Přípravy

 29.7.2014

Přípravy na letní akce s dětmi mě zcela pohltily :-)
Musím tedy přiznat, že je to velmi výkonný časožrout. Občas se tu pinožím s nějakou drobností, chystám medaile, diplomy, vymýšlím, jak přizpůsobit hry, aby je děti zvládly i se svým zdravotním handicapem... baví mě to. Je to skvělý trénink pro fantazii - jak co vylepšit, zjednodušit, zaonačit...

Tématem celotáborové hry je putování po zvláštních planetách. Nejsem autorkou zadání, ale zdá se mi docela fajn, určitě se tam dá zakomponovat všechno možné- jen to správně nazvat ;-)

Nikdo by nevěřil, jakou práci dá sehnat noční oblohu! Potřebuju ji jako dekoraci  a infocentrum zároveň. Nakonec mi oblohu dneska sehnala mamka. Donesla mi 10metrů modrého nebe :-) za neuvěřitelných 9Kč metr!  Takže mám oblohy plnou tašku a vesele tvořím své planetárium ;-)

 

Baví mě domlouvat návštěvy zajímavých  hostů, kteří by nám pobyt trochu oživili. Výlety s touto skupinou v daném prostředí nepřipadají do úvahy...

Ulovila jsem ochotného hvězdáře, co sbalí dalekohledy a dojede za dětmi s tím, že krom povídání bude i pozorování srpnové noční (spíš večerní) oblohy, mám políčeno na "dramaterapii"- tedy děti secvičí pod vedením lektorky (díky za blogsvět!)  divadelní představení- které bude mít premiéru i derniéru zároveň :-), sehnala jsem jakési EKOsdružení, jehož veřejná pro děti akce mě oslovila na jaře- hned jsem to otestovala na Martince a slovo dalo slovo- aktivisti nejdřív tvrdili, že soukromé akce nepořádají, ale já trvala na tom, že přece nejsem soukromá akce!! :.) Zkrátka jsme se dohodli, oni svolali schůzi, kde si odhlasovali, že táborovou akci nejen udělají, ale nebudou za to chtít vůbec honorář (ještě o nich možná bude řeč!) Nechtějí ani cestovné... tak jsem dojata a srdečně potěšena, protože já neumím vyvíjet nátlakové akce typu: "dejte slevu..."
Mám určitou představu a přidělené finance, s nimiž musím vyjít. Takže buď je pro mne nabídka zajímavá a přijatelná, nebo... to musím poptat jinde.

Za pikantní považuju případ, kdy mi jeden host "udělal cenu"- aniž bych ho o to žádala- no a ta cena činila (po nevyžádané slevě!!!) 6500Kč za 2x30 minut kouzlení s barevnými balonky. Ta nula tam není překlep. Původní cena totiž činila rovných 10tisíc. Takže příprava tábora je pro mne velmi důležitým semestrem školy života!

Další kapitolou je tvoření. Většina dětí tvoří ráda. Mají radost z toho, že v ruce drží hmatatelný důkaz své šikovnosti. Tak vymyslet něco, co by doma moc nepřekáželo, něco co by mělo nějaký smysl a dalo se zvládnout s lehkou dopomocí dotáhnout do finální podoby ;-)

Hitem letošního léta jsou gumičkové náramky (Loom bands). Plete celá rodina :-) jde to i bez háčku. Náramek lze modifikovat na přívešek ke klíčům, náušnice...

 


 Dále je v plánu vyrábění magnetků. Jeden další se na ledničce určitě ztratí :-) Mám formy rozličných tvarů a sádry velkou spotřebu ;-). Už ji míchám tak, že bych mohla nastoupit od minuty na ortopedii jako pomocná síla a sádrovat končetiny v libovolném počtu.


...a mnoho dalšího... Rodina je za ty týdny mého šílení dokonale vycvičena. Cokoli hodlají vyhodit do tříděného odpadu, nejprve nesou ke konzultaci: "Můžeme TOHLE (kelímek, tácek, láhev...) vyhodit, nebo z něj budeš tvořit SVÁ umělecká díla?" .... Já ty chvíle posměchu unesu :-), počkejte, až to všechno nafotím! :-)


Na polední klid a deštivé dny jsem vybavena hrami- tohle je asitak čtvrtina mého majetku. ;-)


Momentálně se nacházím v hudební tísni... potřebovala bych nějakou schopnou bytost, která by pro děti připravila zábavný interaktivní program, kde by se hromadně zpívalo, hrálo, zkrátka nějak hudebně tvořilo - aby vyžití dětí bylo všestranné. Pokud s nimi budu hrát a zpívat já, určitě to bude zážitek nezapomenutelný, ale kvalita je jaksi bez záruky... ;-) Za jakékoli tipy budu vděčná! (týden od 16.8.- Smečno, okres Kladno)

Pokud by někdo měl k dispozici nějaké (třeba vkusné reklamní) předměty, které by se daly použít jako odměny v soutěžích, v tombole atp., ráda přijmu. Skvěle zafungoval nejmenovaný dárce- děti dostanou opravdu vkusné dárky s logem firmy OKI - díky!!

Tak já nevím, těším se, ale mám docela vítr z toho, aby vše proběhlo, aby měly děti zážitky - nenudily se, něco se naučily, dozvěděly a hlavně, aby se dobře bavily a hodně smály... kdyby mi tohle ten mág za ty prachy uměl přičarovat, hned bych mu je dala... ;-)

Podivný červenec

23.7.2014

Nepíšu blog, což dělám opradvu ráda, ale večer bývám úplně mrtvá a nebo si sama třídím myšlenky a konstatuji, že je toho nějak moc.
Buď pracuju, nebo pečuju... už zase o osobu blízkou.  Rychle to člověku naskočí zpět. 2roky je příliš krátká doba na regeneraci. Nejsem připravena na další boj se smrtí, ale bohužel- realita je jiná. Během července jsem po nemocnicích coby doprovod opět strávila  mnoho hodin. Je zajímavé, jak má každá nemocnice svého "ducha", na každém oddělení mají své rituály- a přes ty vlak nejede.
Hodiny pročekané na nevlídných chodbách bývají nekonečné... je tam dost času na přemýšlení... Jak tohle dopadne...

Červenec je pro mne emočně náročný.
Minulý týden jsem měla akci s dětmi- příměstský tábor. Úžasná záležitost!! Děti jsou vážně bezva- to píšu pro ty, kteří mi říkají: "To já bych nemohl, na to bych neměl nervy.." Pokud se podaří vytvořit dobrou partu, fungují skvěle.
Dávají mi lepší zpětnou vazbu než dospělí. Líp se mi s nimi pracuje. S dospěláky je ale zas míň práce...  ;-)

Každopádně se těším na 3.srpnový týden - čeká mě tábor s dětmi, které na běžné tábory nejezdí- jejich život má totiž pod kontrolou zákeřná nemoc: SMA.
Je to výzva, chystám pro ně  program, chci, aby děti zažily týden, na který budou vzpomínat - třeba v době, kdy jim nebude  úplně dobře...
Studuju hry, sháním zajímavé hosty, kteří by za námi přijeli,  materiál na různá tvoření... zkrátka můj obývák se dočasně změnil na pobočku sběrných surovin ;-) Vrším tu krabice s nejrůznějšími výtvarnými materiály, sháním pro děti zajímavé ceny, nakupuju všechnomožné- aby si děti vyzkoušely činnosti, které během roku běžně nedělají.

Dny strašně rychle plynou, registruju, že najednou je půlmoc...jako zrovna teď.

Martinka touží účastnit se všech akcí se mnou. Opět mě dostala na kolena. Hlásila mi, že za mnou určitě přijede na ten tábor. Odporovala jsem: "Máťo, ale tam budou všechny děti na vozíku, tam nebudeš mít nikoho na lítání a já nebudu mít vůbec čas se o tebe starat. Já bych byla radši, kdybys byla doma s tatínkem a s babičkou. Ten týden to krásně vydržíte... stejně jsi na táboře do soboty, zatímco já začínám už v pátek"

Martina ale rozhodně nehodlala přijmout moje logické argumenty: "Tak to mi chceš říct, že kdybych byla na vozíku, můžu s tebou jet úúúplně v pohodě, jo?? Ale jinak mi budeš dělat potíže? Tatínek mě za tebou samozřejmě doveze a já ti budu pomáhat. Lítat nepotřebuju. Budu vylítaná ze svýho tábora, ty jedna organizátorko!"

Kdyby mi to dítě dávalo facky, asi bych to snášela líp.


Hlášení v ZOO

3.7.2014

Vydaly jsme se s Martinkou do ZOO. Máme to kousek- jentak na odpolední 3hodinovou procházku. Bylo vedro, na koupaliště se mi nechtělo a ZOO byla přijata s radostí.

Pokaždé začínáme prohlídku u jiného vchodu. Tentokráte jsme zvolily ten "u žiraf".
Žirafy se ladně a klidně procházely po výběhu a zvědavých návštěvníků si celkem nevšímaly.


To surikaty obvykle předvádějí kejkle. Díky vedru byl ale dnes klid i v této rodině. Všichni byli svaleni na jedné valné hromadě.


Cestou ke slonům se nám udály hned dvě úsměvné příhody.

Tou první bylo hlášení místního rozhlasu: "Upozorňujeme návštěvníky, že se našel asi čtyřletý chlapec s obrázkem kačera Donalda na tričku. Chlapec hovoří pouze rusky. Prosíme rodiče, aby se dostavili k hlavnímu vchodu nebo k pavilonu opic- opakuji..."
Kolja se ztratil. I Martinu napadlo, že když chlapec hovoří pouze rusky, asi by se nemělo hlásit pouze česky...  ;-) snad se Kolja i přes jazykovou bariéru našel...

No a ta druhá úsměvná byla na náš účet. Ve sloní sekci mají různé vychytávky... můžete se svézt na sloním trenažeru, obdivovat indické kovové sochy slonů- zvonit jim na zvonky, vyzkoušet si "přepravku" na slony a taky se poměřit s dřevěnými maketami slonů různého stáří v životní velikosti.
Tak Martina má nohu stejně velkou jako 4letý slon. Zajímavé zjištění. K rozměrům dopělého slona jí ještě cca 5cm chybí. Tak doufám, že i martině ta 45 bude stačit! ;-)


 Symbol a unikát pražské ZOO- koně Převalského. Tenhle unikát se právě snažil sáhnout si nosem na ocas. ;-)



Velbloudi spokojeně přežvykovali a Martina vznesla dotaz, proč mají zvadlé hrby??? Tak to tedy netuším...snad že se málo napili?? Pokud nějaký velbloudolog tuší pravou příčinu, nechť nás poučí ;-)


Kouzelné byly všechny šelmy kočkovité. Byly líné a vedrem zmořené. Spaly v rozličných polohách:


 s podepřenou bradou
 naznak

 jako vagonky za sebou

 Lemuři byli veselí- jako ostaně vždy. Návštěvníci zlobili hlídače. Sahali na ně, lezli na trávník až k nim... v ohradě jedli... všechny tyto věci jsou z pochopitelných důvodů zakázané. Zaráží mě, že i přes napomenutí matka znovu dítěti zavelí: "Vlez si tam a pohlaď ho, je úplně hebkej. Já tě vyfotím!" ... Slečna pořadatelka byla na nervy a nestíhala všechy zlobivce umravňovat.


My jsme si procházku užily v klidu. Martina dostala vytouženou ledovou tříšť příšerné barvy. Vysvětlily jsme si, že sloní trus kupovat nebudeme, byť to zní legračně a tváří se to užitečně :-)

Pobyly jsme samozřejmě v koutku domácích zvířat- morčata, to je naše vášeň. Pozorovaly jsme dlouhou dobu ondatry, prolezly všechny ptačí voliéry a obdivovaly obratné a hravé opice.

V ZOO je dobře za každého počasí. :-)

Ohlédnutí za dovolenou

27.6.2014

 Některé věci se člověku neomrzí. A tak jako v Praze můžu fotit Hradčana ve všech ročních obdobích a kteroukoli denní hodinu, tak u moře je překrásný a neomrzitelný západ slunce...


 z pláže...

 z mola...
ze schodů u jídelny...


 ...mám jich celou sbírku!! ;-)


Řekové s oblibou lákají do svých taveren turisty na krásný výhled... mám ráda tu "řeckou modř" - kdekoli na fasádách, nábytku i oblečení.


V hotelových podmínkách bylo zjištěno, že šampáňo chutná z plastových pohárků úplně stejně jako z předpisových skleniček. Po třetí dávce je to jedno a jako tácek nouzově výborně poslouží k přenášení většího množství nápojů i notebook. ;-)



Odlet byl poněku překotný. U večeře nám průvodkyně oznámila, že náš pobyt byl operativně o půl dne zkrácen. Došlo ke změně odletu letadla. Jojo, to se musí akceptovat, na to má CK právo :-((

V letadle jsem po dlouhé době seděla u okýnka! :-)
Pozorovala jsem mráčky, obláčky- a dokonce vyfotila i letadlo v protisměru!




Tak sbohem, řecká rozdrobená pevnino... o moři se mi bude následujících X-měsíců jen zdát. Teď mě čeká už jen moře práce... ;-)




O výletu za skluzavkami, poplatcích a příplatcích

25.6.2014

 Martina je posedlá navštěvováním vodních atrakcí všeho druhu. Wlk se od těchto radovánek distancuje. Já se snažím nahradit zdravého sourozence nebohému dítěti, ale mnohdy mám pocit, že už se zpět na hladinu nikdy nevynořím. Voda mi bublá v uších i v nose ještě dva dny po návštěvě této atrakce.

Letos jsme návštěvu aquapqrku sabotovali, protože všechny byly jaksi z ruky a já odmítala trmácet se někam hodinu a půl, pak se další 3hodiny mlátit o skluzavky a lítat po schodech na tobogány, a tak jsem hledala nějaký přijatelný kompromis. Našla! Krásný areál cca 10km od našeho hotelu nabízel příjemné prostředí a k tomu dvě pěkné skluzavky.



Pátrala jsem na internetu, abych zjistila ceny a jiné podrobnosti. Marně. Nevadí. Nenechám se odradit. Cestou do města Wlk zajel k inzerovanému zařízení, a já se zřízence vyptala, kolik se platí vstup, jak mají otevřeno a jestli lze používat i ty skluzavky (jako jestli jsou v provozu).
Řekl, že vstup je zdarma, otevřeno mají od 9 do 9, skluzavky fungují a že si nesmíme nosit vlastní jídlo a pití a hned dodal, kolik stojí lehátka a slunečníky. Vzala jsem si pro jistotu ještě papírový prospekt (úchylka- nasyslím jich během každého výjezdu i několik kg :-)).

Bezva. Martinka si v hotelu našla kamarády, já se s jejich  maminkou spřátelila také- takže bylo domluveno, že vezmeme i jejich děti. (slibovala jsem si od toho, že budu osvobozena od ježdění na tobogánu)

 A tak jsme se po obědě vypravili. děti byly nesnesitelné svým těšením. ;-) Hodné byly, ostražité, aby někdo někoho z dospěláků nenaštval .-) Hlídaly se vzájemně ;-) Po vstupu do areálu se tetelily, jak je to tam krásné... bazény

... lehátka a slunečníky na krásném hustém trávníku pod štíhlými palmami... 


Labužníci si mohli pronajmout i soukromý domeček, kde byly pohovky, sedací vaky a kol dokola zatahovací záclonky a do bazénu bylo stejně daleko jako k moři... 
 




Občerstvení číšník roznášel na objednávku.
Stolečky u bufetu byly nápaditě vyřešeny- tak třeba někoho inspirují :-) Uprostřed desky byly truhlíky s nějakými evergreeny menšího vzrůstu. S nahrubo opracovanou deskou stolu to vypadalo moc pěkně.


Idylka skončila v momentě, kdy po hodině našeho pobytu přišel zřízenec, že za používání skluzavky chce 2E za dítě. No, tuto informaci jsem předešlý den sice neobdržela (it's free, pravil jiný Jouda), ale nechtělo se mi dohadovat se, když ty děti byly tak šťastné a jezdily do roztrhání plavek. Takže v 15:20 jsem zaplatila 6E, no a v 16:00 plavčík zatarasil vstup na schody a odešel.

Mysleli jsme, že má pauzu. Po nějaké době byly děti otravné, kdy se bude zase jezdit, tak jsem oslovila obsluhu, kdy ty skluzavky zas budou v provozu. A on suše odvětil, že zítra. Vyskočila jsem, jako jak to myslí??? Před půl hodinou jsme zaplatili za jejich používání- a on je tedy pustí až zítra???
 "Jo, přijďte zítra. Skluzavky jezdí od 13:00 do 16:00"
Já na to, že to nikde není napsané a že jsem sem kvůli tomu večer večer jela a ptala se, jak je otevřeno a kolik se platí a o tom, že se jezdí jen 3hodiny denně nikdo nemluvil, ani tu nikde nemají ceduli!!
On trval na svém, ať přijdu tedy zítra, že už vím, jak to chodí... měla jsem chuť ho nakopnout, ale asertivně jsem řekla, že jsou děti velice zklamané, že bazén a moře mají u hotelu zdarma bez omezení a že jsme sem jeli kvůli skluzavkám a že rozhodně nepřijdeme zítra, ale nikdy!

Odešel. Za chvíli přišel, že tedy jo... že dětem na malou chvilku skluzavky pustí... tak děti čekaly... po půl hodině šli plavčíci...děti běžely za nimi...ale oni si odložili věci, skočili do bazénu...pak si zapálili cigarety a zbytek pracovní doby proflákali na lehátku pod tobogány... kdo by v pracovní době hlídal cizí děti a ještě k tomu za poplatek... v 17:30 odešli domů.

Naše děti si to užily i tak, ale zklamané byly. Takže BAJA beach už nikdy více. mají to tam sice pěkné, ale já mám ráda, když vím, na čem jsem. 

Bylo to za ten týden podruhé, co mě Řek otrávil svým přístupem - "zaplať a neotravuj". Poprvé to bylo, když jsem kupovala lodní lístky a baba si účtovala ke každému dospělému euro navíc. (na webu opět ani zmínky o nějakém poplatku). Poplatek za vstup do přístavu. tečka. Buď zaplať, nebo ti ho neprodám. Nejsem smlouvací typ, dané ceny akceptuji, ale chci je vědět předem- nesnáším příplatečky a doplatečky a všechny tyhle výmysly.

Následně při vstupu na lodi  nás námořník začal rovnat do řady a mlel cosi řecky. Dívala jsem se na zem, protože jsme myslela, že je tam rozlitá voda nebo cosi, nač je třeba dávat pozor... "Look, madam, look!", přeladil do mezidnárodní mluvy. Pokyn patřil mně. Zvedla jsem hlavu- a CVAK! CVAK! tlustá řecká dáma s velkým foťákem na krku bez jakéhokoli dovolení vycvakla celou naši happy family, jak vyjeveně hledí při nástupu do lodi. Během plavby slečna fotky vytiskla, zasunula do pestrého kýčovitého rámečku a otravovala, ať si foto za pouhých 5E koupíme. No, nekoupili, protože to nesnášíme, focení jsme nepožadovali, neb fotky si vyrábíme vlastní dle momentální potřeby.

A ještě nesmím opomenout příplateček za šlapadlo!
Některá šlapadla měla stříšku - jiná skluzavku. cena šlapadla se dle tabule odvíjela od počtu osob. 1-2osoby 7E za hodinu, 4-5osob 12E za hodinu. Naše skupiny byla tvořena třemi osobami. Nespadali jsme do žádné z vypsaných kategorií, tudíž to bylo za 12E. Obsluha nám nabízela to se stříškou. Martina chtěla skluzavku. Tak jo...  a hned natáhl ruku a požadoval 2E za klouzání.

... i krásné Řecko má své stinné stránky. Uvedené ceny a informace jsou pouze orientační...

Jíme v Řecku

25.6.2014


... my moc rádi!

Pokaždé se usmívám při čtení recenzí hotelů, kdy se velmi často objevuje hodnocení stravy: "vařili furt to stejný"- "jídlo dobrý, ale pořád se to opakuje" "denně máte to samý"...

Nojo, ale oni hostitelé asi nepomýšlejí na to, že pokud je stravování servírováno formou bufetu, že si dotyčný jedinec nandá na jeden talíř skopové maso, k tomu, smaženou rybu, hromadu špaget, kopec hranolků, na to nakydá kečup a a jiné přísady- a to 2x denně a bude znechuceně hledět na talíř, že si to představoval jinak. Doma by si asi těžko dal svíčkovou s knedlíkem a do omáčky vložil řízek s bramborovým salátem, ale tady to mixuje v divokém stylu.

Za sebe mohu říct, že se mi ještě nestalo, že by některý z řeckých hotelů vařil "hnusně". Výběr je vždy dostatečný a záleží jen na tom, jak si to člověk nakombinuje. Tento hotel nabízel jídla chutná, krásně servírovaná a nikdo nehlídal ani odebírané množství, což byla možná chyba, protože některé talíře vypadaly nevzhledně před konzumací- i po ní. Hromady rozpatlaného jídla servírky odnášely ze stolů. Musím říct, že v tomto mrhání si libuje zejména ruská klientela. Štěstí rodiny tam zřejmě spočívá v nahamouněném množství.

Češi si zas rádi dají více kusů masa. Takže pokud kuchař z grilu servíroval po dvou tyčkách souvlaki (špízy) na osobu, tak Čech nelenil a pobídl ho, aŤ ještě kouká přidat, přičemž cestou kolem bufetu ještě přihodil další plátek jiného masa. Nechápu ten apetit- v tom vedru se to snad ani nedá strávit! ;-)

Mému žaludku k pocitu blaženosti stačil talíř zeleniny. Rajčata tu mají naprosto vynikající, masitá - chtnějí skvěle i v sušeném stavu s kořením- a samozřejmě tzatziki.


 Grilovaná ryba (prostě FISH- žádné bližší údaje se neposkytují :-)) a cuketa nebo lilek - mně bohatě stačila v přiděleném množství.

Nemusím zmrzlinu. Během celého pobytu jsme si nedala ani kopeček, zatímco zbytek mojí výpravy 2x denně plnil misku barevnými kopečky toho sladkého a studeného nic.

Zato dortíčky a zákusky... to je něco, čemu neodolám (já už prostě dožiju bez legínek ve svém šatníku :-)) Ještěže se na letišti při odletu z dovolené neváží taky cetující- to by bylo peněz na nadbytečná kila!! ;-)


V přístavních restauracích se nabízí především SEA FOOD. Mají to krásně naaranžované- na ledu. Ale měla jsem JEN odvahu to fotit :-)



 No a pokud nemáte chuť ztrácet jídlem drahocenný čas, stačí jeden rychlý HOT DOG :-)


V Řecku se musí najíst dobře každý, ale musí to umět.
Nenechat se unést nabízeným množstvím, vybírat si, nekombinovat nekombinonovatelné  a nechat si vždycky kousek místa "na potom" :-), pak je spokojenost těla i ducha zaručena.

Samé schody


26.6.2014

 Pravda o našem hotelu. O některých věcech se cestovní kanceláře ve svých prospektech moc nerozepisují. Naštěstí na internetu sedá dohledat dost věcí- na různých cestovatelských fórech atp.

Hotel je poměrně rozlehlý, skládá se z mnoha pavilonů, budov a domečků v zahradě, která je ovšem ve svahu. Docela prudkém svahu. Takže celý areál je prošpikovaný krásnými schody z bílého mramoru. Zdravému a čipernému dvojnožci to jistě dojem nezkazí, ale v případě seniorů, nebo maminek s kočárky... to se jedná o slušný sportovní výkon. Některá schodiště jsou kopírována nájezdy, ty se ovšem mnohdy podobají svým sklonem spíše sjezdovkám. (Řek předpisy EU vnímá spíše informativně ;-))


My jsme měli štěstí, o které jsme tentokrát ani neusilovali. Bydlíme v dolní sekci- k moři kousek; po schodech běháme jen do jídelny a na pláž- a to nám jedině prospěje. ;-) Ale bydlet na kopci a zdolávat několikrát denně 156schodů... asi bych v tom dnešní 37stupňovém vedru radostí nezářila.

Po těch X letech soužití s vozíčkářem jsme si všichni vypěstovali schodový reflex-čili jakmile vidíme schodiště, hned nás zajímá i cesta sjízdná- tedy bezbariérová.
Martina při první cestě do jídelny, kdy jsme stoupali a pořádně nevěděli kam, jentak mezi řečí  prohlásila: "Tak tady by to pro Majdu nebylo..."

Schody vedou i na pláž. Ale dá se to sjet i výtahem. Díky němu jsem utržila zas jednu drsnou výchovnou lekci. Bylo to hned druhý den pobytu. Šly jsme s Martinkou na pláž. Já mám občas problémy s tím, co je vpravo a vlevo. myslím to dobře, ale špatně to pojmenuju... dle příruček o ženských nedokonalostech jsem naprosto v normě. :-)
Tak jsme došly ke schodišti- schodiště se stáčelo vlevo, nástup do výtahu byl vpravo. Cestu jsme ještě neměla naučenou, a tak jsem mimoděk zahla doprava- ke dveřím výtahu. Dřív než jsemstačila dát najevo, že jsme se spletla, Martina hned hbitě zahlásila: "Mami, připomínám, že už nemáme Majdu, takže nemáš důvod používat výtah! šup šup-po schodech!"
 "Spletla jsem se!", bráním se chabě.
"Jo, to určitě... známe tě, maminko. šup-šup, hybaj po schodech...", povzbuzuje mě náš malý drsoň.

Jojo, některé věci je mi potřeba občas připomenout... já bych se tu vozila výtahem- a už k tomu nemám důvod! achjo.

Co tu všechno roste

24.6.2014


Dovolená v červnu má jednu velikou výhodu: v Řecku všechno kvete, tráva ještě není spálená od slunce... nádhera.

Nejkrásnější jsou asi ibišky. 
Jsou krásné a poměr velikosti květů je s těmi, co pěstujeme doma, poněkud v jiném měřítku.
 pro názornost: Moje dlaň není tak malá... ;-)


A kdo chce hádat, co to tady kvete, může :-)


 Anglické muškáty, kam se podíváš....

 Melounové pole.
 a tohle už zase nevím,co je, ale roste to tu jako plevel...



 odpověď k obr. č. 3: banánovník.

Všechny odborné doplňující informace v komentářích vítány!!!;-)





Jezero Kournas

23.6.2014

Vydali jsme se na výlet ke sladkovodnímu jezeru, které se tváří, že leží vysoko v horách, ale ve skutečnoti se nachází na úrovni moře. Na fotce jeto pěkně vidět. Tyrkysové oko vlevo je jezero- tmavší modrá skvrna vpravo je moře. 

 

 Jezero je asi kilometr dlouhé a místy prý až 25m hluboké.

 

 Jeho východní strana je plně přizpůsobena turistům -pláže,lehátkka, půjčovny šlapadel, taverny... Po hladině rejdí spousta šlapadel, Rusáků a hus.

I my jsme si šlapadlo půjčili. To bylo radosti! Né mojí ovšem...samozřejmě nestačilo, že budu šlapat, Martina se dožadovala jízdy na skluzavce... No, musela jsem :-) Wlk zlomyslně fotil, mám několik záběrů, které se nabízejí jako "profilové foto"- to by teprv stoupla návštěvnost blogu ;-) Sám se jízdy zdržel- asi se bál o své pět let nové plavky... ;-)

 Po hodině jsme měli šlapání dost. Dali jsme si místní frappé a kochali se a mně se zas plnila paměťová karta kýčovitými záběry.
 V jezeře a kolem něj žije spousta živočichů.Údajně vodní hadi (naštěstí jsme nepotkali!), želvy- ty jsme potkat chtěli, ale nepodařilo se- a na břehu mezi lehátky a slunečníky korzovaly husy a sledovaly, co turista odhodí, aby si pošmákly.

 Příjemné zpestření dne to bylo. Ještě poslední cvak z klikaté horské silničky a hurá na oběd a k moři!




Dobytí pevnosti Gramvousa a zátoky Balos

22.6.2014

V neděli jsme se rozhodli vydat se na nejzápadnější  konec Kréty- lodí na pevnost Gramvousa a do zátoky Balos.
Loď vyplouvala ze 110km vzdáleného přístavu Kissamos. Bála jsem se lodní lístky koupit předem přes internet, protože v případě, že bychom nedojeli včas, propadly by bez náhrady. Loď měla vyplouvat v 10:20. V 10:00 mi paní v pokladně sdělila, že je "too many people" a že lístky nemá. Ledaže bych jela lodí měnší, která vypluje za 3/4hodiny. Takjo. Ulevilo se mi, protože jízda po zdejší dálnici byla víc než nudná a štvalo by nás, kdyby byla ještě k tomu všemu zbytečná.

Později se ukázalo,že malá loď měla skoro jen samá pozitiva. Převážnou většinu cestujících tvořili občané Velké země... ještě loď nestačila vyplout, a tavárišči začali plenit lodní bar. Po půlhodině plavby to vypadalo, že dojde i na námořníky...

Plavba do zátoky Balos trvala necelou hodinu. Zátoka působí nádherně kýčovitým dojmem. Všechny následující fotky jsou bez jakýchkoli úprav-tedy i barvy jsou reálné.

V zátoce je mělčina, a tak loď musí kotvit dále od břehů. Výletníci jsou těch pár set metrů převáženi malými čluny.
 Na pevnině nerostě jediný strom, který by vrhal stín. Naštěstí na lodi půjčovali slunečníky.

 Voda je průzračná. Martina se nadšeně věnovala sběru mušlí :-)


Asi po 3hodinách slunění, rochnění se a kochání se jsme přejeli na sousední výběžek, na jehož vrcholu se nachází benátská pevnost Gramvousa. Pohled na ni je krásný... jen zdolat ten strmý kopec po kamenité cestě-necestě, to byl tedy výkon!! Někteří borci šli v žabkách (jasně,že se v každém průvodci píše, že  pevná obuv je nutná).

 

Odměnou za vyšlápnutí toho krpálu byly překrásné výhledy.




Průhled okýnkem pevnosti


 Skalnaté svahy byly porostlé souvislou vrstvou agáve.

... a pro turisty kýč: zrezivělý a polorozpadlý vrak pirátské lodi...kdo by odolal, aby si jej nevyfotil...

 Po náročném výšlapu a ještě náročnějším sešlapu ještě zbyl čas na koupání.

A zde musím zmínit další rusko-českou historku-Kterak můj MichailMichailovič zachraňoval čarovný prsten ruské carevny.
Carevna se ráchala ve vodě a jeden z deseti tlustých zlatých prstenů při vodních hrátkách povolil a spadl na dno moře. Můj nicnetušící Míša právě pozoroval skrz skla potápěčských brýlí život pod hladinou, když ho Serjoža oslovil, zda by nepomohl carevně najít prsten... Míšovi bylo trpané poslat SERjožu k čertu, a tak hledal. Já ho varovala, jen ať prsten najde, že dostane carevnu za ženu! Naštěstí dno bylo písečné, a tak Míša neměl šanci uspět... ;-)

A tady poslední pohled odjíždějící lodi....

Krásné to bylo. :-)