Kobyliská střelnice

23.8.2009 - 339.den z 365

V neděli jsme měli návštěvu. Tatínkové a syn kamarádky vytvořili pánskou sekci a šli na Spartu- fandit fotbalistům.
Naše dámská sekce- tedy kamarádka, já a 3děti- vyrazila na tematickou vycházku po okolí. Nejsou z Prahy, takže jsem zahrnula do programu -zábavu-vlastivědu ;-) - a občerstvení.

Děti se vydováděly na novém hřišti a kousek od něj je Kobyliská střelnice- tedy národní kulturní památka. Tak jsme se stavily i tam.
Původně střelnice sloužila jako cvičiště pro vojáky, až v době 2.světové války se změnila v místo hromadných poprav nepohodlných lidí. :-(
Přímo proti vstupu do upraveného areálu je vytesán nápis. Verše M. Floriana

ZASTAV SE NA CHVÍLI

KREV NAŠE VSTOUPILA DO TÉTO ZEMĚ

ALE MY ZNOVU SE VZPŘÍMILI

Vlevo na pietní desce můžeme číst dlouhý seznam jmen popravených. Mezi nimi třeba i jméno spisovatele Vladislava Vančury.

V areálu je umístěn dřevený kříž a plastika plačící ženy.

Bylo to hrůzné období v českých dějinách. Obě moje babičky a dědečkové jej prožívali na vlastní kůži, protože bydleli nedaleko Prahy- přímo ve vesnici, kde měl zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich své sídlo. Hodně mi o tom vyprávěli, spoustu věcí jsem samozřejmě pochopila až s postupem času. Jeden děda byl ve válce dokonce zastřelen.

Heydrichiáda - to je téma, které mě taknějak pronásleduje.... děsí, ale přesto zajímá... Říkám si, jak to všechno ti lidi mohli přežít, vydržet...

A o to víc mě mrzí a nedokážu to vůbec pochopit, že vandalové každou chvíli památník posprejují, desky se jmény jsou rozbité /musí to dát velkou práci-různě je zohýbat/, území střelnice si oblíbili zejména "skejťáci"- dobře se jim tam po rovince jezdí...