Lyžařská škola pro handicapované

10.2.2017

Velmi populární jsou zdejší školy lyžování. Sledovat instruktory- to je radost. Učí se zde lyžovat dětičky, které sotva začaly chodit, ale i senioři a troufám si říct, že tu rozjezdí i to největší dřevo tak, aby si vyjelo na kopec a posléze se z něj dostalo pomocí lyží dolů živé. 

Zajímavostí je škola pro handicapované. Bylo jich tu opravdu hodně. Instruktoři se jim věnovali a měli co dělat, když se někdo vyklopil do sněhu. I s tímto zařízením "monoski" se dá jezdit na lanovce! (nepochopila jsem ale jak a asi bych toho grifu nebyla schopná ani po důkladném zaškolení)

http://www.sciedipassione.com/attivita/disabled/

Takže respekt, obdiv a taky radost, že nic není nemožné....

Nevšední prvky na sjezdovkách

9.2.2017

Sjezdovky v tomto středisku daly dohromady délku 74km. Nabízely nádherné výhledy do krajiny - na vesničky, na zasněžené vrcholky hor i na zvláštní trsy hnědých skal. Stále bylo na co se dívat. Ale našlo se i pár atypických prvků.

Tak třeba kostel uprostřed sjezdovky se hnedtak nevidí ;-)
Můžete ho objet zleva nebo zprava, je obehnán alespoň symbolicky bezpečnostními sítěmi a ten pohled byl prostě zvláštní.

Několik sjezdovek nabízí naučné stezky pro děti- ale s chutí hledají i dospělí ;-)
Podél sjezdovky v lese sedí ukrytá zvířata- pokud ho nenajdete, můžete si ho alespoň prohlédnout na naučné tabuli, kde se o něm píše pár důležitých věcí- bohužel - jak je zde zvykem- pouze v italštině ;-)

Den rekordů

 8.2.2017

Dnes mám na kontě  2 rekordy : jízdu lanovkou z r.1976, což je tu opravdu muzejní kousek. taková babička mezi lanovkami, protože  všechny ostatní jsou o 20 a více let mladší.

No a pak taky jízdu po černé sjezdovce, což normálně nedělám, protože v oblasti svých sportovních výkonů už si nepotřebuju nic dokazovat- hrůza z návštěvy chirurgie je mi dostatečným strašákem a červené sjezdovky mi poskytují dostatečné vyžití. Ale Wlk si od toho sliboval asi neco víc, a tak tedy jo...

V půlce kopce mi došlo, ze  si potřebuju ten krpál vyfotit, protože podruhé ho nepojedu.  Na fotce už není vidět, jaký sklon ten svah měl, ale místy tomu šílenému kopci ke kolmici mu mnoho nechybělo Takže splněno. Wlk se mě musí zbavit nějakým důmyslnějším způsobem ;-)

Zřejmě vlivem těchto adrenalinových zážitků vytáhla Martina u večeře téma závěti. ;-)
Jako kdy je vhodné napsat svoji závěť... a jestli se tam píše i to, komu se odkazuje zvíře (tedy v tomto případě morčata) - no, málem mě trefil šlak. Nechci nepříjemné debaty utínat, vždycky lačním po tom dobrat se podstaty problému, ale musím přiznat, že některé témata pro mne nejsou úplně jednoduchá... takže právní minimum bychom měli... ;-)

Kilometry manžestru

7.2.2017

Konečně azuro! 

 Už jsme myslela, že ho Ital ani neukáže :-) No a všude kilometry manžestru!! 

Vzali jsme mapu zdejších sjezdovek s cílem projet všechny nabízené. 

Italské značení je parádní. U výstupních stanic lanovek mapa a taky návod, kudy kam se dá po sjezdovkách sjet. takže stačí znát jméno své cílové stanice- a návod je vždy k dispozici - včetně značení obtížnosti.

No a značení křižovatek sjezdovek, záchranné sítě a nebo upozornění na to, že je třeba zpomalit- to se s tuzemským nedá srovnat :-( 
Na bezpečnost aktivně dohlížejí carabinieri, kteří tu a tam někomu důrazně domluví, aby se laskavě zklidnil, že není na sjezdovce sám.

Sněží a už asi nikdy nepřestane

6.2.2017

Sněžilo hustě celou noc a ani dopoledne nepřestalo.  Rolby dokonce vyjely ještě brzy ráno, aby udusaly čerstvou sněhovou peřinu.

Rozhodli jsme se vyčkat. Po snídani jsme využili starobylý hotelový salonek pro společenské hry. Hru jsme tedy měli vlastní. Baví nás hitovka posledních Vánoc: Krycí jména.

 Mám ráda hry tohoto druhu (nejoblíběnější DIXIT)- hra založená především na fantazii.
 Užili jsme si docela dost legrace- jeden napovídá a druhý má hádat, která z vyložených 25slov jsou ta "napovídaná". No, metafory někdy mohou být opravdu šílené ;-)
Co asi tak mohlo být společným jmenovatelem pro slova PRASE a ŠVESTKA, že byla odhalena hned napoprvé?? ;-)

Po obědě konečně sněžení ustalo. Sjezdovky vypadaly jako zryté, všude vrstvy prašanu.

Vyčasilo se a západ slunce na nebi plném obláčků byl dechberoucí.

Úchvatné Dolomity

5.2.2017

Hned druhý den v nedli jsme se vrhli na lyžování. V prodejním okýnku vyzvedli týdenní jízdenku na vleky a šup na svahy! 

Parkoviště bylo ten de plné - inu víkend, a tak jsme se mračili, že budou fronty a na sjezdovkách spousta lidí, ale kdepak. 

Nevím, jak to Italové dělají, kam ty lidi schovávají, ale u hlavní nástupní stanice se nečekalo déle než pár minut a nahoře na kopcích se lidi taknějak rozprášili, že schéma funguje podle vzorce: sjedeš- nasedneš- vyvezou tě a zas jedeš... paráda!! 

Výhled do kraje byl nádherný. 

Nacvakala jsem stovky fotek. Mám pocit, že čím víc toho vyfotím, tím víc se mi to otiskne do paměti- přitom opak je prý pravdou, tvrdí vědci ;-) 

Lyžovali jsme jak o závod! Sjezdovky jsou široké, upravené...

Odpoledne ovšem začalo hustě sněžit. Panoramata se schovala za sněžnou oponu.

Viditelnost víc než mizerná. Každou chvíli jsem stírala z lyžařských brýlí vrstvu sněhu. Nebavilo mě to dlouho. Po dvou hodinách jsme vypadali jak sněhuláci. Šli jsme do našeho  hotelového obydlí a Wlk nás dokonce přiměl k tomu, že si pustíme film! Doma na to není čas- respektive já dělám potíže, protože se neumím v klidu dívat, protože si připadám nevytížená- tak k filmu pravidelně beru žehlení, nebo nějaká lejstra, kde si jedním okem čtu... 

 Je to paráda, když musíte lenošit, protože žehlení ani jiná práce nejsou po ruce ;-)

Lyžování ve Folgarii

4.2. 2017 

Na jarněprázdninové lyžování jsme si před několika lety oblíbili Itálii. 
Letos to začátkem února vypadalo tak, že všude je sníh, jen v Itálii mají pokryté pouze sjezdovky, a to sněhem umělým. 

Předpověď počasí pro termín našeho výletu nebyla úplně příznivá. Po cestě přes Brennerský průsmyk dokonce pršelo a bylo tak šedivo a nevlídno, že jsem se už začala smiřovat s tím, že týden strávíme návštěvami "lázní" a  místních muzeí a lyžování bude spíše okrajovou záležitostí.

Posledních 30km cesty se silnice se klikatila a stoupala do výšky 1700m nad mořem- no a déšť se začal měnit v bílé nadělení ;-) 

Řidič Wlk měl dilema- radovat se ze sněžení, nebo šílet, jestli dojedeme tam, kam potřebujeme bez řetězů... no, bylo to nachlup vypočítané. 



Cesta byla dlouhá a úmorná. Sobota a na německé dálnici = božídopuštění. Hotové stěhování národů! 

Ráno mělo naše auto slušnou sněhovou čepici. 

Hotel Cristallo je sice starší, ale na horské bydlení úplně stačí. Vybavení není nejmodernější, nicméně vše je plně funkční a v hotelu se denně uklízí. Hotel má polohu přímo luxusní- nástupní stanici lanovky máte v dosahu cca 50m a sjezdovka s hotelem také přímo sousedí. Italská kuchyně je vynikající, takže moje největší obavy plynou z toho, zda i koncem týdne dopnu kalhoty ;-)

Předpověď počasí graficky

2017

Máme rádi adrenalin vybírání dovolené na poslední chvíli. Dřív jsme museli- s ohledem na rychle se měnící zdravotní stav členů posádky. Teď už spíš ze zvyku.  

Letošní předpověď počasí na výlet do hor není nicmoc. Opakují se tam ponejvíce symboly šedých mraků, z nichž se pokaždé sype něco jiného. 

Co tedy ale bude padat v případě dvou vykřičníků a jednoho kosočtverce, to tedy nechci zažít ;-) 
Doufám, že na baru nic padat nebude :-)

Dvacet let

3.2.2017

Jak je vše relativní.

Před dvaceti lety se pro mne třetí únorový den stal tím nejvýznamnějším v životě- narodila se mi první dcera. Doposud nepoznané rozměry radosti a štěstí, romantické pohledy z okna porodnice na starobylé hradby Vyšehradu, kde se procházely výpravy turistů, kteří fotili, co se dalo, ale vůbec netušili, jaké zázraky se dějí za zdmi budovy, kterou obcházeli kolem dokola.

Psal se rok 1997 a mobily a digitály ještě nebyly běžnou součástí našeho života. Na fotky se čekalo několik dní- nebo za expresní příplatek několik hodin. Výměna informací s okolním světem probíhala pouze prostřednictvím telefonního automatu, který byl soustavně v obležení, protože všechny maminky potřebovaly světu sdělit, že jejich miminko je krásné a že se jim dobře daří. Bylo období chřipkové epidemie a do porodnice nesměly návštěvy.
Bylo pondělí a shodou okolností zrovna jako letos pololetní prázdniny. Měla jsem spát a odpočívat. Za ten den mi to řeklo několik lidí- doktoři, sestry- všichni byli zajedno. Jenže mně se vůbec nechtělo. Nešlo to. Taková událost a já bych to měla zaspat!

Po obědě sestra přinesla na pokoj dva uzlíky v bílých plátěných zavinovačkách. Jeden s klukem Danielem - pro mou spolubydlící a druhý s holkou Madlenkou- ten byl pro mě.
Sestra se jala vyškolit nás, jak se miminko myje a jak ho správně krmit. Šlo nám to strašně a chvílemi to i vypadalo, že  dětičky tu naši láskyplnou péči nemjí šanci přežít a že nechat je špinavé a hladové by jim mohlo prodloužit život. ;-) Sestra byla ale trpělivá, měla pochopení a docela vtipně s námi rozprávěla. Po této etudě zas děti sbalila a hodlala je odnést. Pravila, že máme spát, protože pak toho moc nenaspíme, tak ať si užíváme. Dětiček si prý užijeme, až nás to bude mrzet... Ale nechala se uprosit, že se může stavit i přes ten zákaz návštěv tatínek, aby se podíval, co se mu vlastně vylíhlo :-)

Odpoledne nám ten slavnostní den zkazila zpráva o tom, že autor nepřekonatelných Slavností sněženek, Sběrných surovostí, Postřižin a dalších úžasností zemřel. Udělal to samozřejmě originálně a dodnes se neví, zda z okna ortopedické kliniky vypadl, když krmil holuby, nebo zda se pro něj byl život už tak nesnesitelný, že se rozhodl jej ukončit svépomocí. Moje spolubydlící byla knihovnicí, takže se s ní moc dobře povídalo o knížkách a o všem možném. Bylo nám spolu celý ten týden moc fajn.

Ten den byl tak zvláštní a emocemi úplně přeplácaný.

Je neuvěřitelné, jak si některé dny člověk pamatuje do detailu - co dělal, co měl na sobě, kdo volala, co říkal...  Dneska jsem se v těch vzpomínkách rochnila docela s chutí.
Venku bylo nevlídno. Smog se dal pomalu ukusovat a nebylo vidět dál než na pár metrů. I tak jsem se vydala na hřbitov- alespoň symbolicky předat Majdě kytku. Popáté.