25.4.2013
Dostihly mě nákupy :-(
Poslední rok mě to nebaví. Tedy nebaví spíš přerostlo v mírný odpor. Do nákupního centra mě doženou zpravidla jen neodkladné záležitosti- jako jsou něčí narozeniny- nebo jiné akutní stavy vyžadující koupi nové věci.
Tentokrát se nutnost jmenovala "Martina potřebuje boty do teplého počasí". O víkendu nemám odvahu se do přeplněných rájů obchodů vydat, a tak jsem se doplazila z práce - zhltla něco na zub a vyrazily jsme na večerní lov obuvi.
Martina se vybavila jak na velký výlet. Vzala si batoh, pití a knihu. ;-) V autobuse (cesta trvá 15minut) mi hodlala předčítat básničky z knihy mého oblíbeného Pavla Šruta "Příšerky a příšeři". Netušila jsem, že i tato kniha skrývá zákeřné verše... ;-) Jak jinak - zas došlo na funerální debaty a úvahy!
Pavel Šrut si umí hrát se slovy a některá si i kvůli rýmu vymýšlí... a tak si vymyslel slovo HUMRlec. To samozřejmě bylo něco pro Martinu! "Mamí, a kdo to je? A jak vypadá HUMR? A jak vypadá umrlec? A je teď Majda taky umrlec?..." V autobuse bylo vedro. A mně bylo čím dál větší. Panebože, já tomu fakt neuteču!! Tak jsme to pěkně probraly "po našem", cesta se docela vlekla ;-)
Báseň přikládám. Je žertovná- tedy celkem- při 3.sloce nám to začalo drhnout ;-)
Už jen pomyšlení na nákup obuvi pro naši nezletilou je pro mě stresující záležitostí. Chodidlo hubené a dlouhé se hnedtak do nějaké boty nevleze. Nakonec jí vyhovovala velikost 37. Málem mě kleplo! Vždyť je jí osm! Slečna prodavačka mě uklidňovala, že firma Deichmann nabízí dámské boty až do vel. 45, takže to je v pohodě. Větší by mít neměla :-) Prima, myslím, že to jsem přesně po té šílené morbidní debatě potřebovala slyšet.
Výběr zboží s naší Martinou- to je taky kapitola. Vůbec tyhle etudy elegantně nezvládám. Pokaždé se mě zmocňuje touha ji přetrhnout. ;-)
"Tak jaký bys chtěla, Máťo?", snažím se neutrálně zahájit akci.
"No, já nevim. Nějaký hezký...", odpovídá mimozemšťan a bloudí zrakem po regálech na 2.konci nákupní uličky.
"Chceš modrý?", snažím se ji nějak odloudit od svítivě růžových balerínek v lakové úpravě.
"Tak jo. A nebo červený...", konverzuje Máťa a zkoumá obouvací lžíci.
"Jéé, tak červený v tvojí velikosti fakt nemám, princezno", snaží se vyhovět ochotná slečna prodavačka.
"To nevadí. Ty béžový jsou taky pěkný...", pokračuje mimozemsky Martina.
Slečna už se škodolibě směje nahlas. Koukne na mě a navrhuje, že tedy donese několik krabic s požadovanou velikostí- a že něco určitě vybereme. Tak jo. Probraly jsme asi tucet párů. A vybraly jsme! Martina nekladla odpor. Ze všeho nejvíc jí totiž šlo o to, jestli jí koupím i tu stříbrnou obouvací lžíci.Máme lžíci i ty boty ....
Druhé jsme zakoupily vedle ve sportu. A jelo se domů.
Nenapadlo mě, že ta kniha básní je tak zákeřná a že je namístě obávat se i cety domů ... takže jsme se ještě na cestě zpět dobraly k této... "Báseň na slovo smrt".
"To je dobrý, mami, viď. To by mě vůbec nenapadlo! Vždyť to se s ničím nerýmuje ", celkem pobaveně komentovala Martinka.
"No to tedy ne...", nevěřícně jsem hleděla na text.
Takže akci považuji za úspěšnou. Obutí se podařilo zakoupit.
Výběr literatury příště neponechám náhodě (i když pochybuju, že TOHLE je náhoda ;-)) - a bude to fajn!
Dostihly mě nákupy :-(
Poslední rok mě to nebaví. Tedy nebaví spíš přerostlo v mírný odpor. Do nákupního centra mě doženou zpravidla jen neodkladné záležitosti- jako jsou něčí narozeniny- nebo jiné akutní stavy vyžadující koupi nové věci.
Tentokrát se nutnost jmenovala "Martina potřebuje boty do teplého počasí". O víkendu nemám odvahu se do přeplněných rájů obchodů vydat, a tak jsem se doplazila z práce - zhltla něco na zub a vyrazily jsme na večerní lov obuvi.
Martina se vybavila jak na velký výlet. Vzala si batoh, pití a knihu. ;-) V autobuse (cesta trvá 15minut) mi hodlala předčítat básničky z knihy mého oblíbeného Pavla Šruta "Příšerky a příšeři". Netušila jsem, že i tato kniha skrývá zákeřné verše... ;-) Jak jinak - zas došlo na funerální debaty a úvahy!
Pavel Šrut si umí hrát se slovy a některá si i kvůli rýmu vymýšlí... a tak si vymyslel slovo HUMRlec. To samozřejmě bylo něco pro Martinu! "Mamí, a kdo to je? A jak vypadá HUMR? A jak vypadá umrlec? A je teď Majda taky umrlec?..." V autobuse bylo vedro. A mně bylo čím dál větší. Panebože, já tomu fakt neuteču!! Tak jsme to pěkně probraly "po našem", cesta se docela vlekla ;-)
Báseň přikládám. Je žertovná- tedy celkem- při 3.sloce nám to začalo drhnout ;-)
Už jen pomyšlení na nákup obuvi pro naši nezletilou je pro mě stresující záležitostí. Chodidlo hubené a dlouhé se hnedtak do nějaké boty nevleze. Nakonec jí vyhovovala velikost 37. Málem mě kleplo! Vždyť je jí osm! Slečna prodavačka mě uklidňovala, že firma Deichmann nabízí dámské boty až do vel. 45, takže to je v pohodě. Větší by mít neměla :-) Prima, myslím, že to jsem přesně po té šílené morbidní debatě potřebovala slyšet.
Výběr zboží s naší Martinou- to je taky kapitola. Vůbec tyhle etudy elegantně nezvládám. Pokaždé se mě zmocňuje touha ji přetrhnout. ;-)
"Tak jaký bys chtěla, Máťo?", snažím se neutrálně zahájit akci.
"No, já nevim. Nějaký hezký...", odpovídá mimozemšťan a bloudí zrakem po regálech na 2.konci nákupní uličky.
"Chceš modrý?", snažím se ji nějak odloudit od svítivě růžových balerínek v lakové úpravě.
"Tak jo. A nebo červený...", konverzuje Máťa a zkoumá obouvací lžíci.
"Jéé, tak červený v tvojí velikosti fakt nemám, princezno", snaží se vyhovět ochotná slečna prodavačka.
"To nevadí. Ty béžový jsou taky pěkný...", pokračuje mimozemsky Martina.
Slečna už se škodolibě směje nahlas. Koukne na mě a navrhuje, že tedy donese několik krabic s požadovanou velikostí- a že něco určitě vybereme. Tak jo. Probraly jsme asi tucet párů. A vybraly jsme! Martina nekladla odpor. Ze všeho nejvíc jí totiž šlo o to, jestli jí koupím i tu stříbrnou obouvací lžíci.Máme lžíci i ty boty ....
Druhé jsme zakoupily vedle ve sportu. A jelo se domů.
Nenapadlo mě, že ta kniha básní je tak zákeřná a že je namístě obávat se i cety domů ... takže jsme se ještě na cestě zpět dobraly k této... "Báseň na slovo smrt".
"To je dobrý, mami, viď. To by mě vůbec nenapadlo! Vždyť to se s ničím nerýmuje ", celkem pobaveně komentovala Martinka.
"No to tedy ne...", nevěřícně jsem hleděla na text.
Takže akci považuji za úspěšnou. Obutí se podařilo zakoupit.
Výběr literatury příště neponechám náhodě (i když pochybuju, že TOHLE je náhoda ;-)) - a bude to fajn!
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_v_fRlb5r4GngKKOOlmadfBxIJ-NJKOmmHpfHnBqHeBEGH2zlKWEq9yzWLgx0cnYP6tn5XfLAjKC7sW8etpulzEuR4b0hs2KSiEKYYYGSxy2SUJqEpvNHxjt67dK-lJbczgHDI=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_t1aYGuQi0SMI3seyGvqsf-1Njk2IypuFPjqJdD2_yYACBkPpo6TdvD5wrzFychUYXBSflaeR_3KMrhPrAMP4vTCVyYRY2wUCNdXpKnlgPHc9tMnGDNEw47erLasfz7iw7HhDhn6aiyPA=s0-d)
14 komentářů:
Botky jsou moc hezké,dovedu si představit tu úlevu, sehnat najednou hned dvoje boty.A jako bonus ujištění,že vyrábějí dámskou obuv až do č.45 !
Šrutovy verše mě nadchly,už vím koho bych jimi obdarovala :-)
Topánky sú krásne, podobnú akciu sme absolvovali mimoriadne úspešne pred týždňom, máme jedny podobné, len béžové v.25, jedny tenisky v.32,jedny sandále v.34 (nechápem, ako môže mať jedno dieťa topánky vo v.31 -34) jedny tenisky v.29, a jedny sandále vo v.30. Ako bonus prezuvky pre mňa ... Vyzerali sme pri pokladni, ako keby sme mali minimálne 5 detí...
Včera jsem si šla taky koupit boty do teplého počasí a taky jsem si koupila lžíci na boty, malou stříbrnou! Ta mě zaujala a potřebuju ji. Asi jsme si s Martinou trochu podobné... :)
Jen jsem nekoupila ty střevíce, ačkoli jsem navštívila nejmíň šest obchodů. Dokonce i ten, kde mě obvykle nějaký pár bot uchvátí. Neuchvátil. Jen ta lžíce.
Kniha vypadá dobře.
Lžíce je základ pro dobré obutí! :-) My ji za 10Kč pořídily v CCC :-))
Kniha je super, jen ten výběr básní mi nesedl :-) Jinak úžasné obrázky G.Miklínové- bez těch si texty PŠ už ani neumím představit ;-)
Já nesnáším nakupování vnějších obalů lidstva jaksi od přírody. A ještě víc než nakupování bot mi vadí nakupování kalhot. Proto jsem nejšťastnější, když nějaké po někom podědím.
Dětem teď rostou opravdu velké nohy. Holky mají v 11 letech větší nohy než já (38ky). Jedna naše odrostlá dívčina měla 43ky snad ve třinácti letech, naštěstí výrobci zareagovali, sehnat lodičky v těchto číslech byla prý dřív dost hrůza.
Básničky si hrají s jazykem, to mám ráda - až na to téma...
Také nemám nákupy ráda, obzvláště s dětmi. A to mě zdaleka nečekají takovéhle náročné hovory. Ale botky jsme vybraly krásné!
A já mám ve svých třiadvaceti (to už asi neporostu, že?) nohu velikosti třicet pět. Což mě tak nějak předurčuje k těm svítivě růžovým balerínám. :-D Letní sandálky mám infantilně fialové, no, vzala jsem si je, co nadělám. :-)
jsem vděčná, že většinu nákupů obstarávám po netu. Boty, jen osvědčené značky..
nákupáky nesnáším.
Šrut už u nás zdomácněl.
Sofi ve školce občas perlí :D
Jéééj, čítať zážitky s tvojou dcérou je vždy k pobaveniu :) :)
Btw....syn má 9 rokov a to sa mi zdala jeho noha 36 veľká :) :)
Kamarátka má dcéru, je druháčka a tiež má nohu 37, tak neboj, nie je Maťka sama :)
Pekný deň.
Matz
Zrovna nedávno jsem po telefonu řešila s kamarádkou velikost nohy její dcery. Holčička je ve čtvrté třídě a má 43. Jenže ona si zrovna umanula ty růžové. Měla smůlu. Knížka je fakt drsná.
moje maminka měla se mnou podobný problém. Též jsem měla nohu velkou a dlouhou. Skončila jsem na 43 a přiznávám sportovní obuv mám dokonce 44.
Naštěstí dnes se už tyto velikosti seženou.
Co já se natrápila, když jsem za mlada chodila narvaná do 41. A i ty byl problém sehnat.
Míša
Mně tohle písání paradoxně naplnilo nostalgií - vzpomínka na naše dvě malé holčičky, které po hodině vybírání uprostřed houfu zborcených prodavaček (a notně emotivních rodičů)milostivě kývly na ty první zkoušené boty, je v oparu času lehce zrůžovělá :-)
O tom, že po příjezdu domů svorně prohlásily, že boty tlačí a vůbec nejsou hezké snad ani nemá cenu se zmiňovat :-)
Paní Wlčice - holčička 10 let, 169 centimetrů, boty velikosti 42. O tři čísla větší než já. V téhle velikosti už ty růžové lakovky naštěstí vypadají jako zánovní kajaky, takže celkem bez boje volíme méně nápadné barvy.
Co dodat. Příšeři objednání, díky ta tip! :-)
Zdena
Díky za komenty :-) Je fajn neplout v tom sám :-)
Bude-li tento blog za pár let ještě funkční, ráda podám závěrečnou zprávu, jakých rozměrů Martinčino chodidlo dorostlo... a kdyby ne, jistě se to dočtete v Guinessově knize rekordů ;-)
Okomentovat