Příhody adventní

14.12. 2015

Z adventu zbývá už jen pár dní. S hrůzou zjišťuju, že poslední zápis jsem zde zveřejnila v září. Díky všem za milé vzkazy a maily, na blog kvůli práci nezbýval čas. Chci to změnit. Zatím nevím jak. 

U nás se pořád něco děje. Všichni živí, ale občas tu jde někomu o život :-)

Martina roste jako z vody a zdá se, že zdědila smysl pro zvláštně drsný humor. Už nám rodičům skvěle smečuje, což je prima, protože nám to skoro 4roky dost chybí. 
Těší se na Vánoce, ale letos již došlo na zjištění, že Ježíšek neexistuje. :-( 
Tatínek ji uvedl do reálu- a ona pak za mnou chodila a dávala mi doplňující otázky. 

"A jak je možný, že se pod stromečkem vždycky objeví dárky, ale přitom tam nikdo z nás není??"  (to by koukala, jak hbitě v šatech potmě skáču přes postele v ložnici a vytahuju dary ze skrýší-než jakoby poklidně usedám k večeři ;-) )

"A co zlaté prasátko?", pokračovala systematicky ve výslechu Martina.

"No, tak ať v tom máme jasno: to taky neexistuje.",  nerada odhaluju zákulisí hry, která mě léta bavila.  

"A co adventní kalendář?", dožaduje se neustále dalších podrobností nezletilá...

"Tak ten mělo na svědomí zlaté prasátko...", oznamuju stroze a pokouším se o soustrastný výraz ve tváři a v duchu si lebedím, že už nebudu letos muset vymýšlet 24nesmyslů a balit je do malých balíčků.

"Nene, to ne! Adventní kalendář nosil Mikuláš- a to jsi byla ty! Takže adventní kalendář může být dál!!", pronáší rozhodně lstivá Martina.

Nojo, takže jsme společnými silami vyrobily adventní věnec a každý den Martinu u snídaně čeká všelijak tvarovaný balíček s číslem. Pokaždé jásá, ať je tam cokoli. 



Wlk je trpělivý. Zejména se mnou. Zatím bydlí ve společné domácnosti  :-)
Zařídil (si) novou kuchyň. Má ji krásnou. Občas mu tam chodím uklízet ;-) 
On vážně vaří bezkonkurenčně!

Babička si 1.prosince OMYLEM zlomila nohu. Na třikrát. Na podrobnosti není vhodné se ptát.
My jsme ale domácnost otevřená nepřizpůsobivým jedincům, takže  problémy s mobilitou jsme operativně vyřešili- oprášili vozík, plošinu - máloco nás v tomto domě zaskočí ;-) 
Babička si sádru během několika hodin  díky své životní energii rozlomila, a teď mě nutí, abych to opravila, protože nepůjde s takovou prkotinou k doktorovi!  S dětmi přeci pořád něco vyrábím, sádru mám ve sklepě, tak co je to za problém???  
Trvám na tom, že do toho nejdu. Má dvě berle, ale chodí bez nich. Všechno zvládá. Nechápu...

Snažím se v tomto hektickém období pochytat dárky a nestresovat. Obojí se mi daří střídavě.

A ještě se chci vychlubit jedním tapetovým kýčem. 
To je západ Slunce, jak vypadal nedaleko Prahy na Mikuláše. Mám těch fotek asi tucet.. Běhala jsem po poli a cvakala spouští. Boty obalené od bahna jsem po chvíli nemohla ani uzvednout. Ještěže se stmívalo tak rychle! Některé věci mě úplně fascinují a chci je vlastnit. Tak mám několik západů Slunce, které se liší jen počtem  aut projíždějících v tu chvíli kolem po silnici - a tahle jediná je bez aut ;-)

5 komentářů:

Ivana Kudry řekl(a)...

Mno ... už se fakt nedivím, že se Ti nemůžu dovolat. A prosím si foto Wlkovo kuchyně :-). Chystám se k témuž, potřebuju inspiraci :D

Anonymní řekl(a)...

Hurá, Wlčice žije! Jana

Wlcice řekl(a)...

No, myslím, že ten proces bych si uměla představit i jinak :-)

Blanka řekl(a)...

Martinčin smysl pro humor mě nepřekvapuje, podědila zřejmě z obou stran :-))
Jeden takový exemplář mám taky doma, jen o pár let starší :-)

msedlakova řekl(a)...

Hurá nový příspěvek.
To jsem si z radostí početla. Jen tak dále.

Míša z Plzně