Někdy nevíme, co máme

10.9.2010

Aby toho nebylo v září málo, přiletěl v pondělí ještě na delší návštěvu náš kanadský strejda  se svou japonskou partnerkou. Jak to u nás doma vypadá, popisovat raději nebudu. Shrnula bych to asi tak, že jsme opravdu multikulturní spolek šílenců :-)
V pátek odpoledne jsem potřebovala dojet do centra nakoupit zamluvené lístky na říjnovou kulturu. Ti dva se hned hrnuli, že pojedou se mnou.

Rozhodla jsem se tedy upřednostnit krásu před rychlostí a k přepravě zvolila tramvaj. Eiko /tak se Japonka jmenuje/ byla nadšená! Samozřejmě má vrozenou japonskou fotománii, takže fotila nepřetržitě všechno. Okna v tramvaji byla špinavá, tak si otevřela horní část a visela i se svou "camera" z okna ven a práskala jeden snímek za druhým. U některých záběrů jásala... změnila jsem operativně  plán trasy a vzala je na Novotného lávku- pamatujete na staré stokoruny? Právě na nich byl pohled na Hradčana malovaný z tohoto místa.
Eiko oněměla úžasem. Nevěděla, co fotit dřív!! Praha se jí tak moc líbí!!

Po nábřeží jsme zamířili k Národnímu divadlu. To byla další lahůdka. Pokladna byla ještě otevřená, a tak jsem zkusila, jestli by neměli lístky na pohádkový balet Zlatovláska. A protože v září každý spořádaný Pražan ještě o víkendech jezdí na chalupu a po divadle netouží, mám je! :-)

Strejda nevydržel a projel program s operami. Skoupil snad půl divadla. Nadšený! Takže mám dojem, že během těchto dvou měsíců budu mít asi přechodné bydliště na 1. balkoně Národního divadla... kdy budu pracovat, spát a o děti pečovat???

Potom jsme samozřejmě zapadli do kavárny Slavie. Jsem asi snob. Mně to prostředí tam děsně okouzluje: zásadně si sedám tak, abych viděla na Hrad - nejraději tak, abych měla zároveň dobrý výhled na Pijáka absintu :-) Ačkoli si slibuju, že budu chodit "jen na kafe", nikdy neodolám jejich štrůdlu s lístečkem máty a čepičkou šlehačky vypadá velmi jedle!
Eiko všechno fotila a pořád opakovala [ojši-ojši] - což je tedy "výborný!" ...jak jsem pochopila.

 Servírka z nás tedy byla zmatená, strejda mele anglicky i česky, vůbec nerozlišuje- v půlce věty přepne, Eiko anglicko-japonsky a já, když to potřebuju rychle- tak mu odpovídám česky - je to bezva, mozek rozhodně nemá šanci zahálet! ;-), ale za chvíli nevíte, čí jste.

Sotva jsme vyšli ven, začalo lejt. Ale opravdu lejt. Deštníky jsme neměli, tak jsme za chvíli vypadali jak tři vodníci na vandru. Než jsme došli na tramvaj, vysvitlo sluníčko a objevila se duha. Eiko opět začala jásat a radovala se, že ještě nikdy neviděla oba konce duhy, že ten druhý je v Kanadě vždycky schovaný někde za horami!! Opět fotila vykloněná z okýnka tramvaje a byla úplně unešená. Někdy prostě ani nevíme, co máme, dokud nás na to někdo neupozorní...

Já se s nimi nasmála, protože jsme řešili i různé jazykové hříčky: třeba jestli na věži viděli trubače- anebo trumpetistu (jak tvrdil strejda :-));  a taky, co má  zmrzlina společného s pivem, když je TOČENÁ??  :-)) ...

Majda mě večer zvala na televizi, že musím vidět "Vyprávěj" ... tak matně tuším, že jeli do NDR k moři a z velké dálky jsme slyšela Majdu jak se chechtala: "Jéé, to je asi ten trabant..." ... jinak nic. Nějak mě ta výprava mezinárodní zmohla ;-)

 - a to byl teprv začátek!