Letošní den poslední- silvestrovský

31.12.2014

Jedna banda kamarádů nás opustila hodinu po půlnoci- hráli jsme hry, povídali a smáli se- no a druhá parta jiných kamarádů se rozhodla, že zajdeme na společný oběd do naší oblíbené čínské restaurace, kde to probíhalo v podobném stylu- jen se tedy nehrály hry, ale ochutnávaly se dobroty z čínské kuchyně. 

Na odpoledne jsme měli naplánovanou hromadnou návštěvu Národního divadla - vánoční příběh Louskáček. Lístky koupeny s náležitým předstihem- hned 1.září. 

 

 

 

 
Divadlo vyprodané, představení úchvatné- prošpikované všelijakými legráckami- tak jak jsme u silvestrovských představení zvyklí. Tanečníci sklidili zaslouženě velké ovace....

Další představení nás čekalo v tramvaji. Taková pěkná silvestrovská scénka, která nezasloužila ovace, nýbrž jedno svižné proplesknutí hlavního aktéra.

U Výstaviště se ozvalo chraplání z amplionu ve voze, kde řidička oznamovala, že tramvaj je odkloněna od své původní trasy a že na konečnou do vozovny pojede jinudy. Hotovo. Tramvaj plná turistů- kdy by se tím trápil. Jen ať si pěkně užijí dobrodružství. Někteří zmateně vystoupili hned na další zastávce u metra- jiní měli mapy, počítali s tím, že stav nouze může nastat- ovšem paní řidička vypnula i světelné tabule, kde jsou vypsány zastávky na trase, takže měli smůlu.

Konečné zastávky jsou pověstné svou nevlídností a osamělostí- nejinak je tomu i u té "naší". Do cíle jsme dojeli jen my Wlci a čtyři zmatení turisti.
Řidička je popoháněla a aby jim jasně dala najevo, že dál se nejede, hulákala: "Nono, tak šupu šup vystupovat!"
Hleděli na ni vyjeveně. Řidička tedy přepla do mezinárodního modu a načuřeně gestikulovala: "Finito! Ven! Vystup si! Támhle musíš naproti, tam ti to jede zpátky. Tady konec! Ende!! "

Turisti třímali krabice s dárkovým balením českých piv a igelitky chipsů a mapy a soukali se ven do tmy. Byli tam, kde být nechtěli a silvestrovský večírek si jistě představovali jinak...  Udělali jsme tedy poslední letošní dobrý skutek a těm lidem vysvětlili, co se stalo a jak z toho ven :-) Počkali s nimi na jinou tramvaj a ujistili je, že objížďka už nebude, že už je závada odstraněna. (sláva internetu a mobilům!) Děkovali, mávali nám... jak málo stačí. 

Možná by nebylo od věci, kdyby Dopravní podnik lehce jazykově připovzdělal své zaměstnance, protože tohle nebyl první případ, dky jsem osobně byla svědkem toho, že řidič není schopen s cestujícím komunikovat jinak než česky. Asi by stačilo, kdyby hlášení o výluce na trati proběhlo i v angličtině, nebo se objevil nějaký nápis na těch super svítících infotabulích ve voze... no nic. To jsou jen utopické úvahy, kdo by tohle řešil...

Večer jsme strávili doma- v klidu. Díky ČT Art za Les Misérables. Ty převeselé estrády, které běžely na ostatních kanálech,  nedávám ani po dvou deci. ;-)

O Vánocích...

29.12.2014

...letos jsem z Vánoc měla svoji soukromou hrůzu, kterou v pravidelných intervalech přiživovali (doufám, že neúmyslně!) lidé vyskytující se v mé blízkosti rádoby filozofickými úvahami a poznámkami: 
"Tak co Vánoce, to bude hrůza, co?" ... 
"Holka, letos to pro vás bude strašný, vy se z toho snad nevyhrabete..." 
"Já bych to na tvém místě zrušila, prostě normální den a jít si brzy lehnout a hotovo!"
Je to celkem obvyklá úkaz, že mají vždycky všichni kolem jasněji, než mám já uprostřed dění... přesto jsme se rozhodla, že nepodlehnu předsdkům a nezapadnu do žádné z nastíněných teorií!

Vánoce u nás proběhly. Se všemi zvyky a dokonce i s dárky a spát se šlo samozřejmě hodinu po půlnoci. To, že nám občas někdo umře, to je smutné, ale zkrátka to nikdy nemůžeme ovlivnit, ač se o to vždy (marně) pokoušíme- a s ohledem na výchovu nezletilé jaksi nebudeme rušit Vánoce jen proto, že jsme unaveni z těch všech náročných událostí. 

Přípravy všech vánočních dobrot a dárků jsem letos klasicky nestíhala, takže moje pečení noční patří už takové tradici.... není to tím, že jsem úplně neschopná ;-), ale mám v prosinci tolik různých akcí a schůzek, že se to těžko kloubí dohromady s rodinným životem :-) 

Nicméně vyzbyl i čas na vycházku do Prahy a obhlídku vyzdobených ulic, s Martinkou pak i návštěva vánočních trhů- aby pokoupila dárečky a vystála frontu na trdelník. (Domů jsme ve finále táhly tašku věcí pro naše čtyřnohé svěřence- aby taky měli "ježíška")

Sama Martina pod stromečkem našla většinu věcí, o které si Ježíškovi napsala. Jen skateboard Ježíšek vyhodnotil jak dárek životohrožující, což je v případě naší rodiny opravdu nežádoucí!!!- a tak pozapomněl toto prkno přibalit. ;-) 

Pravá štědrovečerní pohoda se dostavila, až když byla celé podlala v obýváku pokryta legokostičkami a Martina jedním okem sledovala pohádku v televizi a druhým nahlížela do plánku, jak sestavit stavbu vyobrazenou na krabici. Naprosto ji nadchla kniha, která sice nemá děj, ale je plná roztomilých kreslených vtipů o facebookové kočce Pusheen. (ani jsem netušila, že ta vypasená pruhovaná potvora má i jméno :-))

25.prosince odstartovalo návštěvní turné- buď my někam, nebo někdo k nám. takže poslední týden roku 2014 registruju jako jeden velký mejdan :-)  
Spotřebu pochutin a alkoholu radši neeviduju, jen skoro s lítostí prohlašuju, že ty "zatracený Vánoce" byly docela fajn. 
Jaký si to uděláš, takový to máš.... ale to se přece už dávno ví! ;-)

Povánoční Barování - Speciál!

29.12.2014

Poslední letošní Barování se odehrálo netradičně na Nové scéně. Bylo totiž benefiční- tedy  výtěžek ze vstupného byl věnován nadčnímu fondu PINK BUBBLE, který se snaží zpříjemnit život a nebo zlepšit jeho kvalitu dospívajícím, kterým se do cesty v hodně mladém věku připletla rakovina.

Akci zorganizovala zakladatelka onoho úžasného improvizovaného pořadu, který už běží řadu let - Sandra Nováková. 
Večer -dle ustálených zvyklostí- moderoval Filip Rajmont- magistrfiliprajmontčlenčinohrynárodníhodivadlaasynbývaléhočlenačihohrynárodníhodivadla... jak s oblibou skromně dodává ;-)

Na jevišti se vystřídalo několik hostů- díky nimž byl večer opravdu pestrý, protože se nejen zpívalo, ale také tančilo, stepovalo i činoherně hrálo a v mluveném projevu hrála hlavní roli improvizace. Diváci to rádi, herci je občas masochisticky dráždí- a tu a tam si připraví i celkem vypjaté chvíle. Ale je to bezva- scénka je pak aktuální a její životnost končí zpravidla premiérou. 

Plakát sice sliboval některé interprety, ale přesto se stalo, že slibovaní nedorazili, zatímco neinzerovaní mile překvapili :-)

Barovací stálice- Štěpán Klouček a o cca tři generace starší Věra Nerušilová - jsou miláčky publika. Štěpán oslnil mojí oblíbenou písní "Elephant"  Damiena Rice.

Věra Nerušilová mě pokaždé zaručeně dostane písní z muzikálu Kudykam-"Zázrak" 

 Slyšela jsme ji už mockrát, přesto mě ten Horáčkův dokonalý text nepřestává fascinovat... tak smutný, tolik pravdivý... nadčasový.


                                                   Když sobě sám se zprotivíš
                                               svým steskem, že máš těžký kříž,
                                                     tu něco špitne: "To se zdálo
                                                     a co tě zprvu polekalo,
                                                 se na tebe jen po svém smálo."
                                                           ...a ty to pochopíš.
                                                   I za těch nejtemnějších dní
                                                    se blýsknou nová setkání
                                                   ty dny jsou náhle divukrásné.
                                                  A v tobě všechno jenom žasne
                                                     a hřeje tak, že nevyhasne
                                                         a dlouho dlouho zní....



Josefa Klímu znám spíš jako novináře, který rozkrýval nejrůznější zapeklité kauzy- no a sám na sebe prozradil, že sám sobě dopřával očistnou kúru za klavírem.

 Přesný název písně neznám, důverně jí říkám "Půl" ;-)






Zárukou kvality je pravidelně i temperamentní zpěvačka s nádherným sytým hlasem:  Juwana Jenkins...




a Honza Žampa a Eddie Stoilow




Pohybové vystoupení skupiny Human Locomotion

Ondra Ruml se svými krabičkami si pohrál s hitem "Don't worry- be happy"



V mluvené improvizaci excelovali Jiří Maryško (nejslavnější Ústečák :-)) a taky kontroverzní Lukáš Vychopeň.je ve svých projevech poměrně drsně kritický, ale jako impulz k zamyšlení -to občas není úplně od věci...




Závěr večera patřil nárosností menšině :-)- tedy "cikánům", jak s oblibou skupinu Gypsy.cz a Vojtu Lavičku na Barování nazývají.

V závěru večera si přišla paní Renata Němcová z NF "PINK BUBBLE" převzít šek na 63750Kč. Tyto prostředky budou použity na ozdravný pobyt na horách pro cca 30-40 onkologicky nemocných adolescentních pacientů.

Po představení posezení v baru s přáteli- před koncem roku se to sluší - povídání si, bohemka a k tomu jako bonus výhled na osvětlenou Národní třídu... 

...a pak procházkou na nábřeží na popůlnoční tramvaj, a tam jsem si čekání krátila focením toho, co už jsem fotila stokrát a stále mě to neomrzelo ;-)

Krásný a užitečný večer to byl... tak snad ať je ten nový rok více ve znamení dobrých skutků... Prospěje to nám všem! ;-)

Barování ve stylu "vánoční POHODA"

 16.12.2014

Čárové kódy

20.12.2014

Naše Martina se živě zajímá o to, co jsme my rodiče dělali, když jsme byli malí, jak to vypadalo u nás ve škole, v naší žákovské knížce, jaké jsme měli penály a tašky... Lační po detailech. Má po nás několik knih a her a včera donesla krabičku s pastelkami "progresso".
Všichni jistě vědí, že se jedná o pastelky v lakovaném obalu, které byly opravdovým hitem mého mládí (čili 70.let minulého století)- dobře se ořezávaly, měly syté barvy- jen byly poněkud křehké- pokud se skutálely ze stolu na zem, přelomily se.

Martina držela krabičku a volala: "Hele, co mám! To jsou nějaké staré pastelky? Jsou po tobě?"
Zajásala jsem. "Jéé, progressky! Nojo, těmi jsem malovala. Ale jestli jsou tyhle po mně... to nevím. Dones víko od krabičky"

Martina odběhla a vrátila se s papírovým obalem. Vypadal dost opotřebovaně, takže bylo jasné, že nové tyhle pastelky rozhodně nejsou. Otočila jsem krabičku- a hle: čárový kód! A tak říkám: "Ty mají čárový kód, ty nejsou po mně. Za mě čárové kódy nebyly..."

Martina na mě vyjeveně hleděla: "Čárové kódy nebyly? A jak jste nakupovali?" - ve svých deseti letech má dobu bez čárových kódů na stejné úrovni jako období lovců mamutů.

...jak jsme nakupovali... všude stálo všechno stejně a prodavači psali ceny na zboží ručně- propiskou... (ty už naštěstí existovaly!) ;-)

V řadě za sebou...

13.12.2014

V sobotu jsme se vydali na návštěvu do Hořic- nejen za trubičkami :-), ale za mojí přítelkyní L. Doma stáčené trubičky a spousta jiných dobrot nás samozřejmě čekaly.;-)

Dlouhé hodiny jsme povídali, smáli se, dobře jedli i pili- Martina byla blažená, že má parťáka na hraní her... a domů se jelo klasicky za tmy.

Je to půvabný kraj- to "Prodkrkonoší". Náramně jsme se bavili neotřelými názvy vesnic, kterými jsme projížděli. Ty musel vymýšlet lid s hodně velkou fantazií! ;-)

A na zpáteční cestě Martina žadonila, abychom hádali, jak názvy vznikly. A tak jsme tipovali a vymýšleli své vlastní teorie a příběhy o vzniku názvů :-)
MRKVOJEDY (tam se jedla hlavně mrkev) - MYŠTĚVES (ve vsi byly stále přemnožené myši)  - VOKŠICE (tady šili pro Petra Voka na zakázku) - OHAVEČ (sem sváželi ošklivé lidi, aby nehyzdili ostatní vesnice) ... až došlo na DRŠTĚKRYJE (tady si kryli držky před... )

 
...v autě řehot, že nebylo slyšet motor- a najednou úplně nečekaně -přímo před autem- přes silnici vyběhla řada kanců! Pěkné kusy, ale asi bylo příjemnější  potkat je na až talíři-  se šípkovou nebo se zelím.
Wlk sešlápl brzdu- co bylo na sedačkách nepřipoutané, sletělo na zem- a já s hlavou skoro doslova na čelním skle - s hrůzou zjistila, že rozeznávám i štětiny na těle těch divočáků. Bylo jich sedm- jako trpaslíků a byli celí oválení od bahna. Objet nikudy nešli- zatarasili svým průvodem oba jízdní pruhy a rozhodně nepospíchali..v řadě za sebou nehodlali měnit směr- a vyrazili na večerní toulky.

Z představy, jak to mohlo dopadnout jsme se s Wlkem oba orosili. Auto by asi srážku s takovým zvířetem bez úrazu určitě nepřežilo. Uff...
... a zezadu ze sedadla se ozvalo: "To je jak z reklamy! ...já nemusím, já už ho vidím!! Hurá, budou Vánoce!!" :-)
Tohle dítě má ďábelský smysl pro humor... Sbírala všude kolem svoje věci z batohu a kousky jablek, které vyletěly ze svačinové krabičky a jásala, že bude ve škole vypravovat zážitek... 

Rozdílné předvánoční starosti

10.12.2014 


Jako každým rokem - dostihlo mě předvánoční běsnění. Ačkoli jsem si slibovala, že LETOS uklidím, napeču, nakoupím nezbytnosti - v klidu, včas, dle časového plánu... Ale protože lidi jsou v dospělosti téměř neměnní, tak ani já jsem to letos neudělala jinak. 

Švestky se spokojeně válejí v rumu už několik dní, těsta odpočívají taky déle než doporučovaných pár hodin... 
První dárky jsem sice pokoupila hned v září, ale tím se moje aktivita utlumila, protože podvědomí mě obelhávalo, že "něco už přece mám".

V sobotu večer jsme jeli do IKEY. Koupit jejich krásný stromeček a dokoupit nějaké úložné boxy (sláva průhledným plastovým bedýnkám s víkem) a taky svařák, který k zimnímu období neodmyslitelně patří.
Kalkulovali jsme, kdy je dobré do IKEY jet, aby tam nebyly davy- tak jsme plánovali, až jsme se netrefili. ;-) IKEA praskala ve švech i v čase, kdy dle našich propočtů měli být venkovani už minimálně na cestě domů- a ne blokovat příjezdové i odjezdové cesty z parkovišť. Hrůza, děs. A tak jsme zarazili v restauraci - a jedli a pili a hodovali, protože stromky byly vyprodané a na krabice bylo času dost. 

Martina evidentně nezná význam pojmu "úklid". Do květináčů napíchala zápichy s vánoční tematikou, vytáhla háčkované betlémové figurky a Vánoce můžou vstoupit.

Lamentuje nad tím, že jí dopis pro Ježíška ještě z okna nezmizel. Snažím se tuto liknavost omluvit tím, že tam není přes ty krámy vidět... ale ani to ji k úklidu nevybudilo.
Původně Ježíškovi psát už nechtěla, protože spolužáci samozřejmě už veřejně rozvinuli teorii o neexistenci tohoto zázraku. Já jsem se nevyjádřila :-), pouze jsem řekla, že to může zkusit- žádný dopis nepsat- a pak se uvidí, co bude pod stromečkem... No, a bylo! Po týdnu čekání na nebeskou poštu byl dokonce dopis pro jistotu krasopisně přepsán, protože se spekulovalo, zda právě nedbalý rukopis (o pravopisu nemluvě!!!) není důvodem toho neodnášení... ;-)

Ve škole Martina organizuje čilý spolkový život. Minulý týden přišla s tím, že potřebuje zvýšit návštěvnost klubu "Svačíme spolu". Zavrhla jsem nápad, že pro celý klub vyrobím nějakou super úžasnou svačinu, ale nápad "a co kdybychom něco vyráběli k Vánocům", mi zas tak odpudivý nepřipadal. A tak jsem nabídla závěsného- dá se říct samonosného :-) sněhuláka- byl jednoduchý, nenáročný a měl prý úspěch... :-)

Program zřejmě ke zvýšení návštěvnosti nestačí, a tak Martina začala publikovat... "školní bulvár" se "zbrusunovými novinkami". Ptala jsem se, proč proboha zrovna bulvár??? Nešlo to nazvat nějak méně provokativně?? (neumí ani vyjmenovaná slova, ale už píše noviny!!???)

"No nešlo, protože bulvár lidi čtou", odpověděla stroze.

Tak se pan Novotný může těšit na drsnou konkurenci... a já jen dodávám, že některá jablka -přes veškeré výchovné působení- padnou od stromu sakra daleko :-)

Dnes berlu Mrazilku doma nezapomněl...

2.12.2014


V úterý ráno nás (zpovykané Pražáky :-) ) čekalo probuzení do ledového dne. Příroda nabídla tísíce úchvatných a neobvyklých pohledů, fotilo se to krásně- jen jezdit se v tom nedalo. 
Tramvaje nevyjely vůbec- klouzalo to jako na saních. Autobusy a metro byly narvané k prasknutí. Wlkovi se podařilo odledit auto, a tak jsem mohla jezdit dle svých schopností.

Všichni mimopražáci si neodpustili příležitost, jak okomentovat, že v Praze spadne teploměr na nulu a už máme kalamitu!! A celé televizní zprávy se zaobírají tím, jak Pražáci nemůžou jezdit tramvají! A že jinde se taky chodí pěšky... ;-) 
Nojo, chodí, ale chodí vás tam výrazně méně! My si prostě vadíme, když je výpadek čehokoli, je nás tu zkrátka moc! Zpestření tedy ten ten bylo víc než dost!

Neodolala jsem a můj milovaný foťáček měl žně!

Zasklené bubule...

Uplakané listy

Mražený jetel

Icy daisy

Jehnědy

Auto s ledovou polevou

a třásněmi rampouchů na nárazníku

V době ledové se prát nemusí...

Tak a aby to všechno nevypadalo tak poklidně a idylicky, za ty nezvyklé fotky jsem se foťáku odměnila tím, že mi upadl na krásně umrzlý asfalt. Má úraz s trvalými následky :-((