SMArt GOSPEL 2016 (mýma očima)

26.11.2016

... se mimořádně vydařil- a i "bonusy" byly :-)

Letos už 5.ročník benefiční akce, ale ty nervy, aby všechno klaplo- to asi počet ročníků neovlivní.

"Moje" scéna je v Praze. Kolega moderátor i vystupující soubory jsou stejné. Samozřejmě pracovní úsilí vrcholí v předvečer akce. Domlouváme poslední věci, chystáme otázky pro hosty. To je malinko problém, kolega R. je totiž velice pečlivý a má rád přesný scénář- dopodrobna sepsaný, svědomitě si píše, co má komu říkat... no a já jsem pravý opak :-) Miluju imoprovizaci, takže rámcově chci vědět, o čem bude řeč, pár věcí mám v hlavě a hodlám je nějak uplatnit. 

Cíl je jasný: podpořit finančně zážitkové akce pro děti se vzácným nervosvalovým onemocněním- SMA a jinými svalovými dystrofiemi, které dětem znepříjemňují a zkracují život. 
Ukázat lidem, že ty děti se chtějí smát a bavit jako jejich zdraví vrstevníci, jen je k tomu potřeba tým lidí, který to všechno zrealizuje. A když už nic víc, tak se návštěvníci alespoň dozví, že takové nemoci existují a že děti se mohou narodit i zdánlivě zdravým rodičům, kteří jsou  "jen" nositeli vadného genu- a když se to "blbě" sejde, tak to se pak jeden nestačí divit... 

Koncerty se konají ve 4 různých městech, takže je třeba, aby mezi sebou jednotlivá města komunikovala- aby všichni byli informováni o výši příspěvků. Díky mobilům to samozřejmě není problém... tedy pokud se vám 3/4 hodiny na displeji mobilu neobjeví nápis "Lze volat pouze tísňová čísla" - hleděla jsem na to s úžasem. To mi telefon ještě nikdy nepsal! Tak honem pana Wlka. je to technik, poradí si. Pan Wlk se tak i tvářil do chvíle, než selhaly všechny jeho pokusy o zprovoznění přístroje. Prostě ne. Nebude volat, nebude přijímat sms a bude všem hlásit, že jsme NEDOSTUPNÁ! Tak tohle je improvizace až moc. Nastal šrumec, potřebovala jsem se dostat do mailu, abych si opsala telefonní čísla, kam se mají poslat ty údaje- takže jsem Wlkovi znárodnila mobil, do toho jsem potřebovala navigovat vozíčkáře, kterému bylo třeba dojít otevřít vrata- samozřejmě, až si zavolá... no neměl kam. SIMkarta se rozhodla k ukončení činnosti jaksi bez varování.

Koncert začal. Publikum bylo příjemné a účinkující  Maranatha Gospel CHoir   a Gospel Limited  přímo skvělí!

Z průběžných zpráv jsme tušili, že podobná atmosféra je i v Plzni, v Ostravě a v Brně. 
V Ostravě máme dokonce spřátelenou firmu INVIRA , která vždycky jednomu vybranému "našemu" dítěti věnuje dar v podobě kompenzační pomůcky. To mám vždycky úkol...koho vybrat, aby to byl ten nejpotřebnější...

V průběhu večera se celkem vybralo rekordních  79 055Kč. 

V momentě, kdy jsem se řítila k mikrofonu, abych oznámila vybrané částky, potkala jsem se v chodbičce s tatínkem, který měl v náručí asi 5leté děcko. Řítil se pro změnu ze sálu a než stačil cokoli říct, to dítě vyzvrátilo obsah svého žaludku na moje černé nohavice. No myslala jsem, že mi šlehne. Od kolen dolů- přírodní batika. Blesklo mi jen hlavou, že mám vlastně štěstí, že se to dítě sklonilo, jinak bych tu batiku měla přímo na triku. Moc parády s tím nadělat nešlo, tak jsem dělala "že nic" a pokračovala do sálu. 
Všem pěkně poděkovala, povyprávěla, co plánujeme s dětmi v létě 2017 na táboře provádět a v duchu jsem si říkala, že by mi ty peníze ještě někdo mohl cestou domů šlohnout z tašky, aby byla naplněna zásada "do třetice". ;-) Naštěstí už nic nebylo. Jen zbytek večera strávený s kamarády a salvy smíchu a radost, že se vše podařilo líp, než se čekalo!

Jsem ráda, že některým lidem stálo zato přijet na koncert třeba 100km- aby se mohli osobně akce zúčastnit a naopak mě trochu mrzí, že rodiny, které naše služby rády využívají, nemají potřebu angažovat se někde, kde finanční částka neputuje přímo jejich dítěti. 

Mrzí mě i to, že v přípravné fázi jsou všichni pěkně v ilegalitě, ale v momentě, kdy se na internetu objeví vybraná částka, už se rozvíjí debata o tom, na co by se peníze měly použít a že to není fér, když tábor je TAM a ne JINDE. Přičemž mi mezi těmi osvícenými komentáři chyběl jeden zásadní - poděkování té, která to všechno vymyslela a která sama by se mohla s klidem zařadit mezi potřebné a vůbec nic pro druhé nedělat. 

Takže za sebe a svůj tým skvělých asistentů a spolupracovníků, s nimiž pro děti pobytové akce v Rodinném centru Smečno chystáme, Alenko, děkuju! Některé věci Ti zkrátka vysvětlit neumím, protože sama nevím, proč to tak je. Každopádně jsem ráda, že tato tradice vznikla právě jako reakce na to, že naše dcera prohrála boj s touto nevyléčitelnou nemocí. Vážím si toho. Protože "pomáhat a nebýt lhostejný" dneska rozhodně nejsou samozřejmostí. Někdy to zbytečně "zdržuje", jindy "je to drahé" a mnohdy "chybí chuť".

Jinak ohlasy na koncert byly ze všech měst pozitivní.  Všichni byli spokojení, že si za svoji hotovost odnesli zážitek a slíbili, že "za rok zas" - tak se budeme těšit. Snad Alča do té doby zapomene... ;-) 

Ale on se každý rok někdo najde, kdo "má co říct"- tak jako cca před 3lety, když dítě dostalo ve městě XY hotovost a maminka pří děkování do mikrofonu zahásila: "No, škoda, že nejsme ve městě NN, tam se vybralo mnohem víc. No ale dobrý..." - tak to jsme si přehrávaly taky docela dlouho. Tohle je i pro milovníka improvizace dost velké sousto, protože publikum (tedy dobrodárci) jsou v tu chvíli poměrně slušně zmražení. 

Inu tak. Práce s potřebnými má svá úskalí a je mylné předpokládat cokoli (viz Čtyři dohody)- natožpak takové banality jako slušnost, vděk, možná i malinko pokory... každá akce je zdrojem mnoha poučení! Ale ne vždycky je na to člověk dostatečně naladěn ;-)

 

Plzeňský koncert očima Alči zde: http://alenkavkrajiterapie.blogspot.cz/2016/11/koncert-u-jeziska-o-radosti-male-i.html