Výlet do Hořic

20.4.2014

Neděle velikonoční slibovala pěkné počasí a my měli pozvání do Hořic k mojí dlouholeté přítelkyni Lence. Těšila jsem se tam nejen na Lenku a její rodinu, ale taky na úžasného hořického králíka, který zpravidla mívá 4stehna a 2hřebety a servíruje se se svíčkovou omáčkou :-) - a hlavně na sochy v galerii pod širým nebem.

Počasí opravdu vyšlo, králík byl dle očekávání vynikající a po obědě se šlo na vycházku. Hořice rozjely projekt "město bez bariér" a vzhledem k tomu, že Bára (dcera Lenky)  jezdí na elektrickém vozíku, tak jsme měli o čem živě diskutovat ;-)

Smetanovy sady ale sjízdné jsou. Socha Krakonoše, který se pravděpodobně chystá slupnout dvě vyděšené děti, působí dost strašidelně!

V parku kvetly magnolie a pár lidí chytalo první jarní paprsky na lavičkách a děti využívaly lezadla v hracích koutcích.

Vyšlápli jsme pak ještě kousek do kopce po silnici a ocitli se v sochařském parku. Pískovcový val Chlumů nad Hořicemi totiž poskytuje již několik staletí kvalitní kámen. Ten je využíván nejen  na stavební účely,  ale také na výrobu  uměleckých i dekorativních soch.

Absolventi místní kamenosochařské školy zde vystavují svá díla- pískovcové sochy. Ty jsou volně přístupné- rozmístěné ve stráni, takže je odtud krásný výhled na město.

Některé sochy nabízejí průhledy, jiné mají otvory a slouží jako "kukátko"... každopádně všech exponátů se můžete volně dotýkat, oblézat je ze všech stran... Vstupné se neplatí ;-) Já osobně jsem byla nadšená. Sochy (nebo plastiky??) mnohdy nic konkrétního nepředstavují, takže vaše fantazie může pracovat dle svých schopností- a to mám na umění ráda.

 Navštívili jsme i Galerii palstik. Její stálá expozice se nazývá  "České sochařství v 1. polovině 20. století"

Krásné věci tu jsou k vidění. Byli jsme ale jedinými návštěvníky za symbolické vstupné 30Kč.

Na ukázku dávám alespoň sochu, která mě pobavila- takhle nějak by to vypadalo, kdybych se někdy pokoušela výtvarně tvořit- umělec pojídající paletu .-) Vzteky? nebo jako že "umění je jeho obživou"? Pro mne připadá do úvahy pouze varianta první ;-)

 Cestou zpět jsme nemohli minout cukrárnu, protože bylo nezbytné zakoupit místní suvenýr: hořické trubičky :-)

Ve městě ještě krásně nakvetlé sakury... v Praze už dávno odkvetlé.

Celý den jsme povídali, jedli, pili, smáli se... plánovali léto a další akce. I s vozíkem se dá žít aktivně!! (achjo, jak mi tohle chybí- vymýšlet, kombinovat, být pořád ve střehu, kde jaká překážka vykoukne- a teď nic, nuda všedního dne... ;-))

 Martina nepřetržitě okupovala Báru, která s ní trpělivě hrála všelijaké deskové hry (maniaci!!).

Domů jsme jeli až pozdě večer.

Tak díky za vše a příště zase u nás!! :-)