Barování pokračuje i letos! :-)

9.1.2012

Každé pondělí je šílené :-(( Od rána kmitám, blázinec- jedna akce stíhá druhou- a já nestáhám nic pořádně, návštěvu třídní schůzky s omluvou na poslední chvíli ruším, neb jsem na ni dočista zapomněla... Ovšem vidina večera je celkem příjemná- hromadná návštěva Besedy- první v tomto roce... těším se- sednu si a nebudu nic dělat, jen poslouchat muziku- určitě bude i něco pro moje uši :-) - a hlavně uvidím zas lidi, které nepotkávám denně. Těšíme se na sebe- možná právě proto, že nás spojují zatím jen příjemné zážitky.

Jdu pozdě- dobíhám akorát na osmou, ale díky Andree (pokolikáté už??) mám místo u stolečku. Proběhlo mnoho novoročních zdravic, objetí a pus a koncert může začít.

Hudebníků se na scéně vystřídá opět celá dlouhá řada, nelze všechny vyjmenovat- stálici Věruš Neruš ovšem vynechat nemohu. Má totiž 100% docházku :-)), a to se cení. Opět překvapila. Elánem už ani ne. Ten jí můžeme všichni jen závidět. Už jsem panu Wlkovi důrazně kladla na srdce: "Připomeň mi, že takhle chci vypadat za 30let a koukej pro to něco dělat!!" ...díval se na mě dost vyděšeně :-))

Ondra Brzobohatý- objekt Věřina zájmu a miláček publika - tentokrát chyběl :-((, ale paní Věra jej nahradila  hbitě jiným Ondřejem- Rumlem. Předhodila mu noty- zavelela, aby zpíval- a bylo ;-)




Samozřejmě si s tím poradil :-)) a ještě diváky pobavil- a tak to má být!

To mám na Barování totiž nejradši. Každý, kdo tam přijde, je prostě machr ve svém oboru- tedy zpívá, hraje nejlépe na několik nástrojů, přeladí hlas do jakékoli stupnice na požádání- to je jakýsi samozřejmý základ, ale zazpívat něco neznámého s někým, koho potkal teprv na schodech Malostranské besedy- to je prostě to pravé barovací umění ;-) Na to se těším vždycky nejvíc, tím získává BARcredity :-)) Ondra Ruml, Ondra Brzobohatý, Věra Nerušilová, Petr Zimák, Jakub Přibyl  - to jsou BARmistři, ti se myslím v těchto náhodných "premiérách" přímo vyžívají.

Překvapením večera pro mne osobně byl František Segrado. Valach s úžasným hlasem. Ten večer mě uchvátila píseň z muzikálu Kudykam- Havrani na sněhu. Úžasná...  Dojemná....

Havrani na sněhu

(Petr Hapka / Michal Horáček) 

Havrani na sněhu

černí a úžasní

večer mi radili

co napsat do básní

nocí mě nosily

havraní perutě

psal jsem:,, Já nevěřím,

že někdy najdu tě.

Že někdy najdu tě."

K ránu pak z balady

od Karla Erbena

přilétl krkavec

jak obzor červená

kouká mi do oken

přísně a nadutě

ani on nevěří,

že někdy najdu tě

že někdy najdu tě

Snad se ti taky zdám

na hraně svítání

když sněhy na polích

obsadí havrani

když ptáci básníků

zpívaj tak mrzutě

říkáš si: ,,Nevěřím,

že někdy najdu tě.

Že někdy najdu tě,

Že někdy najdu tě"

Dělí nás oceán

nebo jen nevíra?

Co je to za srdce,

které se nesvírá,

má-li se rozhodnout

v ten den, v té minutě

kdy v tebe uvěřím,

věř mi, že najdu tě.

Věř mi, že najdu tě.

Návštěvou mě potěšily i dámy ze seskupení Jelení loje. Jsou veselé, zábavné a krásně jim ty hlasy pod vedením kapelníka Jelínka ladí ;-)



Po delší pauze zavítal Eddie Stoilow- už se mi po těch profláknutých hitech stýskalo :-) Ale musím uznat, že nikdo jiný se tak okatě neraduje z pozvání na barovací jeviště jako Žampík. To je super, a proto dodávám záznam, že umí i písně jiné-zatím ne tolik slavné ! :-)



Duet zapěli i Sandra Nováková s Filipem Rajmontem.




Přišli mi oba tentokrát nějací smutní, nebo unavení... zkrátka proslovy pana Rajmonta byly nezvykle strohé a na vtip skoupé- žádné glosy, ani obvykle trefné osobní postřehy...  Koncert dokonce skončil podle časového plánu- pouhých 15minut po půlnoci!! (takový případ není v historii do¨posud popsán!! ;-)) ... asi nějaké novoroční předsevzetí organizátorů... no ale náš zvyk je železná košile, takže se domů stejně včas nešlo. Seděli jsme u stolu další hodinu a povídali o všem možném. Takže žádný včasný příchod do pelechu se nekonal.

Ale naše starosti byly alespoň na pár hodin zapomenuty a zrelaxováno bylo dokonale :-) Děkujeme a snad zase přijdeme podívat. Je to ale boj sehnat lístky!! Sama sebe přesvědčuju, že to nemám zapotřebí!!!  ...no ale jak je vidět- mám. ;-)

Hrajeme DIXIT!

6.1.2012

 Patřím do generace, která vyrostla na hraní  klasických společenských her. Moje dětství ovládly hry jako "Člověče, nezlob se", "Prší", "Kvarteto" a později i "Ruleta"  a všelijaké hry se žolíkovými kartami.
Jsem okouzlená tím, jaké hry se dnes nabízejí na trhu. Krásné provedení, luxusní balení - no a tomu odpovídající ceny :-(

Ježíšek nás asi občas pozoruje, a tak se rozhodl rozšířit naši sbírku her a pod stromečkem se objevilo i několik zcela nových společenských her. V současné době jsme okouzleni hrou DIXIT pyšnící se titulem "Hra roku 2010". Hra s nezvykle velkými kartami, na nichž jsou zvláštní obrázky. Obrázky zajímavé a fantazii podporující.

Úkolem hráčů je pohrát si se slovíčky a poškádlit představivost soupeřů. Někdy je to legrace, někdy pěkná fuška na přemýšlení. Po chvíli ale do hry vklouznete a začnete se snažit uvažovat nad tím, jak asi přemýšlí váš soupeř.
Podrobný náhled do krabice a do karet je zde.

V našem domácím herním týmu krom karet hrají důležitou roli i emoce :-))
Takhle to vypadá, když někomu nejde karta ;-)

Na krabici se píše, že hra je pro děti cca od 8let.
Myslím, že bude skvělým zpestřením i nějakého dospěláckého věčírku ... to pak asi karty nabydou i dalších  významů :-) Uvidíme, vyzkoušíme :-))

O výhodném nakupování

5.1.2012

Mám muže, s nímž mohu dělat spoustu věcí a bude mi skvělým spoluhráčem, popřípadě soupeřem a budu se při tom báječně bavit, či zdravě rozčilovat.

Je však i  několik věcí, které s ním rozhodně provozovat neumím, nemůžu... a snad už ani nechci, neb se u nich rozčiluju nezdravě a potěšení mi to nepřináší ani trochu.

Patří sem např. rybaření, sledování sportovních přenosů v TV a taky nakupování- tedy pokud si zrovna nehodlám kupovat IT vybavení, úsporné žárovky, či jakékoli elektrické spotřebiče. To nelení, sedne k internetu a během několika minut mám před sebou seznam výrobků všem normám odpovídajících a  ke koupi vhodných - včetně doporučených cen - to celé zpracované v přehledné excelovké tabulce.

Jakmile jde o koupi čehokoli jiného, mám jeho plnou důvěru a slíbí téměř cokoli, jen aby nemusel do obchodu vstoupit osobně.

Už loni jsem prohlásila jeho bundu za obnošenou a vyhlásila jsem akci "koupíme ti novou!" Nechtěl ani slyšet. Pak se jednoho dne nějakým nedopatřením ocitl v TESCU v doprovodu Majdy- naší prvorozené pubescentky v nejlepším "teen-věku". Prolítli spolu jedním obchodem- a hned měli vybráno. Majda mu svým zkušeným okem módní policistky vybrala bundu pěknou, leč velmi mladistvou- kostkovanou. Byli na to oba náležitě pyšní. Nic proti kostkám, ale přecejen bych uvítala k jistým příležitostem i něco méně nápadného než je nápadná černo-bílá kostka. A tak jsem trvala na koupi ještě jedné- nejlépe jednobarevné. Ti dva nelenili- a koupili spolu ještě jinou bundu. Pro změnu kostkovanou. Nebyla sice už tak výrazná, nicméně jsem akci vzala pevně do svých rukou- zakoupený model došla beztrestně vrátit (chvála této službě!!) a umanula si pana Wlka vytáhnout do víru nákupního centra.

Sliboval v čase adventním, "že vyrazíme". No, nevyrazili jsme. Nějak se nenaskytla vhodná doba, abychom u nakupování byli oba.

Po Vánocích vypukly slevy. "Ha! Vytáhnu ho na slevy!", myslela jsem si naivně.

"Jojo, někdy  zajdem", odbyl mě vždy ten kostkáč.

Bylo jasné, že musím udat přesný čas a vytyčit trasu. A tak jsem domluvila s babičkou hlídání- na odpoledne a na tu akci ho i připravila.
Neodporoval. Až když nastal okamžik "O", oznámil mi, že nemůžeme odjet teď hned (byl pátek - 4 hodiny odpoledne!!), protože má ještě jednu pracovní schůzku. Nechtěla jsem dělat scénu, a tak jsem se přemohla a asertivně se zeptala, zda je pravděpodobné, že odjedeme ještě dnes. "Jojo, já to vyřídím rychle- to bude hned. Pán už je na cestě, bude tu za 20minut" ... prima. Svlékla jsem si tedy kabát. Vím, že čas je relativní a "20minut" může některým pánům  trvat i celou věčnost.

O půl hodiny později to moje pekelněmódní stvoření bylo skutečně připraveno k odjezdu.
Jupí! Na nic nečekat,  šup do auta a jedééém!

Zatáhla jsme ho do svého oblíbeného krámu - a  nastaly potíže. Mnou nabízená bunda naprosto nevyhovovala - byla těžká, dlouhá, moc teplá...
Wlk s e tedy ponořil mezi kolotoče s vystavenými oděvy- několikrát se ujistil, že je v pánském oddělení... a začal vybírat. Šly na mě mdloby. Chvíli jsem ho pozorovala, ale pak jsem se rozhodla, že vyzkouším něco, co by mohlo obohatit i můj šatník. Wlk mezitím vybral bundu. Vypadala Ok, byla černá, slušivá- i velikost byla odpovídající- jen visačku neměla. Prodavačky měly problém se stanovením ceny. Chvíli jsme se dohadovaly, chvíli byly bezradné, ale nakonec prodaly za cenu, kterou jsem ani nečekala, ale rozhodně jsem neměla v úmyslu o ceně smlouvat. Bunda je mi v tomto případě přednější než úspory  :-))

Wlk hodlal vše pokoupit v jednom obchodě, a tak začal vytahovat i mikiny a svetry. Ujistila jsem ho, že nákupem budny to nekončí a že jdeme dál, jelikož občas chodíme i mezi lidi a šatník je tu a tam třeba oživit v intervalech kratších než jím stanovené dekády.

Suše mi oznámil, že má na 19. hodinu domluvenou ještě práci, že si MYSLEL!!!, že jdeme JEN pro bundu. Zatmělo se mi před očima. Měl ale smůlu- nenechám si svou kořit utéct jen tak. Nakoupila jsem mu několik věcí- bylo dobré sledovat jeho rozhodování: nejdřív vše krtizoval- buď to bylo "moc barevné"- rozuměj: vše, co má jiné odstíny něž šedá-černá a bílá- je "kříklavé" - nebo to "kousalo", nebo to bylo "upnuté"... no prstě furt něco. Ale sotva hodiny pokročily a bylo patrné, že bez nákupu nehodlám centrum opustit, svolil ke koupi mikiny i svetru bez delších cavyků. Ba i čepici, kterou "nepotřeboval, protože jednu (příšernou a kolemjdoucím hrůzu nahánějící už 10let)  má ", si koupil.

No a jelo se domů. Těšila jsem se, že něco koupím i sobě, ale smůla. V tom trysku nebyl čas. :-)
Tak doufám, že bunda vydrží, protože vidina, že stejnou akci opakujeme v dohledné době, mě docela děsí.

Výhodnému nakupování v páru ZDAR! ;-)

Svět je plný protikladů- zatímco kdejaký výstřelek techniky musíme mít neprodleně vlastnit a povinně jej používat, chodit bychom nadále mohli v pestrých a poločas rozpadu nemajících  svetrech z Maďarské lidové republiky či v dederonových košilích....  Zde se jaksi vývoj zastavil :-)

PF 2012

1.1.2012

Novoroční zdravice bývají naplněné optimistickými vizemi. V životě pak obvykle růžovou barvu překryjí i odstíny studených barev... to aby bylo vše v rovnováze ;-)

Moje největší přání je bohužel nesplnitelné, a tak bych svoji zdravici formulovala asi tak, že bych přála všem, aby ten nový rok nebyl horší než ten právě uplynulý, abychom jej všichni prožili ve zdraví a abychom případné nepříjemnosti byli schopni vždy vyřešit a přežít.

Těším se se všemi přáteli na viděnou či na počtenou i v roce 2012! :-)

...a dobře se v tom novém roce bavte! ;-) 

Personalize funny videos and birthday eCards at JibJab!

Vánoční výstava v Betlémské kapli

30.12.2011

Kampak mají Santové vstup zakázán? :-) No přece na výstavu českých betlémů!
Nic proti Santovi nemám, aŤ si řádí na zbytku zeměkoule, ale k českým Vánocům patří přece Ježíšek &spol. ;-)!

Každoročně probíhá v katakombách Betlémské kaple výstava betlémů a ručně vyráběných ozdob. Letos jsem vyrazila s Martinkou a s naší mezinárodní delegací. Paráda! Všichni nadšeni, ba unešení - karta digifoťáku se rychle plnila, a teď je obtížné vybrat pár obrázků na ukázku. ;-)

- postavičky z vosku

- postavičky z lipového dřeva- autor si mě získal tím, že pamatoval i na ZTP občany :-)

- modro-bílý šitý betlém

- a taky soustružený betlém kočičí :-)

- staročeská výzdoba světnice - pouze z přírodnin!

- k vidění byly ozdoby z nejrůznějších materiálů - zde luxusní paličkované

 - a nebo ozdoby z vánoční stuhy
(zatím jsem nevygůglila návod, jak je stvořit, ale myslím, že při své šikovnosti musím nejpozdějí příští měsíc začít, mají-li viset na vánočním stromku :-)

Cestou domů jsme neplánovaně zapadli do kavárny U Červené židle v Liliové ulici. Byla to dobrá volba! Příjemné prostředí, milá obsluha, bohatá nabídka kávy, čokolády a mlsků všechmožných chutí....

A čokolády se tam i prodávají!
Myslím, že si na své přijdou i znalci. Na pultě se nabízely  čokolády desítek příchutí - s obsahem až 100%  v lákavých obalech... z různých končin světa- i z Madagaskaru - takže sem se jistě ještě pro nějaký dárek vrátím :-)

Coleda Cabaretu Calembour

19.12.2011

Andrea zorganizovala hromadnou kulturu. Vyrazili jsme na Kampu- do malého divadélka na představení - fraška na divoko :-)) - "Borůvčí". O legraci nebyla nouze :-))
Stojí za vidění, milovníci češtiny, improvizace a hudby si přijdou jistě na své.

Andrea napekla pro publikum asi 150perníčků s logem kabaretu, které bohužel zmizely dříve, než jsem je stihla zaznamenat na foto ;-) Byly krásné a dobré...jak to ta ženská dělá?? :-)) 

Jeden originální betlém :-)

a jedno originální calambouří přání :-))

Štědrý den

24.12.2011

Jak se všechno postupem času mění... Děti se nemohly dočkat, až nastane okamžik "O" a budou moci vniknout ke stromečku a rozbalovat dárky.

I já si dobře vzpomínám, jak jsem kdysi dávno počítala minuty a den se neúnavně vlekl a u večeře mi připadalo, že dospělí záměrně zdržují a nejvíc mě dokázala rozčílit klasická otázka mámy, když se ptala stolovníků: "Nedáte si ještě někdo něco?" ... a vždy se našel někdo, kdo chtěl ještě trochu salátu, či kousek ryby .... ;-)

Role se vyměnily. Připadá mi, že den děsně letí a já nestíhám podle časového harmonogramu, který jsem si sama pro sebe sestavila. Od rána kmitáme, aby se nazdobil stromek, připravily pochutiny na večer- děti přepínají televizi a loví oblíbené pohádky a já s hrůzou zjišťuju, že jsou tři hodiny odpoledne a že ještě  musím na hřbitov. Musím, protože chci. Překvapilo mě, kolik lidí má stejnou potřebu: navštívit svoje nebožtíky právě dnes... Po čtvrté hodině odpoledne už byla tma, pršelo, na většině hrobů plápolaly plamínky svíček a pohybovalo se tam docela dost lidí.

Pak ještě zaběhnout k sousedům s dárečkem a s rybí polévkou - a honem nachystat stůl na večeři. To nám ten den rychle utekl! ;-) 

V šest večer jsme  skutečně zasedli ke společné večeři. Bylo nás osm. Parádní rodinná sešlost :-)  Český kapr chutnal i zaoceánské sekci :-))

Pod stromečkem měl každý překvapení. Ježíšek si dal práci a opravdu každého něčím překvapil - až šokoval :-))
Ozývaly se různé výkřiky údivu a díků, o babičku se několikrát pokoušel stav šílenství- to pokaždé, když rozbalovala krabici s "nějakou elektronikou". Děda totiž propadl kouzlu plastů a elektroniky. Vše nakupuje ve velkém stylu- mnohdy netuší, k čemu ta věc doopravdy slouží, ale reklama je mocná čarodějka, a tak se naše domácnost hemží vysavači všeho druhu, kávovary, TVpřijímači... a vrcholné číslo se mu povedlo, když na vánočním večírku vyhrál myčku na nádobí :-)) - takže i myček je tu dostatek :-))

Je s nimi legrace. Ještěže pan Wlk umí vše zprovoznit a popřípadě i opravit - ne každý přístroj vydrží naše neodborné zacházení :-)

Děti se nakonec nejvíce radovaly z darů obyčejných: z  kuličkové dráhy, kterou si moc přála Martinka; Majdu potěšila nějaké paráda a lávová lampa, kde se prohánějí modré bubliny. Samozřejmě nechyběly knihy a CD- ale to už se tady bere automaticky- to by spíš asi vzbudilo údiv, kdyby se něco takového pod stromečkem neobjevilo.

A tak jsme vybalovali a hned všechno zkoušeli a povídali a pili víno a kávu a mlsali kdeco... a spát se šlo samozřejmě dlouho po půlnoci.

Děkujeme za krásný večer strávený pohromadě a taky za spoustu dárečků... zasloužili bychom si i méně! ;-)

Vánoční kočičí žertování

24.12.2011

Tobin se na Vánoce taky těší. On se totiž těší na všechny akce spojené s chystáním většího množství jídla, protože jak správně předpokládá- čím víc se chystá, tím víc zbyde ;-)

Je to svérázná kočičí povaha. Nenechá si nic vnutit, poslouchá velmi neochotně. Má své jasné představy o tom, jak to bude v naší domácnosti vypadat, a nehodlá je měnit jentak.

Vánoční svátky přijela do Čech slavit i mezinárodní sekce naší rodiny. Dům je tedy plný lidí a je tu rušno téměř nonstop- žije to tu i v noci :-)

Tobin návštěvníky pěkně "vyškolil". Jednou v noci- cca ve 3h. ráno - šel J. na WC. Neprozřetelně nechal otevřené dveře do ložnice. Tobin využil této nepozornosti a ihned vyhřátý pelíšek obydlel. Když se po chvíli J. hodlal vrátit, aby pokračoval ve spánku, Tobin se jal bojovat! Syčel, prskal- a rozhodně neměl v úmyslu vzdát se bez boje. Chvíli to vypadalo tak, že J. stráví dlouhý zbytek noci v obýváku v křesle- a pěkně vyčká, až kocour dostane chuť na snídani, a lože opustí. :-) Nakonec se nějak dohodli.
J. skočil do postele a pečlivě za sebou zavřel :-))

Celodenní šichta- hlídání kapra a jeho příprava - Tobina zmohly natolik, že ke stolu ani neusedl. Obdržel sice místo s jmenovkou, ale usnul dřív, než se začalo servírovat.

Tak hezké Vánoce, ať  už  má vaše vánoční pohoda  jakoukoli podobu :-)

Vánoční vycházka

23.12.2011

Pátek byl ve znamení dodělávek a chystání se na dětmi tolik očekávaný Štědrý den.

Navečer jsme se ještě vydali na vycházku do centra Prahy, aby holky viděly, jak je krásně nasvícené a vyzdobené Staroměstské náměstí a aby to čekání  rychleji utíkalo. Já vím, ozvou se hlasy, že je to barevný kýč pro turisty, ale k Vánocům přece světýlka v ulicích i za okny patří.

Rozsvícený strom vzbudil u našich dětí nadšený obdiv ....

Dekorace v podobě mincí je nápaditá a nepamatuju si, že bych ji tam kdy viděla...

...ale každá věc má svůj rub- a tak jsem strčila objektiv i do zákulisí- tedy ke kmeni starého smrku-  tolik světýlek potřebuje ke svému provozu kilometry kabelů a skoro i svoji elekrtárnu ;-)

Rozsvícenému náměstí dominuje červeno-zlato-bíle nasvícená královská koruna

U stánků se nabízí všelicos. Něco méně, něco zas více vkusné. My jsme asi nejvíc okukovali háčkované ozdoby- stromečky a adělíčky- a nakonec jsme nevydrželi a  jednoho anděla ze sisalu zakoupili.

A tenhle anděl na všechno dohlíží pěkně z dálky.

Děti vyžebraly trdelník, na svařák nedošlo, neb jsme byli autem :-( a pít v jednom je neslušné :-).

Cestou domů můj stoicky klidný manžel ještě pokoupil vánoční dárky... času dost, žádný spěch...

 Dlouho do noci jsme pak ještě balili dárky a chystali bramborový  salát, aby Štědrý den nic nenarušovalo ;-) 

Vánoční

23.12.2011

Fotografie je samozřejmě vlastní :-) Vánoční pohoda v našem obýváku...