Mám ráda české hory, ale...

28.1.2017

Poslední týdny je Praha zahalena do smogového závoje, a tak utíkáme před smogem alespoň naotočku do Jizerských hor, kam to máme relativně blízko.

Báli jsme se, že stejný nápad dostane spousta lidí a u vleku budou fronty, a tak jsme zvolili malé středisko Černá říčka. Po hodině jízdy jsme začali stoupat do hor. Zakalený obzor se rozjasnil modrou oblohou a ostré slunce nutilo mhouřit oči.

Parkoviště přímo pod sjezdovkou poskytuje návštěvníkům své služby zdarma. U vleku je přiměřená fronta, netrvá to ani 5minut a zaháknutína kovové tyči se šineme pěkně na vrchol kopce, odkud lze sjet buď mírnější modrou sjezdovkou, která se větví na dvě trasy- a nebo příkřejší červenou, která se po pár metrech taky rozdvojuje. Celé "kolečko"- vyjet nahoru a sjet zabere tak 10-15minut. 

Nádherné výhledy do krajiny, pár dřevěných chalup je zanořeno do stráně přímo na sjezdovce. Asi to není úplně pohodové chalupaření, když vám kolem oken ze všech stran od rána do večera sviští snowborďáci a lyžníci.

Co mě ale docela udivilo, byla absence záchranných sítí a molitanových nárazníků na stromech a sloupech, které jsou součástí sjezdovky. ne každý lyžař má svoje zbraně pod kontrolou, nehledě na to, že jsou tam skupiny dětí na lyžařském výcviku. 

U výstupu z vleku je cedule, která upozorňuje lyžaře, že nemají vjíždět do lesa. 

 

Podél sjezdovky není jediná síť. Takže pokud se to někomu hodně rozjede, má šanci vyletět nejen do lesa, ale v dolní části se může smočit i v potoce, přičemž může být ještě doslova a dopísmene ošlehán větvěmi stromů. 

 

To, že se někde nějaké sjezdovky kříží, na to si musíte přijít sami. Žádné výsražné cedule se nekonají. Dost mě to překvapilo, zejména poté, co od začátku letošního roku médii proběhlo několik zpráv o smrtelných úrazech způsobených právě tím vyjetím z trasy. 

         Pokud se setkáte se stromem nebo veřejným sloupem, pak bude mít podobu hodně tvrdého nárazu do dřeva či betonu.

Přístup Italů a Rakušáků je ke stejnému problému dost rozdílný... 

V cílové stanici je příjemný bufet, kde mají širokou nabídku teplých i chlazených nápojů a takové ty dobroty, bez nichž by se dětem špatně lyžovalo- párek v rohlíku, hranolky, malinovka ;-) 
Baví mě číst si tam všechny ty cedule a poučení - o účtenkách , EET, dobrotách... ;-)
No a po občerstvení vzhůru zpět do smogového ráje :-(
 

Flákači

24.1.2017

Moderní doba si žádá lidi vzdělané (rozuměj otitulované), flexibilní a nevímjaké.
Ale k čemu tohle všechno, když jedinec pozbyl posledních záblesků tzv. selského rozumu?

Přístup k plnění úkolů máme každý svůj vlastní. Někoho těší zvládnuté množství, přičemž kvalita zůstává opomíjena, jiný se plichtí s úkolem tak, aby dosáhl maximální dokonalosti, ale zas toho moc nestihne- další zas všechno rozvrtá, ale nic nedodělá a chudák ten, kdo pak musí vše dotahovat...

Jestli něco nesnáším, pak je to práce odfláknutá. Jsou obory, kde to vadí víc (třeba ty lékařské) no a i ty, kde "nejde o život", ale dotyčný výsledek bude někomu v cestě překážet, nebo mu jinak život otravovat.

Nemám pochopení pro scénky typu: kolega dostane za úkol doupravit text článku (pouze doupravit- ne vytvořit!!), a poté jej zvěřejnit na webu- že se text na webu objeví i s poznámkami typu: doplň zde číslo účtu organizace, vlož fotku...  a aniž by se podíval, cože to dal na odiv světu, už mizí ze dveří kanceláře, protože dítě jede na hory, a tak je třeba ještě doběhnout dokoupit potřebné vybavení.

Asi není úplně standardní, že štítky s inventárními čísly  jistá paní učitelka (vzdělání u této profese  vyžaduje zákon!!) nalepí přímo na prvek, který měl původně budovu školy zdobit...

A fascinuje mě, že někdo převezme ( a patrně i zaplatí) práci, kdy je výsledkem výměny vodovodní baterie  to, že si nikdo neumyje ruce, aniž by ho přitom nepřivřelo okno.... neb při výměně vodovodní baterie patrně panovalo horké léto a špaletová okna byla dokořán. Jaké překvapení, že v zimě nejdou zavřít, protože tam překáží právě onen druh baterie...

 Založila jsem si ve své fotogalerii novou složku: "Flákači". Mám takové tušení, že v ní tyto exempláře nezůstanou samy.

Občas člověku něco ulítne, ale mělo by to mít nějaký jiný důvod, než to, že je na první pohled patrné, že to zkrátka jen pořádně odfláknul. (slovo ODBYL by sice splňovalo normu spisovného jazyka, ale zas by nevystihovalo plně podstatu věci).

Bez Jana Borny

17.1.2017

Moje oblíbené Divadlo v Dlouhé je od dnešního dne bez úžasného režiséra Jana Borny. Život mu zkrátila nemoc, s níž dlouho a obdivuhodně bojoval. 

Je mi to líto. Odešel člověk, který budil můj obdiv. Tím, jak přijal svoji závažnou diagnózu, tím, jak divákům servíroval hry, tím, jak své postřehy zapisoval do veršů...

K posledním narozeninám jsem od Wlka dostala čtyři Bornovy básnické sbírky.
Jsou nádherné. Nejen tím, co je v nich psáno, ale doprovázejí je ilustrace Jaroslava Milfajta - k nahlédnutí zde:

sbírka "O lásce a o ničem"

Novoroční rozjímání

leden 2017

Nová číslovka v letopočtu má tu magickou moc, že lidi sami sobě začnou slibovat zázraky- ponejvíce v oblasti polepšení svého já. ;-) 
Ne že bych to nepotřebovala, ale zase se už znám tak dlouho, že vím, že když si něco umanu, může být spouštěčem klidně i tropický červencový den s datem zcela neatraktivním. A naopak: když něco systematicky odsouvám, nepřiměje mě k tomu ani onen první nadějeplný den roku nového. 

Při hodnocení roku starého se vždycky najde něco, na co by člověk radši zapomněl, ale... Někdy je dobré si svoje neúspěchy či horké chvilky uchovat v paměti s nadějí, že budou v podobných situacích v budoucnu fungovat jako kontrolky na palubní desce auta, které taky s předstihem hlásí, že dochází benzín či že je třeba objednat se do servisu, aby nebyl malér. 

Každopádně za sebe děkuji roku starému za to, že se dal přežít :-) Že všechny nemoci, které navštívily naši rodinu, byly léčitelné (i ta natřikrát zlámaná noha babičky srostla, jak měla) a Martinčina záhadná alergie bude nadále zkoumána - ale věřím, že si moderní medicína poradí alespoň nějakou užitečnou radou (jakože třeba doma máme víc uklízet a nebo vymýtit domácí zvířata) ;-)

Zážitků a poznávání bylo dosti. Všechny výlety přinesly očekávané radosti i relax. Složky v počítači jsou naplněny fotkami, které "jednou" určitě protřídím (to ale nevím, jaké datum bude muset nastat, aby mě motivovalo ;-) ) 

V práci jsem udělala několik kroků, které nebyly úplně populární, nicméně dovednost "vymezit se" a "nesnažit se vyhovět každému"  je třeba natrénovat, aby to člověka nesemlelo.

Potkala jsem spoustu zajímavých lidí, kdy jsem si obdivně řekla, že bych chtěla mít některé z jejich dovedností či vlastností a byli pro mne inspirací. 

No a samozřejmě bylo i pár těch, kteří mě svými činy přesvědčili o tom, že s jejich morálem to není tak, jak se na první pohled zdálo. Ale i to je třeba. 

Rozhodně není mým cílem potkávat v životě samé sluníčkové tváře, které s nadšením budou plnit vše dohodnuté. Ale míň pletichů a víc objektivity při jednáních všeho druhu a vždycky si najít těch pár vteřin na "slušnost"- to bych tedy uvítala celoplošně.  Jenže vím, že je to utopie, že tohle se ani s novým letopočtem nezmění, a tak si přeju, abych tohle vždycky uměla překročit s dostatečným nadhledem a nevěnovala tomu ve své mysli víc času, než je třeba. 

Chci být i letos co nejvíce obklopena těmi, kteří mě mají rádi takovou, jaká jsem. Budu se snažit být jim dobrou společnicí a už teď se těším na všechna setkání a společné akce :-) 

 A už teď mám v diáři napsáno, že 31.12.2017 v 11hodin mám společný silvestrovský oběd!!