Nekoukej, kde co lítá...

4.5. 2009 - 230. den z 365

"Nekoukej, kde co lítá a dělej!"- každý z nás tuto větu slyšel a vyslovil jistě už mockrát :-) A já dneska koukala, kde co lítá- a vyplatilo se mi to! Mám na jedné fotce pohromadě 2holuby a ještě jeden vrtulník! :-)

Vrtulník prováděl nějaké manévry přímo mně nad hlavou, když jsem šla ráno s Martinkou do školky.

Od rána lilo. Majda se rozhodla, že půjde do školy, aby si popovídala taky s někým jiným než s doktory o tom, co ji kde bolí. Čekala jsem, jestli nezavolá, že si jde domů lehnout, ale k obědu byla rýžová kaše, což to ji motivovalo k výkonu, tak setrvala až do konce vyučování. (Hurá!)

Hodilo se mi to. Potřebovala jsem zase po dlouhé době do města- koupit dárek babičce k narozeninám. Něco málo jsme ulovila, ale žádný extra nápad se nedostavil. Zatím. Ještě mám čas do osmého :-)

Odpoledne jsem šla s Majdou na rehabku a den jsem zakončila lekcí němčiny. Mohu konstatovat, že sloveso GING si mě zatím nijak nezískalo a pan profesor při jednom gramatickém cvičení 2x složil hlavu do dlaní :-)

High School Musical

3.5. 2009 - 229.den z 365


Na neděli jsme měli několik akcí, které se nějak samovolně nakupily. Dopoledne jsme s Majdou začaly zpracovávat školní resty :-( Za ty 3týdny se toho nastřádalo!
Mohla si vybrat, čím chce začít- takže má hotovou angličtinu a přírodák.

Na oběd nás pozvala babička do číny u příležitosti svých nekulatých narozenin :-) Chodíme tam moc rádi, děti znají jídelníček už nazpaměť, a tak je to docela legrace, protože jídla vybírají podle čísel. Nejoblíbenější je M5. ;-)
Paní majitelka je Číňanka a mluví krásně česky. neopomene se optat, jak se máme, jak se daří, pochválit děti a počasí... zkrátka je moc milá.

Na podvečer jsme měli promo lístky do Tesla arény na muzikál na ledě "High School Musical", které někde ulovila babička.
Majda se těšila, my jsme si řekli, že to snad nějak přežijeme ;-) a zas nám na chvíli bude ....-náct.
Tato americká "barevná" kultura jde jaksi mimo mne. Moje dospívání se odehrávalo v 80.letech. Tehdy byly vrcholem barevnosti fixy s 12 barvami- ty, co měly růžovou a oranžovou! :-)
A větší seskupení světýlek si pamatuju leda z lampionových průvodů... takže tato lední show nebyla rozhodně určena mojí generaci- nebo možná povaze ;-)

Nicméně jsem fotila- to mě bavilo :-)

A vzpomínala jsem na časy dávno minulé, kdy do kin vtrhl film Pomáda. A protože tehdy nebylo žádné video či jiná zaznamenávací technika k mání, chodilo se na něj do kina do omrzení- rekordmani to stihli třeba i 15x!

O přestávce už číhal prodavač u stánku a nabízel nejnemožnější blázniviny- plastové klobouky růžových barev, svíticí půllitr s logem HSM, hrací brýle, megakorále, POP corn- porci za 100Kč, ... a pak i trička a kšiltovky- a lidi kupovali a kupovali.

Takže jsem si rozšířila díky Majdě obzory, už vím, oč přicházím- proto možná nejsem denně happy a cool !
Žiju tak nebarevně ;-)

Valdštejnská zahrada na jaře

2.5. 2009 - 228.den z 365

Sobotní dopoledne jsme zase po dlouhé době využili k první společné vycházce. Vydali jsme se do překrásné Valdštejnské zahrady, kde Majda potřebovala zkontrolovat mláďata výrů, kteří tam sídlí v obrovské voliéře.
V zahradě bylo rušno. Proudily tam davy turistů, foťáky cvakaly a Majda je tu a tam vozíkem musela rozehnat ;-)

V zahradě se naskýtá spousta překrásných pohledů a výhledů.

Uprostřed zahrady se nachází jezírko, v němž rejdí oranžoví vypasení kapříci, po hladině se prohánějí kačeny s kačaty a taky sympatické lysky.

V zahradě se rozléhal řev pávů. jak takový vznešený pták může řvát jako šílenec... ???
tenhle řval evidentně vzteky. Vybral si zavřené dveře a dobýval se dovnitř :-)

V zahradě jsem objevili i pávici albínku. Holky jí hned začaly říkat "princezna"- měla na hlavě takovou krásnou korunku. Ale jen líně ležela ve stínu a nehodlala se nijak prezentovat.

My dospěláci jsem zaběhli i do Trčkovské galerie, která je v podzemí, takže pro vozíčkáře nepřístupná :-(
Jsou zde k vidění protokolární dary!

Takže kromě různých vzácných per, mincí, kravat, hodin, obrazů a soch

můžete coby státník obdržet třeba i takové obleky- jeden je z Afriky (z JAR) v typických národních barvách a druhý- tmavěmodrý- z Kazachstánu!

-------------------------------------

Majda s Martinkou si to užívaly a mně stačil ten úplně neobyčejnější pohled na to, že jsou zase spolu a momentálně nikoho nic nebolí....

Zdravíme slavné májové dny ;-)

1.5. 2009 - 227.den z 365

.... a taky všechny Vilémy, Hynky a Jarmily ! :-)

Tak tu máme květen- a s ním spojená různá klišé - já mám třeba tahle- jednu od rozervance Máchy a jednu od soudruhů - jdou spolu už léta "ruku v ruce" - inu asociace :-))

V květnu kvete snad opravdu všechno, každý alergik si přijde na své :-)
Mně padly do oka květy jedlých kaštanů.

První květnový den je sice označován jako "svátek práce"- nojo, ale mně se tu práce nakupila natolik, že jsem celkem měla problém vybrat to, čím začnu, abych zase domácnost dala do obyvatelného stavu.

Představovala jsem si to trochu jinak, ale babička s dědou nebyli k mání, Wlk šel na mariáš, tak jsem pro změnu zůstala s dětmi doma.

Majda si užívá domácího pelíšku.
Docela mě děsí pomyšlení na všechny ty zameškané úkoly ze školy :-(

Martinka neustále žadoní o předčítání- to jí chybělo! Majda si ji bere k sobě do postele a čtou si třeba hodinu. Vůbec nechápu, jak naše mladší dítě vydrží takovou dobu nehnutě naslouchat...
A pozor!- to Majda tu a tam vyšvihne kontrolní otázku, aby udržela posluchačovu pozornost, případně neuspokojivé odpovědi nepozorného posluchače ztrestá náhlým ukončením četby.

Můj hravý manžel u příležitosti květnových oslav nechal takhle vyzdobit naše auto.

Patrně se mu zdálo, že bychom pro okolí mohli být ještě přitažlivější a zajímavější právě tímto novým designem našeho jinak zcela nenápadného yellow minibusu ;-)

Beyoncé - I AM ... TOUR - O2 aréna

30.4. 2009 - 226.den z 365

Včera večer se Majda vrátila z nemocnice. Dneska vypadá od rána velmi spokojeně. Směje se a libuje si, že je doma. Ráno tu byla Lenka (mamka od Báry), přišla se podívat, jak vypadáme po perném týdnu, přinesla tradiční chlebíčky, které se nevejdou do dlaně /díky nim jsem dneska nezemřela hlady :-)/ a Majdě donesla krásnou dřevěnou sovu do sbírky. Je prima- taková větší a dobře uchopitelná - jako s ní někoho praštit :-)
Majda je nadšená. Sovy miluje a sbírá. Každý, kdo přinese další kousek do sbírky, stává se mým nepřítelem! Kdo má sakra utírat z exponátů prach!? ;-)
Lenka tvrdí, že je sova nabitá pozitivní energií- v tom případě mohla dotáhnout model v nadživotní velikosti. Pozitivní energie u nás doma není nikdy dost ;-)



My jsme večer s Wlkem využili příležitosti chvíli zase "žít" a vyrazili do O2 arény na koncert americké zpěvačky Beyoncé. Příjemná změna po 3týdnech , kdy jsem se převážně věnovala nemocniční turistice.
Beyoncé připravila divákům velkolepou světelnou podívanou, krásně zpívala (prý má rozsah 3 a půl oktávy) a předvedla celou škálu (na můj vkus dost kýčovitých) převleků. Tančila, zpívala, podávala si ruku s diváky... a při tom všem úžasně vypadala :-)
Prostě hvězda světového formátu.

Profesionální fotografové měli na focení vymezeno 90 vteřin. My bloggeři pořizovali (byť nekvalitní) fotografie celý večer :-)



Tenhle "nevěstin kostým" mi přišel úplně nejvíc kýčovitý :-)


Beyoncé zpívá takhle.



Kupodivu nebylo vyprodáno. Organizátoři patrně pozapomněli na svátek, který se v Čechách slaví poslední dubnový den: pálení čarodějnic. Většina lidí vyjíždí na chalupy, takže hala rozhodně nebyla plná tak, jak se očekávalo.
My jsme strávili příjemný večer, snažila jsem se úplně vypnout, což se mi ani za doprovodu hlasité hudby bohužel nedařilo. To asi až časem. Teď toho bylo nějak moc.

Únava bloggera :-)

30.4.2009

Moji milí, kteří vyhlížíte další zprávy ze šíleného života Wlků ;-),

nic se neděje! Jen na bloggera dopadla únava, takže nebyl schopen sestylizovat kloudný zápis, a tak to prostě zabalil :-)

Majda je OK, včera byla poprvé po dlouhé době venku a jásala, jak je všechno zelené a rozkvetlé (no, klempírovala od 9.dubna, tak to se příroda sakra změnila!)

Jsme zas po dlouhé době pohromadě a nikdo nechrchlá a nesmrká... tak by to alespoň přes víkend mohlo vydržet ;-)

Večer napíšu víc!

Tulipánový den

29.4. 2009 - 225.den z 365

Dnešní den byl v Motole Tulipánový- a taky Propouštěcí ;-)

Za týden intenzivního docházení do této meganemocnice jsme pochytila, že pro dlouhodobě pobývající pacienty zde pořádají různé zábavné akce. Ty se zpravidla odehrávají na "náměstíčku", což je částěčně zastřešený prostor v dětském pavilonu.
Dneska byl na programu Tupipánový den- pořádaný pod záštitou Velvyslanectví Nizozemského království.

Na náměstíčku byla připravena stanoviště, kde děti mohly plnit úkoly a získávat drobné odměny.
Zde je k vidění slalom:

Pro pasivní účastníky tančily sličné tanečnice:

Těm, kteří nemohli jít soutěžit, donesly hostesky na pokoj alepoň nafukovací balonky.


Majda dnes měla být propuštěna domů. Těšila se a my taky.
Leží na pokoji se skoro stejně starou holčičkou, takže jsou nadmíru spokojené obě. I my s maminkou jsme si dneska povídaly.

Den v nemocnici se pomalu vleče, a tak jsme dětem udělaly soukromé multikino :-)
Přenosný DVD přehrávač jsme daly na stolek, aby všichni viděli- a už jsme byli "Za plotem" a u "Shreka"

Holky byly spokojené, chechtaly se- pak si posílaly blbiny před bluetooth.

Pak přišla velká vizita- to je tedy docela otrava. Motol je nemocnice fakultní, tudíž zde musíte počítat s možností, že vás navštíví hejno mediků a budou vám postupně všichni sahat tam ,kde vás to právě bolí, aby získali "grif" a v praxi pak švihali podle pohmatu diagnózy od boku ;-)
Je to otravné. Sama jsem to zažila na ORL- když se vám postupně do krku dívá 8 lidí, věřte, že pak je problém zavřít pusu a srovnat si vykloubené čelisti. Ale pořád jsem se utěšovala tím, že sloužím lidu, aby se to omladina naučila a mohla pak odborně léčit.
Z 12mediků, kteří se vměstnali do pokoje, však zhruba polovina sledovala především displej svého mobilu, než aby se snažili vyzpovídat pacienta a lapat informace. :-( Nechápu. S vedoucím lékařem vedli plodný dialog sotva čtyři z nich.

Majda vypadala spokojeně, dr. neměli žádné připomínky, jen nás seznamovali se všemi těmi přístroji, které by ev. mohly Majdě příště pomoci překonat ty její dýchací potíže.

V minulém příspěvku jsem se zmínila o BiPAPu a vykoledovala jsem si tím záplavu dotazů, co to je a jak to vypadá.

Takže zvědavci, pozor - tady je přístroj se záhadným názvem v celé své kráse:

Vlevo visí taková "plynová maska" - hadice - kyslík- nádoba se sterilní vodou.

Přístroj zezadu vypadá takhle:

Tady se nastaví hodnoty, jaké má hlídat. Pokud pacient klesne pod- přístroj mu "vnutí" vdech. Používá se to třeba v noci, protože v noci je to riziko, že dojde k nějakému výkyvu v dýchání a v hodnotě saturace, větší.
Je to takový "přidýchávač"- taková dechová rehabilitace "zevnitř"- to se Majdě v akutních stavech vážně hodí. Sama to po jistém boji uznala.

Majda dojela dneska domů ve 20:30. Vypadá dobře a spokojeně. Martinka na ni čekala a radovala se, Mikeš vrněl, až mu zaskakovaly sliny- jsem ráda, že je naše smečka zase pohromadě a přeju si, aby to bylo na dlooouhooou dobu.

Dr. mě překvapili. Skoro všichni se přišli osobně rozloučit. Děkovali za spolupráci a nešetřili pochvalnými výroky na adresu nás rodičů... já snad ještě na stará kolena zpychnu :-)
Tak prima, ještě kdyby trochu řešili i kvalitu života- ne jen ta svoje čísla a tabulky!!
Majda musí za 14dní na kontrolu :-( a asi i na "kontrolní příjem"- to je prostě otrava!!!

Já jsem z nemocnice vypadla ve 3hodiny, letěla pro Martinku do školky na druhý konec Prahy. Cestou nakoupila cosi k jídlu a usilovně přemýšlela, jak během 20minut vyrobím ekologickou čarodějnici, kterou měli mít na večerní "pálení čarodějnic" do školky. Cestou jsem ještě musela stihnout zaplatit pokutu v knihovně, kam jsme zapomněla v tom chaosu vrátit knihu ... prostě tradiční každodenní kvapík.
Domů jsem dorazily v 17hpdin - a v 17:35 Martinka odcházela s čarodějnicí směr školka.

Není to sice žádný zázrak, ale ekologická je a byla zhotovena v rekordním čase ;-)
Martinka byla spokojená. Akce začínala v 18:00. Mraky visely dost nízko a vypadalo to, že začne každou chvíli lejt- a takyže začalo: v 18:20 lilo a padaly i drobné kroupy. Na akci šla Martinka s babičkou.

Já mezitím s Mikešem vařila něco k snědku. Asistoval vydatně při krájení masa:

Jsem ráda, že jsme zase všichni spolu. Kéž by to vydrželo - nejlépe napořád!! :-)

Díky moc všem, kteří psali příspěvky a komentáře a maily a sms. I když jsem třeba na některé nestihla reagovat, potěšily mne.
Na opakovanou připomínku: "Jak můžu v takové strašné situaci psát do blogu??" odpovídám: Je to moje terapie-proto jsem si jej založila.
Navíc mám kolem sebe tolik lidí, kteří se ptají co a jak u nác doma, že nemám čas všem psát osobní maily a sms (ačkoli ty mají své velké kouzlo)- tak píšu blog, aby příznivci naší family viděli, že jsme živí, i když nejsme zdraví :-)

Tak se opatrujte, ať se nedostanete doktorům do rukou- oni vás potom hnedtak nepustí! ;-)

Zajímavý exponát

28.4. 2009 - 224.den z 365

Achjo, tak jsem si naivně myslela, že Majda už je dobrá a půjde dneska domů. A ono je zas všechno jinak :-(
Pozorovací mašinka přes noc namalovala klikyháky, které (jak jinak) opět nezapadaly do tabulek, čímž se spustila lavina dalších vyšetření, neboť z Majdy se rázem stal zajímavý exponát. Propouštět se bude- MOŽNÁ- zítra.

Majda má na pokoji spolubydlící. Včera večer dovezla sanita 10letou holčičku. Nebyla zrovna v nejlepším stavu, což se naštěstí během noci zlepšilo. Dneska už komunikovala, dívaly se s Majdou na film a brebentily o všem možném.

Po obědě přišel pan profesor. Byl u Majdy už v pátek, když měla krizi, jenže to přišel v civilu a bez jmenovky, takže jsem netušila, s kým mám tu čest ;-) No a dneska se mu na bílém plášti houpala cedulka Prof. MUDr. P. Pohunek. Autorita! Všichni cvrkali a měli sražené patky. Jen náš puboš byl v pohodě. Pan prof. osobně přišel Majdě vyzkoušet a nastavit BiPap.

Pro zvídavé přidávám vysvětlivky- znalci mohou tento odstavec směle přeskočit:

BiPAP je zkratka anglických výrazů bilevel positive airway pressure. Druh mechanické ventilace, při které pacient dýchá samovolně a výměna vzduchu je usnadněna kontinuálním působením tlaku, který se do plic přenáší pomocí nazální nebo nazoorální masky. Pozitivní tlak v dýchacích cestách usnadňuje nádech a zabraňuje kolapsu bronchiolů při výdecchu. BiPAP se používá např. při léčbě respiračních selhání, zejména při exacerbaci chronické bronchoobstrukční choroby a u pacientů s obstrukční spánkovou apnoe (to jsou chrápalové ;-) )

Majda se moc důvěřivě netvářila. Pak si tedy na zkoušku nechala nasadit masku a pan profesor šteloval kolečka. Majda si spokojeně dýchala a on stále dorážel: "Majdo, je to lepší, viď? Hele, to je paráda. To se ti bude líbit. A až ti zas bude zle, tak už víme, jak ti pomůžeme. Uvidíš. Hele, Majdo, jsi frajerka! Tys to perfektně přijala- to jsi první, kdo to takhle dobře snáší, tos mi udělala radost..." - no lichotil, jak mohl, protože v pátek viděl, co Majda umí, když nemá náladu se nechat léčit.

No a pak nám tuto idylu zkazila nějaká aktivní přihlížející paní dr. "Jé, pane profesore, tady ta hadice nikam nevede, ono to asi nějak vypadlo..." , hlásila aktivně.

Pan profesor zpozorněl, hadici utěsnil- a rázem spokojený pacient začal protestovat- i na slzy zoufalství došlo. :-(
Potom taky Majda zkoušela (na protest) nedýchat- jenže to onen přístroj vybudilo k činnosti, že bude přidýchávat za ni, tak zas začala lapat po vzduchu... Pěkná groteska. Naštěstí to byla jen zkouška! Pacient byl v dobrém stavu, kladl odpor a testoval přístroj. :-))
Tak uvidíme. Budeme si to pro příště pamatovat.


Doktoři se i nadále snažili a posílali za mnou jednoho odborníka za druhým. Bere mi to energii neustále diskutovat o tom, co Majdě prospěje a co ne.
Uznávám lékařské kapacity, zároveň však vím, že všechno má své hranice a že některá onemocnění zkrátka léčitelná nejsou- bohužel. Tak nač provádět psí kusy a stresovat pacienta?

Majda se pořád ujišťovala, že se opravdu nebude nic dít, nic operovat... ale měla dobrou náladu, tak jsem dneska upustila od depresivních obrázků z lékařského prostředí a konečně začala vnímat i krásy přírody. Vyfotila jsem sedmikrásky na motolském trávníku :-)

Dnešní den byl chaotický a uspěchaný. Stihla jsem toho strašně moc, ale přesto mi toho ještě hodně zbylo :-(
Teď je 23:15 a já tu sedím a mám pocit, že už asi ani nevstanu. Nějak na mě dolehla únava z minulých dní.
Zítra mě čeká opět štreka Kobylisy - Motol. Tentokrát autem- to jako kdyby Majdu pustili domů ;-)

Tak přeju všem nemocným dětem brzké uzdravení, jinak je to otrava a velká starost :-(

Štafeta nemocí

27.4. 2009 - 223.den z 365

Včera se Wlk v nemocnici zdržel dlouho do večera. Majda totiž opět vytáhla blitíčko :-( Prý si stěžovala na léky- odporné a nedají se spolknout. Achjo. Kanylu jí museli vyndat, má totiž tak kvalitní žilní výbavu, že když kapačka vydrží 24hodin, můžeme mluvit o velkém štěstí.

Takže dnes ráno jsem dala Martinku do školky a s obavami se vydala do nemocnice. Cesta byla rychlá- myslím, že dnes jsem trhla rakord: 45minut! Ale o kvalitě snad raději pomlčet. Autobus č.167 byl narvaný už v nástupní stanici. Narvaný tak, že se člověk nemohl ani otočit, lidi na dalších zastávkách nadávali, že už se nedostali do kolikátého spoje ...

Motolská nemocnice je gigant. Zde je dětský pavilon- právě prochází rozsáhlou rekonstrukcí:

A tady je pavilon pro dospělé pacienty.

Nově opravené prostory vypadají velmi pěkně. Prostoru dominuje nerez a mramor. Vše působí vzdušně a čistě. Přehledné barevné orientační tabule ukáží cestu i takovým ztracencům jako jsem já ;-)

Majda ráno nebyla v dobrém rozmaru. Bručela, že je jí špatně a že jistě bude zvracet... Překonala jsem potřebu zařvat na ni, ať už si přestane vymýšlet nové choroby, že ta jedna nám bohatě stačí!!! A dala jsem se do konstruktivního dialogu. Vyšlo najevo, že Majdě strašně nechutnají tablety antibiotik. Už ta ranní ji vyděsila, že ta odpolední bude zase hnusná...
Konzultovala jsem to s paní dr. Po delší debatě jsme dospěly k názoru, že nejmenším zlem bude zkrácení léčby ATB o jeden den. Majdě se rázem ulevilo, svět byl ihned růžovější, rozpovídala se a začala jíst a pít, jak jsem požadovala. Někdy stačí málo....
Majda dýchá dobře, zázračně se uzdravila. Dneska se na ni taky všechny sestry, co sloužily v pátek, chodily dívat, jak ožila a jak vypadá.

Mně ty předešlé dny připadají jak zlý sen. Mám dojem, že jsem jen viděla nějaký film, ve kterém na mě (proti mé vůli) vybyla taky jedna role. Tentokrát se naštěstí konal happyend. Kolikadílný film to bude ???? , to je ve hvězdách.

Majdu ještě dnes v noci čeká kontrolní měření- jak vypadá její dýchání ve spánku. Takže stráví noc napojená na takovou mašinku, která ráno vytiskne dlouhý papír a grafem, jehož křivka přesně zaznamená dechy a přítomnoust kyslíku.
Tak snad bude mašinka milosrdná a nakreslí Majdě obrázek tak, aby se líbil odborníkům :-)

Vyfotila jsem si ještě znak motolské nemocnice. Říkáme mu s Majdou "meandrové srdce" - nebo v tom vidíte něco jiného? :-))

Je mi líto, že štafetu nemocí teď převzala malá Klárka. Doufejme, že bude brzy z nemocnice doma a bude drandit na svém novém vozíčku! Držíme palce moc a moc, protože ono to asi opravdu pomáhá ;-)

Je líp! :-)

26.4. 2009 - 222.den z 365

Ráno jsem chvíli počochnila Martinku, umyla si hlavu a vyluxovala byt- sbalila tašku nesmyslů a vyrazila směr MOTOL. Chtěla jsem Majdě vzít TV program, a tak jsem konečně vybalila čtvrteční magazím MF DNES- byl provokativně přepásán páskou s tímto nápisem:

Rekalma na Kooperativu... možná ani nevědí, jak moc pravdivé to je....

Včera Majda hudrovala, že v TV nic nedávají, a tak jsem dnes sbalila DVD přehrávač a pár CD.

Cesta do nemocnice mi trvala 70minut! Ujelo mi všechno, co mohlo- a vystřídala jsem všechny dostupné dopravní prostředky ;-) Ještě jsem si u MacDonalda koupila kafe, které se mi díky divoké jízdě autobusáka z poloviny vybryndalo do tašky.

Na pokoji mě čekala dobře naladěná Majda, hodnoty na přístrojích byly v normě, jen ten kyslík mi tam překážel.
Z přehrávače měla radost, povídaly jsme si, pak jsme si pustily oblíbeného Hrdého Budžese. Bára Hrzánová tuto knihu namluvila tak, že jsem chvílemi měla dojem, že CD vypnu. Majda se tak chechtala, že saturace z požadovaných 95 klesala na 90. Prostě se tlemila, až nestíhala dýchat, jak měla. :-))
Pokud rádi s humorem zavzpomínáte na "staré dobré časy", tak vřele doporučuju! Byli jsme opakovaně i na divadelním představení (divadlo Příbram- hrává i Praze) a nemá to chybu!!

Ilustrační foto by mělo dokumentovat tu pohodu v nemocničním prostředí. Mělo to i zvukovou kulisu: "Ježiš, nefoť mě, ty jsi fakt strašná! " ;-)
Tak jsem slíbila, že tam SKORO vůbec nebude vidět- prosím: Nedívejte se na ni!! :-)
Já mám ale takovou radost, že je zase živá, že ji prostě fotit budu, ať si nadává- alespoň si protáhne plíce, že? ;-)

Domov jsme opustila v 9:25- přišla v 19:15. Připadala jsem si jak horník, co vyfáral z dolu po dvousměně. Já jen nebyla špinavá. Dokončila úklid doupěte a rázem bylo 22:10. Achjo. :-(

Dneska se mi v nemocnici i líbilo. Svět je hned veselejší, když se pacientovi uleví. Sestry opět kmitaly a soustavně nabízely své služby- chvílemi jsme měla pocit, že začnou převlíkat a čistit i mě :-)
Jsou fakt skvělé. Prošly jsme s Majdou už hodně špitálů, ale tohle je opravdu jak 5* hotel.

Už jsem se tam zabydlela- mám zde i svůj piknikový kávový set :-)

A taky jsem neodolala, abych neukázala těm, co se do nemocnice vůbec nedostanou, jak vypadají dnešní stolky! Já totiž pamatuju takové ty plechové, co měly nahoře jeden šuplík, který šel zpravidla otevřít pouze násilím, a pak dole jednu skříňku na všechny nezbytnosti.

Stoleček "nové generace" je praktičtější.
Mě upoutaly postranní držáky na lahve s pitím a taky to, že šuplík i skříňka jsou otevírací z obou stran. V případě stěhování tudíž nemusejí probíhat otočné manévry.

Dneska mám radost. Majda jedla a pila, seděla a povídaly jsme si.
Když přišla paní dr. na vizitu, kroutila hlavou nad pátečními výsledky. Nechápala! V pátek padaly totiž i takové pojmy jako intubace atp.- děs a běs a hrůza!
Vyptávala se mě, jestli už takový stav někdy měla, a pak se ptala ještě jednou, jestli jsem na to nezapomněla ;-) No, mívá ledascos- ale tohle byla inovace. Tak doktoři mají hlavu zamotanou, nechápou, že v pátek bylo hrozně, lítal kardiolog, pneumolog a spousta dalších specialistů- a v neděli na posteli sedí pacientka s růžovými tvářičkami a zajíká se smíchy u rádia a nadává, že ji kyslík obtěžuje :-))
Kéž by jí to vydrželo... nejlépe nafurt :-))
Zítra má naplánovaná ještě nějaká vyšetření - a snad už by mohla domů.

Díky všem, kdo posílali svá povzbuzení a možná mě tím zachránili od pobytu v psychiatrické léčebně.
Některé dny jsou zkrátka k nepřežití.
Díky, díky, snad vám to jednou oplatím! :-))