Den "štědrý"

24.12.2012

 ... Martinkou tolik očekávaný a mnou tolik obávaný... ach, ty předsudky!! ... odložit se nedal, a tak proběhl  v řádném termínu- jen v jiném obsazení než obvykle. :-((

Dopoledne jsme všichni vyrazili na hřbitov.
Na Majdu si ten den vzpomnělo víc lidí. Celá náhrobní deska byla zakryta nejrůznějšími předměty. Moje estetické snahy vzaly za své :-) Já tu ladím výzdobu do zlato-bílé, aby to jako ladilo s nápisem (podotýkám, že jsem truchlící a ještě minimálně 3měsíce mám na úlety podobného rázu bez nároku na blázinec nárok ;-)-  a nikomu to nemá být podezřelé-tak prosím bez připomínek... ale uznávám, že občas lpím na kravinách) ... no ale jiní to vidí v barvách ;-), a tak je tam přehlídka barevných lucerniček, květin, andělíčků, soviček...  už si  říkám, že mi estetično může být ukradené, snažím se vnímat spíš to, kolika lidem stálo zato chvíli s e zastavit a zavzpomínat.

Martina mě zas odbourala svojí filozofií.
Jentak z ničeho nic pronesla: "My jsme s Majdou vždycky hrály  na Štědrý den na splněná přání"
Tušila jsem, že si zahrávám s ohněm, ale opět mi to nedalo a rozvinula konverzaci: "Jo, a jak s eto hraje? Nemohla bych hrát místo Majdy?"
"Mmm, hmm, ty ne...", vrtělo hlavou to stvoření.
"A jak se to hraje vědět můžu?", lákalo mě to neznámé.
"My jsme si vždycky na Štědrý den něco tajně přály. A já si vždycky přála, aby Majda mohla chodit. A dneska od rána nevím, co si mám přát...", dívala se na mě Máťa upřeně a úplně vážně ... evidentně očekávala, že právě já budu úspěšným řešitelem tohoto problému...tak jo. Dala jsem se do toho... snad jsem obstála...

Den utekl jak voda.

 Večeře proběhla bez dramatických scén alá spolknutá rybí kost. A byl by docela fádní nebýt toho, že jsem se nechala zlákat a k bílému vínu (??) jsem začala pořádat Martinkou nabízené gumídky... jeden byl tak masitý, že se mi ulomila půlka zubu. Tož obálka od Ježíška s nápisem "Na kulturu (Barování)" bude zcela jistě využita jako vstupenka do zubní ordinace :-( -  a jak znám pana zubaře, určitě bude stačit sotva na zlomek  opravných prací té prokleté šestky :-(

Žádné další dramatické scény neproběhly. ;-) Naštěstí. nedošlo ani na věštby, že "to bude strašný".
Nebylo to strašný, bylo to zkrátka jiné. Samozřejmě jsme všichni na Majdu vzpomínali, ale taknějak hezky. Bez výčitek, bez naříkání a  vyčítání osudu a pocitů křivdy.

Pod stromečkem každý našel přesně to, co si přál, ba i to, co ho ani ve snu nenapadlo, že by mohl vlastnit :-)) Nasmáli jsme se hlavně s dědou, který podlehl kouzlu  elektoniky. Nakupuje ji ve velkém stylu. Dostali jsme "chytrý hrnec", který patrně uvařenou krmi i sám sní a taky  bezdotykový dávkovač mýdla, ale i tomu jsme našli místo ;-)

Martinka nutně potřebovala budík :-) I ten se pod stromečkem našel.

Wlk nezklamal. Ani po letech ho neomrzelo vymýšlet dárky vtipné a nápadité. Jde s dobou, a tak jsem třeba dostala do svého iPadu slovník Wordflex Touch Dictionary.  Miluju slovníky- dá se říct, že mnohé kupuju jen pro pocit "je vlastnit"-no a tenhle druh rozhodně nezabírá tolik místa :-))

A pak taky jeden kulturní poukaz :-))

 

Tak to se těším. Jana Buriana a jeho pořady a psaní a povídání mám moc ráda. ;-)

O překvapení tedy nebyla nouze, spát se šlo klasicky dvě hodiny po půlnoci. Povídali jsme, probírali dárky a Martina se vrhla na LEGOdomeček. Dárek nad dárky- LEGO!! ;-)

Vánoce za námi! Vzhůru do dalších dní....