31.8.2009
Jak jsem už zmínila v předchozím příspěvku, poslední den prázdnin jsem pojala jako úklidový. Zkrátka začít od 1.9. "s čistým stolem". A tak jsem se rozhodla, že dnešek bude i dnem, kdy si vyjasním se všemi zúčastněnými pár pojmů. Jako třeba - zážitkový kurz-integrace- úplné informace a polopravdy... no bylo toho dost a seznam čítal několik osob.
Mně to nedá spát. Já se prostě nemůžu smířit s tím, že to s tím zážitkovým kurzem pro Majdu dopadlo letos zase takhle.
Celý týden se mi pořád vracejí otázky:
Proč já mám nestále svoje dítě někam vnucovat?
Proč je takovým problémem poptat bezbariérový objekt pro 200dětí?
Proč má zrovna Majda být zbytečně smutná, když si během tohoto roku už tolik "užila", když byla v nemocnici- a teď je zdravá a stejně je to na pytel- zas bude v izolaci. Sama. ...
Já jsem prostě dneska potřebovala slyšet na tyto otázky odpovědi. A byla jsem rozhodnutá je vyslovit nahlas.
Nejprve jsem zavolala správci daného objektu, kde se kurz má uskutečnit. Byl velice laskav a pochopil, oč jde. Absolvovala jsem tedy "echoprohlídku objektu" ;-) Pán s mobilem na uchu procházel místnosti a říkal mi, co a jak kde je a kde by asi vozík projel... kde by mohla být Majda ubytovaná... skončili jsme u sociálek- žádné speciálně upravené tam nejsou. Okolí na procházky- zvlněný terén... do jídelny by se prý dostala zadem. Pán by rád vyhověl a řekl, ať to tedy přijedeme zkusit alespoň na víkend, ale že tedy nic neslibuje. Oficiálně objekt bezbariérový není. Žádného vozíčkáře tam nikdy neměli.
Poděkovala jsem a zkonzultovala jsem celou situaci s třídní učitelkou. Ta je fajn. Omlouvala se, že to takhle dopadlo, ale že to opravdu nemohla nijak ovlivnit, neb bláhově uvěřila /stejně jako já/ tvrzení, že se nebude opakovat situace z loňska... :-( nastínila jsem jí momentální nápad: Je jasné, že Majda na celý týden nepojede, není nic zajištěného a asi by ji jeden člověk v takovém objektu těžko zvládl třeba dát na WC nebo do sprchy, ale že bychom ev. mohli přijet na víkend- Majdu dát k dispozici s tím, že nebudeme zaclánět, Majda bude mít mobil, v případě nouze nás prozvoní. Třídní řekla, že rozhodně ANO, že to vítá, alespoň ty 2dny.
A pak jsem šla zavolat té paní uč., která má celou akci na starost. A právě jí jsem položila všechny ty otázky, které mi tu leží na mysli. A paní učitelka udělala chybu. Řekla takovou tu magickou větu: "... nojo, ale nejsou peníze. MŠMT všechny příspěvky na postižené děti zrušilo..." Tak jsem se zeptala, na co konkrétně na Majdu žádala v grantu peníze a na co jí je nedali?? Odbočila. Zeptala jsem se znovu a jinak: "Žádala jste tedy vůbec o nějaké peníze na Majdu?"
"Nežádala"
Tak jsem se zeptala ještě dál: "A vy si myslíte, že integrace znamená v praxi to, že se dítě smí zúčastnit výuky a chodit s dětmi na oběd do jídelny a na školní akce nemá přístup? Tak to si asi někdo z nás plete pojmy. To je pro mne diskriminace- ne integrace..."
Bylo ticho.
Paní učitelka řekla, že to vůbec není tak jednoduché, jak si myslím a že situace je mnohem složitější. Nabídla jsem jí, že příští žádost o grant vypracuju s ní, že si vezmu na starost tu kapitolu o integraci. Odsekla mi: "No, to snad zvládnu, napsat 3odstavce, to zas není takový problém.."
Odpověděla jsem, že už mi to 2x předvedla v praxi, že to problém je a že na to ráda dohlídnu, ať mi řekne přesný název toho projektu, že to budu sledovat (byla mým zájmem nepochybně potěšena ;-) ). Pak jsem ještě poznamenala, že by nebylo od věci řešit integraci tak, jakoby se týkala vlastního dítěte... že jeden nikdy neví, co se může v životě přihodit. Já že to tak dělám. Nežije se mi tak snadno, ale nemusím se před sebou stydět. Požádala jsem ji o jeden volný pokoj na tento víkend- pro nás. Budeme sbírat zážitky hromadně :-) Slíbila, že to promyslí a ozve se mi.
Je mi toho divně. Vůbec k tomu nemuselo dojít. Stačilo jen komunikovat a splnit to, co bylo domluveno. Já mám ještě schované loňské maily plné empatických frází.
Nemusí se mnou každý souhlasit, nemusí mě každý obdivovat, nemusím se líbit všem- to všechno pochopím a vyrovnám se s tím, ale nesnáším- a úplně mě vyběsní, když někdo říká polopravdy, používá oblíbené obecné povzdechy typu "nejsou peníze, máme nízké platy" a úplně alergická jsem na 3slova: ONO TO NEJDE!!!
Takže závěrem: Peníze nejsou, protože jsme o ně nepožádali a ono to nejde, protože jsme se o to nepokusili. Tak my- dva staří Wlci- pojedeme strávit víkend mezi cca 180 hlučných pubošů, abychom alepoň částečně zahladili šrámy na duši, které jsme sice neudělali, ale zase už víme, že i ten, kdo sedí na vozíku má duši nejen ve svých čtyřech kolech a zklamání prožívá možná o to víc, když má těch duší pět...
Uvidíme, jestli se pro nás v objektu najde místo... to jim připíšu bod za odvahu, protože Wlk říká, že /být na místě učitelky/ mě by si tedy na hospitaci zrovna asi nevybral ...to tedy nevím PROČ!!! Jestli on mi taky neříká nějaké polovičaté informace :-))
INTEGRACI ZDAR a INTEGROVANÝM SÍLU!
pokračování příště ;-) .... (snad)
Poslední den prázdnin
31.8.2009 - 348.den z 365
Na dnešní den jsem navrhla volný program. Ptala jsem se dětí, co by chtěly dělat. Maťa chtěla jít na hřiště, Majda chtěla být doma a lenošit. Navrhla jsem, že je nechám doma s dovolenkující babičkou a dojedu koupit Majdě pracovní sešity do školy. Majdu okamžitě opustila lenošivá a byla ihned připravena k odjezdu do megaknihkupectví na Václavák.
Řekla jsem si, že dnes je poslední den v měsíci, je čas udělat věci, které odkládám, a od 1.září začít zas o něco "lépe a radostněji". Takže jsem se rozhodla pokořit metro s električákem. Kdo metrem jezdí, ví, že ve stanici vzniká mezi vagonem a nástupištěm jistá mezera a někde dokonce i schod. Pro kolečka vozíku ne zrovna ideální. Ta přední (s průměrem cca 20cm) jsou totiž otočná a představa, že se mi tam to 150kg vozítko zasekne mezi dveřmi a už se hlásí: "Ukončete výstup a nástup, dveře se zavíííírajííí..." .... brrr. Takže jsem metro jako dopravní prostředek ignorovala. Vždycky jsem volila tramvaj, BUS nebo auto ;-) Wlk jel akorát do práce, takže jsem ho přemluvila, že pojede oklikou a úplně jinou trasou metra- a pomůže mi v případě uvíznutí. Wlk Majdu vyškolil, mně řekl, ať nic neřeším a nezasahuju do průběhu akce. :-))
Nejdřív jsme trochu hledali výtah ;-)
Majda najela do dveří vagonu dle Wlkových rad- a to: šikmo. Šlo to. Nabrala zrychlení a vjela tam. Stejnětak ven.
Zde je pohled z vagonu na peron- ten schůdek není tak patrný... ale je tam! :-)
Na dnešní den jsem navrhla volný program. Ptala jsem se dětí, co by chtěly dělat. Maťa chtěla jít na hřiště, Majda chtěla být doma a lenošit. Navrhla jsem, že je nechám doma s dovolenkující babičkou a dojedu koupit Majdě pracovní sešity do školy. Majdu okamžitě opustila lenošivá a byla ihned připravena k odjezdu do megaknihkupectví na Václavák.
Řekla jsem si, že dnes je poslední den v měsíci, je čas udělat věci, které odkládám, a od 1.září začít zas o něco "lépe a radostněji". Takže jsem se rozhodla pokořit metro s električákem. Kdo metrem jezdí, ví, že ve stanici vzniká mezi vagonem a nástupištěm jistá mezera a někde dokonce i schod. Pro kolečka vozíku ne zrovna ideální. Ta přední (s průměrem cca 20cm) jsou totiž otočná a představa, že se mi tam to 150kg vozítko zasekne mezi dveřmi a už se hlásí: "Ukončete výstup a nástup, dveře se zavíííírajííí..." .... brrr. Takže jsem metro jako dopravní prostředek ignorovala. Vždycky jsem volila tramvaj, BUS nebo auto ;-) Wlk jel akorát do práce, takže jsem ho přemluvila, že pojede oklikou a úplně jinou trasou metra- a pomůže mi v případě uvíznutí. Wlk Majdu vyškolil, mně řekl, ať nic neřeším a nezasahuju do průběhu akce. :-))
Nejdřív jsme trochu hledali výtah ;-)
Majda najela do dveří vagonu dle Wlkových rad- a to: šikmo. Šlo to. Nabrala zrychlení a vjela tam. Stejnětak ven.
Zde je pohled z vagonu na peron- ten schůdek není tak patrný... ale je tam! :-)
Majda si mohla k potřebným učebnicím vybrat i jednu knihu, tak byla spokojená.
Cestu domů jsme zvládly bez problémů. Všechny výtahy jely a byly i vyčištěné!
Tak jsem přemohla zas jedno strašidlo... metro. Nojo, když já tam hodlala najíždět kolmo- mě nenapadlo, že se musí šikmo... a žádný manuál se na cestování k vozíku nedává a v metru nefasuje... ;-)
Cestu domů jsme zvládly bez problémů. Všechny výtahy jely a byly i vyčištěné!
Tak jsem přemohla zas jedno strašidlo... metro. Nojo, když já tam hodlala najíždět kolmo- mě nenapadlo, že se musí šikmo... a žádný manuál se na cestování k vozíku nedává a v metru nefasuje... ;-)
IKEAmaniaci
30.8.2009 - 347.den z 365
Moje děti jsou IKEAmaniaci. Milují IKEu, a tak když se v pátek ve schránce objevil nový IKEAkatalog, jásaly a ihned se začaly dožadovat návštěvy tohoto nákupního zařízení. V sobotu jsme odolávali, v neděli ráno už s nimi nebylo k vydržení... Sepsali jsme na papír, co by se nám do bytu asitak mohlo hodit (stejně vždycky přivezeme úplně něco jiného-ještěže tam nejezdíme moc často ;-) )
Děti byly nadšené. Návštěvu jsme začali obědem v tamní restauraci. Dala jsem si lososa a náplní a k tomu jakési zeleninové bochánky. Krásně to vypadalo, výborně to chutnalo a já mám dojem, že to bylo i zdravé :-)
Moje děti jsou IKEAmaniaci. Milují IKEu, a tak když se v pátek ve schránce objevil nový IKEAkatalog, jásaly a ihned se začaly dožadovat návštěvy tohoto nákupního zařízení. V sobotu jsme odolávali, v neděli ráno už s nimi nebylo k vydržení... Sepsali jsme na papír, co by se nám do bytu asitak mohlo hodit (stejně vždycky přivezeme úplně něco jiného-ještěže tam nejezdíme moc často ;-) )
Děti byly nadšené. Návštěvu jsme začali obědem v tamní restauraci. Dala jsem si lososa a náplní a k tomu jakési zeleninové bochánky. Krásně to vypadalo, výborně to chutnalo a já mám dojem, že to bylo i zdravé :-)
Tak jsme mu alespoň prozkoumaly tělo, vyzkoušely, jak fungují klepeta- když s nimi stříhal Krtečkovi na kalhotky... ;-)
Cestou domů jsem svoje malé konzumáky hodlala vyvenčit. Wlk zabrzdil u Kyjského rybníku, kde loni probíhalo velké odbahnění a i v současnosti tam probíhají všelijaké stavební práce.
Obešli jsme rybník, spočítali kačeny, pozorovali koupající se psy a jednoho spanilého labuťáka, co brázdil klidnou hladinu rybníka a po hodince na čerstvém vzduchu jsme se vydali domů vybalit svoje IKEApoklady. :-)
Veselé lavičky
29.8.2009 -346.den z 365
Dopoledne jsme s kamarádkou vzaly všechny naše děti a psa a šly je vyvenčit do blízkého lesíka. Byla jsem líná se vrátit pro foťák, čehož jsme samozřejmě posléze litovala... Zachránil mě sice mobil, ale snímky jsou opravdu pouze pro čtenáře s bujnou fantazií, neb focené objekty jsou na nich vidět velmi špatně.
V rámci soutěže "Namaluj si vlastní lavičku" se děti pustily do díla a v lese byla výstava hotových laviček. Co lavička- to originál.
Soutěž byla součástí "Projektu čistě a zelené Prahy", který samozřejmě zastřešuje náš zelený primátor Pavel Bém. Cílem projektu je zapojit obyvatele do péče o své okolí a vzbudit v nich zájem o dění kolem. No, kéž by se to zadařilo ;-)
Lavičky se dětem moc povedly. Doufám, že se tam ještě vypravím s foťákem a jednotlivé kusy nafotím. Tady jich je celá řada:
Dopoledne jsme s kamarádkou vzaly všechny naše děti a psa a šly je vyvenčit do blízkého lesíka. Byla jsem líná se vrátit pro foťák, čehož jsme samozřejmě posléze litovala... Zachránil mě sice mobil, ale snímky jsou opravdu pouze pro čtenáře s bujnou fantazií, neb focené objekty jsou na nich vidět velmi špatně.
V rámci soutěže "Namaluj si vlastní lavičku" se děti pustily do díla a v lese byla výstava hotových laviček. Co lavička- to originál.
Soutěž byla součástí "Projektu čistě a zelené Prahy", který samozřejmě zastřešuje náš zelený primátor Pavel Bém. Cílem projektu je zapojit obyvatele do péče o své okolí a vzbudit v nich zájem o dění kolem. No, kéž by se to zadařilo ;-)
Lavičky se dětem moc povedly. Doufám, že se tam ještě vypravím s foťákem a jednotlivé kusy nafotím. Tady jich je celá řada:
Dobrých nápadů není nikdy dost a když se do akce mohou aktivně zapojit děti, je o to cennější a pocit z dobře vykonané práce se jistě dostaví pokaždé, když na takhle veselou lavičku autor narazí třeba při procházce ;-)
Postřehovka
28.8.2009 - 345.den z 365
Dnes jen krátce. Cestou lesem začala Martina vřískat: "Haaaad!!!" Podle řevu bych tam čekala minimálně hroznýše (Kamila) :-), ale nakonec se z toho vyklubal slepýš. A jak víme, slepýš není had... ;-)
Kdo není slepý, jistě si svého slepýše na fotce najde :-))
Dnes jen krátce. Cestou lesem začala Martina vřískat: "Haaaad!!!" Podle řevu bych tam čekala minimálně hroznýše (Kamila) :-), ale nakonec se z toho vyklubal slepýš. A jak víme, slepýš není had... ;-)
Kdo není slepý, jistě si svého slepýše na fotce najde :-))
Léčba trudomyslnosti
27.8.2009 - 344.den z 365
Vyhověla jsem dnes Majdě a jako lék na zahnání trudomyslnosti jsem svolila k výletu do TESCA ;-).
Byly s Martinkou natěšené. Martinka potřebovala nový kartáček na zuby a pastu :-)) (chudinka, zatím vůbec nechápe slovo "shopping") a Majda měla samozřejmě asi tisíc přání úplně jiných cenových relací...
Babička má dovolenou, takže se přidala a jelo se. Martinka zatoužila jít do dětského koutku. Už tam byla 2x a nikdy si nestihla pohrát tak, jak potřebovala- tož jsem jí s radostí její přání splnila. S Majdou jsme obrazily několik obchůdků, tašky a taštičky s logy profláknutých značek se nám začaly postupně hromadit... na tohle je vozík užitečný. Dá se na něj ledascos navěsit a ruce stále zůstavají volné :-)
Po hodince jsme Martinku vyzvedla z hlídacího zařízení a vydyndaly si s Majdou návštěvu MacDonalda. No budiž. 2x za prázdniny, to snad není takový přestupek- a když máme to blbé období, tak macdonaldí stravou už vlastně ani není co zkazit ;-)
Po "O" zregenerovaly a Majda mě táhla ještě do dalšího módního obchodu. Okukovaly jsme tam trička a najednou jsem se lekla, kde je Maťa??? Začala jsem ji hledat mezi tou spoustou oblečení- obvykle ráda točí těmi kruhovými věšáky...ale nic.
No a tady jsem ji nachytala / a než jsem na ni výchovně zaútočila, ještě jsem ji vyblejskla ;-)/... úplně v koutě obchodu zkoušela, jak kvalitní nabízejí "prsénky"
Tato část dámského oblečení ji prostě fascinuje.Snad to není taky nějaká diagnóza...;-)
Všichni byli spokojeni, každý si něco nakoupil- já třeba tašku potravin... :-)
Všichni byli spokojeni, každý si něco nakoupil- já třeba tašku potravin... :-)
Zážitkový kurz
26.8.2009 - 243.den z 365
Než začnu psát o tom, co mě dneska rozladilo, musím začít trochu "zeširoka". Jak víme, Majda je integrovaná do běžné ZŠ. Jezdí na električáku, který jsme při zápisu do školy rozhodně neskrývala. Přesto se nám ani po ukončených 6letech školní docházky nepodařilo pochopit pojetí integrace v praxi. Problémů je více, dneska mě zvedl ze židle se opakuje v pravidelných intervalech, a tak nás to jako rodiče dost ubíjí.
Pokud škola kamkoli pořádala výjezd- školy v přírodě, zážitkové kurzy, výlety... nikdy neprobíhala debata (podle nás tím nejjednodušším a nejpřirozenějším) způsobem: Chtěli bychom jet tam a tam- bude to i pro Majdu vhodné?
Škola (píšu škola, protože k výběru objektu se nikdy nikdo nepřiznal- vždycky to byla "jedna kolegyně") vždy vybrala objekt či cíl výletu a otázka stála rázem takto: "Jedeme tam a tam, bydlet budeme tak a tak- jak to uděláte s Majdou? Je tam malá koupelna...budeme bydlet v patře-jak s vozíkem? Máte nějakého asistenta?- No a taky počítejte s tím, že mu musíte zaplatit pobyt, ubytování a nějakou mzdu...
Snažila jsem se vyjednávat s třídní, pak se zástupkyní. Nakonec jsem uznala, že to sama nezvládnu a požádala o pomoc naši speciální pedagožku. Na společné schůzce jsme se snažily všem těm dámám vysvětlit, že bezbariérový objekt není o tom, že do jídelny vedou 3schody a děti spí jinde než Majda a že pokud jede dítě na školu v přírodě, mělo by mít možnost i někam vyjet do okolí- že opravdu nestačí bezbariérový pokoj a asfaltka kolem budovy... Nabídly jsme několik osvědčených tipů... kdepak.
Loni přešla Majda na 2.stupeň. V září jela třída na seznamovací kurz. Majda nejela. Objekt se nacházel ve svahu, schody a úzké dveře všude, kam se podíváš... Bylo jí to líto. Moc líto. Celý ten týden jsme se snažili udělat jí v Praze pestrý program, ale znáte to. Ani divadlo, cukrárna a výlety se nevyrovnaly klevetění s kámoškami a týdnu bez rodičů.
Letos na jaře přišel opět pokyn k zaplacení zážitkového kurzu- na září 2009. Ptala jsem se, jak to bude s Majdou?
"Uvidí se", pravila zodpovědná osoba. V květnu se mnou ta organizující p. učitelka osobně mluvila, zdůraznila jsem, jak moc je pro Majdu důležité, aby mohla je,že teď je to věkově složité období... . Proč ten objekt není ZASE bezbariérový??? Prý to nejde měnit. Objekt je vázán nějakými granty (Majda nastupovala do školy v září 2003- tak, to by se s tím snad dalo i počítat, ne?) No nicméně v objektu se provádějí nějaké stavební úpravy,takže tam během července paní učitelka zajede a ozve se mi, abychom se tam mohli s Majdou vypravit, vše vyzkoušet a dále se dle toho zařídit. Paní učitelka nevolala. Až dnes tedy 9dní před plánovaným odjezdem. Ve tři odpoledne se mi objevilo neznámé číslo. "Tak jak jste se rozhodli s tím kurzem?",hlaholila.
Optala jsem se, jak je to s tou bezbariérovostí a proč mi nezavolala dříve, že jsme se tam chtěli zajet podívat. "Já myslela, že se ozvete vy??? No to hravě stihnete, vždyť se jede až v září..."
No, tak domluva přece zněla jasně. Já ani nevím, kde ten objekt je, jak se jmenuje- a pojedu tam??
"Máte asistentku?",zněla další doplňující otázka. "A musíte tedy taky nějak vyřešit ty finance. Já to mám napočítaný na děti, tak to by se to muselo uhradit..." - takže sumasumárum týden za 8000Kč + doprava vlastní... No prima. A ještě spousta nečekaných dobrodružství...
Řekla jsem, paní učitelce, že vzhledem k tomu, že se odjíždí už 4.9., opravdu nestihneme prozkoumat objekt a zařídit asistenta (i když proč my??-rodiče). Je to akce školy, tudíž škola by měla pořádat akce pro všechny děti- i pro ty, co integruje a bere na ně od státu jisté navýšené peníze.
Majdě jsem to řekla, tak, jak to je. Nepřekvapilo ji to. Pravila, že jí to bylo hned jasný :-(
Já jsem sedla k internetu a jentak lustrovala onen objekt a docela mi ztuhly rysy, když na mě vyjelo jméno p. učitelky coby externí spolupracovnice, která zajišťuje pronájem onoho objektu. Třeba tomu nějak špatně rozumím. ...
Závěrem: Majdo, buď se prostě na ty nohy postavíš, a pak se můžeš školních akcí zúčastňovat, nebo si tedy seď na tom svém vozíku, ale doma. S maminkou a s tatínkem.
Když se chce, všechno jde. A když se nechce, nejde nic. Zážitky na kurzu prostě nejsou pro každého.
Wlk stroze konstatoval: "No, vyskašlali (on to řekl jinak :-) ) se na to, jako vždycky. Nic pro ni nemají připraveného a budou akorát dělat divadlo..."
Tak jsem si v depresi pustila film, který tu rok ležel nerozbalený. Pořád na něj nebyla vhodná doba. Až dneska. Babička vzala děti do Prahy- hurá!- 3hodiny VOLNO!!
A tak přišel na řadu "Spalovač mrtvol". Hrušínský v hlavní roli elegantní lidské zrůdy pana Kopfrkingla. Fascinoval mě naprosto špičkový herecký výkon R.Hrušínského (bbr, ten byl ale strašně slizkej!), hororový děj umocněný takovou zvláštní psychotickou hudbou...
Uvařila jsem si stylově černou kávu, (rakvičku ani věneček jsem po ruce neměla ;-) ) , hodila nohy na stůl... a vydržela se dívat až do samého konce!!! Včetně bonusů jsem to nastudovala a jsem moc ráda, že jsem se konečně odvážila!
Tak doufám že černé myšlenky odplavou a až se vzmužím, zavolám tomu panu správci, co mi na něj dala p. učitelka telefon, - jak hodlá vyřešit ten provizorní nájezd do hlavní budovy pro 150kg vozík. Dveře od skříně položené na schody to tudíž asi nespraví... Zahrajeme si tedy takové absurdní drama na otevřené scéně.
pozn.:
Objekt se jmenuje Hrachov- Svatý Jan- u Příbrami- jakoukoli osobní zkušenost a věcné připomínky vítám!
pozn.:
Objekt se jmenuje Hrachov- Svatý Jan- u Příbrami- jakoukoli osobní zkušenost a věcné připomínky vítám!
Ležáky
25.8.2009
Tento týden mě tedy opravdu heydrichiády pronásleduje. Wlk se mi smál, že jsem pro rodinu naplánovala "Týden protifašistického odboje"... nebylo to cílené, ale prostě se to namanulo...
Ze Včelákova je to jen kousek do obce Ležáky, která byla v roce 1942 vypálena a srovnána se zemí a obyvatelé vyvražděni. Historická fakta si lze přečíst ZDE
Tento týden mě tedy opravdu heydrichiády pronásleduje. Wlk se mi smál, že jsem pro rodinu naplánovala "Týden protifašistického odboje"... nebylo to cílené, ale prostě se to namanulo...
Ze Včelákova je to jen kousek do obce Ležáky, která byla v roce 1942 vypálena a srovnána se zemí a obyvatelé vyvražděni. Historická fakta si lze přečíst ZDE
Obec se nacházela v malebném údolí potůčku Ležák. Tvořilo ji jen několik domů a mlýn u rybníka. Dneska je pohled do údolí smutný.
Místo domů jsou po celém údolí rozestavěné pomníčky ve tvaru křížů.
Navštívili jsme i nově opravené muzeum. Promítá se v něm asi 20minutový film, jak to tehdy všechno bylo. Je to smutná podívaná. Nicméně poučná a velmi zdařile zpracovaná. Do budovy je bezbariérový přístup. Lze si zakoupit i turistickou známku kdo si o hitorii rád čte, může vybírat ze spousty historických brožur a knih. Paní průvodkyně velmi ochotná, vstřícná, vstupné víc než symbolické :-)
Smutná historie. Ležáky jsou pro mne symbolem nesmírné lidské krutosti, násilí, ale taky symbolem statečnosti a síly těch, kteří tyto útrapy přežili a museli se vyrovnat se ztrátou svých blízkých...
Do Včelákova (nejen) za včelami
25.8.2009 - 341.den z 365
Úterý bylo nahlášeno jako "výletní den" do Včelákova. Časový harmonogram nám trochu narušil zákon schválnosti- Wlk musel ráno pracovně zasahovat, takže jsme odjížděli o 2hodiny později.
Ve Včelákově bydlí naši přátelé. Původně nás spojovaly stejné vozíčkářské starosti, ale postupem času jsme zjistili, že si máme o čem povídat a že na spoustu věcí máme podobné nahlížení, takže jsme stále v přátelském spojení.
Jana nás do Včelákova lákala na včely :-) To se přece nedá odmítnout. A opravdu mají za domem několik úlů:
Já mám slabost pro kočky, takže mě učaroval tenhle kocour, kterého mi Jana odmítala vydat :-))
Staník předvedl sbírku morčat (snažil se nám jedno nenápadně darovat, ale ubránili jsme se ;-) ) a korel. Naše děti se předvedly jako typické "městské holčičky"- králíky znají už jen jako "zakrslé" - domácí mazlíčky, takže byly značně překvapené, když viděly velké ušáky vykrmované "na pekáč".
Jana připravila výborný oběd a opoledne jsme se vypravili na vlastivědný výlet do nedalekých Ležáků (popíšu ve zvláštní kapitole) a zbytek dne jsme strávili povídáním na nádherně upravené zahradě. Byl krásný letní den. Domů jsme odjížděli až pozdě večer- příprava na odjezd trvala cca 3 hodiny ;-)
Z návštěvy jsme si odváželi příjemné pocity, dobrou náladu a Martina stylově i vosí píchnutí... co taky jiného ze Včelákova...že? ;-)
Ale zaléčili jsme to zkušeně cibulí, tak snad zas neproběhne žádné neobvyklá reakce!
Doufám, že Včeláky nalákáme na výlet do Prahy! ;-)
Kulatiny
24.8.2009 - 340.den z 365
Dnešní večerní tah jsem ještě včera neměla v plánu, ale volala moje kamarádka, že už je zpátky z prázdnin a že bychom mohly společně oslavit její kulaté narozeniny :-) Tak jsme se elegantně zbavily obě dětí a domluvily se na večeři a později večer na bowling i s našimi protějšky.
Sraz jsme měly u metra- no a poznaly jsem se z dálky. Ačkoli jsme se dlouho neviděly a na ničem nedomlouvaly, přišly jsme obě skoro stějně oblečené. Zvolily jsem zelenou- já kostičky, Mirka proužky a bílé kalhoty :-)) Tak to spíš vypadalo, že máme ústavní oblečení... ;-)
No a posléze jsme se shodly i ve výběru koule... takže tady jedno ilustrační foto:
/ pozn.: boty jsou erár! :-) /
Tak doubrou chuť!
Kobyliská střelnice
23.8.2009 - 339.den z 365
V neděli jsme měli návštěvu. Tatínkové a syn kamarádky vytvořili pánskou sekci a šli na Spartu- fandit fotbalistům.
Naše dámská sekce- tedy kamarádka, já a 3děti- vyrazila na tematickou vycházku po okolí. Nejsou z Prahy, takže jsem zahrnula do programu -zábavu-vlastivědu ;-) - a občerstvení.
Děti se vydováděly na novém hřišti a kousek od něj je Kobyliská střelnice- tedy národní kulturní památka. Tak jsme se stavily i tam.
Původně střelnice sloužila jako cvičiště pro vojáky, až v době 2.světové války se změnila v místo hromadných poprav nepohodlných lidí. :-(
Přímo proti vstupu do upraveného areálu je vytesán nápis. Verše M. Floriana
V neděli jsme měli návštěvu. Tatínkové a syn kamarádky vytvořili pánskou sekci a šli na Spartu- fandit fotbalistům.
Naše dámská sekce- tedy kamarádka, já a 3děti- vyrazila na tematickou vycházku po okolí. Nejsou z Prahy, takže jsem zahrnula do programu -zábavu-vlastivědu ;-) - a občerstvení.
Děti se vydováděly na novém hřišti a kousek od něj je Kobyliská střelnice- tedy národní kulturní památka. Tak jsme se stavily i tam.
Původně střelnice sloužila jako cvičiště pro vojáky, až v době 2.světové války se změnila v místo hromadných poprav nepohodlných lidí. :-(
Přímo proti vstupu do upraveného areálu je vytesán nápis. Verše M. Floriana
- ZASTAV SE NA CHVÍLI
- KREV NAŠE VSTOUPILA DO TÉTO ZEMĚ
- ALE MY ZNOVU SE VZPŘÍMILI
Bylo to hrůzné období v českých dějinách. Obě moje babičky a dědečkové jej prožívali na vlastní kůži, protože bydleli nedaleko Prahy- přímo ve vesnici, kde měl zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich své sídlo. Hodně mi o tom vyprávěli, spoustu věcí jsem samozřejmě pochopila až s postupem času. Jeden děda byl ve válce dokonce zastřelen.
Heydrichiáda - to je téma, které mě taknějak pronásleduje.... děsí, ale přesto zajímá... Říkám si, jak to všechno ti lidi mohli přežít, vydržet...
A o to víc mě mrzí a nedokážu to vůbec pochopit, že vandalové každou chvíli památník posprejují, desky se jmény jsou rozbité /musí to dát velkou práci-různě je zohýbat/, území střelnice si oblíbili zejména "skejťáci"- dobře se jim tam po rovince jezdí...
Heydrichiáda - to je téma, které mě taknějak pronásleduje.... děsí, ale přesto zajímá... Říkám si, jak to všechno ti lidi mohli přežít, vydržet...
A o to víc mě mrzí a nedokážu to vůbec pochopit, že vandalové každou chvíli památník posprejují, desky se jmény jsou rozbité /musí to dát velkou práci-různě je zohýbat/, území střelnice si oblíbili zejména "skejťáci"- dobře se jim tam po rovince jezdí...
Kauza: Auto pro vozíčkáře
V neděli mi trochu pokazilo náladu ostré internetové debatování, které se strhlo kolem koupě auta pro holčičku na električáku. Napsala jsem k tomu už svoje, tady jen dodávám obrázek, jak jsme ten problém před 6lety řešili my. Fotka je stará (Majdě je cca 6let).
Do auta FIAT Dobló jsme nechali přidělat úchyty na vozík, bezpečnostní pás pro Majdu a tady úžasnou plošinu, protože najíždění po ližinách sice vyšlo o mnoho levněji, nicméně: kdo na to měl mít nervy. Nájezdové ližiny jsou tak 20cm široké, Madlenka byla značně divoká a moje představivost příliš bujará- takže plošina tohle všechno krásně pořešila. ;-)
Úprava je homologovaná a zapsaná v TP.
Na krátké vzdálenosti (do školy, na Bulovku, na kroužky...) Majdu nepřendaváme, sedačky ve voze jsou složené- takže tam zbývají 3místa k sezení- 2 vpředu a 1 vzadu pro Martinku- a Majda si najede s vozíkem. Na delší cesty -z hlediska bezpečnosti- sedí Majda na sedadle a vozík jede v úložném prostoru.
Tenhle vozík je ještě malý-dětský. Teď už má dospělácký a drhne hlavou o horní část auta- proto tedy potřebujeme auto větší. Vybrali jsem Renault Traffic a užuž by měl dorazit. Snad bude tato velikost vozu konečná, jinak si budu muset dodělat ještě ŘP skupinu D :-))
Tak pokud někdo zvažujete úpravu vozu- tohle se nám velmi osvědčilo.Je to jeden z možných způsobů- každý máme jiné potřeby a priority.
Konzultace a úpravy lze podrobně nastudovat na www.apicz.com
Do auta FIAT Dobló jsme nechali přidělat úchyty na vozík, bezpečnostní pás pro Majdu a tady úžasnou plošinu, protože najíždění po ližinách sice vyšlo o mnoho levněji, nicméně: kdo na to měl mít nervy. Nájezdové ližiny jsou tak 20cm široké, Madlenka byla značně divoká a moje představivost příliš bujará- takže plošina tohle všechno krásně pořešila. ;-)
Úprava je homologovaná a zapsaná v TP.
Na krátké vzdálenosti (do školy, na Bulovku, na kroužky...) Majdu nepřendaváme, sedačky ve voze jsou složené- takže tam zbývají 3místa k sezení- 2 vpředu a 1 vzadu pro Martinku- a Majda si najede s vozíkem. Na delší cesty -z hlediska bezpečnosti- sedí Majda na sedadle a vozík jede v úložném prostoru.
Tenhle vozík je ještě malý-dětský. Teď už má dospělácký a drhne hlavou o horní část auta- proto tedy potřebujeme auto větší. Vybrali jsem Renault Traffic a užuž by měl dorazit. Snad bude tato velikost vozu konečná, jinak si budu muset dodělat ještě ŘP skupinu D :-))
Tak pokud někdo zvažujete úpravu vozu- tohle se nám velmi osvědčilo.Je to jeden z možných způsobů- každý máme jiné potřeby a priority.
Konzultace a úpravy lze podrobně nastudovat na www.apicz.com
Letní Letná
22.8.2009 - 338.den z 365
Jsem ráda, že někteří podnikavci nelení a i o prázdninách připravují různé akce, takže i ten, kdo zůstává během léta ve velkoměstě, má kam jít, kde se pobavit ... zkrátka obohatit ducha ;-)
V sobotu odpoledne jsme se s dětmi vydali na festival "Letní Letná".
Na konci parku- u Hanavského pavilonu je postaveno několik obrstanů.
Představení se ale hrají i pod širým nebem.
My jsme si z bohatého programu vybrali představení studentů DAMU "Masaryk"
Děti se usadily do přední řady- Martina si dala medvídka Pú za krk, aby taky dobře viděl :-)
Děti se usadily do přední řady- Martina si dala medvídka Pú za krk, aby taky dobře viděl :-)
Autoři o svém díle říkají:
"Vážení. Vítám Vás v našem divadle. Z tajemné mašiny před vaše oči a uši předstoupí věci ve světě nevídané a neslýchané. Daleké krajiny, lidé dávno zemřelí, neproveditelné kousky předvedené našimi artisty. Ale hlavně, a teď bych poprosil o pozornost, sám velký Tomáš Garrigue Masaryk. Ten, který dokáže vždy uhodit hřebík na hlavičku. Jen aby!"
Obdivovala jsem nápady studentů, jakými ztvárnili jednotlivé scény.
Zde Masaryk pluje na lodi do Ameriky - nad hlavou mu krouží rackové (on mezi řecí předvádí hejkání racka chechtavého) a jeho setkání s mořskou pannou :-))
Nakonec se nám ho podařilo usmlouvat na všudypřítpomnou kočičku Hallo Kitty.
Během pěti minut - jako živá!
Pokud trávíte poslední prázdninový týden v Praze, neváhejte a festival navštivte. Pro děti i dospělé je připraven bezva program a jako bonus se zdarma nabízí překrásný výhled na Prahu a její mosty :-)
Muzeum Škodovky
21.8.2009 - 337.den z 365
Na dnešní den jsme si naplánovali výpravu do Mladé Boleslavi. Jezíme tam léta za svými přáteli, ale zjistili jsme, že jsme ještě nebyli v "Muzeu Škodovky". Majdě se auta líbí. Pokaždé, když na silnici spatří nějaký model ze sbírky veteránů, hned se ptá: "Mami, takový jezdily, když jste s tátou byli malí?" Rozhodli jsme se jí v tom udělat jasno ;-)
Muzeum bylo vybudováno v bývalé tovární hale. Před (bezbariérovým) vchodem nás uvítaly sochy pánů Laurina a Klementa. Ti spolu v roce 1895 založili továrnu na výrobu jízdních kol, která se postupně rozšířila také na výrobu motocyklů a automobilů.
Víte, co bylo původní profesí Václava Klementa? ... to by jeden neřekl... inu: Když se chce, všechno jde :-)
Na dnešní den jsme si naplánovali výpravu do Mladé Boleslavi. Jezíme tam léta za svými přáteli, ale zjistili jsme, že jsme ještě nebyli v "Muzeu Škodovky". Majdě se auta líbí. Pokaždé, když na silnici spatří nějaký model ze sbírky veteránů, hned se ptá: "Mami, takový jezdily, když jste s tátou byli malí?" Rozhodli jsme se jí v tom udělat jasno ;-)
Muzeum bylo vybudováno v bývalé tovární hale. Před (bezbariérovým) vchodem nás uvítaly sochy pánů Laurina a Klementa. Ti spolu v roce 1895 založili továrnu na výrobu jízdních kol, která se postupně rozšířila také na výrobu motocyklů a automobilů.
Víte, co bylo původní profesí Václava Klementa? ... to by jeden neřekl... inu: Když se chce, všechno jde :-)
Pro zvídavé návštěvníky je připravena samozřejmě galerie motorů a tady v tom interaktivním vozítku si mohou otestovat své znalosti typů motorů.
Součástí expozice je promítání 3D filmu, děti školou povinné si mohou vyplnit několik pracovních listů/opravdu skvěle připravené!/ a pro ty nejmenší jsou připraveny speciální vozy zn. Roomster :-) Tomu říkám získávání zákazníků všech věkových kategorií.
Muzeum mohu doporučit dospělým i dětem. Určitě se nikdo nudit nebude. Sběratelé turistických známek zde mohou zakoupit další kousek do své sbírky ;-)
Objekt je plně bezbariérový (včetně WC) a vozíčkář +doprovod mají překvapivě vstup zcela zdarma!
Více info naleznete ZDE
Po výborném obědě jsme jeli na návštěvu k mojí kamarádce - "tetě Marcele".
Marcela o nás pečovala, že jsem si tam připadala jak v lázních. Bazén, jídlo, pití... o dětech jsme ani nevěděli...
Marcela má taky dva úplně stejné psíky westíky. Jsou to opravdu fešáci :-)
Marcela o nás pečovala, že jsem si tam připadala jak v lázních. Bazén, jídlo, pití... o dětech jsme ani nevěděli...
Marcela má taky dva úplně stejné psíky westíky. Jsou to opravdu fešáci :-)
Krásný den jsem zakončila fotkou hradu, který mi v té záři zapadajícího slunce přišel prostě úchvatný.
Kdo si fotku zvětší, může zkusit hádat, cože se tam v dáli rýsuje?? :-)
Kdo si fotku zvětší, může zkusit hádat, cože se tam v dáli rýsuje?? :-)
Parníkem s vozíkem
20.8.2009 - 336.den z 365
Dneska přijela Lenka s Bárou. Bára měla rande a vymysleli si, že pojedou randit parníkem po Vltavě. Prý to s električákem jde...
Sraz měli po Čechovým mostem- tedy na Dvořákově nábřeží. Vezly jsme ji tam autem, parkování v pohodě u PF UK, ale dá se autem sjet až dolů k molu, což jsme nevěděly, a tak Bára pěkně drncala po kočičích hlavách ;-) (... přístě!)
Dneska přijela Lenka s Bárou. Bára měla rande a vymysleli si, že pojedou randit parníkem po Vltavě. Prý to s električákem jde...
Sraz měli po Čechovým mostem- tedy na Dvořákově nábřeží. Vezly jsme ji tam autem, parkování v pohodě u PF UK, ale dá se autem sjet až dolů k molu, což jsme nevěděly, a tak Bára pěkně drncala po kočičích hlavách ;-) (... přístě!)
My jsem s Lenkou urvaly cca 2hodiny pro sebe. Bylo nesnesitelné vedro, takže žádné procházení se Prahou- jely jsme k nám, daly kafe a zmrzku a probíraly všechnomožné. Už nám zase začne škola, takže ke všem těm povinnostem ještě přibude pravidelné taxikaření na trase: škola- domov. To zas bude kalup!..a všechno na čas ;-)
Během prázdnin mám na všechno "dost času"- ale během roku mají všechny činnosti přesné časy, aby se to stíhalo- včetně praní, vaření, úklidu, psaní úkolů... a že jich nebývá málo :-(
Tak já ani nevím, jestli se těším...anebo netěším??? ;-)
Během prázdnin mám na všechno "dost času"- ale během roku mají všechny činnosti přesné časy, aby se to stíhalo- včetně praní, vaření, úklidu, psaní úkolů... a že jich nebývá málo :-(
Tak já ani nevím, jestli se těším...anebo netěším??? ;-)
Zase mimo tabulky :-(
19.8.2009 - 335.den z 365
Utrpěla jsem šok. Večer, když se Martinka v koupelně svlékla, že se jde koupat, úplně jsem ztuhla při pohledu na místo, kam paní dr. vpravila 5.dávku očkovací vakcíny INFANRIX. Rudý, napuchlý a zatvrdlý flek o velikosti 9 x 11cm.
Po žádném očkování nikdy nic- a teď hned tohle. Změřila jsem teplotu a okamžitě šla hledat číslo na pohotovost, že to alespoń zkonzultuju s odborníkem. Wlk při představě večerní návštěvy Bulovky udělal všechno pro to, aby takovou pohromu oddálil.
Začal hledat na inetu všechnymožné důvěryhodné informace, průvodní letáky od té vakcíny... .... a závěrem asi tolik: reakce na toto očkování jsou běžné, fleky větší 7cm velmi vzácné.
Tož jsem se snažila nepropadnout panice, přesvědčila sama sebe, že je to jen další drobnost, která nezapadá do tabulkových údajů, vyštrachala Zyrtec a na rudý otok dala své oblíbené "brejle" (tedy chladivý gelový polštářek, který máme stabilně v lednici, ale na opuchlé oči jej ještě nikdy nikdo nepoužil ;-) )
Ráno jsem volala dr., ta žasla- tak to prý ještě nikdo nehlásil! Projevila přání Martinu vidět. Jenže v tom vedru... :-( ... tak jsem podala zdravotní hlášení i vlastní způsob léčby (shodly jsme se :-) ) a já konstatovala, že se to nezhoršilo a kdyby něco, dám vědět.
Snad to bude Ok, na den jsem vyhlásila klidový režim- žádné lítání a výlety- věnovaly jsme se výtvarným činnostem- až veledílo holčičky dokončí, vychlubím se fotkou :-)
Martina se zdá být v pohodě. Nechutenství a teplota se (naštěstí) nedostavily. :-)
Začal hledat na inetu všechnymožné důvěryhodné informace, průvodní letáky od té vakcíny... .... a závěrem asi tolik: reakce na toto očkování jsou běžné, fleky větší 7cm velmi vzácné.
Tož jsem se snažila nepropadnout panice, přesvědčila sama sebe, že je to jen další drobnost, která nezapadá do tabulkových údajů, vyštrachala Zyrtec a na rudý otok dala své oblíbené "brejle" (tedy chladivý gelový polštářek, který máme stabilně v lednici, ale na opuchlé oči jej ještě nikdy nikdo nepoužil ;-) )
Ráno jsem volala dr., ta žasla- tak to prý ještě nikdo nehlásil! Projevila přání Martinu vidět. Jenže v tom vedru... :-( ... tak jsem podala zdravotní hlášení i vlastní způsob léčby (shodly jsme se :-) ) a já konstatovala, že se to nezhoršilo a kdyby něco, dám vědět.
Snad to bude Ok, na den jsem vyhlásila klidový režim- žádné lítání a výlety- věnovaly jsme se výtvarným činnostem- až veledílo holčičky dokončí, vychlubím se fotkou :-)
Martina se zdá být v pohodě. Nechutenství a teplota se (naštěstí) nedostavily. :-)
Procházky podél Vltavy
18.8.2009 - 334.den z 365
K Vltavě do Podhoří se chodíme procházet moc rádi. Je tam krásně na jaře, v létě i na podzim. Martina na kole, Majda na vozíku a my v poklusu za nimi.
V zelené maringotce bydlí převozník. A když zrovna nepřeváží cestující na druhý břeh, mění se v hospodského a u dřevěných stolků obsluhuje žíznivce a milovníky nanuků.
K Vltavě do Podhoří se chodíme procházet moc rádi. Je tam krásně na jaře, v létě i na podzim. Martina na kole, Majda na vozíku a my v poklusu za nimi.
V zelené maringotce bydlí převozník. A když zrovna nepřeváží cestující na druhý břeh, mění se v hospodského a u dřevěných stolků obsluhuje žíznivce a milovníky nanuků.
U Vltavy lze vidět všelijaká vozíka. Brusle s různými počty nezvykle velkých koleček, kola, koloběžky... a i takové dvojkolo, kdy se jeden veze vleže!
/Kéž by to tak šlo i v životě :-)/
/Kéž by to tak šlo i v životě :-)/
Tak a ještě převozník v akci. Na lodi platí jízdenky MHD - ovšem pouze ty klasické, ne SMS jízdenky ;-) Jestli je tu kontroluje vodník osobně- to se nám nepodařilo vypátrat :-)
U Vltavy se příjemně relaxuje. Okukovali jsme krásně opravené domy, které tam v posledních letech vyrostly ze zchátralých vil, veškerou flóru i faunu. Viděli jsme zvláštní způsob lovu ryb - rackové to zvládali za letu přímo z vody. Dokonce i kormorán se nám předvedl.
Pohodové odpoledne...
Pohodové odpoledne...
Pětiletá prohlídka
17.8.2009 - 333.den z 365
Po obědě jsme s Martinkou šly na pětiletou prohlídku. Martinka se těšila. Majda jí vyprávěla, co všechno paní doktorka bude zkoumat.
Martina hned ráno vtrhla do ložnice s pokřikem: "Vy tady ležíte jak dvě spací koule! Vstávejte už, ať nezaspíme!!"
Nemám jakékoli předvádění svých dětí "na povel" ráda. S Majdou to obvykle dopadlo tak, že výsledky naznačovaly, že postižení je i mentální :-) Když si umanula, že NE - neví, neumí, nepoví... zkrátka NEchce, tak prostě NE- a bylo celkem jedno, kdo o to žádal.
Pobavily mě diskuze na www.rodina.cz, kdy maminky sháněly testy školní zralosti, aby je s dětmi "projely nanečisto" a jiné maminkovské vylomeniny. K čemu? Výsledky pak přece musejí být zkreslené, nehledě na to, že se tam výslovně uvádí, v jakém časovém odstupu mohou být testy prováděny, aby splňovaly účel...
No nic. Naše děti mají to štěstí, že je s Wlkem nepovažujeme za geniální /jsou přece NAŠE ;-)/, tudíž nemusejí nic dělat vrcholově, stačí, když vybrané aktivity budou provozovat rády.
A tak jsme i na prohlídku s Martinkou šly s tím, že jsem jí pouze informovala, na co se paní dr. ASI zeptá- a že jí asi píchne injekci. Ale když ji nebude chtít, takže to domluvíme na jindy- to že si řekne sama... aby jako nebyla vysresovaná z injekce a z povídání nebylo nic ;-)
Martina byla v pohodě. Nechala se zvážit, změřit, paní dr. spráskla ruce nad dlouhýma nohama a velikými chodidly (po kom to má???). Sotva vytáhla obrázky, Martina si zakryla oči- obě!, protože ji Majda poučila, že se bude zkoušet zrak. :-) Barvy pojmenovala bez problémů, ale pak dr. předložila několik obrázků, které byly jen černo-bílé. Neměly ale takové ty pěkné obrysy jako kreslil třeba Josef Lada nebo Helena Zmatlíková, kde prasátko bylo na první pohled poznatelné a nezaměnitelné... tyhle obrázky byly kreslené jako "roztřepaně" (jak řekla Martinka výstižně). Čtyři postavy identifikovala jako rodinu, tři (spartakiádní) cvičenky označila za břišní tanečnice :-) Oříškem byl ovšem obrázek poslední. I já jsem na něj hleděla a dumala, co to asi je a bylo mi divně- jakože ještě nejsem na úrovni pěti let... ;-)
Na obrázku bylo několik postav, některé vypadaly jako duchové v bílých kápích, jiné byly v oblecích a pak tam bylo něco, co mělo tři nohy ... :-)
A Martinka povídá: "To je fotograf."
A měla pravdu. Byl to fotograf s foťákem na třínohém stativu, hlavu přikrytou černým hadrem... to, co se dneska, kdy každý hledí na digidislpej z dálky, už vůbec nevidí. Martinka to prý zná z grotesek. Dívají se na ně někdy s Majdou a řvou smíchy u Chaplina.
Paní dr. si libovala, že to skoro nikdo nepozná... nojono, jestli ono by to nechtělo ty obrázky po těch Xletech trochu modernizovat a předhodit dětem něco, co v reálu běžně potkávají :-)
Levou ručkou Martina překreslila podle vzoru nějaké dva obrázky- šlo o to, aby čtverce pronikaly jeden do druhého a hřeben aby měl správný počet zubů.
Byla pochválená. Dostala reklamní Snoopy magnetky, a tak se rozhodla, že si nechá píchnout i tu injekci.
Cestou domů jsem je vzala na zmrzku. Bylo tak nesnesitelné vedro!
Doma jsme Wlkovi líčily ty šílené obrázky a já litovala, že jsem v zápalu příprav na takovou výpravu zapomněla foťák. Mohla jsem je dát k posouzení širší dospělé veřejnosti. :-)
Tak příště :-)
Po obědě jsme s Martinkou šly na pětiletou prohlídku. Martinka se těšila. Majda jí vyprávěla, co všechno paní doktorka bude zkoumat.
Martina hned ráno vtrhla do ložnice s pokřikem: "Vy tady ležíte jak dvě spací koule! Vstávejte už, ať nezaspíme!!"
Nemám jakékoli předvádění svých dětí "na povel" ráda. S Majdou to obvykle dopadlo tak, že výsledky naznačovaly, že postižení je i mentální :-) Když si umanula, že NE - neví, neumí, nepoví... zkrátka NEchce, tak prostě NE- a bylo celkem jedno, kdo o to žádal.
Pobavily mě diskuze na www.rodina.cz, kdy maminky sháněly testy školní zralosti, aby je s dětmi "projely nanečisto" a jiné maminkovské vylomeniny. K čemu? Výsledky pak přece musejí být zkreslené, nehledě na to, že se tam výslovně uvádí, v jakém časovém odstupu mohou být testy prováděny, aby splňovaly účel...
No nic. Naše děti mají to štěstí, že je s Wlkem nepovažujeme za geniální /jsou přece NAŠE ;-)/, tudíž nemusejí nic dělat vrcholově, stačí, když vybrané aktivity budou provozovat rády.
A tak jsme i na prohlídku s Martinkou šly s tím, že jsem jí pouze informovala, na co se paní dr. ASI zeptá- a že jí asi píchne injekci. Ale když ji nebude chtít, takže to domluvíme na jindy- to že si řekne sama... aby jako nebyla vysresovaná z injekce a z povídání nebylo nic ;-)
Martina byla v pohodě. Nechala se zvážit, změřit, paní dr. spráskla ruce nad dlouhýma nohama a velikými chodidly (po kom to má???). Sotva vytáhla obrázky, Martina si zakryla oči- obě!, protože ji Majda poučila, že se bude zkoušet zrak. :-) Barvy pojmenovala bez problémů, ale pak dr. předložila několik obrázků, které byly jen černo-bílé. Neměly ale takové ty pěkné obrysy jako kreslil třeba Josef Lada nebo Helena Zmatlíková, kde prasátko bylo na první pohled poznatelné a nezaměnitelné... tyhle obrázky byly kreslené jako "roztřepaně" (jak řekla Martinka výstižně). Čtyři postavy identifikovala jako rodinu, tři (spartakiádní) cvičenky označila za břišní tanečnice :-) Oříškem byl ovšem obrázek poslední. I já jsem na něj hleděla a dumala, co to asi je a bylo mi divně- jakože ještě nejsem na úrovni pěti let... ;-)
Na obrázku bylo několik postav, některé vypadaly jako duchové v bílých kápích, jiné byly v oblecích a pak tam bylo něco, co mělo tři nohy ... :-)
A Martinka povídá: "To je fotograf."
A měla pravdu. Byl to fotograf s foťákem na třínohém stativu, hlavu přikrytou černým hadrem... to, co se dneska, kdy každý hledí na digidislpej z dálky, už vůbec nevidí. Martinka to prý zná z grotesek. Dívají se na ně někdy s Majdou a řvou smíchy u Chaplina.
Paní dr. si libovala, že to skoro nikdo nepozná... nojono, jestli ono by to nechtělo ty obrázky po těch Xletech trochu modernizovat a předhodit dětem něco, co v reálu běžně potkávají :-)
Levou ručkou Martina překreslila podle vzoru nějaké dva obrázky- šlo o to, aby čtverce pronikaly jeden do druhého a hřeben aby měl správný počet zubů.
Byla pochválená. Dostala reklamní Snoopy magnetky, a tak se rozhodla, že si nechá píchnout i tu injekci.
Cestou domů jsem je vzala na zmrzku. Bylo tak nesnesitelné vedro!
Doma jsme Wlkovi líčily ty šílené obrázky a já litovala, že jsem v zápalu příprav na takovou výpravu zapomněla foťák. Mohla jsem je dát k posouzení širší dospělé veřejnosti. :-)
Tak příště :-)
Kdo pohlídá Kamila?
16.8.2009 -332.den z 365
Kamil ovšem není jméno toho pána :-) Ten pán se jako hlídač nabídl!
No a kdo je Kamil? Kamil se už plazí, aby se pokusil svému hlídači prchnout.
Kamil ovšem není jméno toho pána :-) Ten pán se jako hlídač nabídl!
No a kdo je Kamil? Kamil se už plazí, aby se pokusil svému hlídači prchnout.
Kamil vzbuzoval obdiv největší. Byl to totiž samec hroznýše královského. Na první pohled překrásně zbarvený fešák.
Paní majitelka vypravovala, co všechno už provedl. Jsem ráda, že se příhody neodehrály v našem bytě ;-)
Kamil se snažil lézt naprosto všude. Tady zrovna šplhá po skleněné stěně výtahu.
Kamil může odvážným slečnám posloužit i jako módní doplněk: je libo desetikilové hadí boa? :-)
A tady ve větru volně vlály hadí košilky. Ty už Kamil odložil. Zřejmě vyšly z módy ;-)
Další atrakcí byla korálovka. Sebrat odvahu a hada si pohladit, to byl pro některé návštěvníky nepřekonatelný problém.
Zábavné nám přišlo i to, jak paní majitelka zvířatech krásně a zajímavě vypravovala. Opakovaně se lidi totiž ptali, co dělat, když je kousne had? "No, nesmíte mu páčit tlamu a cukat. To mu vylámete zuby a pak mu hnisají dásně, což je pro hada dost bolestivé. Nejlepší je ponořit do vody. On pustí sám." ;-)
Zkrátka na 1.místě u ní jednoznačně byla zvířata a jejich pocity... patřila do té skupiny lidí, co dělají svoji práci s nasazením a jsou schopni vás tím "svým" úplně nakazit.
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_ubLfAb044Bltq6Dh70Qk3hK9GHFYKNufw-apmxxoDkLByu-h2DCakAAgS1VDh3CU5mjYVDjtJEvG02IAAdayV6LJj8kqglJe0E69VmoDdNnDMAn7j3ucF57F_X2qRCx7FoEOo=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_vWAXuRQUNT_6mGb7lWgx2zAPo4SmsM8ZZ_FhtsrSOXsauGnxnP4dltKDcE3JzAxCbC4EyKFx3g--iA3gj8LrSaWRtztl10WdBVA1PNDp2c7irHmELXEI-W5y61uNxHcCXoHViLrcOrJA=s0-d)