27.12.2013
Miluju knihy. Nestíhám sice číst všechny, které mám dojem, že bych přečíst měla, ale knihkupectví a knihovny patří k mým oblíbeným kulturním stánkům. Povedlo se mi tuto mánii přenést i na obě naše děti. Kniha jako dárek je uctívána- nikoli považována za trest.
Poslední dobou jsem byla účastníkem mnoha debat o povinné školní četbě, o nesmyslnosti psaní čtenářských deníků a podobných rádoby vědecky podložených závěrů. V mnohém se samozřejmě dá s učiteli nesouhlasit, ne každý češtinář dokáže děti naučit mít češtinu rád a neudělat z ní jen sbírku pravopisných pravidel, ale to, že by se mělo číst a že by se mělo umět o knize stručně pohovořit, to snad není nic, proti čemu by rodiče měli organizovat odboj.
Vím, že časy se od dob mé školní docházky značně změnily a že jsme letos v září např. na třídní schůzce hlasovali o tom, že souhlasíme, aby naše děti dostávaly domácí úkoly a aby paní učitelka každý měsíc vybrala čtenářský deník, kde bude pojednáno o knize, kterou za daný měsíc dítě přečetlo a že to nebudeme považovat za přetěžování našich ratoletí. Naštěstí jsme rodiče "ze staré školy", takže jsme jako jeden muž nahlas řekli paní učitelce, jen aŤ jim dá do těla a že souhlasíme i s písemnými tresty. :-) Paní učitelka děkovala.
Já si z knih vypisuju zajímavé pasáže dodnes. Zpravidla nemám čas číst daný titul opakovaně, ale připomenout si něco, co mě oslovilo a donutilo k zamyšlení... někdy mě to popadne a ráda se začtu. Kdysi jsem si psávala poznámky do kroužkového sešitu. Listy se tam daly různě vkládat, takže k danému autorovi mohly zápisy libovolně přibývat.
Postupně do mého papírového života více a více pronikaly moderní technologie, až můj čtenářský deník nabyl dnešní fotopodoby ;-)
Během čtení si v knize zakládám lepíky tam, kde mi to připadá zajímavé. No a po dočtení knihu vezmu a stránky ofotím. :-)
Zajímavé čtení. Spousta námětů k zamyšlení, co byste si přáli, kdybyste měli tu možnost, že se vám to splní- zadarmo a hned... tedy úplně zadarmo ne, ale bez finanční úhrady řekněme. Tajemný krámek ve městě nabízí vše "Rychle a bezbolestně"
Takže můj vztah k literatuře naštěstí nenarušila ani povinná četba, ani mnoholeté psaní čtenářských deníků, ani šílená češtinářka, která nás 3roky mořila na gymplu s tím, že její dominantou byla němčina a češtinu nikdy předtím neučila ... ;-)
Miluju knihy. Nestíhám sice číst všechny, které mám dojem, že bych přečíst měla, ale knihkupectví a knihovny patří k mým oblíbeným kulturním stánkům. Povedlo se mi tuto mánii přenést i na obě naše děti. Kniha jako dárek je uctívána- nikoli považována za trest.
Poslední dobou jsem byla účastníkem mnoha debat o povinné školní četbě, o nesmyslnosti psaní čtenářských deníků a podobných rádoby vědecky podložených závěrů. V mnohém se samozřejmě dá s učiteli nesouhlasit, ne každý češtinář dokáže děti naučit mít češtinu rád a neudělat z ní jen sbírku pravopisných pravidel, ale to, že by se mělo číst a že by se mělo umět o knize stručně pohovořit, to snad není nic, proti čemu by rodiče měli organizovat odboj.
Vím, že časy se od dob mé školní docházky značně změnily a že jsme letos v září např. na třídní schůzce hlasovali o tom, že souhlasíme, aby naše děti dostávaly domácí úkoly a aby paní učitelka každý měsíc vybrala čtenářský deník, kde bude pojednáno o knize, kterou za daný měsíc dítě přečetlo a že to nebudeme považovat za přetěžování našich ratoletí. Naštěstí jsme rodiče "ze staré školy", takže jsme jako jeden muž nahlas řekli paní učitelce, jen aŤ jim dá do těla a že souhlasíme i s písemnými tresty. :-) Paní učitelka děkovala.
Já si z knih vypisuju zajímavé pasáže dodnes. Zpravidla nemám čas číst daný titul opakovaně, ale připomenout si něco, co mě oslovilo a donutilo k zamyšlení... někdy mě to popadne a ráda se začtu. Kdysi jsem si psávala poznámky do kroužkového sešitu. Listy se tam daly různě vkládat, takže k danému autorovi mohly zápisy libovolně přibývat.
Postupně do mého papírového života více a více pronikaly moderní technologie, až můj čtenářský deník nabyl dnešní fotopodoby ;-)
Během čtení si v knize zakládám lepíky tam, kde mi to připadá zajímavé. No a po dočtení knihu vezmu a stránky ofotím. :-)
Jednou z knih, kterou jsem letos zvěčnila do svého fotodeníku, byla kniha od Markéty Dočekalové "Rychle a bezbolestně" Tak dlouho jsem ji syslila na nočním stolku a nechtěla ji vrátit do knihovny, až jsem v rámci vánočních nákupů jeden výtisk zakoupila... :-)
Zajímavé čtení. Spousta námětů k zamyšlení, co byste si přáli, kdybyste měli tu možnost, že se vám to splní- zadarmo a hned... tedy úplně zadarmo ne, ale bez finanční úhrady řekněme. Tajemný krámek ve městě nabízí vše "Rychle a bezbolestně"
Jaké hodnoty pro nás mají cenu, čeho si vážíme, v čem spatřujeme své štěstí... jak jsme každý jiný a různíme se ve vnímání života...
Takže můj vztah k literatuře naštěstí nenarušila ani povinná četba, ani mnoholeté psaní čtenářských deníků, ani šílená češtinářka, která nás 3roky mořila na gymplu s tím, že její dominantou byla němčina a češtinu nikdy předtím neučila ... ;-)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_utAtNI30CGKf5tLL7Lhltnkw7iIN47Qq6e5gN12fWB49NcXREPVGFGdj_whW8xnhrExdtduh0VWkFvEEF6zO_W09ArAMWOWpnhieO6hxKxcfnmgka4-SwYuZvTO8XyrWQZU4U=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_s5gu48DBDJFDW173Htqr-r06gEwoGot0ctaP1vgG1zmNxuRlLOSaujGXbUjngfyV0yNdT6FxplmItUedEag58GFi4tv0X7rZkn3V2JWi8EOxs03qQcALE9srLzR7fT6-S5oaP3hZDPkw=s0-d)
10 komentářů:
Díky Wlčice za přání k narozeninám!Knihu jsem nečetla, ale ten příspěvek- první vyfocený, jako kdybych už někdy pedtím četla. Možná o knize již píšeš na svém blogu. Já to vím moc dobře- ani má přání se neplní "rychle a bezbolestně" ! Až poletím domů, určitě se pokusím knihu sehnat, děkuji za tip. Marcela
Knihu už vychvaloval na blogu kdekdo :-) rejčka, myslím, že i Lucie. Já podlehla doporučení kamarádky a určitě jsem ji uváděla na seznamu doporučené četby z jarní knihovničky, ale fotila jsem nedávno-když už knihovna volala po vrácení výtisku ;-)vydala-zcela nezvykle- GRADA!
Připadá mi na tom cenné, že vás paní učitelka nechala do toho mluvit. (I když jste si očividně odhlasovali to, co sama chtěla a umí:)). To bych si tak přála, kdyby učitelé uměli, ale je to šíleně těžké (z obou stran!). Dávání domácích úkolů asi samo o sobě není dobré či špatné, mohou být přeci úplně pitomé, nebo vymyšlené moc dobře, stejně tak může mít povinná četba stovky podob, pro každé dítě je navíc užitečné něco jiného. Každopádně úkoly i četba vzbuzují emoce, tak vám přeju, že jste takhle ve shodě :).
Gratuluji vám k rozumné paní učitelce. U nás nejsou domácí úkoly - pí.uč.nám vysvětlila, že 25 sešitů přeci nemůže zvládnout opravit - o čtenářských denících ani nemluvím. Dcera naštěstí čte hodně a ráda, ale myslím si, že je důležité umět knihu i nějak zpracovat a přenést z ní své pocity dál.
Ano, Rychle a bezbolestně je i můj čtenářský zážitek.Zajímavý.
Těší mě, že se nachází i tací, co mají k četbě,potažmo i té povinné, takový flexibilní a vstřícný přístup. A o učitelské práci se rozepisovat nebudu, to by mi příspěvek nestačil. Jen mě vždycky mrzí, jak je to globalizované, všechny kantory hezky do jednoho pytlíku a pěkně do nich. A já se zbytečně rozohním, ale vždycky pak štěkám u špatného stromu:-) Tak jen k těm knihám, jo, je to tak a i já to mám tak ráda. A díky Ježíškovi si letos užívám....Hezké čtenářské hody přeji všem
Jasně, všechno se dá dělat různými způsoby- idea vést děti k tomu, že doma vybalím aktovku a kouknu, co je na zítra a že si trochu něco přečtu s tím, že o tom něco málo budu umět říct kamarádům, se mi líbí. Nehodlám vůbec s p.uč. diskutovat, výuku vede ona. Pokud moje dítě bude trávit s úkoly celé víkendy a seznám, že je to jen suplování toho, co se ve škole nestihlo- dám svoji nelibost najevo.
P. uč. nechala hlasovat proto, že to měla nařízené, neb rodiče vyšších ročníků si stěžují na přetěžování svých dětí- děti údajně nestíhají kroužky, když mají číst knihy a psát úkoly... tak to mi připadá hodně zvláštní. a troufám si říct, že pod takovou peticí těžko kdy někdo můj podpis najde.
Martina píše čt. deník s nadšením- byť po svém způsobu :-) Ale vždycky se těší a hlídá si, kdy ona bude třídě doporučovat knihu ke čtení. A protože p.uč. řekla ;-), hlídá si i to, aby splnila limit přečtených knih.
Aha, tak to zase není tak cenné, když je to nařízené. Tak vám alespoň přeju, že to Martina bere takhle vážně (a bere i paní učitelku) :)). ... Já bych se rozhodně dost ozývala např. v případě, který popisuje Ali.... Jinak znám učitele (asi dva), kteří zvládnou s rodiči diskutovat, dokonce jim vyjít vstříc, ale učit tak, že to pořád je "jejich" učení. To je ale takové mistrovství, tam se myslím nikdy "nedohrabu". Tak hezké povánočno u knížek. Letos jsem si také začala po dlouhé době zapisovat, má to cenu!
V naší nové škole čtenářský deník nevedou, nicméně mají za úkol přečíst alespoň 4 knihy za rok a o nich pak vyprávět ostatním.
Prý děti často jen opsaly záložku, aby měly "splněno", tohle mi připadá mnohem lepší - už jen kvůli tomu, že se naučí lepšímu vyjadřování. Naštěstí ale čtení u nás taky není za trest.
Jsem na tom jako Ty. Rychle a bezbolestně jsem do knihovny vracela až po upomínce. Tak jsem si ji taky koupila. Je v ní dost zajímavých myšlenek. Lenka
díky za tip, mám objednáno jako dar :)
Okomentovat