Vytoužených pět

7.8.2009 - 323.den z 365

Dneska se Martinka konečně dočkala. Je jí vytoužených pět let.

Před pěti lety mi vlastně začal "nový letopočet". Konečně jsem i já měla miminko, které rostlo podle těch nenáviděných tabulek a já se tak stala ničím nevyčnívající -tedy řadovou- matkou! ;-)

Pamatuju si, kolik přátel nám drželo palce a jaké byly ohlasy na SMS, kterou jsem posílala z porodnice. Dodnes je mám v mobilu schované, protože z nich cítím, že byly psané od srdce. Paměť mého mobilu je vůbec nacpána zprávami, které prostě nechci smazat, protože když je mi ouvej (což bývá vždy při styku s nemocnicí- tedy poměrně často), tak si v nich pak čtu a utěšuju se, že není všechno tak černé a špatné, jak to momentálně vidím.. :-)

Martinka se nemohla dočkat, až jí budeme gratulovat. Dostala vytouženého (podle mě nevkusného jednorožce) růžového koníčka, který mluví. Má u sebe lékařskou výbavu- fonendoskop, lžičku, kapesníčky... a říká: "Prosím, utři mi nos. Děkuji, už můžu dýchat!" Úžasné. Do naší nemocemi prolezlé rodiny se náramně hodí :-)) Děkujeme tímto soudruhům v Číně, že pro firmu Hasbro takový zázrak vyrobili. Hned je v naší rodině veseleji :-)

Dort jsme letos vyráběli svépomocí. DORT PAŘEZ jsem objevila náhodou a naprosto mě nadchl svou jednoduchostí. Korpus upekla babička, figurky z marcipánu vymodeloval (za hlasitého nadávání) Vlk. (Marcipán se prodává stejně jako modelína! V Globusu jsem pořídila za 40Kč sadu barevných válečků)

Martinka z něj měla velikou radost a zmizel do posledního drobku :-)

Komu výzdoba připadá nevkusná (má pravdu), ale vše má svůj důvod! Medvídek Pú je u nás všudypřítomný, modré houby /pracovní název:lysohlávky/ - vznikly proto, že v sadě byl MODRÝ marcipán a ostatní havěť do lesa prostě patří. Maliny jsou živé- z naší zahrádky :-)

Recept můžete načíst ZDE


A tady je Maťa, jak sfoukává svíčku. Celý den svého vzácného jednorožce nepustila z ruky!

Nabízeli jsme jí s Vlkem, že půjdeme někam na oběd, nebo na výlet. Maťa ale prohlásila: "Já chci být doma. S vámi." ... zamáčkla jsem slzu, protože vím, že za pár let názor zcela změní :-((

Nicméně odpoledne jsme vyrazili na Letnou, kde jsou minimálně dvě krásné cukrárny. Dali jsme si pohár, a pak opět navštívili úžasné dětské hřiště. V Praze jich je stále víc a víc!! Procházkou jsme došli až ke "kyvadlu", kde mlaďoši předváděli psí kusy na bruslích a já se kochala překrásným výhledem na Vltavu, pražské mosty a nespočet barevných střech a věží...

Martinka byla šťastná. Několikrát nám děkovala (kde se to v ní bere??), že je moc ráda, že jsme jí koupili koníčka a taky říkala, že je ráda, že nás má... (jak si to nepokazit??) ;-)

Já si přeju, ať je Martinka pořád zdravá, veselá a kéž by se čas zastavil a bylo jí pořád těch krásných 5let :-))