Ozvěny ;-) Barování

12.1.2013

Dvanáctý lednový večer byl vyhrazen na naši oblíbenou aktivitu: barování. Barovat chodíme rádi a hromadně - v celkem ustáleném seskupení :-) Píšu až po týdnu, vážně nestíhám a co nevidět mě patrně nějaký zadavatel práce připraví o život, protože ty stanovené termíny mi připadají dost nereálné... nepřipadají, JSOU nereálné... ;-)

Cestou do Malostranské besedy většinou tipujeme, kdo nás asi večer na jevišti překvapí.... Nevím, kolik z těch 24pořadů uvedených v Malostranské besedě jsem už viděla, každopádně jsem chyběla jen málo :-), a přesto jsem ani 1x neodcházela s pocitem, že "to nebylo ono". Ta náhodná sešlost umělců různých žánrů je prostě zajímavá- myslím, že i pro ně samotné. ;-)

Někteří mají svá vystoupení připravená, jiní se opravdu domlouvají až na schodech a pak narychlo různě z internetu stahují noty a dohadují se, kdo bude hrát a co kdo zazpívá... to je zkrátka nepřenostitelná atmosféra, to se musí zažít ( :-)) a nejlépe opakovaně :-))

Komentáře Filipa Rajmonta byly tentokráte samozřejmě zaměřeny především na téma "prezidentských voleb". Rozpitval chrakterové vlastnosti a volební kampaně jednotlivých kandidátů :-)), myslím, že pro ně bylo lepší, že tam tou dobou žádný z nich neseděl ;-),  a taky obohatil můj slovník o některá zajímavá slovní spojení ;-): eurohujer... židobolševické želé... ztělesněné Dobro... přiřadit si je k jednotlivým kandidátům může zkusit každý sám. :-)

No a pár ukázek pro uši. Tak opět bylo z čeho vybírat.
Moje volba je tato: Míša Doubravová (netypicky za klavírem!) a Roman Tomeš za doprovodu Filipa Kotka. Lies Glena Hansarda snad nikoho neurazí...



Se talentovaným Romanem Tomešem si zazpívala i sama paní ředitelka :-) Sandra Nováková- Hapkovu píseň "Přišlo mi to vhod"



 Dalším mým oblíbencem je Ran Shabtay.




Ze Štěpána Kloučka se stal taky pravidelný návštěvník Barování. Hraje a zpívá skvěle! Tentokráte sáhl do repertoáru mého oblíbence Vlasty Redla. Po delší době jsem jeho CD oprášila při pečení vánočního cukroví a s radostí jsem musela konstatovat, že ty jeho nádherné texty dodnes umím zpaměti!! ;-)







Nezklamal opět Honza Nedvěd (ten lepší, jak s oblibou dodává F.R. ;-)).



Výčet jmen by byl ještě dlouhý. Tak zas až příště. Ale jednu věc přece ještě zmínit musím...
Zazpívat přišla i Věra Nerušilová. Zpívala Horáčkovu píseň "Ohrožený druh". Znám ji dobře, ale úplně nečekaně mě dostalo těchto pár veršů....

co těžší je než olovo a daně
škrtat čísla přátel z notesu
Ta nedostupná čísla darmo volat
do paměti zapsal si je Bůh 

 Nedostupná čísla nejsem schopná vymazat ... a ještě asi dlouho schopná nebudu. :-((

Bylo to prima! A úplně nejvíc prima bylo, že druhý den byla neděle a nemuselo se vstávat na řinčení budíku!! :-))

Družební

11.-12.1. 2013

Marcela dostala momentální nápad a zhruba ve středu vyslala SMS, že nás v pátek očekávají a že bude mejdan u příležitosti 6.narozenin K. Sice jsem byla přesvědčena o tom, že nestíhám a že mi minimálně dva dny v tomto týdnu chybí k tomu, abych dostála všem svým závazkům, ale... bylo to silnější než já- a tak se jelo!

Čekala nás celá tlupa Zázvorků (jich je hrozně moc! ;-)) - Marcela upekla krůtu a plněné brambory, vyrobila krásný dort ve tvaru fotbalového hřiště, po němž se proháněli marcipánoví fotbalisti :-)),  a z hurá akce byl nakonec super večer, který skončil několik hodin po půlnoci :-))

My jsme ještě jentak pro jistotu s sebou vzali naši oblíbenou hru  DIXIT.   Zázvorky ho neznaly, ale hned po prvním kole se z nich stali gambleři! Vůbec nechtěli přestat!! ;-)
A s přibývajícícmi špunty rostla i chuť do této karetně-fantazijní hry. No, vysmátá jsem asitak na půl roku předem :-))

Protože jsme se nacházeli v oblasti středních Čech (Říp coby kamenem dohodil), vydali jsme se druhý den na vlastivědnou vycházku- po stopách nejstarších českých dějin. Martina jásala- v Peruci  mohla okouknout reálie k pověsti o Oldřichovi a Boženě. Od Boženiny studánky jsme se přesunuli k památnému Oldřichovu dubu (je asi 30 m vysoký, kovovými sponami sešroubovaný a už značně zchátralý...).
Údajně se tu Oldřich s Boženou setkali kolem r.1004- před narozením syna Břetislava, díky kterému pak na českém trůně vládli Přemyslovci několik dalších století.

 

Poté se pokračovalo na krásnou vyhlídku. Počasí bylo jak vymalované- obloha vymetená, teplota lehounce pod nulou a viditelnost parádní. Hle:  zemský ráj  to na pohled! ... Překrásný výhled na České středohoří, ten se určitě nikdy neokouká. Zkoumali jsme jednotlivé kopce podle popisu a kochali se. Opravdu nádhera!!

 Oběd jsme pořešili stylově v hotelu "Oldřichův dub". Byla to skvělá volba! Příjemná obsluha, vynikající jídlo, vlídné ceny a  všude čisto, vybavený dětský koutek, takže mohu jen doporučit!

Cestou domů nám domorodci připravili ještě jednu zastávku- a to u pomínku tří císařů. (období napoleonských válek- r.1813)  Jsou vidět na onom reliéfu: rakouský císař František I., ruský car Alexandr I. a pruský král  Bedřich Vilém III. 

Smutné je, že vandalové vše kovové poničí a ukradnou, a tak orel i reliéf jsou vyrobeny z plastu a bronzové originály jsou před nenechavci ukryty v depozitáři :-(

Před odjezdem jsem u kávy zvládli partičku DIXITU :-)), a pak už uháněli ku Praze, protože večer nás očekávala malostranská beseda s dalším dílem BAROVÁNÍ ;-)

Děkujeme za skvělý program a bezva servis- příště u nás!!! My vám to vrátíme, Zázvorky :-) Her máme dosti, nudit se nebudete!! :-)

Bylo dost času na povídání a rozjímání, zjistily jsme s Marcelou, že už se známe 10let! 

Naše rodiny spolu prožily ty nejtěžší chvíle a je bezva, že jsme si vždycky dokázali být oporou. Ať už to byly překotné odjezdy do nemocnice, když byly naše velké SMA děti nemocné a nikdy nebylo jasné, jak pobyt na JIPce skončí... (dodnes mám v mobilu některé SMS schované), nebo pořizování dalších sourozenců v rodině s genetickou zátěží (taky bezva zábava!)... potom ty šílené funerální záležitosti... ale vždycky jsme to nějak zvládlili, rozmluvili, ustáli ... náš humor je pravda až ultračerný a není pro každého, ale my ho máme jako terapii, takže nezasvěcení se mohou zachránit leda včasným odchodem :-)

 

Novoroční antidepresivní večírek

s Janem Burianem jsem absolvovala hned 3.lednový večer v Malostranské besedě.

Mám toho člověka  ráda pro jeho styl, kterým se od ostatních liší, pro jeho vtipné a zároveň ironicky-kritické  texty- ať už ty zpívané, nebo ty v podobě různých novinových sloupků či povídek ...  jak on sám říká:  "některý věci se musej napsat, i kdyby je nikdo neměl číst"...a mám ráda i jeho zhudebněnou poezii.

Kdysi vysílala ČT i mnou oblíbený pořad s názvem "Posezení s Janem Burianem", kde představil mnoho zajímavých osobností.

Před lety jsem si zamilovala knihu "Chilský deník" a děsně toužila do Chile jet, což bylo technicky díky mé rodinné situaci jaksi neproveditelné, ale i nesplnitelná přání jsou součástí mého života... a třeba to někdy uskutečním.;-) Později k tomuto cestopisu v mé knihovně přibyl další skvělý kousek "Výlet do Portugalska", který už splněný mám :-)

 Od tohoto večera jsem si slibovala příjemný relax, kde budu poslouchat ne až tak známé písničky, poetické texty, kde se budu pást na umném zacházení s češtinou a kde se samozřejmě taky zasměju. Vše bylo splněno.

Jan Burian se dostavil, ač bylo vidět, že díky bolestem zad mu sezení i chůze úplné potěšení nečiní.

Usedl za  klavír a spustil - pro ilustraci si lze kliknout třeba sem (vlastní pirátský záznam tentokrát nemám -pouze jednu ne příliš kvalitní fotku ;-) )

 

Samozřejmě došlo i na glosy týkající se současné politické scény, která žije především volbou prezidenta. J.B. vysvětlil, že je vlastně "humanistický pravičák" :-)  a taky podotkl, že "prezidenta nevolíme, aby reprezentoval, ale aby nedělal ostudu"- jak výstižné!!  ;-) ... víc autentických hlášek si už nepamatuju, ale každopádně setkání s J.B. bylo příjemným zahájením mého letošního kulturního vyžití, které doufám bude opět pestré a bohaté jako v letech minulých.

Jana Buriana můžete navštívit hned teď  na jeho webu - nebo na  blogu! (takže KOLEGA! :-))

Burianův Dopis Ježíškovi 

A kolik je vám?

 8.1.2013

Od jisté doby Martina velmi citlivě reaguje na jakékoli zprávy o úmrtí kohokoli. zejména média si libují v rozpitvávání smrti slavných... naposledy včera téma "Jiřina Jirásková"- no a  to pravidelně rozpoutá debatu na dané téma.
Martina má tucet zvídavých otázek:  proč umřel, jak umřel, jestli umřel "akorát" (rozuměj "ne moc mladý") ... no dále radši nerozebírat... (ale lepším se v těch morbidních debatách! Už tolik nezadrhávám ;-))

Dneska poslouchala nějakou pohádku. Z reproduktoru se linul známý Bohdalčin hlas. Volám na ni do pokoje: "Co to posloucháš ? To znám! Jak se to jmenuje?"
"To jsou pohádky ovčí babičky. Ty je znáš??"
"Jéé, ty jsme taky poslouchávala ráda!", odpověděla jsem hrdě.
"A kolik je Jiřině Bohdalový let?", pokračovala v nezávazné konverzaci Martina.
"Joo, tak to přesně nevím (Blesk neodebírám :-)) Určitě už slavila 80", snažila jsem se podat co nejvěrohodnější zpravodajství.
"A ty?", smečovala Martina.
"Co JÁ? Jestli jsem slavila už 80?? :-)) No, to ještě ne, jenom 40", chtěla jsem to dítě nějak zorientovat v čase ;-)
"Aha, no tak to jste skoro stejně starý. To je o kousek...", udělala si vlastní závěr naše filozofka, kterým mě tedy lehce odbourala. V záchvatu smíchu jsem nebyla schopna jakkoli (natožpak vtipně) reagovat. To jsem vážně nečekala, že mě bude někdy někdo považovat za vrstevnici této dámy!! :-))

Takže tak. I to je názor. :-)
Tož ať je vám vždycky přesně tolik, kolik si v danou chvíli přejete, aby vám bylo :-))
Jak je vidět, ty číslovky jsou stejně pěkně zavádějící :-)

TV záznam Barování

Pro ty, kteří nestihli na Silvestra sledovat TV :-),  je k vidění na  i-vysílání přímo zde:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10524743396-barovani/21252216026/

Tak si to užijte, ale v reálu je to asi o 150% lepší ;-)

Když se mění letopočet...

1.1.2013

 máme tendence bilancovat a dávat si novoroční předsevzetí.

Předsevzetí si nedávám. Stejně bych je nedodržela. ;-) To, že budu chodit dřív spát, nebudu mlsat, termínované úkoly budu dělat průběžně a ne na poslední chvíli, že budu dělat jen to, co mě baví, že budu žehlit hned a ne, až halda dosáhne obřích rozměrů... to zkrátka nemá cenu. Zklamala bych jen sama sebe ;-)

No ale zamyšlení se nad tím, jaký ten uplynulý rok byl, to dělám. Prohlížím fotky v počítači a jsem ráda, že jsem před 4lety podlehla kouzlu "Projekt 365" a naučila se foťák nosit neustále při sobě- a byŤ ne kvalitně a umělecky :-), ukládám si vzpomínky na kartu do foťáku, protože ta moje "brain-karta" už taky spoustu věcí neudrží a nebo radši zapomene.

 foto: zdroj internet

Rok 2012 to nebude mít v mé soukromé historii nikdy úplně dobré, protože všechny zážitky a události přebila ta nejsmutnější- smrt Majdy. Už jen to, že jsme ho přežili, považuju za výkon-  bylo vyčerpávající a chvílemi se to zdálo být i nemožné. Prožili jsme si svůj soukromý konec světa a pomyslný  "nový letopočet" začali psát už v březnu.

Byl to rok hodně pracovní. Tolik věcí jsme dělali poprvé... Zvládli jsme zrekonstruovat skoro celý byt, užili jsme si cestování po moravských krajích, navštívili  přemnoho kulturních akcí a a taky milované krizové Řecko; a hlavně strávili nekonečně mnoho času v rozhovorech s přáteli. Skvělý pocit, když víte, že je opravdu máte. Když o tom jen nemluví, ale hlavně se tak chovají.  Díky za to!!

A tak si moc přeju, abychom ten další rok prožili ve zdraví a bez ztrát všeho druhu.
Nedělám si iluze, že ona pověstná třináctka v letopočtu něco ovlivní. Nezmění lidi k lepšímu, ba ani nebude přitahovat katastrofy (jen se to na ni bude víc svádět ;-)).
Nejvíc bude zase záležet na nás samotných- jak se rozhodneme prožít vymezený čas. Jak se budeme radovat z toho, co čas přinese a jak se postavíme k nepříjemnostem, které zkrátka k životu taky patří.

Přeju všem, aby ty "dobré" zprávy a příjemné zážitky byly v převaze.

Martinka se mě po novoročním přípitku ptala, jestli tenhle rok bude šťastný...
Zeptala jsem se jí, co si představuje pod tím pojmem "šťastný" a ona prostě  a celkem prakticky odpověděla: "No, jestli nám zase někdo nebude umírat... ani morčata..." 
Mám na to "štěstí" stejný názor.... ;-)

Sybmolicky jedna audiotřináctka :-)

Mějte se v tom novém roce podle svých představ... a něco pro to dělejte! :-)

Poslední letošní Barování

se konalo onoho dne s magickým datem 12.12.2012, ale já ho prostě ještě nestihla zpracovat :-)

Ale dneska to  musím stihnout, protože  31.12. 2012 na ČT 2 ve 20:30 bude záznam z listopadového Barování. Tak sice netuším, co z toho TV štáb vyrobí za koláž, ale troufám si říct, že "to nemůže být špatné" - tak se můžete podívat, na čem já to už skoro 3roky!!! ujíždím :-)

Hostů v sále i na jevišti bylo dosti- atmosféra příjemně barovací. ta je naštěstí nakažlivá, takže i bručouni po chvíli roztávají.

Moderátor Filip Rajmont byl po dlouhé době opět ve výborném rozmaru- s účinkujícími žertoval, ostře glosoval chování politiků-máme patrně stejný vkus- tuze nám  "imponuje" jistá nepochopitelně sebevědomá mladá dáma K.P. ;-)

Paní ředitelka Sandra Nováková opět vypadala úplně jinak. je to žena tisíce tváří- tedy myšleno čistě vizuálně!! :-) Ono jí snad sluší úplně všechno...

Zajímavých čísel bylo opravdu mnoho. Respektive mám dojem, že jedno bylo lepší než druhé. To se zkrátka někdo má, že ho můzy políbí hned opakovaně :-)

Pár ukázek samozřejmě dodávám.

Ondra Brzobohatý= klavír + zpěv- show: Filip rajmont + Jitka Schneiderová:





Skvělá byla i Lenka Nová- kdysi dávno bylo její jméno spjato se skupinou Laura a její tygři.




I takhle může vypadat seriózní moderátor TV zpráv Tomáš Drahoňovský :-)) Skupina Funk Corporation - neznala jsem, žasla jsem a bavila se :-))



Úplně úžasní byli tihle dva kluci: Štěpán Klouček a Roman Tomeš - pro mě objevy roku. :-)



Nevidomého Radka Žaluda jsem schválně natáčela už při příchodu. jeho černý humor asi není pro každého, ale každopádně je to člověk, který má můj obdiv... a ten hlas...hmmmm :-)


Tak víc ukázek dávat nebudu, ale ještě musím zmínit jednu skvělou věc- izraelskou hudbu- The Trees & the Bees  . Výborná záležitost...

Jediný,kdo mi tam tentokrát chyběl, byla Věra Nerušilová. Ta nikdy nechybí, a tak doufám, že důvodem  bylo jen předvánoční nestíhání...

Tak já už se těším na další barovací ročník. Barování, to je moje terapie. Letos bylo co léčit...

Díky všem, kteří tento pořad chystají a dovedou v Malostranské besedě vždy vytvořit skvělou atmosféru. Největší dík patří samozřejmě Sandře N. Dovedu si představit, kolik telefonování a dopisování a času schramstne to, než se dá dohromady celá ta škála účinkujících... a vždycky se to podaří :-)) Díky!!!

Den "štědrý"

24.12.2012

 ... Martinkou tolik očekávaný a mnou tolik obávaný... ach, ty předsudky!! ... odložit se nedal, a tak proběhl  v řádném termínu- jen v jiném obsazení než obvykle. :-((

Dopoledne jsme všichni vyrazili na hřbitov.
Na Majdu si ten den vzpomnělo víc lidí. Celá náhrobní deska byla zakryta nejrůznějšími předměty. Moje estetické snahy vzaly za své :-) Já tu ladím výzdobu do zlato-bílé, aby to jako ladilo s nápisem (podotýkám, že jsem truchlící a ještě minimálně 3měsíce mám na úlety podobného rázu bez nároku na blázinec nárok ;-)-  a nikomu to nemá být podezřelé-tak prosím bez připomínek... ale uznávám, že občas lpím na kravinách) ... no ale jiní to vidí v barvách ;-), a tak je tam přehlídka barevných lucerniček, květin, andělíčků, soviček...  už si  říkám, že mi estetično může být ukradené, snažím se vnímat spíš to, kolika lidem stálo zato chvíli s e zastavit a zavzpomínat.

Martina mě zas odbourala svojí filozofií.
Jentak z ničeho nic pronesla: "My jsme s Majdou vždycky hrály  na Štědrý den na splněná přání"
Tušila jsem, že si zahrávám s ohněm, ale opět mi to nedalo a rozvinula konverzaci: "Jo, a jak s eto hraje? Nemohla bych hrát místo Majdy?"
"Mmm, hmm, ty ne...", vrtělo hlavou to stvoření.
"A jak se to hraje vědět můžu?", lákalo mě to neznámé.
"My jsme si vždycky na Štědrý den něco tajně přály. A já si vždycky přála, aby Majda mohla chodit. A dneska od rána nevím, co si mám přát...", dívala se na mě Máťa upřeně a úplně vážně ... evidentně očekávala, že právě já budu úspěšným řešitelem tohoto problému...tak jo. Dala jsem se do toho... snad jsem obstála...

Den utekl jak voda.

 Večeře proběhla bez dramatických scén alá spolknutá rybí kost. A byl by docela fádní nebýt toho, že jsem se nechala zlákat a k bílému vínu (??) jsem začala pořádat Martinkou nabízené gumídky... jeden byl tak masitý, že se mi ulomila půlka zubu. Tož obálka od Ježíška s nápisem "Na kulturu (Barování)" bude zcela jistě využita jako vstupenka do zubní ordinace :-( -  a jak znám pana zubaře, určitě bude stačit sotva na zlomek  opravných prací té prokleté šestky :-(

Žádné další dramatické scény neproběhly. ;-) Naštěstí. nedošlo ani na věštby, že "to bude strašný".
Nebylo to strašný, bylo to zkrátka jiné. Samozřejmě jsme všichni na Majdu vzpomínali, ale taknějak hezky. Bez výčitek, bez naříkání a  vyčítání osudu a pocitů křivdy.

Pod stromečkem každý našel přesně to, co si přál, ba i to, co ho ani ve snu nenapadlo, že by mohl vlastnit :-)) Nasmáli jsme se hlavně s dědou, který podlehl kouzlu  elektoniky. Nakupuje ji ve velkém stylu. Dostali jsme "chytrý hrnec", který patrně uvařenou krmi i sám sní a taky  bezdotykový dávkovač mýdla, ale i tomu jsme našli místo ;-)

Martinka nutně potřebovala budík :-) I ten se pod stromečkem našel.

Wlk nezklamal. Ani po letech ho neomrzelo vymýšlet dárky vtipné a nápadité. Jde s dobou, a tak jsem třeba dostala do svého iPadu slovník Wordflex Touch Dictionary.  Miluju slovníky- dá se říct, že mnohé kupuju jen pro pocit "je vlastnit"-no a tenhle druh rozhodně nezabírá tolik místa :-))

A pak taky jeden kulturní poukaz :-))

 

Tak to se těším. Jana Buriana a jeho pořady a psaní a povídání mám moc ráda. ;-)

O překvapení tedy nebyla nouze, spát se šlo klasicky dvě hodiny po půlnoci. Povídali jsme, probírali dárky a Martina se vrhla na LEGOdomeček. Dárek nad dárky- LEGO!! ;-)

Vánoce za námi! Vzhůru do dalších dní.... 

Přání a jiné...

23.12.2012

 

Včera večer jsem  začala balit dárky.
Problém se zjevil záhy... píšu si vždy seznam. Jednak abych na někoho nezapomněla, jednak abych dary neopakovala... jenže ouha... přibyl další rok- a já zjistila, že je třeba založit další kolonku- kam jsem zakoupený dar schovala. ;-)

Včera jsem tedy měla večer přímo keškový. Zcela jsem se vyčerpala hledáním darů, posléze jsme propadla hysterii, že jsem jedné osobě odeslala dvě stejné knihy, neb tu druhou ne a ne najít. Kniha se našla, vše jsem zabalila a zas marně hledala krásné látkové stužky, které jsou letos zakoupila v galanterii, abych nepoužívala stále ty okoukané lesklé... No tak látkové se nalézt nepodařilo- a když se blížila druhá hodina po půlnoci, rozhodla jsem se, že všichni dostanou ty okoukané lesklé :-)
Achjo...jde to se mnou z kopce ;-)

Nicméně cukroví už mám dopečené a troufám si říct, že ho mám nejčerstvější ze všech :-) A panu Wlkovi chutná, takže  úkol považuji za úspěšně splněný.

Martinka se tolik těší... nakreslila přání i morčatům :-) Vyzdobila si pokoj papírovými řetězy a zbývá jí rozbalit už jen ten poslední adventní balíček.

Já jdu ještě dodělat poslední pracovní resty, abych u PC mohla vysedávat už jen rekreačně a nestrašily mě povinnosti.

Klidné svátky všem!!;-)

Tak si představuju...

21.12.2012

Tak si představuju, jak asi musí vypadat člověk (???), kterému stojí za to na hřbitově ukrást přízdoby z krásného adventního věnce, který mi kamarádka udělala pro Majdu. Byl opravdu výstavní- bílo-zlatý.

Dneska jsme s Martinkou při návštěvě hřbitova  zůstaly jak opařené. Na věnci zbylo jen pár mašlí, které přimrzly. Všechny 4svíčky i s podložkami jsou fuč. Ještěže je přimrzlý i ten věnec k desce, jinak by byl možná pryč taky.

Pár cetků v hodnotě nepřevyšující pár desítek korun, a  přitom to možná mrzí víc než ztracená peněženka. Ale jo, i tohle patří k naší moderní civilizaci... prostě měl někdo potřebu, tak si udělal dobře.