Čarodějnice v HoPo

30.4.2014

Nechali jsme se zlákat do Horních Počernic, abychom magickou filipojakubskou noc prožili ve víru tamních radovánek - a dobře jsme udělali!

Vše pěkně připravené, zorganizované... sice hodně lidí, ale to se asi dalo čakat. Krom obrovské vatry bylo k mání spousta stánků s občerstvením, a tak kdo si nechtěl buřta opékat vlastnoručně, mohl pořídit klobásky a masa všeho druhu rovnou u stánku.

Jako host se objevil na pódiu Michal Hrůza- a tak i Martinka snesla celý koncert pod širým nebem. Pořadatelé totiž nezapomněla ani na objednávku pěkného počasí.

A na závěr- ohňostroj.

Pěkné to bylo! Rádi se vydáme zas!

Po třídních schůzkách

23.4.2014

Martina usilovala o to, aby třídní schůzky navštívil tatínek. Tatínek nenápadně loboval za to, aby mohl třídní schůzky navštívit. Usoudila jsem, že by to bylo nad rámec jeho kompetencí, že ministr školství jsme doma já, a tak jsem hned po práci vyrazila...

Krom toho, jak děti zlobí a neučí se, se probíral i výjezd do školy v přírodě, který se kvapem blíží. Hlasovalo se o tom, zda děti mohou mít s sebou mobily a tablety a jiná technická zařízení. Naštěstí většina rodičů seznala, že bude prospěšnější děti od techniky odpojit. Někteří tedy úplně přátelsky na stav "offline" nepohlíželi. Paní učitelka tedy- tak, jak je zvyklá- shrnula věc: "Mobily tedy nebudou a tablety taky ne. Pokud ano, dítě napíše SMS: MOBIL ZABAVEN, a vy už budete vědět, že žádnou další SMS nemáte čekat, protože mobil byl zabaven a SMS z něj posílat nelze... :-) Ale jo, radši názorně, než aby někdo zůstal s tím, že nepochopil ;-)

Dále proběhla debata na téma holiny. Maminky si myslí, že na týdenní pobyt v Krkonoších je to zbytečná zátěž do zavazadla... a že v děšti proboha snad s dětmi nikam chodit nebudou!? Tak mně zas připadá zbytečné diskutovat o tom, co je uvedeno v seznamu věcí povinné výbavy. Holiny se občas hodí i po dešti... a nám v Krkonoších v květnu přišla vhod i zimní bunda... Někdy mám pocit, že lidi diskutují o věcech tak, že je to spíš na škodu věci. Já sama občas žasnu nad tím, co si děti na pobytové akce přivezou jako "obuv" (sandály se zlatými tenoučkými pásky, lakované balerínky, které dívence sedřely nohu už cestou k autobusu- a jako náhradní obuv-crocsy...) 

Na lavici ležela složka formulářů, které je třeba ještě vyplnit a samozřejmě přehled známek- jak se prospěch jeví v rámci čtvrtletního hodnocení. V naší složce byl ještě navíc vzkaz:

Po příchodu domů jsme měli další schůzku doma. Zavedla jsem nápravná opatření. Musíme tu domácí přípravu nějak zintenzivnit. Notýsek na úkoly si naše dáma nenosí. Našla jsem ho netknutý po klávesnicí u PC!!??
Na můj dotaz, kam si píše úkoly??? S klidem odvětila, že nikam, že si je pamatuje. Nechtěla jsem být agresivní, a tak jsem se snažila zachovat klid, ačkoli p.učitelka (i já) jsme jasně řekly, že notýsek na úkoly bude denně v deskách.

Vzala jsem desky se sešity a první sešit, který mi padl do ruky, byl sešit matematika-domácí. Otevřela jsem jej. Stránka byla červěně přeškrtnutá a bylo tam se dvěma vykřičníky červeně dopsáno: Opět jiný úkol!!

A zde reportáž končí...
---------------------------------
Martina je živá, ale offline :-) Do odvolání!! 

Zahradničení

21.4.2014

Letos teplo přírodu probudilo o několik dní dříve. Rozkvetlé hrozny šeříků  už několik dní omamně voní, zatímco Rusáky byly zvyklé vítat až v květnu; a  tulipány na naší zahrádce už jsou odkvetlé.

Nastal čas na návštěvu zahradnictví! Tam já ráda. Děda býval zahradníkem v zámecké zahradě, možná jsem zdědila výjimečně i nějaký poztviní gen, který mě nutí pěstovat a kupovat kytky. Upustila jsem od "výhodných" nákupů v hypermarketech, kde plato čehosi lze získat za "výhodnou" cenu, protože polovina těch rostlinek zpravidla vždycky zajde.

Návštěva zahradnictví, to je terapie a člověk tam vydrží i poměrně dlouho. Beru to jako výlet do malé botanické zahrady s tím, že vstupné bude trochu vyšší :-)

Jezdíme do zahradnictví Bašť.

                                                     toto foto vypůjčeno z  webu zahradnitví

U vchodu si lze  půjčit kárku, abyste nemuseli nákup tahat v přepravce- a už můžete vesele vybírat: okrasné keře, ovocné dřeviny, bylinky, truhlíkovky, růže, stromky... v zahradě je stále po ruce někdo, koho můžete osloit v případě potřeby: co zasadit, když máte balkon, kam slunce praží... co zasadit do zahrady, kde většinu dne stíní mohutné koruny stromů... a jak se jmenuje TO, co má takové tlusté listy a kvete to růžově asitak v září :-) 

Každý rok na zkoušku koupím něco nového, ale jinak samožřejmě beru truhlíkovou "klasiku".

 Petunie a surfinie. Nádhera! Mám ráda ty proužkované. Připadají mi veselé. Letos jsem ale vzala takové zvláštní barevné kombinace - aby byla změna! 

Voskovky obvykle přežijí i péči po dobu mé nepřítomnosti a snesou i letní bouřky bez ztráty podoby.

 Anglický muškát stačil vyhodit nádherný květ. Když na něj nedopadá světlo, je úplně temný.

Všechny rostliny jsou takové "zdravé", pěkné. Cenový poměr - nesrovnatelný: petunie za 9kč...

Tak máme skoro osázeno, doufám, že letos afrikány uchráním před těmi odpornými slimáky! Netušila jsem, že i tyhle celkem nevábně vonící kytky jim přijdou ke svačině vhod! Už se těším, až to všechno pěkně vybují a nakvete! ;-)

Výlet do Hořic

20.4.2014

Neděle velikonoční slibovala pěkné počasí a my měli pozvání do Hořic k mojí dlouholeté přítelkyni Lence. Těšila jsem se tam nejen na Lenku a její rodinu, ale taky na úžasného hořického králíka, který zpravidla mívá 4stehna a 2hřebety a servíruje se se svíčkovou omáčkou :-) - a hlavně na sochy v galerii pod širým nebem.

Počasí opravdu vyšlo, králík byl dle očekávání vynikající a po obědě se šlo na vycházku. Hořice rozjely projekt "město bez bariér" a vzhledem k tomu, že Bára (dcera Lenky)  jezdí na elektrickém vozíku, tak jsme měli o čem živě diskutovat ;-)

Smetanovy sady ale sjízdné jsou. Socha Krakonoše, který se pravděpodobně chystá slupnout dvě vyděšené děti, působí dost strašidelně!

V parku kvetly magnolie a pár lidí chytalo první jarní paprsky na lavičkách a děti využívaly lezadla v hracích koutcích.

Vyšlápli jsme pak ještě kousek do kopce po silnici a ocitli se v sochařském parku. Pískovcový val Chlumů nad Hořicemi totiž poskytuje již několik staletí kvalitní kámen. Ten je využíván nejen  na stavební účely,  ale také na výrobu  uměleckých i dekorativních soch.

Absolventi místní kamenosochařské školy zde vystavují svá díla- pískovcové sochy. Ty jsou volně přístupné- rozmístěné ve stráni, takže je odtud krásný výhled na město.

Některé sochy nabízejí průhledy, jiné mají otvory a slouží jako "kukátko"... každopádně všech exponátů se můžete volně dotýkat, oblézat je ze všech stran... Vstupné se neplatí ;-) Já osobně jsem byla nadšená. Sochy (nebo plastiky??) mnohdy nic konkrétního nepředstavují, takže vaše fantazie může pracovat dle svých schopností- a to mám na umění ráda.

 Navštívili jsme i Galerii palstik. Její stálá expozice se nazývá  "České sochařství v 1. polovině 20. století"

Krásné věci tu jsou k vidění. Byli jsme ale jedinými návštěvníky za symbolické vstupné 30Kč.

Na ukázku dávám alespoň sochu, která mě pobavila- takhle nějak by to vypadalo, kdybych se někdy pokoušela výtvarně tvořit- umělec pojídající paletu .-) Vzteky? nebo jako že "umění je jeho obživou"? Pro mne připadá do úvahy pouze varianta první ;-)

 Cestou zpět jsme nemohli minout cukrárnu, protože bylo nezbytné zakoupit místní suvenýr: hořické trubičky :-)

Ve městě ještě krásně nakvetlé sakury... v Praze už dávno odkvetlé.

Celý den jsme povídali, jedli, pili, smáli se... plánovali léto a další akce. I s vozíkem se dá žít aktivně!! (achjo, jak mi tohle chybí- vymýšlet, kombinovat, být pořád ve střehu, kde jaká překážka vykoukne- a teď nic, nuda všedního dne... ;-))

 Martina nepřetržitě okupovala Báru, která s ní trpělivě hrála všelijaké deskové hry (maniaci!!).

Domů jsme jeli až pozdě večer.

Tak díky za vše a příště zase u nás!! :-)

Barování plné gratulací

18.4.2014

Duben je - zdá se- úrodným měsícem. Polovina naší barovací grupy slavila narozeniny. Stejně jako sama paní ředitelka tohoto pořadu - Sandra Nováková a naše oblíbená nej..nej... vystupující Věra Nerušilová.

Chtěli jsme Sandru "odbýt" kytkou, ale její přítel Vojta zosnoval tajný plán. Přišel s nápadem, že největším dárkem bude pro Sandru kniha o jejím pořadu- tedy kniha s prostým názvem BAROVÁNÍ, která bude jakousi kronikou posledních čtyř let tak dlouho totiž na Barování chodím :-)) A tak se daly dohromady moje článečky a fotky od Aranel, pořádná dávka adrenalinu a ve velmi omezeném časovém úseku  kniha v nákladu pár kusů opravdu vznikla :-)

Radost byla veliká a všestranná. Další vlna veselí nastala, když jsme Sandře líčili, ty přípravné manévry- každý po svém.. :-)
Samozřejmě už víme, co by se mělo udělat jinak (a lépe), ale na to, jak rychle vše proběhlo a na to, že jsme se vlastně neznali jinak než po internetu, to zas nebylo úplně nejhorší :-)
A tak si svůj autogramy barovacích hvězd ocejchovaný výtisk s úsměvem a ráda uschovám do knihovny.

Celé Barování se samozřejmě neslo v duchu originálních gratulací.
Gratulace nejmilejší :-).... aneb- jak to všechno bylo :-)



Z Vaška Tobrmana se - krom geniálního hudebníka- vyloupl i skvělý bavič :-) Složil Sandře oslavnou píseň :-) :-)



Výše zmíněný pán je také autorem originálního projektu, který sám sobě zadal a  poctivě jej plní :-) "Český exkrementář". Jednotlivé díly jsou parodiemi na "zajímavé" zpěváky...
Díl třetí s názvem "Ovace a Helenina"




Každý barovací večer zahajuje písní osobně Sandra Nováková. Tentokrát došlo na píseň Hany Hegerové v lehké úpravě pro Sandřiny potřeby ;-)

"Krásně sis to vymyslel..."

Krásně sis to vymyslel,
dřív jsi do bot prásknout měl,
živote můj.
.....
Já s tebou nejkrásnější plány mám,
tak zastav to své trojspřeží,
svou první slavnou píseň hrát ti dám,
pojď při ní sepsat příměří.

Při barování se nejen zpívá a tančí , ale občas neuškodí trocha trapné magie :-) Richard Nedvěd a jeho karetní triky!



Během večera zaznělo několik kousků, které byly skvělé především tím, že byly improvizací a pravděpodobně premiérovou derniérou :-)

viz trio Štěpán Klouček- Honza Nedvěd - Vašek Tobrman



Překvapením večera pro mne osobně byla Dara Bondy- vystupovala poprvé a patří mezi účinkující, kteří zaujmou hned napoprvé.



Došlo i na vážnou hudbu. Filip Rajmont se rozhodl publikum trochu zvážnět- a vyžádal si od své přítelkyně Petry Froeze árii Rusalky. Interpretka se sice bránila, že s sebou nemá noty pro klavír (tím ovšem neuspěla, protože na Barování se najde vždycky někdo, kdo zahraje něco, co by nikdo nečekal), pak argumentovala tím, že v tuto noční hodinu rozhodně není čas na vážnou hudbu, ale nakonec to vzdala a spustila. Krásně... Filip nelenil a přidal své pantomimické pojetí...



Honza Cina je známý tím, že své pěvecké výstupy uvádí hranými scénkami, které zpravidla předvádí ve velmi alternativních kostýmech. Tentokrát došlo na duet- B.S. & C.D: Tell him...




Hodinu před půlnocí se rozjelo další kolo gratulací- tentokrát pro Věru Nerušilovou. Kočka ze Záběhlic na svůj věk nevypadá- ani fyzicky, ani psychicky. Popřáli jsme jí nejmíň devět kočičích životů, protože ona by si měla otevřít školu života- ona ho totiž užívat umí.
Kdo z nás bude mít takovou jiskru a švih 3dny před  79.narozeninami? :-)



Krásný a pestrý večer.... škoda, že vždycky uteče tak rychle!

Na Zelený čtvrtek

17.4.2014

 Další školní prázdniny... vymýšlela jsem, co podnikneme s Martinkou.

Vydali jsme se na Výstaviště, které krom matějské pouti nabízí spoustu jiných atrakcí. Ale bez peněz na Výstaviště nelez... ;-)

Giganty doby ledové lze obdivovat v jednom z Křižíkových pavilonů. Martina aktuálně prožívá ve vlastivědě lovce mamutů, tak tady alespoň mohla názorně vidět poměr tech velikostí- člověk vs. mamut...

 Obhlíželi jsme původní živočichy a obdivovali, v jaké podobě je známe dnes- původní pásovec...

 Druhou část výstavy  tvoří labyrintárium- děti i dospělí mohou potýrat svou schopnost řešení hlavolamů a přezkoumat míru trpělivosti... boj s ježkem v kleci nakonec skončil vítězstvím- a paradoxně bylo těžší narvat ho zpět do klece :-)

 Bludiště nezklamalo nikoho a každý se radoval, když vyšel tam, kde vyjít měl ;-)

 Dalo se zde navlíkat, vyvlíkat, sestavovat, rovnat... a i vesmírem (v takovém tubusu) se člověk mohl projít- kolem kroužily planety a všechno se točilo- takže i vlastní hlava měla co dělat, aby zůstala na místě...

 Neodolali jsme a po skončení prohlídky jsme zašli ještě na obří kolo. Aby iluze mládí dostala konkrétní obrysy, zakoupil Wlk ještě chomáč cukrové vaty a jelo se kolemdokola hned několikrát!

 Krásný jasný den nabízel jasný pohled na část Prahy z výšky 35metrů.
Zde je vidět, že zmizel jeden starý železný most před Vltavu. A byl nahrazen mostem novým- zcela unikátním nejen svým provedením (síťovým obloukem), ale i cenou (miliardovou)- mostem Trojským.

A ještě pohled na jednu atraktivní aktraci, z níž mě mrazilo - kolotoč, který se točí ve výšce cca 30m nad zemí... Prý je to super atrakce :-)

Po vydatném obědě v místní restauraci jsme ještě zašli na Maroldovo panorama bitvy u Lipan. Martina se živě zajímala o historické podrobnosti, ještěže to mám kde konzultovat... :-)

A večer mě čekalo příjemné posezení s mými přítelkyněmi.... raději bez fotodokumentace, ale bylo to moc prima a já jim všem děkuji za milou společnost.
Příště si vezmu brýle, abych nepila naslepo :-)

Velikonoční

19.4.2014


Příjemné prožití velikonočních svátků, něco dobrého na zub (či dva) a taky něco nového na sebe, aby velikonoční beránek neměl důvod k označení...

Pohodu, klid a čas na případné rozjímání...

přeje  Wlčice

                                                                         foto: Pinterest

Peníze, nebo život?

16.4.2014

Jen velmi nezkušený televizní divák může udělat to, co já. Tak dlouho jsem klikala na TV ovladači, co si vyberu, až jsem přebrala...

Zhlédnout Dělníky bulváru na ČT2 a vzápětí přepnout na Život se smrtí na ČT1- to je prostě přešlap, jaký už nezopakuju. To zkrátka nedávám ani po 2deci. ... Peníze, nebo život?

Uchopit život lze různými způsoby.
Někdo rád prachy, a tak je mu jedno, zač je dostane... jiný už ví, že peníze nejsou všechno a snaží se užít poslední týdny života, jak jen to jde.... Tím, že nešlo o smyšlené příběhy, ale o dokumenty, bylo to pro mě asi větší sousto, než jsme byla schopná ten večer schroupnout.

Kdybych byla bývala vzala to žehlicí prkno hned a netrvala na tom, že se zároveň s žehlením budu i "vzdělávat", mohli jsme mít vyžehleno a já mohla být "v klidu". 
Takhle vyžehleno nemáme, zato já mám o čem přemýšlet...

War Horse - divadlo v kině

8.4.2014

Moje kulturní přítelkyně mě naučily chodit na představení NLT do kina. Úžasný kultruní zážitek. zatím pokaždé, kdy jsem se vypravila. Posledním kouskem byl "War Horse".
Vlastně mě ani nenapadlo, že si tímto představením symbolicky připomeneme 100.výročí začátku 1.světové války... (to jsem samozřejmě nevymyslela, to jsem pochytila z průvodního slova ;-))

Musím říct, že takhle zpracované divadelní představení jsem ještě neviděla. Vždycky mě fascinují kulisy a pojetí scény - nevlastním tuto prostorovou představivost, a tak vždycky jen žasnu, jak někdo šikovnější téma uchopil a "zhmotnil". A tohle je tedy něco!

Pohádkový příběh koně na pozadí první světové války.
Kůň  na jevišti vypadá skutečně jako živý, pohyby má dokonale koňské- a přesto je to "jen" loutka. Nádherná a dokonalá práce- jak tvůrců, tak herců.

Nedá se popsat, musí se vidět. Pěkné dokumenty o celém tomto projektu jsou k mání na internetu. Třeba zde:

Krásná a působivá hudba ...

... i po týdnu si ráda poslechnu znovu pravdivý text...

Only remembered, only remembered,
Only remembered for what we have done;
Thus would we pass from this earth and its toiling,
Only remembered for what we have done.

... a už ted se těším v květnu na "Podivný případ se psem" do mého oblíbeného klubového  kina Aero.

Debata o filmech

11.4.2014

Jsem strašně špatný filmový divák. Pokud mám film vidět od začátku do konce v klidu, musím jít do kina. Doma nejsem schopná vydržet u filmu sedět a jen hledět. Obvykle si k TV beru nějakou práci- takže rozptýlení zaručeno- a když ne, tak se z polohy vsedě pomalu kácím do polohy vleže- no a to mám šanci vidět ledatak úvodní- a pak až závěrečné titulky.

Tudíž na každé sledování filmu se chystám- tedy studuju, jestli vůbec stojí zato se snažit zhlédnout ho celý :-) Na databázi filmů ČSFD nedám dopustit! .-)

Dnes u večeře proběhla zajímavá scénka :-)

Wlk: "Maťo, dělej, jez. Od osmi dávají pěkný film o nějakém delfínkovi, co měl pochroumanou ploutvičku... jestli se chceš dívat"

Maťa: "To jakože byl hendikepovanej?"

Wlk: "No, asi jo ..."

Maťa: "A kolik to má procent?"

Já: "Cože? Procent? Ty sleduješ procenta u filmů?"

Maťa: "No jasně. Víš, že existuje film, kterej dostal jen 4%?"

Já: "No to tedy nevím. To už je snad lepší dívat se z okna než na takový film"

Maťa: "Nejlepší je Forrest Gump a Rain Man, to je skoro za 100%"

Já: "Prosímtě, kam na to chodíš???"

MaŤa: "Tááák, zajímám se..."

...konec debaty...

Závěrem: Mám štěstí, že jsem ten čtyřprocentní film neznala- a naopak oba zmiňované viděla- jinak tedy nevím, jak hluboko bych klesla ;-)

Zápisy v sešitech

4.4.2014

 Při pravidelné kontrole Martinčiných sešitů občas nevím, jestli mám přethrnout sešit, nebo přímo autorku zápisků, které by spíš snesly označení "šílencovy zápisky".

Nastal vlastivědný problém. Jednoho dne Martina přikvačila ze školy a hlásila: "Psali jsme test z vlastivědy. Asi budu mít dvojku, protože jsem něco neveděla..."

"No protože se vůbec neučíš, tak se nediv! Řekla jsem ti, aby sis to vždycky alespoň přečetla. Ale pokud tě nechytnu za křídlo a neposadím ke stolu, neohroženě tvrdíš, že všechno umíš a nic se učit nemáte... tak se mi zdá, že asi zavedu jiná opatření!", promlouvala jsem jí do duše. A jakoby mi to nestačilo, vyžádala jsem si ke kontrole sešity.

Vlastivědný sešit v hitparádě jednoznačně vede.
Stručné zápisky ve stylu: "nížina: némocvelká" mě opět vybudily k odboji a nápravě nezletilé.
"Co to tady je? Co to znamená "némocvelká"? To je jako její jméno, jo?"
"No, není to její jméno. Ale není důležité, když není moc velká..."

 "A co je zas tohle? " Ukazuju prstem na výčet plodin pěstovaných v Polabí. Hledám spojence v podobě Wlka. "Vidíš to? Oni pěstují "aspol"!!
"Jo, tak já jí aspol uvařím k večeři a uvidíme, jak se bude tvářit", konstatuje Wlk.
Tak volba spojence nebyla úplně šťastnou... "Tak si z toho ještě dělej legraci", peskuju Wlka.

A dál jsem snad ani neměla otáčet... dozvěděla jsem se, že vladyka je prostě dědek, že Sámo sjednotil Slovany- což způsobilo zvýšení jejich pomyslného skóre na 1:0 pro Slovany...

Takže jsem sešit pěkně zavřela. Pohovořila s dítětem na téma způsob zápisu důležitých údajů do sešitu a jeho úprava... ale jsem taknějak vnitřně přesvědčená, že to bylo chápáno jako pouhá formalita.

Z testu donesla dvojku, protože nevěděla, jaká je nejvyšší hora ČR.

Argumentovala tím, že je to nespravedlivý! Protože kdo si to má všechno pamatovat, když se to stejně pořád mění (viz kauza přeměřování Sněžky) a že paní učitelka je nespravedlivá, protože ona napsala Králický Sněžník a mohla za to dostat alespoň půl bodu, když už si tak dlouhej a trapnej název zapamatovala celej...
.... ano, svět je někdy děsně nespravedlivej... O účast na třídní schůzce jsem připravena s otcem nezletilé losovat. ;-)

Králova řeč v divadle

2.4.2014

Divadlení hra napsaná podle stejnojmenného oscarového filmu měla v Divadle pod Palmovkou premiéru přesně před rokem a proslavila se tím, že se na zkoušku dostavil i nejmladší syn britské královny Alžběty II. princ Edward  s manželkou Sophií 
Hlavní postavou hry Davida Seidlera je totiž král Jiří VI. - tedy dědeček prince Edwarda, kterého v české verzi na jevišti ztvárňuje vynikající Martin Stránský.

                                                       foto z webu www.divadlopodpalmovkou.cz

Historické drama se odehrává ve třicátých letech minulého století, pojednává o přátelství mezi koktavostí trpícím britským princem Albertem (pozdějším králem Jiřím VI.) a jeho svérázným logopedem Lionelem Loguem. Hra vznikla podle skutečných událostí, které si logoped zaznamenal do svých deníků.

Po abdikaci svého bratra krále Eduarda VIII. musí princ Albert (Martin Stránský) zvládnout vystupování na veřejnosti, což je pro něj velkým problémem, protože díky své koktavosti není schopen promlouvat do rozhlasu, což se od něj samozřejmě očekává- navíc začíná druhá světová válka, takže oficiální prohlášení královské rodiny očekává celý svět. Královská rodina vyzkoušela nejrůznější renomované odborníky, aby Albertovu vadu řeči odstarnili- bezvýsledně. Až princ Albert se dostane do rukou ochotnického herce a řečového terapeuta Australana Loguea , kterého naprosto dokonale ztvárnil Dušan Sitek.

Pro mne příjemná podívaná. Strohé kulisy, srozumitelný děj, skvělé herecké výkony a  ještě happy end... co víc si přát!

Představení se hrálo v Divadle ABC, protože domovská scéna (Divadlo pod Palmovkou) je po loňských povodních stále mimo provoz. Sehnat lístky je opravdu umění, hraje se zřídka a je stále vyprodáno. Mně k nim pomohla náhoda, za kterou tímto děkuji :-)