V pracovní době ani za příplatek

24.4.2015

V mém životě se pravidelně opakují období, kdy opravdu nevím, kam dřív skočit. Do našeho rozbitého bydla, které snad ještě někdy bude připomínat lidský příbytek a ne pobočku sběrného dvora, se ještě moje tělo rozhodlo stárnout a obtěžuje mě různými neduhy. Dokážu je ignorovat, protože nemám problém dělat k lékaři někomu doprovod- všechno vykomunikuju, zařídím... ale jakmile jde o mne, tak tam je problém. Hrozně nerada a víceméně pokaždé pod nátlakem výhružek a šílených případů, které se "skutečně staly" jdu se "svojí kůží na trh". Ze svého hypochondrického seznamu vyberu dnes jen jednu diagnózu :-) - tenisový loket. Já -lenoch a odpůrce jakéhokoli organizovaného pohybu- jsem si pořídila diagnózu s atraktivním sportovním názvem. V praxi to znamená, že moje pravice při každém pohybu bolí jako čert, neunese žádný náklad a problém je i při jízdě autem, protože mě bolí řadit. 


A tak jsem po 6týdnech marné samoléčby, kdy jsem ruku kdečím mazala a vázala, sebrala odvahu a vyrazila ke své praktické paní dr. Paní dr. byla milá, napsala mi hned několik žádanek na různá vyšetření, protože s hrůzou zjistila, že preventivní prohlídka mé osoby proběhla před hezkou řádkou let. 

Měla jsem si nejprve dojít na rentgen a následně ortopedovi. K ortopedovi jsem se objednala hned. Sestra byla vlídná a našla dřívější termín než "za 3týdny". Měla jsem tedy  tři dny na to, abych si opatřila RTG svého lokte. Takže jsem volila nejbližší polikliniku- a pěkně v pátek dopoledne při přebíhání z jednoho svého pracovního stanoviště na druhé jsem přibrzdila v suterénu polikliniky, abych do svého těla vpustila nezbytnou dávku elektromagnetického záření. 

V čekárně byl jen jeden pán. Hurá- bude to bez fronty! Posléze se ukázalo, že moje  jásání bylo předčasné- nejen že to nebude bez fronty, ale nebude to vůbec! 

Pán se mnou začal komunikovat: "Už tu čekám takovou dobu a nikdo nevychází. Už jsem i klepal..."
Pročetla jsem všechny vylepené cedule. Ordinační doba v pátek do 14:00- a bylo přesně deset. Za dveřmi ordinace bylo slyšet štrachání. Po dalších pár minutách vylezla starší sestra (nebo laborantka), otřela si hřbetem ruky pusu, polkla sousto a hnala se ke mně. Sápala se po žádance, kterou jsem držela v ruce. Její chování mi od prvního gesta nebylo příjemné.   

"Pán tady byl dřív", snažila jsem se věci uvést na pravou míru, abych nepředbíhala.
"Pořadí určuju já", řekla odměřeně a něco si mumlala. Pán ani necekl. Podala jsem jí tedy žádanku o vyšetření. Vyžádala si ještě průkazku pojištěnce. Dlouze oba doklady studovala, pak se zeptala, jeslti jdu k panu dr. Nějakéjméno. "Ne", odpověděla jsem. "Jdu k panu dr. XY, ten má ordinaci na Proseku"
Koukla na mě skrz brýle stylu 80.let: "A proč nejdete na rentgen na Prosek? Proč jdete sem?"
"Protože to sem mám 2minuty pěšky a proto, že tu dneska není fronta", odpověděla jsem. "Nebo na základě této žádanky mohu navštívit jen vybraná pracoviště?" 

"No to ne. Ale já vám to tady zadarmo neudělám. Budu chtít 50kč za CD", snažila se mě všemožně odradit ta osoba.
"Zaplatím klidně 50Kč za CD. Nepojedu zbytečně autem 5km na Prosek, tam bude fronta a ještě budu řešit parkování. Chci vaše CD i za 50Kč- ale hned!"

"No hned to tedy nebude. Dostanete ho v pondělí!", řekla nekompromisně. 
"Cože? takže kdybych měla zlomenou ruku, tak vy mi ji v pátek zrentgenujete a v pondělí se podíváte na snímek??"
"Vy nemáte zlomenou ruku, vy si máte jít na rentgen tam, kde máte doktora!", spustila drze. "Já tady dneska doktora nemám, tak není, kdo by vám popsal snímek"
"Já si můžu na rentgen jít, kam uznám za vhodné - na tom jsme se už přece shodly. Ale hlavně tady nikde nevidím, že by váš pan dr. měl dnes dovolenou. Akorát tady ztrácím čas, vám se evidentně nechce pracovat, což jste si sem na ty dveře možná mohla napsat a ušetřily bychom si čas obě. Dejte sem ty papíry, vy mě prostě ošetřovat nebudete!"

"Já se vám tady slušně snažím vysvětlit, co to obnáší. Tady je frmol od rána a vy chcete všechno hned!"
"Já jsem zatím jen pochopila, že mám zaplatit 50korun za něco, co bude možná v pondělí. A frmol typu dva lidi v čekárně- to bych taky chtěla v práci mít! Takže s dovolením- dejte sem ty papíry, poptám ještě nějakého vašeho kolegu, snad bude ještě ochoten v pátek v pracovní době dělat to, co má."

"Já vám rentgen udělám, ale snímek vám nedám"
"Ne. Vy si pokračujte ve svém nicnedělání a já jdu jinam. Ono nám to prospěje oběma!", bafla jsem papíry a šla. Sestra zírala a pronesla jen: "Děkuju vám".

To snad není pravda! Ona se mnou bude 10minut polemizovat, jestli v pracovní době bude a nebo nebude dělat to, co hradí moje zdravotní pojišťovna a zbytek si doplatím v hotovosti.
Sedla jsem do auta, popojela těch pár kilometrů. Cestou jsem si celou situaci rozebrala znovu. No, nebyla jsme úplně "za dámu", ale já si prostě některé věci nechci nechat líbit. 
U prosecké polikliniky jsem pracně hledala místo k zaparkování, vyseděla 10minutovou frontu a komunikovala na stejné téma s jiným personálem. Nikdo mě neotravoval zbytečnými dotazy- ke kterému lékaři jdu a na co to chci... Šlo to hladce, na počkání a ještě o 10kč levněji ;-) 

...jen  další důkaz toho, jak mocný je ten zatracený lidský faktor 

----------------------------------------

Návštěva ortopedie proběhla po 20.hodině večerní!  
Ortoped byl "řízek" :-) Vysvětlil mi, že je to od PCmyši- doporučil speciální podložku (kterou nesnesu). Loket mi opíchl. Viděla jsem všechny svaté- jen je vybarvit!  Takže mě to bolí ještě víc, než před zahájením léčby :-) Prý to přejde. Chci tomu věřit. Nosím ortézu. Je to taková tlustá černá páska na předloktí. několik lidí se vyděsilo, že mi zas někdo umřel- a mám smuteční pásku... Lidi mají tendence vidět věci černě :-)

 

Aprílový měsíc

25.4.2015

Duben mi letos natropil  spoustu žertů. 
Přestavbou bytu počínaje- a přestavbou svého profesního života pokračuje... nevím, jak to všechno vstřebám. každopádně jisté je to, že i můj krátký spánek je poslední dva týdny značně narušen novou pracovní smlouvou a úvahami nejrůznějšího rázu. Dalo by se říct, že testuju na vlastní kůži, jak moc platí "pálí ho dobré bydlo" - čili jak si zkomplikovat život snadno a rychle. To už bych pomalu mohla vyučovat na vyšší škole životního stylu.

Mistr zednický včera sbalil své nářadí a po dvou měsícíh té prašné a rušné symbiózy nás opustil, aby šel o dům dál :-) Dlažba leží na svém místě. je to nezvyk! Připadám si ve vlastním bytě  jako na návštěvě! Sklep taky značně prokoukl. Tak ještě malíři, aby na nás měli čas... a zas to bude trochu veselejší. 

Aktuálně se bavíme návrhem naší nové  mikrokuchyně. Paní architektka je kouzelnice! Má skvělé mikronápady- miluju ty její vychytávky- poličky, šuplíčky, výsuvné systémy- aby zkrátka linka a pracovní pult zůstaly prázdné. Líbí se mi, že s námi diskutuje, naše připomínky zapracovává do přepracovaných návrhů a myslí hodně prakticky. Už ladíme barvy :-) Pak ještě naladit truhláře- a další akce může vypuknout.
Asi to není úplně standardní vymlouvat se půl roku na to, že doma  "není uklizeno". Momentálně likviduju vrstvy prachu, které se usadily úplně všude. Večer pak chvíli lelkuju u PC. Snažím se studovat všechny ty nové pracovní věci- posléze omdlím do postele. Už se mi ani nic nezdá. Ráno mám dojem, že se probouzím z komatu. 

Před několika dny poránu jsem zírala na svůj obraz v zrcadle a přemýšlela nad tím, jak ze své zombie vizáže udělám něco, co bude esteticky přijatelné i pro spolucestující v MHD. Vtom vtrhla do koupelny Martina. "Jé, mami, co tady děláš? Jak ses vyspala?", švitořila. Narozdíl ode mne vstává totiž ráda a časně. 
Na odpověď nečekala a pokračovala v monologu: "Jak to vy dospělí děláte, že nikdy nejste unavení?"
Tak to jsem tedy monolog musela přerušit ve snaze uvést věci na pravou míru: "Co tě vede k tomuto závěru při pohledu na mě??!!"
"No, ty jsi moje krásná maminka. A unavená nikdy nejsi proto, že piješ hodně kávy, žejo. ViĎ?"
"Jo, to bude asi tím... ", nezmohla jsem se na odpor. Dvě-tři kávy denně navíc- a je po starostech! ;-)

Velikonoční Barování

4.4.2015

Mám výročí! Přesně před pěti lety - na Velikonoční pondělí 5.4.2015 jsem poprvé navštívila Barování. Tehdy jsem neměla ani místo k sezení. Lístky na tuto (tehdy mně neznámou) akci jsme dostali a já byla otrávená už v předsálí, kde byla hlava na hlavě. Poté jsme  celý večer  strávili na okenním parapetu, kde šíleně táhlo z klimatizace a připadalo mi tam neúnosně zakouřeno... Na všechno jsme postupně v průběhu večera zapomněla, protože to, co se odehrávalo na jevišti, to zkrátka němelo chybu!! - no, jak je vidět - vždycky jde jen úhel pohledu :-)

Na okenním parapetu už nesedám (díky, paní ředitelko :-)), zakouřeno mi vadí stále, ale jednou za měsíc se to dá vydržet- učím se být tolerantní ;-)- a když se člověk soustředí na obsah a nemá kuřáka-dýmáka hned vedle sebe, dá se to v pohodě přežít.

Tentokrát asi něco viselo ve vzduchu... v naší barovací  cca 15členné rodině proběhly neuvěřitelné šachy s lístky. Jedni je neměli vůbec. Zapomněli je totiž doma. Takže velký okruh Prahou, najeto 50km navíc a hrozba, že se začne "bez nich" :-), ale dopadlo to dobře- další zoufalec s sebou měl lístky na Barování budoucí a minulé, ale nikoli na to aktuální. Naštěstí se všechno vyřešilo a my mohli zasednout ke stolečkům v Malostranské besedě.

Bylo opět vyprodáno. A tentokrát i květinově vyzdobeno- paní ředitelka Sandra totiž slaví v dubnu narozeniny ;-) , a tak se ve své písni zamýšlela nad svým věkem, až dospěla k názoru, že "ve stáří nevěřííí..."  - no on taky v jejím případě  zatím není důvod ;-)





Hudební menu pro tento večer bylo samozřejmě pestré a jeviště slučovalo zdánlivě neslučitelné. Míša Doubravová diváky ohromila operní árií. Kde se v tak útlé bytosti bere takový hlas?? ;-)



Po dlouhé době potomci pustili na jeviště Lucíu Šoralovou. Zpívala toho mnoho- od halekaček až po balady. Takhle zněl v jejím podání upravený Nezvalův text "Písně o vřesu"




Skvělá a  talentovaná Dora Bondy- zpěvačka a skladatelka- určitě má těch funkcí mnohem více, každopádně na každý její výstup se těším!




Filip Rajmont prokládal jednotlivá vystoupení svými komentáři a postřehy "ze života". Politické glosy na téma "pan prezident a jeho excesy" podrobně tlumočit nemá cenu. Všichni už asi víme, že tehto přehmat bude stát českou republiku ještě hodně ostudy  aže největší chybou tohoto člověka je, že ani když neví, tak nemlčí... 

Filip s oblibou dává k lepšímu i historky ze svého soukromého života, což je ve většině případů velmi černě-humorné, ale o to vítanější :-) Tentokráte své pojednání o setkání s revizorem v metru uvedl dost univerzálním konstatováním: "...znáte asi to, když víte, že se chováte jako DEBIL a nejde s tím vůbec nic dělat..." -jojo, známe- velmi důvěrně ;-)

Vítaným hostem na Barování bývá další potomek slavných - Kryštof Michal. Tváří se ledabyle, obvykle přichází za dramatických okolností :-) a zpravidla se líbí moc!

Ani dnes nechyběla Věra Nerušilová - za pár dní oslaví v Besedě své hodně kulaté narozeniny ;-), za houslového doprovodu Vojty Lavičky vyšvihla několik písní, Sandře k narozeninám popřála japonsky...její elán a originalita nemají hranice.

Gratulanti přáli většinou písní - Vašek Tobrman ve svém nezaměnitelném "TOBRstylu" :-),





a Ondra Ruml s písní na rtech a s růží v ruce ;-)

Novinkou na podiu byla Kristýna Kubíková. Za doprovodu bubeníka Petra Zimáka a vlastního na klavír zpívala parádně! (opět zafungoval úhel pohledu- na Kristýnu jsem neviděla, takže snad ji zveřejní někdo, kdo na klavír viděl ;-)

Premiéru měl i "zoufalý člověk"- jinak herec Matěj Nechvátal.

Tomáš Měcháček předvedl Zemana, což tedy -čistě soukromě- nepovažuju za úplně to nejlepší, ale poté si vylepšil image svými zpěvavými výstupy, kdy byl vtipný, zábavný a "fakt dobrej" ;-)


...a příště v Besedě oslavíme konec 2.světtové války... další kulatiny, takže 8.května 2015 na slyšenou!

Můj dům- můj polorozbořený hrad

2.4.2015

Už mnohokrát se mi v životě povrdilo, že všechno se vším souvisí, že svět se skládá z maličkostí, které do sebe dřív nebo později pěkně zapadnou- a běda, když pak nějaká chybí nebo přebývá, a že nikdy nic nejde podle plánu, i když v němy byly zohledněny nejrůznější faktory... u stavby čehokoli to platí na 200%.

Stoupačky a elektrorozvody jsou na svých místech. Hurá! Došlo na povrchy. Dlažba s psychedelickými motivy z 80.let je fuč. Zedník ji odsekal, přičemž stačil jemným šedým prachem pokrýt dokonale všechny věci v domácnosti. Žádné zalepování dveří nefunguje!
Dal se do vyrovnávání rovin. Neustále tu pobíhá s vodováhami v nadživotních velikostech - vždycky ji někam položí a zaúpí, že je to "křivý jak..." - přirovnání bývají různá-ne vždy slušná ;-)

Momentálně je naše domácnost ještě zajímavější než obvykle. Zedník neustále nanáší vrstvy čehosi, které pečlivě vyhlazuje a denně nás důrazně poučuje, kam smíme šlapat zlehka a kam vůbec ne!

Proces schnutí se dá urychlit pouze otevřením okna, což při počasí, kdy se nahodile střídá chumelenice s vichřicí není úplně využitelné. Schne to tedy déle. Zedník nám zde vyrobil takové lávky- z úzkých dřevěných hranolů. Jedině po nich se dostaneme z místnosti do místnosti. Naše místnosti totiž nejsou průchozí, přes chodbu se musí.

 

 Je to velmi zábavné. Po týdnu už zvládám chůzi bez opory. Přenesu si z kuchyně i jídlo ke stolu, přebehnu i s kbelíkem vody, abych setřela prach v jednotlivých pokojích- ba i sklenku s vínem donesu beze ztrát ;-) Možná mě Berousek ještě na stará kolena angažuje ;-)
Ovšem pokud zvoní mobil v jiné místnosti, málokdy ho doběhnu, takže ještě pár dní to budu muset trénovat.

 Schody mají vyznačená místa povolených nášlapů a ten nejvyšší je třeba překonat přes speciální dřevěnou konstrukci.

Včera byl apríl, a tak se náš kocour rozhodl otestovat zedníkův smysl pro humor. Sotva ten člověk opustil teritorium, vydala se šelma na průzkum. Ne že by na schodech někdy něco důležitého měla! No takže v pečlivě uhlazeném povrchu zůstalo několik kočičích tlapek. Jsou celkem hluboké- kocour není žádná muší váha, ale poctivý Brit, co jídlo rád :-)

Zedník ráno dorazil... řval, že kocoura upeče, že to snad není možný!!  Vyslechli jsme si pojednání, na téma- jak takhle vzdělaná rodina může mít tak pitomý zvíře :-))
Nakonec se zklidnil, zaklekl a prohlásil, že je vlastně rád, že nemáme koně  :-)

Pokud se mě někdo ptá, jak dlouho ještě budeme stavět, pak odpovídám, že už asi pořád.