležitost!! Děti jsou vážně bezva- to píšu pro ty, kteří mi říkají: "To já bych nemohl, na to bych neměl nervy.." Pokud se podaří vytvořit dobrou partu, fungují skvěle.
Dávají mi lepší zpětnou vazbu než dospělí. Líp se mi s nimi pracuje. S dospěláky je ale zas míň práce...  ;-)

Každopádně se těším na 3.srpnový týden - čeká mě tábor s dětmi, které na běžné tábory nejezdí- jejich život má totiž pod kontrolou zákeřná nemoc: SMA.
Je to výzva, chystám pro ně  program, chci, aby děti zažily týden, na který budou vzpomínat - třeba v době, kdy jim nebude  úplně dobře...
Studuju hry, sháním zajímavé hosty, kteří by za námi přijeli,  materiál na různá tvoření... zkrátka můj obývák se dočasně změnil na pobočku sběrných surovin ;-) Vrším tu krabice s nejrůznějšími výtvarnými materiály, sháním pro děti zajímavé ceny, nakupuju všechnomožné- aby si děti vyzkoušely činnosti, které během roku běžně nedělají.

Dny strašně rychle plynou, registruju, že najednou je půlmoc...jako zrovna teď.

Martinka touží účastnit se všech akcí se mnou. Opět mě dostala na kolena. Hlásila mi, že za mnou určitě přijede na ten tábor. Odporovala jsem: "Máťo, ale tam budou všechny děti na vozíku, tam nebudeš mít nikoho na lítání a já nebudu mít vůbec čas se o tebe starat. Já bych byla radši, kdybys byla doma s tatínkem a s babičkou. Ten týden to krásně vydržíte... stejně jsi na táboře do soboty, zatímco já začínám už v pátek"

Martina ale rozhodně nehodlala přijmout moje logické argumenty: "Tak to mi chceš říct, že kdybych byla na vozíku, můžu s tebou jet úúúplně v pohodě, jo?? Ale jinak mi budeš dělat potíže? Tatínek mě za tebou samozřejmě doveze a já ti budu pomáhat. Lítat nepotřebuju. Budu vylítaná ze svýho tábora, ty jedna organizátorko!"

Kdyby mi to dítě dávalo facky, asi bych to snášela líp.


Hlášení v ZOO

3.7.2014

Vydaly jsme se s Martinkou do ZOO. Máme to kousek- jentak na odpolední 3hodinovou procházku. Bylo vedro, na koupaliště se mi nechtělo a ZOO byla přijata s radostí.

Pokaždé začínáme prohlídku u jiného vchodu. Tentokráte jsme zvolily ten "u žiraf".
Žirafy se ladně a klidně procházely po výběhu a zvědavých návštěvníků si celkem nevšímaly.


To surikaty obvykle předvádějí kejkle. Díky vedru byl ale dnes klid i v této rodině. Všichni byli svaleni na jedné valné hromadě.


Cestou ke slonům se nám udály hned dvě úsměvné příhody.

Tou první bylo hlášení místního rozhlasu: "Upozorňujeme návštěvníky, že se našel asi čtyřletý chlapec s obrázkem kačera Donalda na tričku. Chlapec hovoří pouze rusky. Prosíme rodiče, aby se dostavili k hlavnímu vchodu nebo k pavilonu opic- opakuji..."
Kolja se ztratil. I Martinu napadlo, že když chlapec hovoří pouze rusky, asi by se nemělo hlásit pouze česky...  ;-) snad se Kolja i přes jazykovou bariéru našel...

No a ta druhá úsměvná byla na náš účet. Ve sloní sekci mají různé vychytávky... můžete se svézt na sloním trenažeru, obdivovat indické kovové sochy slonů- zvonit jim na zvonky, vyzkoušet si "přepravku" na slony a taky se poměřit s dřevěnými maketami slonů různého stáří v životní velikosti.
Tak Martina má nohu stejně velkou jako 4letý slon. Zajímavé zjištění. K rozměrům dopělého slona jí ještě cca 5cm chybí. Tak doufám, že i martině ta 45 bude stačit! ;-)


 Symbol a unikát pražské ZOO- koně Převalského. Tenhle unikát se právě snažil sáhnout si nosem na ocas. ;-)



Velbloudi spokojeně přežvykovali a Martina vznesla dotaz, proč mají zvadlé hrby??? Tak to tedy netuším...snad že se málo napili?? Pokud nějaký velbloudolog tuší pravou příčinu, nechť nás poučí ;-)


Kouzelné byly všechny šelmy kočkovité. Byly líné a vedrem zmořené. Spaly v rozličných polohách:


 s podepřenou bradou
 naznak

 jako vagonky za sebou

 Lemuři byli veselí- jako ostaně vždy. Návštěvníci zlobili hlídače. Sahali na ně, lezli na trávník až k nim... v ohradě jedli... všechny tyto věci jsou z pochopitelných důvodů zakázané. Zaráží mě, že i přes napomenutí matka znovu dítěti zavelí: "Vlez si tam a pohlaď ho, je úplně hebkej. Já tě vyfotím!" ... Slečna pořadatelka byla na nervy a nestíhala všechy zlobivce umravňovat.


My jsme si procházku užily v klidu. Martina dostala vytouženou ledovou tříšť příšerné barvy. Vysvětlily jsme si, že sloní trus kupovat nebudeme, byť to zní legračně a tváří se to užitečně :-)

Pobyly jsme samozřejmě v koutku domácích zvířat- morčata, to je naše vášeň. Pozorovaly jsme dlouhou dobu ondatry, prolezly všechny ptačí voliéry a obdivovaly obratné a hravé opice.

V ZOO je dobře za každého počasí. :-)

Ohlédnutí za dovolenou

27.6.2014

 Některé věci se člověku neomrzí. A tak jako v Praze můžu fotit Hradčana ve všech ročních obdobích a kteroukoli denní hodinu, tak u moře je překrásný a neomrzitelný západ slunce...


 z pláže...

 z mola...
ze schodů u jídelny...


 ...mám jich celou sbírku!! ;-)


Řekové s oblibou lákají do svých taveren turisty na krásný výhled... mám ráda tu "řeckou modř" - kdekoli na fasádách, nábytku i oblečení.


V hotelových podmínkách bylo zjištěno, že šampáňo chutná z plastových pohárků úplně stejně jako z předpisových skleniček. Po třetí dávce je to jedno a jako tácek nouzově výborně poslouží k přenášení většího množství nápojů i notebook. ;-)



Odlet byl poněku překotný. U večeře nám průvodkyně oznámila, že náš pobyt byl operativně o půl dne zkrácen. Došlo ke změně odletu letadla. Jojo, to se musí akceptovat, na to má CK právo :-((

V letadle jsem po dlouhé době seděla u okýnka! :-)
Pozorovala jsem mráčky, obláčky- a dokonce vyfotila i letadlo v protisměru!




Tak sbohem, řecká rozdrobená pevnino... o moři se mi bude následujících X-měsíců jen zdát. Teď mě čeká už jen moře práce... ;-)