Je v rodných listech psáno ...

27..9.2012

Konec září mi vždycky připomene, že je mi zas o rok víc. Martina pravidelně touto dobou zjišťuje, kolik je mi let, protože hodlá vyrobit přání s číslovkou :-)

Narážky ma věk mi nevadí. Je mi tolik, kolik mi je a kdybych se na hlavu postavila, nebude tomu jinak. jedovatostí si nevšímám, hru na "roztomilého diblíka", který bude za každou cenu "cool", jsem taky zavrhla- žiju tak, jak to jde a jestli vypadám "na míŇ" nebo "na víc" - to je věc názoru, která můj život nečiní (ne)kvalitnějším.

Martina přišla včera večer před spaním- pomazlit. To znamená, že mi nasadí kravatu ;-) a snaží se mi stulit do klína, což dělala, když byla malá a skladná. Jenže teď už má nohy tak dlouhé, že při tulení občas utržím pár kopanců, šťouchanců... no prostě "musím to přežít " :-))

Včera pravila: "Mami, a proč už jsi tak stará?"
Jak říkám, narážky na věk si neberu osobně, a tak klidně odpovídám: "Připadám ti stará? Tak co by se dalo změnit, abych tak stará nebyla?"
"No, néé, změnit. Ale holky ve třídě mají maminky hodně mladší. Všem je tak asi 35let...", vysvětlovala moje nohatá filozofka.
"Aha, nojo, ale to mně bylo, když ses narodila :-)!"
"To je škoda...", úplně smutně dodala Máťa.
"Jak škoda? Ty myslíš, že maminky jsou kvalitní podle toho, jak jsou staré? Že ty mladší jsou kvalitnější? Tak to já se budu muset nechat někde omladit!", pošťuchovala jsem ji žertovně.
Martinka se uchechtla, ale s vážnou tváří dodala: "Jenže jim ty maminky dýl vydržej, víš. Jakože se dýl dožijou..."

Jo, pak to moje dítě nemá ztrácet mikiny a vědět, co má za úkol a nebo co dostala za známku, když řeší otázky života a smrti...

Naše debata se dále ubírala směrem, že tomu tak nemusí být vždycky, že to, jak dlouho bude člověk živý a zdravý, je různé a mnohdy neovlivnitelné a když Martinka prohlásila, že by chtěla, abych tu byla 100let, tak jsme ještě probraly výhody a nevýhody tak vysokého věku... Milovat a mít rád neznamená mořit někoho nesmrtelností ... a pak se šlo spát... tedy já ne, já tu ještě docela dlouho seděla přemítala o tom všem, jak spolu věci souvisejí a tak vůbec....

Je psáno v rodných listech cest,

že mohou vést a mohou svést.

Jsou jako o stu kůrkách skýva,

jak déšť, co pořád jinak zpívá,

i moře, jehož neubývá...

jak těžké je to snést.

Jak těžké ptát se: kudy? kam?

Když bortí se a pustne chrám

a na zem padá tolik vlasů

a tam se škvaří v ohni času...

Jdeš s rukou smrti kolem pasu

a nechceš na ten flám...

Už nevěř ve svůj amulet.

Věř jenom v zázrak zvaný svět.

Když nic v něm předem dáno není,

pak ani žal a utrpení.

I ty se zčista jasna mění...

O tom chtěj vyprávět!

O tom, že jedno jisté zbývá:

den co den dojde na zázrak.

A na ten můžeš spolehnout se,

jak na vzduch spoléhá se pták...

(Úryvek z písně Zázrak od Michala Horáčka; Kudykam )

 

Hrnčířské trhy na Kampě

22.9.2012

V sobotu se Wlk dal do malování a repase koupelny. Potřeboval se nás zbavit, aby měl na práci klid ;-) , a tak jsem narychlo hledala, kam by se dalo vyrazit. naštěstí v Praze se pořád něco děje a spíš bývá problém vybrat si tu nej nej akci.

Počasí bylo krásně babí, a tak jsem zvolila takovou multifunkční akci, která se nekonala zjevně poprvé: Hrnčířské trhy na Kampě. Krásné prostředí a nabídek na vyžítí mnoho. Jediným bojovým úkolem bylo prodrat se přes Karlův most, který se ten den doslova prohýbal pod davy proudících turistů.

Stihly jsme to s Máťou úplně na čas.
Přesně ve 14hodin začínalo divadlo "Kvak a Žbluňk" - hráli moji oblíbení herci z Divadla v Dlouhé - Magdalena Zimová a Martin Matejka, takže si na své přišli i dospěláci. :-) Moc doporučuju- vhodné pro celou rodinu, každý si bude sledovat to svoje, ale všichni se budou dobře bavit ;-)

 

 

Všude byly stánky s keramikou a různými ručními výrobky. Ale nějak jsem neměla kupovací náladu. Možná je to tím, že teď při generální přestavbě doma denně řeším problém, kolik máme věcí a kam to všechno dávat...

 Martina miluje dílničky, kde si sama něco může vyrobit. Tak jsem zakoupila polotovar- keramickou figurku ptáčka, kterého si mohla vymalovat podle svých představ a poté z něj dovyrobit třeba zápich do květináče.

 Všude se prodával burčák. Bohužel tento nápoj ve mně nikdy nevzbuzoval důvěru (ani tím názvem :-)), a tak jsem i tentokráte odolala a neochutnala ;-)
Ale na vinobraní tu mají ulici jako stvořenou: nomen omen?? :-)

A součástí trhů byla i kavárna pod širým nebem, kde se vystavovaly fotky Artists 4 children a k tomu hrál a zpíval Mário Bihári a Franta Raba. Kdo rád Zuzanu Navarovou, jistě ví, o kom je řeč...

Daly jsem si malé občerstvení a šly podél Vltavy přes park, kde Martinka sbírala kaštany a já fotila stokrát vyfocené, a přesto neokoukané: pohled na Národní divadlo, na Vltavu... 

V parku byly stánky s občerstvením - laskominy všeho druhu- vína, sýry, pečivo, mlsky... a pro děti skákací hrad a k tomu všemu hrála cimbálovka a všude pobíhaly krojované postavy :-)

Každý se bavil po svém....  a někdo jen meditoval a chytal poslední teplé sluneční paprsky...

 

Krásný den to byl. :-)

Půl roku za námi...

19.září uplynulo přesně půl roku, kdy jsme se probudili do nejhoršího dne našeho života.

Uplynulo 6měsíců bez Majdy, během nichž  bych svoje žití přirovnala  k aktivnímu provozování zorbingu. Kutálím se ze svahu dolů, přičemž rychlost bývá různá a délka svahu není předem pevně stanovená, jak tomu u zorbingu obvykle je.
Narážím na pomyslné "stěny" - krev sice neteče, ale občas náraz pěkně zabolí... Zvykám si na jiné polohy žití- tak jak v zorbikouli jsou chvíle, kdy jste hlavou dolů a různě to tam s vámi smýká.

Měla jsem potřebu najednou změnit svůj život od základů. Začalo to poměrně  rozsáhlou rekonstrukcí bytu. Chvílemi, když se tu kouknu kolem sebe, jsem si skoro jista, že stav urovnání nemůže už nikdy nastat ;-) No, ale pracujeme na tom.
Obhlížím inzeráty, jestli bych nemohla a neměla taky změnit práci...

Zájem veřejnosti naštěstí opadl. Respektive těch zvídavých dotazů cílených "na tělo" výrazně ubylo. Ono tedy - abych pravdu řekla-  ani po tom půl roce nevím, co odpovědět na dotaz: "Tak co, jak se máte, už dobrý?"
Tak toho "už" bych se chtěla dožít. A o tom "dobrý" máme asi taky každý jinou představu.

Ve středu- toho devatenáctého-  jsem se domů vrátila docela pozdě, ale nedalo mi to a zeptala jsem se Martinky, jestli se mnou nechce jet na hřbitov zapálit Majdě svíčku. Souhlasila. Odběhla do pokoje a nesla si v ruce knihu.
"Kam s tím jdeš? Vždyť jsem ti říkala, že jdu na hřbitov?", nevěřícně jsem na ni hleděla.
"No a tam se nesmí s knihou? Tu mám, abych se nenudila...", odvětila s klidem Martina.
Jo, tak na nudu jsem vskutku nepomyslela. ;-) Byl už večer a do zavírací doby zbývala přesně hodina. Jely jsme tedy autem, ačkoli za pěkného počasí chodíme pěšky. Knihu  naštěstí dobrovolně odložila v autě. ;-)

Hnala se k hrobu  a já tušila, že to zas budou duševní lázně. Martina a její filozofické myšlenky...  Zatím musím říct, že mi návštěva hřbitova nepřináší úplný klid na duchu. Snad se to časem zlepší. Přecejen vidět jméno svého dítěte na náhrobní desce... jistěže jsou asi i morbidnější pohledy, ale já jich zas tolik dalších neznám.

 

Máťa nezklamala. Samozřejmě došlo na dotazy kdo kdy umře. Snažila  jsem  se Martině vysvětlit, že tyto otázky opravdu nepatří mezi vhodné. Že to nikdo neví, kdy umře. Málokdo se na to těší, a proto není vhodné se na to někoho jentak mezi řečí kohokoli zeptat.

Stejně jí to nedalo a meditovala, že zná spoustu dětí, které vypadají hodně nezdravě a žijí, tak proč jsme Majdu nechali umřít??? Tak jsem trpělivě začala vysvětlovat, jaká byla podstata Majdina onemocnění... jenže v půlce výkladu zaznělo: "Hele, tamhle jsou!"... a moje dítě se hnalo k náhrobku, kde seděli dva bílí kamenní holoubci a jeden plakal pro druhého. ...achjo, nevím, proč beru věci tak zodpovědně a mám potřebu všechno vysvětlovat.
Zapálila jsem tedy svíčku, setřela žulovou desku od prachu a napadaného listí a vydala se za Martinou, která těkala od jednoho hrobu k druhému a nahlas pročítala nápisy na náhrobcích. Pěkné hobby máme, jen co je pravda. ;-)

Prošly jsme několik hrobových oddělení, evidentně ji to bavilo. Nutila mě zapálit všechny zhaslé a ještě nevyhořelé svíčky... Nenápadně jsem ji směrovala k východu. Ještě jsme se znovu zastavily u Majdina hrobu.
"Má to tady tedy docela malý, nezdá se ti", prohlásilo bezelstně to stvoření, "A taky nevím, proč jste jí to nechali udělat tak moc černý..."
Máťa je prostě Máťa. Ještěže se mnou šla. Znám se. Zas bych seděla na hrobu a slzela jak želva nad tím,co bylo a nad tím, co všechno ještě mohlo být....

 Ale abych se vrátila ke svým původním pocitům zorbingu... Wikipedie píše v obecné poučce že: "Principem zorbingu je neřízené kutálení zorbu ze svahu dolů. Svah bývá dlouhý maximálně 200 m se sklonem okolo 20°. Zorb dosahuje rychlosti až 50 km/h a jeho zastavení probíhá samovolně dole pod svahem nebo v ochranné síti."

...Tak neřízené kutálení ze svahu bychom měli, délku, rychlost a sklon svahu - to nám bylo nastaveno... tak ještě to zastavení... Uvidíme, jestli to půjde samovolně, nebo bude-li třeba ochranné sítě...

A takhle se tedy máme- kdyby snad někdo měl potřebu  se optat, jestli "už dobrý"... ;-)

Prohibiční Barování ;-)

17.9.2012

Po nezvykle dlouhé pauze nastal den B- tedy  den očekávaný- "barovací".

Okolnosti zrovna jaksi nebyly nakloněny pořádání takové akce. Jednak naše kraje svírá prohibice, což je na baru docela závažné omezení ;-), a jednak jeden z hlavních a velmi oblíbených barmanů právě prochází ne zrovna veselým obdobím díky úmrtí svého otce, takže štamgasti byli už předem smutní, že ho neuvidí a neuslyší... :-(

Leč všechno bylo jinak. Nuda ani smutek se nedostavily!
Nám vinařům bylo srdečně jedno, co se na baru nenalévá a na dobré náladě nám to rozhodně neubralo. Seděli jsme na úplně nejlepších místech - takže moc děkujeme za rezervaci samotné paní ředitelce :-)

Mix hostů stálých a poprvé příchozích dal opět vzniknout nezapomenutelnému večeru s mnoha příjemnými zážitky.

Samozřejmě nelze jmenovat a nahrávat všechny- to už by bylo na záznam přímého přenosu, ale pár ukázek pro závisláky přecejen zveřejním a NEbaristi prominou ;-)

Premiéru zde v Malostranské besedě měla herečka Alena Bazalová. Vysloužila si hlasitý potlesk!

Zazpívat přišel opět jeden "talent" ze soutěže Martin Hrabal. Tentokrát už  spustil bez taháků, pěkně zpaměti White Light :-)


Role šoumena vzal tentokrát Ben Cristovao. Musím říct, že Ben na Barování dostává dost často "pěkné kapky" :-) , ale vždycky se s tím hrdinně vyrovná. Tentokrát se mu podařilo publikum několikrát hlasitě rozesmát- to třeba když sekýroval Filipa Rajmonta, na jaké židli přesně potřebuje sedět, aby "seděl cool" :-))
Takže záznam Benovy písně "Tělo" - vlastní tvorba, vlastní pocity, vlastní choreografie je zde:


Na vážnou notu přeladila Martina Kociánová - kdysi známá tvář televizních novin. Je z ní šarmantní operní pěvkyně!
U klavíru prosím sedí neznámý známý Miroslav Sekera- hrál ve filmu Amadeus právě malého Mozarta. Talentovaný, hudbě propadlý, na klavír údajně hraje od 3let... inu i takoví se rodí (naštěstí :-))
A zde je ukázka z Rossiniho "Italky v Alžíru"


No a když jsme u těch geniálních klavíristů, tak nelze nezmínit toho, který byl asi největším překvapením večer- přišel zahrát a zazpívat Ondra Brzobohatý. Jako vždy "pecka". Smutek se prostě musí rozchodit a rozptýlit nejlépe mezi těmi, s nimiž je dobře. Alespoň nám to tak funguje. Ondra válel, publikum šílelo... taková barovací klasika....

S geniálními klavíristy se ten večer roztrhl pytel. tentokrát u klavíru sedí Tomáš Kačo. Píseň věnoval právě Ondrovi Brzobohatému a myslím, že byl na seznamu barovacích hostů sice poprvé, ale určitě ne naposledy!


Zpívalo a hrálo i moho dalších. Byl to úžasný koncert, který tentorkát sice skončil (asi poprvé v historii .-)) před půlnocí, ale to nic nezměnilo na pozdním návratu domů. Nespavci se přesunuli ještě ke piánu u baru a pokračovalo se neorganizovaně dále v hraní a povídání. Půlnoc byla tím správným okamžikem k sevírování kávy... ;-) a z okna se nabízel krásný výhled na osvětlené historické budovy lemující Malostranské náměstí.

No a my už máme lístky na další - říjnové- Barování, což nám dělá velmi dobře, protože to jentak někdo nemá :-))

Díky všem za skvělé výkony a Sandře Novákové a čerstvě 35letému Filipu Rajmontovi ;-) za organizaci těchto hudebních sešlostí.

----------------

Tak dneska mi zkrátka nejdou vložit videa, ať dělám, co dělám,  vždycky se tam objeví něco úplně nevhodného??? . Tak nevím, co je špatně... no alespoň takhle proklikávací .... bez obrázků :-(

Rok smutných ztrát

12.9.2012

Tento rok je pro mne náročný. Mám tím na mysli  oblast mých emocí a životních zlomů. To asi moje silné osobní prožitky způsobily, že vnímám všechny ty nedobré  zprávy nějak intenzivněji.

Ve středu mě  na Seznamu nemile překvapila další smutná  zpráva, že zemřel pan Radoslav Brzobohatý.
Ano, jak už bylo všude mnohokrát  napsáno, je to škoda. Byl to člověk, který lidi hodně obohatil a bude jim hodně chybět, proto by mu každý přál ještě mnoho dalších let života. Všechno je rázem jinak. Už se o něm bude mluvit jen v čase minulém....

Lituju rodinu, co všechno ještě musí snášet- mám tím na mysli přihlouplé otázky novinářů a rádoby reportáže v TV. Nesnáším to. Připadá mi to neuctivé. Rodina je v šoku a zažívá hluboký žal. Neprospěje jí žádný z takových rozhovorů a myslím, že průměrně citlivého člověka nemohou  v tuto chvíli ani  zajímat odpovědi na plytké otázky...

Jsem ráda, že i na kartě mého digifoto loni uvízl krátký záznam vystoupení. Bylo to Barování v červnu 2011, kdy Ondra vytáhl svého slavného otce, aby "něco" zazpíval.
Tehdy mě napadlo, že jsou to dva úžasní herci a muzikanti  a že jeden na druhého může být pyšný.

R.I.P., pane Brzobohatý... :-((

Narozeninová překvapení

8.-10.9.2012


Jak jsem se zmínila v minulém příspěvku, letos jsem jaksi nechtěně  Wlkovi zajistila velmi rušný narozeninový dětský den. Myslím, že byl rád, že mu dům zůstal stát :-)

A jak jsem taky psala, mám posledních pár měsíců problém s přípravou oslav. Prostě se mi někde něco vyplo, či přerušilo a mám asi poruchu slavení... a tak i dárky letos kupuju a vymýšlím na poslední chvíli. No, je to paradoxní, ale někdy je v mém případě časová tíseň ku prospěchu věci, neb mě motivuje k nevídaným výkonům a nápadům ;-)

Vymyslela jsem, že pana Wlka obdaruji hodinami. Pojem "čas" ho příliš nevzrušuje... tak aby měl přehled. ;-)

Chtěla jsem tedy nějaké hodiny do obýváku na zeď. Moje představa byla, že budou spíš dekorací. Hledala jsem na internetu, ale nebylo to ono. Z obrázku to člověk tak dobře nepozná... až jsem našla krámek, který měl na internetu bohatou fotodokumentaci, ale zároveň měl i prodejnu tady v Praze. Nejdřív jsem si každý u svého PC vybírali svoje favority, a pak jsme vyrazili na ostrý lov do terénu.

Obchod www.designovehodiny.cz je naprosto neskutečný!!! Dvě velké místnosti, zcela zaplněné hodinami, takže naše původní představy se rozplynuly hned u vstupu. Pán- zřejmě majitel- ochotný, vtipný, praktický. Skvělý přístup- rozhodně jsem neměla dojem, že nám chce prodat za každou cenu -jen aby utržil (to mě dokáže od nákupu i odradit).

Pobyli jsme v obchodě snad 3/4hodiny. Vybírali. Pán ochotně převáděl, vyptával se na interiér a opravdu odborně radil.

A co jsme nakoupili?

Hodiny, které měly v názvu DIY (pro Neangličany "do it yourself"- tedy udělej si sám) Krabice plná krychliček + krychle s ručičkami. A je na vás, jestli krychličky budou klasicky rozestavěné dokola, či do úplně jiného obrazce, nebo jednoduše sesypané někde v rohu. Protože dárek byl Wlkův, měl tentokrát rozhodující slovo o rozmístění a umístění hodin ON :-)

A dopadlo to takhle:
Nejsem tedy umělecký fotograf, ale jako ilustrační foto snad ty svoje výtvory prezentovat můžu ;-)

A ještě pohled z boku, aby bylo patrno, že jsou "3D" :-)

Wlk se tvářil spokojeně. Mně připadaly originální, nemám ráda tuctové věci :-) ... ale chápu, že každého oslovit nemusejí :-))

Jinak obchod vřele doporučuju. určitě se tam vrátím. Odcházeli jsme mile pobaveni a ještě spokojeni. Co víc si při nakupování přát!!

Dále jsem  pro Wlka nachystala překvapení.
Pointa byla taková, že já lempl jsem nestihla dojet pro lístky na vybraný koncert a s Ticketstreamem jsem ochotna spolupracovat jen v krajním případě, oznámila jsem  mu ale, že si ho na pondělní večer zamlouvám. Ať se umyje a čistě oblékne, že pro něj mám akci ;-) Vůbec neprotestoval!!

Tak nejenže jsem neměla na koncert koupené lístky,  další ránu mi ještě vzápětí zasadil Dopravní podnik hl. města Prahy, který od 1.září překopal jízdní řády tak, že jsem v Praze jak cizinec na návštěvě. Vůbec nevím, kam co jede. Na jízdní řád potřebuju brýle- no a ty mám buď na nočním stolku, nebo jsem líná je tahat ze dna kabelky. Takže se stalo to, že jsem se koukla jen na čísla tramvají, které v zastávce staví- ta mi vyhovovala, dál jsem nepátrala, což se ukázalo býti chybným krokem.

 Trasa tramvaje č.12 totiž  léta kopírovala nábřeží Vltavy- v podstatě tomu snad za celý můj život nebylo jinak- a ejhle! Tramvaj lup - zahnula na Letnou a hnala si to pěkně do kopce směrem ke Spartě. Zděšení!!. Já potřebovala na Malostranské náměstí- a ještě k tomu na čas!! Dvanáctka se tam po 15minutách taky dokodrcala. Hurá!! ... tak jeden happyend vyšel- a šup pro lístky do pokladny. Do Malostranské besedy chodíme pravidelně, takže jsem byla rozhodnutá se tam dostat - nebo alespoň Wlka tam dostat :-) i nesportovním způsobem...  Vyprodáno naštěstí nebylo. Wlk se u vchodu konečně dozvěděl, na co jde :-)

... jeho oblíbený Jan Spálený a ASPM a pořádný blues!! :-) Moc příjemná a vydařená akce.

Malá ukázka vylovená z archivu nějakého jiného nadšence na  youtube zde:

Tak snad  zas na pár dní bude od oslav pokoj ;-)

Narozeninové oslavy

7.9.2012

 Přesně před měsícem měla Martinka 8.narozeniny.
Jenže byla na táboře a všechny děti byly taky na prázdninách, a tak se hromadná oslava přesunula "na potom". Martina se nemohla dočkat a lamentovala, že nechápe, proč jsme jí udělali narozeniny o prázdninách??? ;-)

S oslavou se připomínala denně. Já jsem ale letos s oslavami nějak na štíru. Prostě mi zatím pořád chybí ta chuť a nápady, jak oslavence potěšit a jak to vše připravit, aby se všichni dobře bavili a chutně pojedli... Jenže mi připadalo nemístné zrovna Martině tohle vykládat. A tak jsem se prostě přemohla a svolila, že si může pozvat kamarádky a že připravíme zase zábavné odpoledne: hru, hledání pokladu a spoustu legrace.

Vybrala 8dětí, bez kterých by to nebylo ono. Stále jsem doufala, že se mi to nějak vyhne. Že v tom nebudu vůbec zaangažovaná a snažila jsem se to na někoho přehodit.
Obhlížela jsem, co se nabízí u profíků. Oslavy narozenin jsou totiž u dětí velmi populární, a tak různá centra, domy dětí, bazény, divadla, galerie.. ti všichni nabízejí organizaci těchto trachtací. Cenové kalkulace nejsou vždycky úplně příznivé, ale... letos mi to bylo jedno.
Jenže... oslavenec trval na tom, že to bude u nás, aby se mohla ukazovat morčata, aby se mohlo jít na bojovku... achjo!!!

A tak jsem si v úterý večer nalila 2deci vína, sedla a sepsala pozvánky. Martina jásala. Byla opravdu šťastná. Plánovala, těšila se... Mejdan jsem svolala na pátek. Ani mi v tu chvíli nedošlo, že ten den slaví narozeniny i pan Wlk :-)

Ve  dvě hodiny odpoledne jsem měla posbírané všechny děti a jelo se k nám domů. Měli jsme nachystanou zahradní slavnost :-)
Po gratulacích a přípitku se servíroval dort-náhradník ;-)

Martina chtěla, aby se na oslavě něco vyrábělo. Využila jsem tedy ještě naše barvy na porcelán, které se dají jednoduše zapéct v troubě- nakoupila v domácích potřebách bílé hrnky- a výtvarný ateliér mohl začít. Povedly se. Hned jsme je upekli a domů si každý nesl svůj výtvor.

Zatímco se hrnky pekly v troubě, vyhnala jsem Wlka do lesa, :-) aby nám rozvěsil fáborky a zakopal poklad. Úkoly byly rádoby vtipné:  házelo se  kladivem, ale bylo papírové, takže to chtělo opravdu švih... vymýšlela se pohádka o Karkulce, luštily se hádanky a lovily se kožešiny vzácných zvířat.
Odměnou bylo hledání pokladu.

Fotky bohužel nemůžu zveřejnit, děti jsou cizí, tak by se to nemuselo rodičům líbit.

Večer jsme ještě grilovali- maso, zeleninu a kupodivu velký úspěch měla dýně hokaido! (díky, Lucko. Rozšířila jsi nám chutě a obohatila jídelníček! .-))

Kolem 18.hod. jsem začala rozesílat rodičům SMS, že po 19.hodině budou děti navečeřené a připravené k odběru. A jak tak můj zrak slábne, samozřejmě jsem poslala SMS i těm, kteří vůbec netušili, o co jde. A tak mi přišla odpověď: "To bude asi omyl. Obe deti mame doma. Ted jsem se divala :-))"

Poté došlo k zajímavému úkazu, neb se mi tu začaly kumulovat i maminky, které přišly pro své ratolesti, ale  ty odmítaly odejít domů. Oslava byla ukončena ve 21:30.

Potěšily mne pak maily a sms od maminek, které naše počínání moc nechápaly, ale i tak jej oceňovaly :-)) To bylo milé...

Popravdě přiznávám, že jsme s Wlkem měli  ten večer oba pěkně dost :-)

O oslavě JEHO narozenin až příště :-)

V novém školním roce

3.- 5.9. 2012

...tak tu máme další školní rok.
Z Martinky už je třeťačka. Oznámila mi, že do školy chodit ani nechce. Že by jí stačily kroužky. Ujistila jsem ji, že ještě minimálně 6let  bude školu denně navštěvovat a jestli mě bude vytáčet, zrušíme právě ty kroužky.

Jojo, to nebude studijní typ... To je umělkyně- všude binec a ona v těžké pohodě. Moje rozkazy ji míjejí, byť se mnou sedí v jedné místnosti- je schopná odpovědět, že nevěděla, že je to na ni... možná se ještě vrhnu na studium speciální pedagogiky, abych jí porozuměla. ;-)

 Nastala mela jménem zápis do kroužků.
Pečlivé maminky už své ratolesti pilně zapsaly v červnu. Já vycházela z toho, že pokud nemám v ruce školní rozvrh, je zbytečné se někam cpát. A ejhle, stihly jsme už jen "dodatečný zápis". Když jsme se vypravily do ZUŠ na výtvarku, paní hned mezi dveřmi zahlásila: "Je vám jasný, že i když zkoušky uděláte, jste JENOM náhradníci? Máme úplně plno!" ... no, to byla motivace, panečku.

Maťa po mně koukla zaslzenýma očima. Chtěla chodit kreslit. Baví ji to, maluje pěkně.
Přišla paní lektorka a zadala dětem namalovat ilustraci ke Karkulce. Povedlo se. Vysvětlila jsem Martince, že šlo o to, aby si to vyzkoušela a že příští rok budeme taky moudřejší.
Nanuk dle vlastního výběru rozptýlil všechny chmury.

Večer  mi úplně telepaticky volalla  kamarádka a poradila ještě jednu ZUŠ, kde se učí kreslení. Máťa se rozhodla, že to tam chce jít zkusit (asi vidina dalšího nanuka :-)) Téma bylo přímo šité na míru:  nakresli nějaké zvíře, které sis vymyslela.
To byl úkol pro Martinu! Bohužel jsem neměla foťák.  Namalovala ptako-velblouda. Prostě nebem letěly dva hrby se zobákem a andělskými křídly. Potom se jí asi výkres zdál málo zaplněný, a tak do rohu vymrskla ještě hnízdo, v němž bylo několik hrbatých vajec- jakože se budou líhnout další generace ptako-velbloudů. :-)

Tím se zapsala do dějin zdejší ZUŠ a byla -zřejmě pro svou originalitu- přijata.:-)  Paní učitelka byla velice vlídná. Trpělivě výtvory každého dítěte rozebírala. Matky pečlivky donesly maxidesky s výkresy, aby udělalo robátko dojem. Já táhla jen tašku s nákupem -takže dojem jsem jistě taky udělala, ale zas jiný ;-)

Paní lektorka mi podala papírek se slovy: "A tady si vezměte moje telefonní číslo..."
Tak jo, vzala jsem si od ní potištěnou cedulku cca 10x10cm a začala si na ni psát nějakou náhodnou tužkou den a čas kurzu a ptám se: "Řeknete mi prosím ještě to telefonní číslo?"
Ona na mě zděšeně hleděla a pravila: "No, ta jsou tam natištěná. Já myslela, že si jedno odstřihnete..."
Aha. Zaostřila jsem na papírek. Už se mi rýsovala nějaká čísla... držela jsem jej nohama vzhůru, myslela jsem, že to naškrábnu popaměti, byla jsem líná lovit brýle z kabelky... a hned je trapas. Zbylé matky tato scénka velice pobavila. Do práce s nůžkami jsem se raději nepouštěla. Sbalila jsem s úsměvem celou sérii telefonních čísel a vyklidila uměleckou půdu ;-)

Doma mě čekala moje oblíbená činnost- obalování učebnic rozličných tvarů. Dokonce tak rozličných, že ani univerzální obal  na ně nepasuje. Vážně by mne potěšilo, kdyby autoři byli kreativní jen v tvorbě obsahu. ;-)