Na skleničku u sv. Kláry

28.5.2014

Dostala jsem k narozeninám od svého spolubydlícího- pana Wlka- darem poukaz na prohlídku vinice sv. Kláry v Troji- s průvodcem a ochutnávkou 2druhů místních vín a prohlídkou botanické zahrady.

Konečně se nám po půl roce podařilo najít vhodný termín. Tedy on byl vhodný v momentě objednávky, poté se situace opět zkomplikovala těmi všemi nenadálými událostmi doma a taky počasím, které v pravidelných intervalech předvádělo hromy, blesky a přívaly deště a semtam kroupy.

 Už to vypadalo, že nezletilou budeme odborně vést k lásce k alkoholu hned od útlého dětství, ale nakonec donesla pozvánku na narozeninovou oslavu, a tak to všechno obdivuhodně klaplo. Nečekaná pozvánka zapadla do našeho časového plánu úplně přesně - a přišla jako na zavolanou a elegantně vyřešila potřebu hlídání :-)

Ten den od oběda lilo. V momentě, kdy jsme vyráželi z domu, pršet přestalo, ale temně šedivá břicha dešťových mraků visela tak nízko, že by se z nějakého vyššího kopce dala zespoda podrbat rukou.

Paní průvodkyně už nás očekávala. Byla milá, usměvavá a začala s výkladem. Mnoho zajímavých údajů jsme se dozvěděli. Máme to kousek od domu, ale na víno sem vůbec nechodíme. Tak vinice zde poprvé na slunných trojských svazích byla založena roku 1218! Pak se tu dělo všechnomožné- a nynější podoby vinice nabyla v r. 2004, kdy byla takto zpřístupněna veřejnosti. Její výměra čítá cca 3,5ha.

Sklep je perfektně vybaven a upraven. Průvodkyně vysvětlila, jaké odrůdy se zde pěstují, kolik vína se stočí, vysvětlila pojmy jako KLARET, ROSÉ, RESVERATOL...a mnoho dalších. Předvedla luxusní nerez tanky na stáčení vína...

Zde jsou barrique sudy.  Jsou to dubové sudy - nejvhodnější dle vinařů jsou ty o obsahu asi 225 l, které se používají k vyzrávání vín. Sudy se vyrábějí z amerického nebo francouzského dubu a pro uložení vína se mohou použít pouze třikrát. Víno ze dřeva sudu vyluhuje aromatické látky- délka ležení vína v takovém sudu pak ovlivňuje jeho aroma a chuť.

Specialitou zdejších vinařů jsou skleněné zátky do lahví a obsah lahví je pouze 0,5l.
 Ochutnávané víno se stylově jmenovalo BOTANIKA a chutnalo nám. ;-)

Po hodině jsme měli ochutnáno, prošmejděno, odborně vyloženo a následovala individuální prohlídka botanické zahrady.

Vydali jsme se ke kapli sv. Kláry, která se nachází na samém vrcholu vinice a je od ní krásný výhled na Prahu

a na Trojský zámek shora.

V zahradě se nachází "banka vůní". Lukáš Rais - dvorní umělec zdejší botaniky- vytvořil rostlinu vinné révy, jejíž plody jsou ve tvaru nádobek. Každou nádobku lze pootočit a uvnitř je na vatičce nakapáno aroma- vanilky, lískových oříšků... a k tomu všemu jako bonus: výhled na "panoramata" :-)

Konečně jsme dostoupali k cíli:

Nikde nikdo. Jen obsluha. Ideální stav. Objednali jsme si víno s názvem "Klára" a sýr a usadili se na terásku. Pozorovali putující šedá mračna, popíjeli vínko a vykládali si.

V mé sklenici vína je nejen pravda ;-), ale i zámecký labyrint a čepice z načechraných šedivých mračen.

Cestou domů jsme prošli celou botaniku. Kostace a pivoňky ale byly úplně umáčené těmi vydatnými dešti, takže na focení to nebylo. To zas někdy příště. :-)
Určitě se rádi vrátíme. Jako dárek můžu doporučit! 

Našla jsem i zajímavé www věnované vínu a zdravému životnímu stylu :-) Pít se má- a ne že NE! :-)

Poznámky z víkendu

23.-25.5.2014

Strávila jsem víkend s rodinami, které pečují o děti se SMA- se spinální svalovou atrofií. Jezdím mezi ně stále ráda, ačkoli už nemám o koho pečovat. Pohled na svět z úhlu sedu na invalidním vozíku mi pomáhá učit se ohleduplnosti a empatii a udržovat stále ten rozdíl mezi empatií a lítostí. Tentokráte jsem byla spíše v roli hosta, a tak jsem jen naslouchala.

Jedním z přednášejících byla i významná osobnost psychologické scény paní Jiřina Prekopová. Velká vlna debat proběhla všemi médii v souvislosti s metodou "pevného objetí". Té jsem se neúčastnila, protože jsem do hloubky této filozofie neměla čas proniknout. Pak se to zvrtlo v cosi, co mi přišlo nepatřičné- a tak jsem to vytěsnila.

Škola lásky není úplně můj styl života. Vadil mi možná způsob projevu paní doktorky. Bylo vidět, že nemá přednášku připravenou přímo pro tuto cílovou skupinu,  tak tak se vedly obecné řeči o tom, jak má ideální rodič a rodina vypadat/fungovat a těkalo se z jednoho tématu na druhé. Posluchači byli lehce rozčarovaní. Paní má na svůj věk obdivuhodný temparament. 

Jsem zvyklá psát si stále poznámky. Když se mi něco líbí, vytáhnu diář i v divadle, v kině, při prohlídce zámku... protože pak vím, kde to mám hledat. Taky můj diář s estetikou a přehledností nemá vůbec nic společného :-)
Pár věcí, o kterých jsme si pak ještě v klidu chtěla popřemýšlet,  jsem si poznamenala i během toho nekonečného -poněkud chaotického- výkladu:

- rodiče své postižené děti milují bezpodmínečně
- pozor na tyranství u dětí s postižením- mají omezené schopnosti- potřebují se někde realizovat
- technika nám zabíjí lidskost- a lidskost není v tom, jak člověk zachází s počítačem, ale s člověkem!
- líp se vychovává s láskou a s radostí
- co muž, to slovo- co žena, to slovník :-)
- jsme nemocní blahobytem

- o uspořádání rodiny:
-  systematický pořádek vs. nepořádek
- dát každému místo!
- klíčové místo mají černé ovce


 Všechy pak skvěle odreagoval a rozpohyboval Petr Šušor se svou hodinou muzikoterapie. Během chvíle vyčaroval výbornou atmosféru a přesvědčil všechny, že bubnovat může každý :-)

Počasí si s námi pohrávalo, takže to byl spíš interiérový pobyt :-) Ale spřízněné duše si měly co říct i 2hodiny po půlnoci. Svépomocné skupiny rodičů mají něco do sebe. A tahle se myslím dost povedla. Jsou to nadšenci, kterým není pro své vlastní nemocné děti cokoli udělat. Mnozí snad ani nespí, protože některé děti jsou připojené na ventilátoru a je třeba mít je pod kontrolou i v noci. Zvládají to. Se všemi omezeními to zvládají na jedničku!!

Nasmáli jsme se, probrali úřady, doktory, školy... a zjisitili, že bychom s nikým nemělnili, že se vlastně máme dobře tak, jak se máme. ;-) A toje taky občas potřeba.

Podivný případ se psem

22.5.2014

Občas chodím do kina na přenosy z NTLondon. Angličtina je mým koníčkem a divadlo taky, takže spojím příjemné s užitečným. Promítalo se ve vyprodaném  klubovém kině AERO, kde se v horkém májovém dni nedalo dýchat dle potřeby, což bylo jedinou stinnou stránkou akce.

Podivný případ  se psem je poněkud zvláštní detektivkou, kterou napsal britský autor Mark Haddon a byl za ni v Británii i oceněn.
Patnáctiletý Christopher - dítě s rysy autismu-  a jako správný obdivovatel Sherlocka Holmese se rozhodne vypátrat vraha sousedovic psa. Zajímavý nápad. Autisté -jak známo- žijí ve svém světě. Christopher má své rituály a nesnáší lidský dotek a miluje matematiku, což navozuje spoustu komických situací. Během vyšetřování odhalí i jednu velkou rodinnou záhadu.

Příběh umožňuje nahlédnout do života člověka, který trpí duševní poruchou- a také krásně ukazuje,  složitou a náročnou péči takový člověk vyžaduje.

U detektivky se nesluší prozrazovat obsah. tak snad jen to, že psí vrah byl odhalen a hercům patří velký potlesk za skvělé výkony. Taktéž hudba a scéna byly skvělé- nápadité, inspirativní...

Pro mne úžasný zážitek. Umocněný tím, že jsem jej mohla sdílet s těmi, které mám ráda blízko sebe :-) 

Určitě stojí za přečtení!

The Power of Empathy

25.5.2014

Občas se na internetu najdou milé věci...  zajímavé zamyšlení- a ujasnění si pojmů.

Zjištění

21.5.2014

Zjistila jsem, že mi slzy do očí nevhánějí nepříznivé zprávy, ale spíš lidé, kteří se zamýšlejí nad obsahem jejich sdělení a ačkoli se jich to vůbec , ale vůbec netýká, neváhají a snaží se nějak zmírnit jejich dopad.

Tak díky moc. Všem, kterým nejsem jedno ... krásný pocit!

Zpátky ve své kůži

20.5.2014

Lékaři po všech odběrech a vyšetřeních shledali, že Martina je zpátky ve své vlčí kůži a pustili ji dnes opoledne domů! Hurá!!

Martina je z hospitalizace plna dojmů. Nové prostředí, zážitky, spolubydlící - komunikace s personálem (matka v nedohlednu) 

Mám z ní ale radost, protože (k mému velkému překvapení) dokázala paní doktorce na pediatrii (ta měla narozdíl od té pohotovostní zájem zjistit skutečnou příčinu zvracení ) přesně popsat, co jí je, jak to začalo, kdy se to stalo- i to, kdy jaké léky dostala, protože (k mému údivu!!??) paní zdravotnice ze školy v přírodě žádnou písemnou zprávu nám rodičům neposlala, ačkoli léky proti bolesti Martina dostávala. Dožadovala jsem se ofocení zdravotnického deníku-samozřejmě té části, kde se píše o mém dítěti- ale prý je pouze k nahlédnutí, poněvadž je důvěrný.

Nemám momentálně sílu rozpoutat další kauzu na téma předpisy a jejich dodržování, ale na táborech jsme dětem vždy psali lísteček o každé teplotě a klíštěti a podané piluli, takže to, že mě o svém zdravotním stavu bude informovat moje 9leté dítě se mi úplně košer nezdá. Školství je velmi zvláštní oblast.

Zajímavým postřehem pro Martinu bylo zjištění, že turistický salám ( ten z domova nezná, identifikovali jsme ho až ve svačině, kterou dovezla ohlodanou v batohu :-)) vypadá stejně, když ho jíš- i  když ho pak zvracíš...  Tak to mě tedy pobavilo. Člověk musí vážit cestu do Krkonoš, aby k takovému poznání došel :-)

Jinak  dnešek pro mne byl ve znamení těžkostravitelných zpráv.
Martinku jsem dala spát, celý večer jsem doma sama a pokouším se srovnat si všechno v hlavě promyslet strategii na blízkou budoucnost.

Jak se žije v nemocnici

19.5.2014

V nemocnici se žije docela dobře.
Martinka si na nic nestěžuje. Dopoledne ji přišla navštívit nemocniční paní učitelka. Dostala iPad a počítala nějakou matematiku, pak byla unavená, tak p. uč. odešla a nechala ji pospávat. Výsledky krve a teplota ještě nejsou OK, a tak ji domů nepustí. Ale zkouší sama pít a jíst.

Od oběda mě bombardovala esemeskami, kdy už přijdu???  Naštěstí dorazila paní družinářka   a naučila Martinku vyrábět náramky z gumiček a ještě donesla zažehlovací korálky. Martina se krásně zabavila.

Měla jsme to štěstí, že na návštěvu přišli zdravotní klauni. Je to prima zábava :-) Sestra Tučná s dr. Huba pobavili dětské pacienty i zletilé návštěvníky :-)

Martina se chechtala o 106.

Večeře ji úplně nepotěšila. Nevzhledná kaše s krycím názvem: rýžová. Odpudivá na první pohled :-(( Jídlonoška odmítla vydat rohlík. Nakonec sestra nějaký odleželý kus pečiva našla, takže radost byla veliká. :-) Někdy stačí málo ...

Zítra snad bude líp. Několikahodinové výlety na Bulovku do svého pracovního dne totiž zapracovávám obtížně.

Historie se opakuje.  Vracím se na místo činu. Stejné oddělení, skoro stejný personál... jako kdysi, za starých  (dobrých) časů, kdy jsme tu několikrát do roka pobývaly s Majdou.  Dneska mi úplně nechtěně evokovalo vzpomínky zděděné pyžamo. Martina si ho oblíbila a nechtěla ho dát. V tomhle pyžamu Majda strávila v nemocničních pokojích taky hezkých pár dní (týdnů) ... taková drobnost a člověka to rozhodí.
Proti své vůli se nořím do časů minulých asi víc, než bych chtěla...

Přechodné bydliště: Bulovka

18.5.2014

Tak Bulovka dnes polapila dalšího člena naší rodiny. Martina skončila na kapačkách.

Scénku z ordinace na dětské pohotovosti zpracuji, až vstřebám všechny zážitky. Kladu si zatím jen několik otázek:
- Skutečně není věk k výkonu lékařské praxe nijak omezen?
- Proč ta sestra NA POHOTOVOSTI přepokládá, že každý rodič je idiot, který neumí dítě zabavit jinak, než že mu zorganizuje výlet do ordinace lékařské pohotovosti, protože stojí "pouhých" 90Kč, což je v dnešní době cena víc než slušná.
- Pokud jdu do ordinace s problémem, že moje dítě 3.den zvrací a není schopno udržet sebemenší množství tekutiny, kterou mu nabízím po lžičkách, opravdu  potřebuju slyšet radu, že dítě pít musí a to bez odmlouvání???

Paní dr. nás poslala na chirurgii, neb nabyla dojmu, že dítě je citlivé na břicho.
Dítě si stěžovalo na bolest břicha v oblasti žaludku, což taky názorně rukou ukázalo. To už ovšem nikdo neposlouchal- a  dostali jsme doporučení na chirurgii. Tam se pro změnu divili, proč tam jdeme, když dítě prokazatelně bolí žaludek a zvrací - přece patří na internu- ne-li na infekci...

závěrem: po 2hodinách jsem se konečně dostala tam, kam jsemod počátku směřovala. Martina leží na interně a daří se jí lépe- tedy sice nejí, ale už nezvrací, což je fajn. Personál je laskavý a profi.

Takže tak. jdu si dát 2-4deci. Dneska si je fakt zasloužím, že jsem tu pohotovostní dr. nezabila  na místě a odložila to až na příště...

Postupně zřejmě na Bulovku vystěhuju i zbytek rodiny, pak to tu zamknu a odeberu se směr PL Bohnice.

Hledám návod

17.5.2014

... na život bez přísunu adrenalinu v takové dávce. Zn. nestačím odbourávat.


Vidina pestrého víkendu se rozplynula, aniž bych pro to cokoli musela udělat. Původní plán zahrnoval sobotní oslavu tchánových narozenin a nedělní návštěvu knižního veletrhu.

 realita:
-  v úterý skončil druhý děda taknějak náhle na hospitalizován interně. Odborné závěry zatím žádné. Čeká se na výsledky vyšetření a CT.

V pátek se Martina vrátila ze školy v přírodě. Měla jsem s touto akcí školy problém od začátku. Shrnula bych to asi tak: mnoho povyku i peněz pro nic. Ale dítě hromadné akce vyžaduje, a tak jsem potlačila všechny svoje nevole- a přidala se ke stádu.
Martina se vrátila s teplotou a zvracením. Asi viróza. Prý hromadná...

Tak to byla taková pěkná tečka za celým ozdravným pobytem a pěkný začátek deštivého víkendu.

Recept na šťastné myši

13.5.2014

Martina odjela na školu v přírodě do Krkonoš. Jak se jí daří, netuším, protože dopis očekávám zhruba 2dny po jejím příjezdu. Znám její přístup k časoprostoru. 

Doslala jsem do opatrování její "myši", což je pracovní název pro morčata: Cyrilku ( black) a Květušku (80% white). Naše myši (narozdíl od nás) prospívají skvěle! Jsou stále při chuti a občas pobaví nějakou svojí myší úvahou, kde inteligence nehraje vůbec, ale vůbec žádnou roli...

Píšu Martině dopisy. Snažím se být originální tak, jak si přála.
"Mami, piš mi tak, abych zas měla nejhezčí dopisy!"
"Jak se pozná, že je nejhezčí dopis?", snažila jsem se získat návod na prvenství.
"No, to že si ho pak chodí číst všichni...", odpověděla Martina.

Včera jsem vyrobila komiks. Nafotila jsem naše čtyřnožce, vytiskla na papír a každému jsem dopsala bulbinu. Ani jsem si nemusela nic moc vymýšlet, myši měly akční den!  Venku totiž opravdu zmokly, protože přeháňka se začala přehánět tak, že než jsem si toho všimla, na pastvě lehce navlhly...
Kocour opravdu splynul s povlečením a nebyl k nalezení, neb chytře dělal mrtvého, aby nebyl z ložnice vyhnán...
Tak nevím, jestli dopis bude nejlepší, ale originalitu a akčnost- za tu ručím .-))

Večer přišla návštěva. Kamarádka Andrea mě vítala hned na schodech pozdravem a speciální kyticí čtyřlístků. Nechápu, že jich dokázala natrhat tolik, ale vypadalo to skvěle. Dodala, že to máme krmivo pro myši, aby byly šťastné... :-) :-)

Dala jsem je do vázičky a dneska ráno mě napadlo, že to vlastně může být pěkný příběh do dopisu :-)

Jak chutná štěstí??  :-)

...to se musíte zeptat Květušky a Cyrilky...

Takže chcete-li, aby vaše myši byly šťastné,  něco pro to dělejte!!! :-)

Andreu tímto prosím, aby udala GPS souřadnice ohoho místa, kde roste koncentrované štěstí :-)

Euforie zvaná "Barování"

9.5.2014

Páteční večer byl dle očekávání skvělý a vydařený.
V Malostranské besedě se konal další díl Barování- a my k tomu ještě slavili narozeniny paní Aranel, takže jsme její výtečné miniřízečky zapíjeli bublinami zn. Bohemia (ty jsou stejně nej ... :-)) a nezřízeně se radovali ze života až do pozdních hodin. Ve dvě ráno jsme nalovili taxíka, aby nás zavezl domů, protože my- jejichž mozek je občas mimo provoz- si třeba hned na devátou domluvíme schůzku, a pak je nám trapné to rušit  a vymlouvat se... ;-)

Perfektní večer to byl! Tolik zajímavých a šikovných lidí člověk vidí- a pokud si to nebere osobně.- jakože Múzy políbily kdekoho, jen na něj zapomněly :-)), může to mít jak dobrou inspiraci a báječný relax. (snažím se o to druhé, s tím prvním už moc nenadělám :-))

Poprvé v historii mého chození na Barování nezahajovala svým zpěvem Sandra Nováková! ;-) Důvod naštěstí nebyl závažný- žádná nemoc- jen přepracovanost a nedostatek času na nazkoušení nové písně.

Včer moderoval podle zvyklostí Filip Rajmont- svěží, vtipný a o 11kg tuku lehčí! :-), protože -dle svého vyjádření- vypadal při natáčení dost širokoúhle, tak musel zhubnout.  Seklo mu to!  Smekám před tou disciplínou - moje dietní předsevzetí zůstanou patrně navždy jen v rovině teorie...

Na podiu se vystřídalo mnoho účinkujících. Po delší době dorazila Crazy Áňa, která  po několik let bývala nejmladší účinkující. Vyrostla, dospěla, zbavila se starého jména- a je z ní už jen "Ann" a zpívá pěkně, i když má trému.

Dostavil se i Jiří Langoš Langmajer, který ubezpečil posluchače, že bude zpívat "to samý jako vždycky" :-) Pochválil všechny sponzory, kteří snižují jeho náklady na pořizování značkového oblečení tím, že každý kus oděvu  svlékl a představil :-)

Věra Nerušilová nezklamala- přiběhla, plná elánu a své vystupení uvedla slovy: "Tak protože tady všichni mladí zpívají anglicky, budu zpívat taky anglicky. To já umím, protože to zpívám už 60let..." :-) :-)

Bavičem večera, který opakovaně u publika vyprovokoval salvy smíchu, byl Vašek Tobrman v "meruňkovém" 3D svetru. ;-) Vašek umí nejen brilantně hrát na klavír a k tomu si zpívat, poslední dobou se vyžívá ve vymýšlení vlastních textů :-)) a skopičin, dá se říct ;-) 
Jednou z nich byla aleternativní léčba - tedy zklidnění davu a hromadná relaxace...




Zazpívat přišel i Pavel Šimčík- nejvyšší herec Dejvického divadla. A spustil svůj rap.



Naprosto skvělá (stejně jako minule) byla Dora Bondy se svou skupinou



Ta holka má šmrnc, rytmus, hlas a skvělou angličtinu... co by ještě tak mohla chtít víc ;-)


Stalo se takovým pěkným zvykem, že se na jevišti se svými výstupy objevuje i přítel paní ředitelky;-), a protože -jak sám tvrdí- neumí zpívat, přijde vždycky s nějakou poezií.
Zde je Moravcovo barovací okénko:




Míša Doubravová zazpívala píseň Elišky Mrázové, jejíž jméno jsem si nějak nestihla zapsat... tak třeba někdo z povolaných doplní.




Poprvé tu taky živě zazpívala Tonya Graves. Skupina se kolem ní vytvořila velmi rychle- Ondra Ruml, Vašek Tobrman, Vilém Postránecký ...




Zkrátka další úžasná premiéra za námi a já už teď lituju, že příští měsíc musím  na dovolenou, kvůli které červnové vydání mého oblíbeného LIVEmagazínu nestihnu ;-)
Ale spoléhám na záznamy a zápisy očitých svědků :-) !!

Babiččiny narozeniny

8.5.2014

Ne každý má to štěstí, že má na svoji narozeninovou oslavu státem uznané volno :-) Může tedy od rána slavit bez ohledu na pracovní povinnosti. Naše babička - moje matka- tu výsadu má. Pravdou ovšem je, že si ji začala užívat až po revoluci, neb původně jsme konec války slavili až o den později.

Babička dostala samozřejmě květiny a taky pár maličkostí a jedno překvapení, kdy jen věděla, že na 8.5. si nemá nic domlouvat. S velkým předstihem jsem zakoupila vstupenky do Stavovského divadla na půvabné a stále vyprodané představení pohádkové Zlatovlásky.  Babička jásala, protože- jak prohlásila- ve Stavovském divadle nebyla snad 50let :-) Je pěkné, jak hází těmi desetiletími. Pěkné na tom také je, že by jí její věk nikdo nehádal- a ještě pěknější je, že ona nic moc pro svoji tělesnou schránku nedělá... Rozhodně odmítá utrácet za drahé krémy slibující obličej bez vrásek. Nivea stačí. No a vrásek je minimálně!

Na oběd jsme šli hromadně do restaurace. Obsluha vytušila, že "něco slavíme" - a tak se decentně ptala, kdože je oslavenec. Svorně jsme napráskali babičku. Babička se nuceně usmívala, a když servírka zmizela, pronesla:"Nojo, kolik mi to vlastně je? Kulatý to ještě nejsou, že ne? ..." - já málem spadla pod stůl! Moje matka prostě každý rok přepočítává, kolik jí je.
Žertovně jí škádlím: "Nojo, ono se ti to pořád mění, viď, kdo se v tom má vyznat..."

Jenže ona nemá čas zabývat se takovými věcmi. Neustále někde těká, něco shání, někoho popohání nebo organizuje (ponejvíce mne!) Nic jí není zatěžko, veškeré pochůzky po Praze s chutí vyřídí- možná líp, než kdybych tam šla osobně :-) S chutí vyžaduje seniorskou slevu na vstupném, jízdném a pod.  a s chutí prokazuje doklady, že na ni OPRAVDU nárok!!;-)

Já jí (i sobě) přeju, aby jí ten elán, zdraví a soběstačnost vydržely dalších X desítek let.

Hopsa hejsa do Brandejsa

4.5.2014


Na tento výlet jsme se vydali díky úkolu z vlastivědy. Martina měla za úkol navštívit nějaký hrad či zámek mimo Prahu a vyrobit "projekt", v němž nebude popisovat historická fakta, ale pouze to, co ji zaujalo, co se jí líbilo, popř. zda má onen historický objekt nějaké strašidlo nebo tajemnou osobu. Miluju školní úkoly, které mne pohlcují bez ohledu na to, jestli se mi to zrovna hodí...

Vydali jsme se směrem na Brandýs (nad Labem), protože ve vlastivědě berou panovníky českých zemí pěkně od začátku, tak jsme si říkali, že se stavíme i ve Staré Boleslavi, abychom okoukli místo, kde byl zavražděn sv. Václav.

...a taky kapli zasvěcenou blahoslavenému Podivenovi- Václavovu neobvykle pojmenovaném služebníkovi, který byl taky zavražděn, protože patrně viděl co vidět neměl... (detaily poptávejte u Rejčky, já jsem velmi špatný historik :-))

 Cestou do Brandýsa můžete nabýt chvilkového dojmu, že jste ve staré Anglii...ale je to domeček ze Staré Boleslavi

 Po novém mostě jsme pohodlně došli přes řeku Labe až k zámku.

 Zámecké zahrady vzorně upraveny, zámek zaujme svou sgrafitovou fasádou, na níž se nevyskytují

 jen typická "pasníčka",

 ale i historické výjevy - zde je údajně zobrazen poslední Hannibalův slon, který přežil přechod přes Alpy.

 Slečna v pokladně moc hovorná nebyla. Řekla jen sumu k zaplacení a čas začátku prohlídky.

Zbývalo nám 20minut a na nástěnce na nádvoří jsme objevili, že ve 2.patře zámeckých budov lze navštívit ještě expozici věnovanou "pétépákům"- tedy politicky nespolehlivým mladým mužům, kteří měli nastoupit vojenskou službu - tedy černí baroni, 50.léta... neveselá historie údajně veselého budování socialismu v našich poměrech.

Vystoupali jsme značný počet schodů- každé patro pěkně s mezipatrem- abychom si přečetli, že klíč je k vyzvednutí u té nemluvné slečny v pokladně v přízemí, protože odbor kultury jaksi o svátcích otevřeno nemá. Tak nic. Zpátky dolů - a hurá na prohlídku.

Prohlídka trvala zhruba hodinu a byla moc příjemná. Slečna nemluvná se rozmluvila- patrně hovoří jen v naučených frázích ;-) Okoukli jsme zbraně, portréty slavných, vyslechli zajímavé  bulvární informace ze života na zámku - a venku konečně narazili na to, co jsme hledali! Nějakou zvláštnost!! ;-) Kdopak je tahle paní procházející zdí?

                                                         Autorkou díla je Zuzana Čížková

No přece  milenka Rudolfa II. na útěku! Tak tyhle schopnosti by se občas hodily- ne nemuselo by se jen utíkat od milenců....

Cestou zpět jsme pozorovali jez a stav vody v Labi a taky zespodu okukovali konstrukci nového mostu....

A ještě  jedna fotka zámku-z podzámčí!

Pod zámkem se nachází mlýn, který se svými jedenácti mlýnskými koly patřil k největším v Čechách. Na fotce je vidět i kamenný most z roku 1603 se sochou sv. Jana Nepomuckého.

Cestou zpět na parkoviště- tedy do sousední Staré Boleslavi jsme se stavili ve vinotéce , která se jmenovala úplně stejně jako naši kamarádi- tak jsme chtěli získat unikátní suvenýr. Obsluhující slečna byla milá, leč spočítat, kolik zaplatíme, když jejich obchod nabízí 30% slevu, to ani s kalkulačkou nedokázala...cenu si tedy stanovil Wlk ;-)

Tak jsme ještě zkusili staroboleskavskou cukrárnu nedaleko kaple bl. Podivena. Zatímco Wlk parkoval, objednala jsem 2x kávu. Slečna řekla, kolik za ni. Pak se zarazila a pravila: "Já jsem úplně zapomněla, že máme rozbitý kávovar" ... on se jí prostě půl hodiny před zavírací dobou rozbil kávovar, přičemž ostatní návštěvníci ještě kávu míchali a dopíjeli- a kolegyně vymývala a vyklepávala zbytky kávy z částí kávovaru v umyvadélku vedle v kuchyňce. Zkrátka má-li cukrárna do 18hodin, pak se rozumí, že  do té doby bude v krámě uklizeno. Takže mezi hosty pobíhala jiná slečna s pytli odpadků...  S úsměvem mi nabízela, jestli si dám něco s sebou. "Nene, bez kávy si nedám vůbec nic - a taky si budu si pamatovat, že sem je úplně zbytečné chodit" - zíraly na sebe obě dost vyjeveně.
Ceny, za které dámy  striktně dodržující pracovní dobu zboží prodávají, odpovídají cenám v historickém jádru Prahy- za ty se stydět nemusejí, ty jsou skutečně na úrovni narozdíl od zákaznického servisu.

Takže závěrem- zdejší památky za vidění  stojí, obchodníci nikoli. ;-)

Turisti, cyklisti, historikové, ba i rybáři si zde určitě přijdou na své.

Prvomájový mejdan

1.5.2014

 1.máj naše rodina slaví po svém.

Svátek práce se příliš neosvědčil. Od té doby, co nemusíme do průvodu, makáme na tom, co se nám tu nakupilo.
(Jo, když se ještě do průvodu chodilo, tak pamatuju, že jsem měla nařízeno rychle domů- a šlo se na zahradu- sázet... Tak to mi zůstalo, obvykle tento den sázím - a pak trnu, jak moc budou "zmrzlí" studení a neustále něco přenáším do tepla a zakrývám, aby neumrzlo...) 

Naše Květuška má narozeniny. Letos již druhé :-) Martina vyšilovala a otravovala s oslavou.

Hlavním ( a jediným) darem byl tento BIOdort.

Cyrilka byla zprvu dotčená a dělala drahoty, že drží dietu a dort si nedá!

Květuška se tedy do dortu pustila sama...

Nakonec se Cyrilka nechala přemluvit, že dort je připraven pouze z kvalitních BIOsurovin, a pozvání na mejdan přijala...

Takže takhle my se ve volných chvílích bavíme. Respektive hledáme chvíle, abychom se mohli věnovat kravinám.... ;-)

 -----------------

Na večer jsem měla domluveno divadlo s kamarádkou. Těšila jsem  se.

Šárka je moje dlouholetá přítelkyně. Na první pohled se k sobě nehodíme. Mezi námi je 30cm výškový rozdíl. Řešily jsme spolu už tolik životních průšvihů a tolikrát jsme se vzájemně tahaly ze dna na břeh, že si nehrajeme na to, co kdo komu dluží- máme u sebe vzájemně "otevřený účet".

Pozvala jsem Šárku do divadla. Daly jsme si sraz v metru a cestou se dohodly, že nutně potřebujeme navštívit drogerii :-). Vybíraly jsme řasenky a vesele se bavily.

Kamarádky ze školních let jsou prima. Navozují člověku iluzi věčného mládí :-) Každá jsme si vybraly, co bylo třeba, já ještě přihodila něco na zub pro kočičáka, takže moje kabelka rázem ztěžkla o několik kg. A hurá do divadla.

Před vstupem stál  mladík a všem s politováním oznamoval, že dnešní představení je pro nemoc zrušeno... Mladíka jsme uvedly lehce do rozpaků, když jsem mu odpověděla: "No to si děláte legraci! Jak teď budu vypadat? Akci organizuju já!!" Šárka hned doplnila: "No jistě, tos udělala, abys ušetřila..."
Mladík nevěděl, na čem je, ale hned nám navrhoval, že můžeme jít na nějakou komedii do sousedního ABC, ale ani jedna z nás si nebyla jistá, že se chceme veselit tak, jak sliboval.

Mladíka jsme nepochválily :-), ale dostaly jsme jako útěchu nějaké slevové kupony na další nákup (ten si ještě rozmyslíme), ale domů jsme se rozhodně předčasně vracet nehodlaly. Rozhodnutí jít na dvě deci do starobylé Lucerny se nakonec ukázalo býti tou nejlepší variantou.
Bezva debatní večer. V běžném provozu nemáme moc času na povídání. Tenhle čas byl opravdu jen náš- soukromý. A byl moc prima!