Smutné...

19.3.2013


Na dnešní den přiipadá ono smutné- v mém měřítku nejsmutnější- výročí. Je to přesně rok, kdy jsme se probudili do nejhoršího dne našeho života, abychom zjistili, že naše starší dcera se už neprobudí nikdy.

Za ten rok, kdy nám v podstatě začal "nový letopočet" a změnilo se všechno, co se jen změnit mohlo, se toho událo hrozně moc. Bála jsem se toho data. Nedokázala jsem odhadnout, co to se mnou udělá... emoce jsou zrádné, ne vždy je člověk dokáže mít pod kontrolou. Ale usnadnily mi to vzkazy, které od rána přátelé a kamarádi posílali na mobil i do mailu. Četly se krásně, byly psány od srdce. Opravdu díky všem, kteří dnes vzpomněli. Je to  milé. Zvláštně dojemné, ale ne traumatizující.

Celý den jsem byla v práci, a tak jsem se na hřbitov dostala až těsně před zavírací hodinou. Vrátný už mě asi zná od vidění. Připomněl, že za půl hodinky zavírají, ale že stačí zaklepat na okno ;-)

 
V práci myslím nikdo nepoznal, že se dnes "děje něco poprvé".
Doma se Martinka mimořádně lísala a chvíli jsme si o Majdě povídaly. Ona pak sama vytáhla album, které jsme oběma vedli v prvních měsících života. Vzala obě tlusté knihy plné barevných fotek a porovnávala. Majda je pro ni vzorem. Chce nosit její věci, neustále se vyptává- co Majda četla, jak jí šlo učit se násobilku a vyjmenovaná slova... Tak vypravuju a snažím se vážit slova, aby nevzniklo podezření, že Majda byla geniální a bezchybné stvoření... uf, je to  šichta, protože chvílemi mívám i takové nápady...

Dostala jsem dnes taky mail, který mě mimořádně potěšil. Napsala mi paní, která mi úplně vzorově vylíčila svou zkušenost z pozice pozůstalého sourozence. Moc děkuju za ten návod. Opravdu to pro mne má velkou výpovědní hodnotu!

Tak máme za sebou první kilometr z té nekonečně dlouhé cesty, kterou člověk musí ujít, aby dostatečně porozuměl a uchopil, co se vlastně stalo. Občas narazíme na překážku nečekanou, občas vybíráme zatáčku tak, že to drhne a lítají jiskry, ale zatím pořád jedeme bez větších karambolů....


13 komentářů:

Ilona Ř. řekl(a)...

Wlčice,
tak už je to rok :-o
Příjde mi, že ten čas nějak rychle letí!
Pamatuji si to jako by to bylo včera, ač se osobně neznáme, byla jsme z té zprávy v šoku!
Vím, že bolest v srdci navždy zůstane !
Často na Vás myslím a moc ráda čtu Vaše příspěvky .

Miša Tomišková řekl(a)...

Wlčice,
už?Ten čas tak neskutečně rychle letí.
Pokud dovolíš tak alespoň virtuálně objímám a tiše stojím vedle tebe a vzpomínám.

Anonymní řekl(a)...

za nekolik mesicu to bude rok, co jsem vas mela moznost poznat. moc na vas myslim! paja-ostrovanka

Aya řekl(a)...

Držte se. Vzpomínáme s Vámi...

Blanka řekl(a)...

Milá Wlčice, chodím sem k Vám už dlouho a stejně dlouho obdivuju váš elán a sílu se s tím vším vyrovnat pro Vás nejlepším způsobem. Přeju Vám a celé rodině, ať ty nadcházející kilometry jsou plné hezkých chvil, ale i vzpomínek na Majdu.

Gabriela Kutalová řekl(a)...

Iva řekl(a)...

Milá Wlčice, i já na Vás včera myslela a to dost usilovně, ale bylo mi tak, že jsem nebyla schopna vyplodit jedinou normální větu. To asi nejsem ani nyní, ale jen jsem chtěla, abyste věděli, že mimo těch , co vám napsali , je i spousta těch, co na vás myslí....

Anonymní řekl(a)...

Wlčice, čtu,nepřispívám, ale myslím na Vás a hlavně na Majdu. Jaká to z Tvých článků musela být fajn holka!
Chtěla bych se zeptat,ikdyž možná neodpovíš - Majda zemřela ve spánku?

Anonymní řekl(a)...

Zapomněla jsem se podepsat - moc se omlouvám.
Tereza

Anonymní řekl(a)...

.... prostě mi nějak došla slova.... ale zvládli jste ten první kilometr bravurně. Klobouk dolů.
Kocacko

Marcela řekl(a)...

....

myslíme na Vás všechny

Andrea Benešová řekl(a)...

A já zapomněla..tak můžu říct jen promiň..i tak jste pro mě s Míšou vzor, když nervuju z blbostí...často hodně často na tene myslím..

Amelie řekl(a)...

Obdivuji, jak to zvládáte a moc, moc držím palce celé rodině. je to těžké, ale vy jste skvělí!!!