Spalovač mrtvol od Bezručů

29.11.2016

Několikrát do roka se ostravští Bezruči vypraví do Prahy. Na tuto příležitost vždycky číhám. Musím je vidět! ;-) Už jsem zhlédla skoro všechna jejich představení- a zašla bych i opakovaně, ale sehnat lístky není úplně jednoduchý úkol. Chodíme na ně rádi hromadně. A protože jejich ztvárnění je vždycky takové drsné a neotřelé, nazýváme náš divadelní spolek mordpartou a součástí představení bývá i dlouhá debata - co a jak bylo myšleno. A kdo co jak pochopil a vnímal. Nejsme žádní odborníci, ale baví nás to.

Tentokrát se šlo na hru, která měla letos v Ostravě premiéru a jejíž divadelní zpracování jsem si moc nedovedla představit, protože pan Hrušínský v roli filmového pana Kopfrkingla už asi nikdy nebude překonán a ubránit se srovnávání není snadné.

Norbert Lichý byl jistě skvělou volbou.

Vždycky se těším na ztvárnění scény, to Bezruči umějí dost minimalisticky, a přitom působivě. Za zmínku určitě stojí detail, kdy na stěnách bytu visí místo obrazů zarámovaný zákon o kremaci a „jízdní řád smrti“.
Fascinující a velmi nezvyklou kulisu zde sehrály tři kontrabasy použité jednou jako rakve s mrtvolami, potom zase jako vánoční stromeček a samozřejmě se na ně i hrálo, což jen umocňovalo mrazivou atmosféru.
Divákům v prvních řadách byly nabídnuty proslulé věnečky (je libo rakvičku, nebo věneček?) a "Norbertovi Kopfrkinglovi" bezpochbyby všichni ve vyprodaném sále věří, že: "Nic není v životě jisté, jenom smrt"

Člověka mrazí při zamyšlení se nad tím, kolik takových "bezpáteřníků" typu pana Kopfrkingla kolem sebe pořád má. I pan Kopfrkingl navenek působí jako milující manžel, který nepije alkohol, nekouří, svoji práci miluje...  přitom bez problémů uposlechne výzvy nejbližšího našeptávače a aby se zalíbil je schopen své nejbližší jednoduše zlikvidovat. Příběh dokonale nadčasový a stále aktuální, každý si může dosadit jména dle libosti.

Na film už se asi podruhé nepodívám, nemám odvahu, Bezruči nezklamali. Po jejich představení se nemůže hned jít spát- vždycky je o čem přemýšlet a diskutovat.

SMArt GOSPEL 2016 (mýma očima)

26.11.2016

... se mimořádně vydařil- a i "bonusy" byly :-)

Letos už 5.ročník benefiční akce, ale ty nervy, aby všechno klaplo- to asi počet ročníků neovlivní.

"Moje" scéna je v Praze. Kolega moderátor i vystupující soubory jsou stejné. Samozřejmě pracovní úsilí vrcholí v předvečer akce. Domlouváme poslední věci, chystáme otázky pro hosty. To je malinko problém, kolega R. je totiž velice pečlivý a má rád přesný scénář- dopodrobna sepsaný, svědomitě si píše, co má komu říkat... no a já jsem pravý opak :-) Miluju imoprovizaci, takže rámcově chci vědět, o čem bude řeč, pár věcí mám v hlavě a hodlám je nějak uplatnit. 

Cíl je jasný: podpořit finančně zážitkové akce pro děti se vzácným nervosvalovým onemocněním- SMA a jinými svalovými dystrofiemi, které dětem znepříjemňují a zkracují život. 
Ukázat lidem, že ty děti se chtějí smát a bavit jako jejich zdraví vrstevníci, jen je k tomu potřeba tým lidí, který to všechno zrealizuje. A když už nic víc, tak se návštěvníci alespoň dozví, že takové nemoci existují a že děti se mohou narodit i zdánlivě zdravým rodičům, kteří jsou  "jen" nositeli vadného genu- a když se to "blbě" sejde, tak to se pak jeden nestačí divit... 

Koncerty se konají ve 4 různých městech, takže je třeba, aby mezi sebou jednotlivá města komunikovala- aby všichni byli informováni o výši příspěvků. Díky mobilům to samozřejmě není problém... tedy pokud se vám 3/4 hodiny na displeji mobilu neobjeví nápis "Lze volat pouze tísňová čísla" - hleděla jsem na to s úžasem. To mi telefon ještě nikdy nepsal! Tak honem pana Wlka. je to technik, poradí si. Pan Wlk se tak i tvářil do chvíle, než selhaly všechny jeho pokusy o zprovoznění přístroje. Prostě ne. Nebude volat, nebude přijímat sms a bude všem hlásit, že jsme NEDOSTUPNÁ! Tak tohle je improvizace až moc. Nastal šrumec, potřebovala jsem se dostat do mailu, abych si opsala telefonní čísla, kam se mají poslat ty údaje- takže jsem Wlkovi znárodnila mobil, do toho jsem potřebovala navigovat vozíčkáře, kterému bylo třeba dojít otevřít vrata- samozřejmě, až si zavolá... no neměl kam. SIMkarta se rozhodla k ukončení činnosti jaksi bez varování.

Koncert začal. Publikum bylo příjemné a účinkující  Maranatha Gospel CHoir   a Gospel Limited  přímo skvělí!

Z průběžných zpráv jsme tušili, že podobná atmosféra je i v Plzni, v Ostravě a v Brně. 
V Ostravě máme dokonce spřátelenou firmu INVIRA , která vždycky jednomu vybranému "našemu" dítěti věnuje dar v podobě kompenzační pomůcky. To mám vždycky úkol...koho vybrat, aby to byl ten nejpotřebnější...

V průběhu večera se celkem vybralo rekordních  79 055Kč. 

V momentě, kdy jsem se řítila k mikrofonu, abych oznámila vybrané částky, potkala jsem se v chodbičce s tatínkem, který měl v náručí asi 5leté děcko. Řítil se pro změnu ze sálu a než stačil cokoli říct, to dítě vyzvrátilo obsah svého žaludku na moje černé nohavice. No myslala jsem, že mi šlehne. Od kolen dolů- přírodní batika. Blesklo mi jen hlavou, že mám vlastně štěstí, že se to dítě sklonilo, jinak bych tu batiku měla přímo na triku. Moc parády s tím nadělat nešlo, tak jsem dělala "že nic" a pokračovala do sálu. 
Všem pěkně poděkovala, povyprávěla, co plánujeme s dětmi v létě 2017 na táboře provádět a v duchu jsem si říkala, že by mi ty peníze ještě někdo mohl cestou domů šlohnout z tašky, aby byla naplněna zásada "do třetice". ;-) Naštěstí už nic nebylo. Jen zbytek večera strávený s kamarády a salvy smíchu a radost, že se vše podařilo líp, než se čekalo!

Jsem ráda, že některým lidem stálo zato přijet na koncert třeba 100km- aby se mohli osobně akce zúčastnit a naopak mě trochu mrzí, že rodiny, které naše služby rády využívají, nemají potřebu angažovat se někde, kde finanční částka neputuje přímo jejich dítěti. 

Mrzí mě i to, že v přípravné fázi jsou všichni pěkně v ilegalitě, ale v momentě, kdy se na internetu objeví vybraná částka, už se rozvíjí debata o tom, na co by se peníze měly použít a že to není fér, když tábor je TAM a ne JINDE. Přičemž mi mezi těmi osvícenými komentáři chyběl jeden zásadní - poděkování té, která to všechno vymyslela a která sama by se mohla s klidem zařadit mezi potřebné a vůbec nic pro druhé nedělat. 

Takže za sebe a svůj tým skvělých asistentů a spolupracovníků, s nimiž pro děti pobytové akce v Rodinném centru Smečno chystáme, Alenko, děkuju! Některé věci Ti zkrátka vysvětlit neumím, protože sama nevím, proč to tak je. Každopádně jsem ráda, že tato tradice vznikla právě jako reakce na to, že naše dcera prohrála boj s touto nevyléčitelnou nemocí. Vážím si toho. Protože "pomáhat a nebýt lhostejný" dneska rozhodně nejsou samozřejmostí. Někdy to zbytečně "zdržuje", jindy "je to drahé" a mnohdy "chybí chuť".

Jinak ohlasy na koncert byly ze všech měst pozitivní.  Všichni byli spokojení, že si za svoji hotovost odnesli zážitek a slíbili, že "za rok zas" - tak se budeme těšit. Snad Alča do té doby zapomene... ;-) 

Ale on se každý rok někdo najde, kdo "má co říct"- tak jako cca před 3lety, když dítě dostalo ve městě XY hotovost a maminka pří děkování do mikrofonu zahásila: "No, škoda, že nejsme ve městě NN, tam se vybralo mnohem víc. No ale dobrý..." - tak to jsme si přehrávaly taky docela dlouho. Tohle je i pro milovníka improvizace dost velké sousto, protože publikum (tedy dobrodárci) jsou v tu chvíli poměrně slušně zmražení. 

Inu tak. Práce s potřebnými má svá úskalí a je mylné předpokládat cokoli (viz Čtyři dohody)- natožpak takové banality jako slušnost, vděk, možná i malinko pokory... každá akce je zdrojem mnoha poučení! Ale ne vždycky je na to člověk dostatečně naladěn ;-)

 

Plzeňský koncert očima Alči zde: http://alenkavkrajiterapie.blogspot.cz/2016/11/koncert-u-jeziska-o-radosti-male-i.html

Black Friday

25.11.2016

Vzhledem k nabitému víkendu jsem se vydala na nákupy už v pátek. Pojala jsem to jako "akci blesk" a za půl hodinky už jsem si to šinula s taškou k autu, když mi padl zrak na jeho odřený bok.

Můj limetkový citroušek utržil zranění v podobě bílé odřeniny nárazníku a 20cm dlouhé jizvy vydřené až na plech. Pachatel nikde. Ani lísteček na stěračem. Tak se blesková akce pozvolna začala měnit v celodenní.

Doběhla jsem do informací, jestli mají k dispozici kamerový záznam z parkoviště. Mají, ale nebudou se se se mnou bavit. Musím zavolat policii. Říkám, že nechci vidět údaje o případném viníkovi, jen chci slyšet ANO- případně NE- máme záznam, kde je vidět, kdo vám to auto orval a ujel. Abych policii neotravovala zbytečně. Kdepak. Security má svoje předpisy, mlčí jako hrob. 

Vztekle volám 158. Dispečerka po mně chce přesnou adresu tedy název ulice a číslo. Udávám přesný název obchodního centra- na parkovišti ulice popasné nemají. Dostávám kapky a vyslechnu si, jak si všichni v pátek jezdíme nakupovat a ani nevíme kam... Ha! Mám přece účtenku- rychle lovím v kabele a diktuju požadované údaje.
"Už to mám, hledám to v mapě. Si myslíte, že všichni víme, co kde v Praze máte, " bručí ona neznámá na druhé straně telefonu. "To si tedy počkáte. je pátek a všichni jste se dali do bourání!", hudruje žena ve službě.
Podotýkám, že já jsem jen oběť a že papír s razítkem pořebuju pro svou pojišťovnu a ať mi prosím prozradí, zda hoši přijedou ještě dnes, že mám hlad a je mi zima. Z telefonu se ozval smích. (aha, tak cizí neštěstí ji obměkčilo! ;-) )- No vida, paní je rázem sdílná a chlácholí mě: "Nebojte. Přijedou. Počkejte-kouknu se do systému... Jsou před vámi jen 3 nehody, kluci jsou šikovní..."

Krátila jsem si dlouhou chvíli telefonováním, nikam jsem nemohla jít a čekala na ty šikovné kluky. Přijeli za 3/4hodiny, což je v Praze vlastně krátká doba.
Kluci byli rádi, že tam není krev a mrtvola, takže i ta nepříjemnost byla vyřízena v pohodě a v klidu. Škoda odhadnuta na 10tisíc, tak to je prima, protože 5 mám spoluúčast, takže jsem nemusela hnout brvou a jsem před Vánoci mínus 5tisíc. 
Policajt doporučoval nic neopravovat, napsat Ježíškovi o nové ;-) Do protokolu to ale zapsat nechtěl.

Po skončení oficiální akce jsem si řekla, že na všechno kašlu a když už tam jsem a ještě navíc poškozená, jdu nakupovat dárky. Během té nakupovací túry jsem ušla několik tisíc kroků a nashromáždila 7 velkých tašek. Knihkupectví i po avizované 20% slevě zasadilo mé platební kartě pořádnou ránu. ;-)

Ale! Až na pár drobností, vše je doma. A už nebudu muset mezi koupěchtivé davy... alespoň si to teď myslím.

Tak mám obavy, že do konce listopadu stihnu očernit celý týden- pondělí a pátek bychom měli... ;-)

Což takhle zajít na gospel?

19.11.2016 

 Dnes vkládám pozvánku na benefiční gospelové koncerty pořádané pro podporu dětí se SMA (spinální muskulární atrofií). 
Je to neléčitelná nemoc, které naše starší dcera v roce 2012 podlehla. A moje přítelkyně Alča  pod vlivem této události vymyslela tuto skvělou akci, která pomáhá s dofinancováním letních pobytových akcí. 

První ročník proběhl právě v onen inkriminovaný rok a jmenoval se SMArt GOSPEL. Alča vtipně a chytře zakomponovala do názvu i zkratku té šílené nemoci a využila anglické slovíčko, které asi nejlépe vystihuje to, čím děti s touto diagnózou vynikají - jsou chytré jak opice ;-)

Ono se to nezdá, ale týden pobytu pro jedno dítě s věškerým servisem asistentů, programu, zdravotního dozoru atd. vyjde zhruba na 20tisíc korun, přičemž rodiče hradí pouze čtvrtinu. Zbytek financí se snažíme získat od MPSV a nadací, což je práce, kterou dělám nejmíň ráda ;-)

Na gospelových koncertech se pravidelně vybere 50- 60tisíc korun-  pro nás poměrně významná částka. 
Nápad s benefičními koncerty se mi líbí, protože návštěvníci koncertů si výši vstupného určují sami. A je to takový zvláštní rituál- nejprve u vchodu vhodí do kasičky nějaký obnos, ale během koncertu někteří zjistí, že přišli na kvalitní kulturu :-), a tak ve druhé části večera se zpravidla vybere částka vyšší než před zahájením akce. 

Možná je to i proto, že návštěvníkům ukážeme fotky a přiblížíme některé příběhy dětí, takže mnozí vyhodnotí akce jako užitečné.

Všechny srdečně zvu na 5.ročník gospelových koncertů, které probíhají zároveň ve čtyřech městech: v Brně- v Ostravě - v Plzni a v Praze v sobotu 26.11.2016. 
Každý si určitě vybere svůj - viz letáky.

Všechny objekty jsou bezbariérové!
Vstupné bude využito na dofinancování asistenční služby a programu  na pobytových akcích pro děti se SMA a jinými nervosvalovými nemocemi, které děti omezují v pohybu a upoutávají  je na invalidní vozíky.

V Praze se budu těšit osobně na viděnou! :-)

Jak se dětem v létě dařilo na pobytových akcích můžete okouknout zde:

Tábor bez rodičů

Pobyt pro rodiny s dětmi se SMA a dystrofiemi

Dopis Ježíškovi

12.11.2016

Každoročně v tuto dobu pobízím všechny spolubydlící, aby napsali dopis pro Ježíška s tím, že nabízím korekturu - než bude doručen :-)

Babička klasicky haleká, že nic nepotřebuje a rozhodně nic nechce. 
(Pche! To bych chtěla vidět ty obličeje, kdyby pod stromečkem opravdu bylo NIC. To by teprv nastala ta pravá vánoční pohoda ;-) )

Wlk neví a to, co si přeje si obvykle musí koupit sám, protože elektronika není mou silnou stránkou, takže by mohl rozbalit i něco, co by ho opravdu překvapilo! Obvykle tedy požaduje "něco na sebe", protože ví, že tím nic nezkazí a taky ví, že to stejně dostane :-)

Martina na to jde jinak. Nikdo ji nemusí k psaní dopisu pobízet. Dnes ráno sama hlásila: "Tak jsem psala dopis Ježíškovi!"
"Jo? A co by sis přála?", vyzvídám.
"Noo, zjistila jsem vlastně, že nic nepotřebuju. Všechno mám!", vyrazila mi babičkovskou odpovědí dech náctiletá. 
"Tak vidíš. To je ideální stav!", říkám nahlas a v duchu si lebedím, jaké mám skromné a uznalé dítě.
"Já ho totiž psala při fyzice, takže jsem neměla čas nad tím přemýšlet... ještě si k tomu sednu", ledabyle zahlásila Martina. 

Takže ono to s tou ušlechtilostí a skromností nebude tak horké. 

Podzimní prázdniny v maďarských termálech

23.-27.10.2016

Vzhledem k tomu, že léto mívám víc než pracovní, zkusili jsme loni dovolenou v termínu, který pro většinu lidí atraktivní není: konec října. děti mívají ve škole prázdniny, takže uvolněnka stačí na 2dny a je z toho pohodlně celý týden.

Dali jsme na doporučení a vydali se do maďarských lázní. Jsem v kontaktu s mnoha klienty na vozíku, a tak jsem chtěla mít i osobní zkušenost s tím, než jim něco doporučím. 

Ale nejsem úplně lázeňský typ. Procházky po kolonádě mě baví jen dokud nenavštívím všechny kavárny, a pak už je zas čas na něco nového :-)

Vybrali jsme si menší městečko Szentgotthard - hned u rakouských hranic. Z Prahy pohodlně za 6hodin jízdy autem. Ale dalo by se dojet i veřejnou dopravou.

 

Na parkovišti pouze 2auta s českou poznávací značkou. Menší resort s hotelem propojen chodbou, takže do bazénů a vířivek pohodlně dojdete z pokoje v erárním bílém županu. Hotel je rázem plný ledních medvědů různých rozměrů :-)

Ráchali jsme se v té teplé vodě zodpovědně- třeba i 4hodiny denně. Na odpočinek ideální. Kolem bazénů byly nádherné palmy a všelijaké lupenaté rostliny, takže iluze exotických krajin navozena dokonale ;-)

 

K dispozici byl i tobogán a skluzavka, který ovšem plavčíci pouštěli v záhadných intervalech. pár minut se jezdilo- pak si plavčíci sedli ke svým chytrým telefonům a zaujatě surfovali po sítích- a po hodině zas na chvíli nechali děti řádit.

Bazén pro nejmenší byl mělký a plný různých vodotrysků a sprch. 

 

Hotel byl moderní, zřejmě po rekonstrukci. Pokoje prostorné a vzorně uklizené.

 

Vycházky po  městě nenabízely moc možností. Ale kolem barokního kostela, který je dominantou lázeňského městečka, se rozprostírala krásná zahrada, která v barvách podzimu vypadala úchvatně. 

 

 

Divadlo- postavené na místě někdejšího kostela. Pár obvodových zdí je ještě dochováno.

 

Náměstí tvořilo pár obchůdků kolem dokola. 

 

Určitě stojí za návštěvu některá z maďarských cukráren. Nabízí se vynikající káva a výstavní zákusky.

 

 

 
Ale některé obrazy byly jak z dob hodně minulých :-)

 

Podnikli jsme dva další výlety mimo teritorium lázeňského městečka.

Jeden k jezeru Hársas. Dalo by se dojít i pěšky - na cedulích byla pro pěší túra označena na 70minut.
Nádherné výhledy a podzimní obrazy. Příjemná procházka, při které si můj krokoměr chrochtal blahem, protože byl rázem zakrmen příslušnými tisíci kroků. Cesty sjízdné i pro vozíčkáře.

A další výlet byl na území Rakouska. Na hranicích po nás po dlouhé době požadovali pasy a celník opravdu studoval naše údaje a obličeje.
Jeli jsme do oblasti Burgenland- jak už název napovídá, slibuje hrady ;-)

 My jsme se rozhodli navštívit nejstarší a nedobytný hrad Güssing.

 

Se stavbou Güssingu se začalo už v roce 1157 a se stal symbolem celého regionu. Parkoviště u hradu bylo zdarma a když jsme studovali orientační mapu: "Kudy k hradu?", zrovna jsme vyrušili v putování "šneka". :-) Šinul si to pěkně po vyznačených cestách.

 

Z hradeb se opět nabízely krásné výhledy do kraje. Na prohlídku hradu v němčině jsme si netroufli. Ale vycházka to byla pěkná.

V lázních bylo dobře, tělo řádně protaženo a prohřáto, ale 4denní pbyt pro mne byl plně dostačující. Déle bych s takovým lenošením měla problémy. Hlavně hotelová výkrmna by mne asi brzy zařadila do knihy hmotnostních rekordů. 

Každopádně jsme si v Maďarsku připadala jako manželka milionáře - bankovky minimálně se třemi nulami a plná peněženka :-)) 
Ceny v HUFech (říkali jsme tak forintům podle oficiální zkratky maďarské měny) se v přepočtu na české dělí deseti.

 

Klientům na vozíku i rodinám s dětmi mohu doporučit. Teplá voda, bezbariérové ubytování, výtahy dost velké i na elektrický vozík. Zvedák jsme ale u žádného bazénu nikde neviděla, ale silných  plavčíků tam bylo dost. 

Informace i jednotlivých  letoviscích v MaĎarsku má poměrně pěkně zpracované Hungariatour.

Černé pondělí

31.10.2016

Příliš mnoho náhod může způsobit, že obyčejné pondělí může zčernat, ačkoli den je zalitý zlatými paprsky podzimního slunce.

Začalo to nenápadně. Dá se říct všedně. 
Po obědě jsem hodlala s babičkou naotočku vyrazit na hřbitov, protože během týdne bych takovou vyjížďku do časového harmonogramu už těžko vmáčkla. Proběhl klasický dušičkový obřad: cestou k hrobu pročítání jmen na náhrobcích a krátká zamyšlení nad těmi nově vytesanými, pak zapalování svíčky, kdy babička preferuje moderní zapalovač- zatímco já si nejlíp poradím se zápalkami a následně dohady, kde přesně bude výzdoba na žulové desce sedět.

Dvacetiminutová cesta zpět probíhala celkem hladce až do chvíle, kdy jsem zajížděla k parkovacímu místu před domem. Stačilo přijet z opačné strany než obvykle- ozvala se rána, auto se zhouplo a mně bylo jasné, že jsem  trefila obrubník. Ten samý, který Wlk trefil v lednu.  Zásah-potopená. Jakmile jsem vystoupila z vozu, abych okoukla škody, auto výhružně syčelo jako had a levé přední kolo smutně a rychle zmenšovalo svůj objem. Zaklela jsem. Několikrát a nepublikovatelně. 
Sakra. Celou neděli odpoledne Wlk přezouval zimní gumy a já to po necelých 24hodinách takhle dorazím. Bylo půl třetí. Wlk doma nebyl. Od rána hasil v nedaleké firmě nějaký pracovní průšvih. Tak alespoň budu mít dost času vymyslet si nějaký příběh, jak mu to šetrně sdělit.

Celkem nenaložená jsem vystoupala po schodech do bytu. V obýváku na stole ležel můj telefon. Další divná náhoda. Mám ho skoro stále při sobě- sice někdy vypnu zvonění, ale nosím ho svědomitě. Poklepem ukazováku probudím displej ze spánku- a vida. 7 nepřijatých hovorů- no to je panečku úroda za hodinku nepřítomnosti. Rozkliknu, kdopak po mně toužil... Wlk-Martina...  zbláznili se oba současně? No to asi ne, spíš se něco děje!!!
Volám Martinu- ta mi to nebere. Volám Wlka. Ten mluví nezvykle úsečně a rychle. Rychle přemýšlím, jak mu elegantně řeknu, že jsem odepsala kolo u auta čerstvě obuté do zimního. 
"Jsi doma?", ptá se bez pozdravu. 
"Jo, teď jsem přijela...,",  nadechuju se k dalšímu sdělení 
"Tak skoč do auta a dojeď pro Martinu. Leží někde u metra na zastávce. Upadla a nemůže vstát" 
"No, to asi nepůjde. Ono auto má jen tři kola. Vzala jsem to o obrubník", přiznávám a je mi celkem jedno, že poetika je ta tam. 
Tak Wlk všeho nechal a přisvištěl domů. Oba jsme jeli hledat to dítě, co už nebralo telefon a moje fantazie pracovala asitak na 200%.  

Martina seděla na lavičce u autobusové zastávky a s ní dvě spolužačky.  Martina měla bouli na čele, brečela a držela si ruku. Přerývaně mi vypravovala, co se stalo- jak dobíhala autobus a zakopla a letěla. No a těžká taška na zádech jí dodala zrychlení, takže se ještě majzla hlavou o chodník. Ruka ji bolela a holky ji nemohly zvednout. Vyděšeně hlásila, že zastávka byla plná lidí a nikdo z dospělých nešel pomoci. Holky si nakonec nějak poradily, Martinu posadily na lavičku a čekaly tam s ní, až někdo přijede. Poděkovala jsem jim a jelo se na chirurgii, protože ruka byla velmi citlivá. Wlka jsem odvezla zpět d práce a s Martinou šup k doktorovi.

Přimět ve tři hodiny odpoledne chirurga k práci nebylo vůbec snadné. Na jednom patře polikliniky se nacházejí hned tři ambulance, ale jedna měla do 15hodin, takže to jsme jasně nestíhaly.  Další dvě ordinace měly do 16:00. Jenže jeden na ceduli sděloval příchozím, že OPERUJE a druhý vyvěsil ceduli, že pro dnešek bylo ošetřování pacientů ukončeno a neklepat. Tak jsem zaklepala. 
Vylezl obří muž v zeleném chirurgickém oblečku. "Kdo tu klepal?", zeptal se výhružně a celkem zbytěčně, protože jediný, kdo stál přede dveřmi, jsem byla já. 
Líčím, co se stalo. Moc mě neposlouchá a ptá se: "Proč nejdete vedle?" 
Udivěně hledím. Jsem OSVČ a nikdy jsme se žádného klienta takhle nezeptala. Naopak mě těší, že si vybral právě mne! No nic, jiný pohled na svět nemusí být hned tím špatným.
Stručně mu shrnu důvody, které mne přivádějí právě k němu. Potřebuju jen získat rentgen, abych měla jistotu, že ruka není zlomená. 

"No, tak to vám musím napsat žádanku na rentgen...", znuděně konstatuje prošedivělý MUDr.  
"Jo, to by bylo fajn", souhlasím s postupem.

Snímek potvrdil, že ruka zlomená je. :-( 

Sestra maximálně otrávená, že musí znova štrachat v uklizené místnosti a rozdělávat sádru. 

Jedeme s Martinou domů a povídáme si. Některé věci se nám dějí proto, aby nás prostě poučily a nebo zocelily. 

Jaké poučení bych pro svou dceru vyvodila z této příhody?

1/ V Praze autobus nedobíhej. Za pár minut ti přece jede další. Nemáme to tak, jako teta Jana, že jí ráno ve Včelákově ujede autobus a ona ví, že další jeda zítra. ;-)

2/ A že ti nikdo z dopělých nepomohl a všichni vydrželi jen přihlížet, jak tě holky nemůžou zvednout? Inu někdy je člověk je sám, i když je obklopen lidmi.

Tak hlavně ať to dobře sroste. Podrobněji o návštěvě chirurga až příště. Napadlo mě takové zajímavé srovnání ;-)