Dny vánoční

24.12.- ... 2015

Tolik lidí mi letos přálo krásné Vánoce, že jsem uvěřila tomu, že nemohou být jiné! ;-) Proběhly v klidu, takže se dá mluvit o kráse. Každopádně krásno spatřuji třeba i v tom, že jsme je slavili ve stejném počtu jako loni. To je u nás měřítkem blaženosti.

Martina se nemohla dočkat. Chvílemi byla tím těšením až otravná. Poskakovala po bytě, šílela a vyhlížela "zázrak".

Zatímco jí den neutíkal vůbec, já nabyla dojmu, že hodiny někdo naprogramoval, aby poskakovaly 2x tak rychle. Ale všechno jsme zvládli.

Konečeně se setmělo! 
A za okny zářil můj nový svícen. Dárek, který jsem rozbalila o pár dní dříve, ale patřil  mezi největší překvapení.  Nepíšu, abych se vychlubila novou věcí, ale spíš tím, že "někdo" přesně věděl, co bych chtěla (jen několik let nebyla schopná si zakoupit) a neváhal pro to dojet (až na Kladno ;-)) a krabici mi předat stylem jakobych ji někde zapomněla a on mi vlastně jenom dovezl... Takže je to svícen s příběhem a o to je cennější a bude součástí našich Vánoc.

A protože nikomu nezaskočila rybí kost, Wlk rozjel školu manipulace s otevřeným ohněm. Naštěstí jsou prskavky baleny jen po 10 kusech.

A pod stromečkem samozřejmě každý našel svoji hromádku překvapení. 
Babička byla chvíli smutná, ztratily se totiž její dárky. V tom chaosu jsem popadla tašky se zbylými papíry a stužkami a šup s nimi do ložnice (mám tam pod postelí báječný skoro bezedný úložný prostor) - a tak se taška s dary zamotala mezi balicí materiál a vypadalo to, že babička zlobila tolik, že nedostane nic.... Nakonec to dobře dopadlo a babička se stala majitelkou nové čtečky, která ji naprosto uchvátila.

Kocourovi Ježíšek nadělil pochutiny a myši (= 2morčecí slečny) dostaly tyčinky, pro které jsou ochotny chodit po zadních. Delikatesa! Takže i čtvernožci určitě souhlasí, že to byly krásné Vánoce...

Předvánoční ladění II.

23.12.2015

Vyrazily jsme s Martinkou "na Rybovku na Hlavák".

Zajímavá akce a překvapilo mne, žë předchozích 14 ročníků úspěšně unikalo mé pozornosti. 

Bezva nápad. Ne každý je ochoten vyrazit do kostela či hudební síně, aby vyslechl klasickou Rybovu Českou mši vánoční. Ale zastavit se na 3/4 hodinky v odbavovací hale Hlavní nádraží v Praze, to zvládne v obědové pauze docela dost lidí. Všichni si užili báječný koncert pod taktovkou Lukáše Prchala, který si pěkně vylezl na hliníkové schůdky a přesně ve 13hodin se na jeho povel rozezněly tóny tohoto více jak 200let starého díla. 

Alespoň kousek atmosféry jsem si ukořistila do mobilu :-)




Tak se těším na další ročník- aktuálně lze sledovat na FB (Rybovka na Hlaváku)

Předvánoční ladění I.

22.12.2015

Předvánoční ladění u nás probíhalo v tom nejsmutnějším tónu. 22.prosince jsme se šli naposledy rozloučit s naším dlouholetým přítelem Tomášem. 

Smrt ho překvapila nečekaně ve věku 47let. Takové události  člověka vždycky donutí zastavit se a zapřemýšlet o životě. 

Byl to zvláštní den. Plný moudrých vět a pevných stisků rukou. 
Smutečním obřadem začíná pozůstalým nová kapitola života, v níž už nikdy nic nebude jako dřív.  
Už jsem mnohokrát byla poučena, že se něco vždycky děje pro něco- snažím se s tím pracovat. Je dobré umět si některé věci sám pro sebe zdůvodnit... nicméně při odchodu z obřadu mě v takových chvílích napadá vždycky stejná otázka: "Pane Bože, jak jsi TOHLE myslel?"

Tak je tu zas vánoční čas...

24.12.2015

... a s přáními všeho druhu se roztrhl pytel. Mám na stole i pěknou hromádku těch klasických "papírových". Je to fajn, že ještě někdo má potřebu sednout ke stolu a sepsat vlastnoručně pro potěšení tomu druhému pár řádků "na míru". To mě vždycky potěší. 

Já píšu ráda. Na výtvarno mi v tomto období moc času nezbývá, ale pokud přání kupuju, vyhýbám se těm předtištěným. Ráda si text vymýšlím sama. 

Co mě bezpečně uzemní jsou rýmované SMS a přeposílané maily. A ještě hromadně přeposílané maily, kdy spolu s nevkusným obrázkem obdržím i adresář příjemců. To jakože tomu dotyčnému už nestojíme ani za to, aby dopsal oslovení a místo jednoho hromadného naklikla třeba 30 sólo přáníček. Nemáme čas a čas jsou peníze- takže šetříme, kde se dá... 

A tak děkuju všem, kteří si na mě  a moji smečku vzpomněli a osobně v jakékoli podobě napsali. Vězte, že my to doma opravdu zkoumáme a tvoříme si vlastní hitparádu - TOP10 :-) 

Přeju všem jen to dobré. 

Vánoce prožité v klidu a bez zbyteřných emocí a v novém roce pevné zdraví a více času na své přátele a  nebo i peněz na rozmary... 

Zkrátka ať je ten přestupný rok 2016 podle Vašich představ....

Já jsem letos opět nevěděla, kterou fotku vyberu jako podklad pro elektronické PF. Byly doby, kdy se mi to vyřešilo až na Štědrý den :-) (rozbitá ozdoba, převrácený stromeček...) - Letos zvítězila fotka pořízená na Mikuláše kousek za Prahou. 
Připadá mi, že je v ní spousta metafor a symbolů - ať už ten hořící západ Slunce a nebo ty tři stromy. Každý si roste po svém, ale přesto jsou si nablízku...

Příhody adventní

14.12. 2015

Z adventu zbývá už jen pár dní. S hrůzou zjišťuju, že poslední zápis jsem zde zveřejnila v září. Díky všem za milé vzkazy a maily, na blog kvůli práci nezbýval čas. Chci to změnit. Zatím nevím jak. 

U nás se pořád něco děje. Všichni živí, ale občas tu jde někomu o život :-)

Martina roste jako z vody a zdá se, že zdědila smysl pro zvláštně drsný humor. Už nám rodičům skvěle smečuje, což je prima, protože nám to skoro 4roky dost chybí. 
Těší se na Vánoce, ale letos již došlo na zjištění, že Ježíšek neexistuje. :-( 
Tatínek ji uvedl do reálu- a ona pak za mnou chodila a dávala mi doplňující otázky. 

"A jak je možný, že se pod stromečkem vždycky objeví dárky, ale přitom tam nikdo z nás není??"  (to by koukala, jak hbitě v šatech potmě skáču přes postele v ložnici a vytahuju dary ze skrýší-než jakoby poklidně usedám k večeři ;-) )

"A co zlaté prasátko?", pokračovala systematicky ve výslechu Martina.

"No, tak ať v tom máme jasno: to taky neexistuje.",  nerada odhaluju zákulisí hry, která mě léta bavila.  

"A co adventní kalendář?", dožaduje se neustále dalších podrobností nezletilá...

"Tak ten mělo na svědomí zlaté prasátko...", oznamuju stroze a pokouším se o soustrastný výraz ve tváři a v duchu si lebedím, že už nebudu letos muset vymýšlet 24nesmyslů a balit je do malých balíčků.

"Nene, to ne! Adventní kalendář nosil Mikuláš- a to jsi byla ty! Takže adventní kalendář může být dál!!", pronáší rozhodně lstivá Martina.

Nojo, takže jsme společnými silami vyrobily adventní věnec a každý den Martinu u snídaně čeká všelijak tvarovaný balíček s číslem. Pokaždé jásá, ať je tam cokoli. 

Wlk je trpělivý. Zejména se mnou. Zatím bydlí ve společné domácnosti  :-)
Zařídil (si) novou kuchyň. Má ji krásnou. Občas mu tam chodím uklízet ;-) 
On vážně vaří bezkonkurenčně!

Babička si 1.prosince OMYLEM zlomila nohu. Na třikrát. Na podrobnosti není vhodné se ptát.
My jsme ale domácnost otevřená nepřizpůsobivým jedincům, takže  problémy s mobilitou jsme operativně vyřešili- oprášili vozík, plošinu - máloco nás v tomto domě zaskočí ;-) 
Babička si sádru během několika hodin  díky své životní energii rozlomila, a teď mě nutí, abych to opravila, protože nepůjde s takovou prkotinou k doktorovi!  S dětmi přeci pořád něco vyrábím, sádru mám ve sklepě, tak co je to za problém???  
Trvám na tom, že do toho nejdu. Má dvě berle, ale chodí bez nich. Všechno zvládá. Nechápu...

Snažím se v tomto hektickém období pochytat dárky a nestresovat. Obojí se mi daří střídavě.

A ještě se chci vychlubit jedním tapetovým kýčem. 
To je západ Slunce, jak vypadal nedaleko Prahy na Mikuláše. Mám těch fotek asi tucet.. Běhala jsem po poli a cvakala spouští. Boty obalené od bahna jsem po chvíli nemohla ani uzvednout. Ještěže se stmívalo tak rychle! Některé věci mě úplně fascinují a chci je vlastnit. Tak mám několik západů Slunce, které se liší jen počtem  aut projíždějících v tu chvíli kolem po silnici - a tahle jediná je bez aut ;-)