20.5.2014
Lékaři po všech odběrech a vyšetřeních shledali, že Martina je zpátky ve své vlčí kůži a pustili ji dnes opoledne domů! Hurá!!
Martina je z hospitalizace plna dojmů. Nové prostředí, zážitky, spolubydlící - komunikace s personálem (matka v nedohlednu)
Mám z ní ale radost, protože (k mému velkému překvapení) dokázala paní doktorce na pediatrii (ta měla narozdíl od té pohotovostní zájem zjistit skutečnou příčinu zvracení ) přesně popsat, co jí je, jak to začalo, kdy se to stalo- i to, kdy jaké léky dostala, protože (k mému údivu!!??) paní zdravotnice ze školy v přírodě žádnou písemnou zprávu nám rodičům neposlala, ačkoli léky proti bolesti Martina dostávala. Dožadovala jsem se ofocení zdravotnického deníku-samozřejmě té části, kde se píše o mém dítěti- ale prý je pouze k nahlédnutí, poněvadž je důvěrný.
Nemám momentálně sílu rozpoutat další kauzu na téma předpisy a jejich dodržování, ale na táborech jsme dětem vždy psali lísteček o každé teplotě a klíštěti a podané piluli, takže to, že mě o svém zdravotním stavu bude informovat moje 9leté dítě se mi úplně košer nezdá. Školství je velmi zvláštní oblast.
Zajímavým postřehem pro Martinu bylo zjištění, že turistický salám ( ten z domova nezná, identifikovali jsme ho až ve svačině, kterou dovezla ohlodanou v batohu :-)) vypadá stejně, když ho jíš- i když ho pak zvracíš... Tak to mě tedy pobavilo. Člověk musí vážit cestu do Krkonoš, aby k takovému poznání došel :-)
Jinak dnešek pro mne byl ve znamení těžkostravitelných zpráv.
Martinku jsem dala spát, celý večer jsem doma sama a pokouším se srovnat si všechno v hlavě promyslet strategii na blízkou budoucnost.
Lékaři po všech odběrech a vyšetřeních shledali, že Martina je zpátky ve své vlčí kůži a pustili ji dnes opoledne domů! Hurá!!
Martina je z hospitalizace plna dojmů. Nové prostředí, zážitky, spolubydlící - komunikace s personálem (matka v nedohlednu)
Mám z ní ale radost, protože (k mému velkému překvapení) dokázala paní doktorce na pediatrii (ta měla narozdíl od té pohotovostní zájem zjistit skutečnou příčinu zvracení ) přesně popsat, co jí je, jak to začalo, kdy se to stalo- i to, kdy jaké léky dostala, protože (k mému údivu!!??) paní zdravotnice ze školy v přírodě žádnou písemnou zprávu nám rodičům neposlala, ačkoli léky proti bolesti Martina dostávala. Dožadovala jsem se ofocení zdravotnického deníku-samozřejmě té části, kde se píše o mém dítěti- ale prý je pouze k nahlédnutí, poněvadž je důvěrný.
Nemám momentálně sílu rozpoutat další kauzu na téma předpisy a jejich dodržování, ale na táborech jsme dětem vždy psali lísteček o každé teplotě a klíštěti a podané piluli, takže to, že mě o svém zdravotním stavu bude informovat moje 9leté dítě se mi úplně košer nezdá. Školství je velmi zvláštní oblast.
Zajímavým postřehem pro Martinu bylo zjištění, že turistický salám ( ten z domova nezná, identifikovali jsme ho až ve svačině, kterou dovezla ohlodanou v batohu :-)) vypadá stejně, když ho jíš- i když ho pak zvracíš... Tak to mě tedy pobavilo. Člověk musí vážit cestu do Krkonoš, aby k takovému poznání došel :-)
Jinak dnešek pro mne byl ve znamení těžkostravitelných zpráv.
Martinku jsem dala spát, celý večer jsem doma sama a pokouším se srovnat si všechno v hlavě promyslet strategii na blízkou budoucnost.
16 komentářů:
To je fajn, že je Martinka už doma. Je hodně pozorná, když si pamatuje, jaké léky kdy dostala.
Já teda zpaměti tu vyhlášku neznám, ale předpokládala bych, že se školní zotavovací akce řídí tou samou jako my. Přístup školy je opravdu zvláštní, na táboře při větším onemocnění nebo zranění (odřenina, rýma a podobné se nepočítají) raději kontaktujeme rodiče. Informace se většinou předávají ústně, většinou to stačí, ale u dítěte na školní zotavovací akci (kde rodiče neznám a oni neznají mě) bych zvážila i písemnou formu.
Nechci prudit, ale když pak lékař na příjmu žádá popis-co, kdy a jak- asi by bylo věrohodnější předat mu lístek od kolegy zdravotníka, než vyslýchat dítě, kterému není dobře. Je problém napsat v tolik hodin měla paralen 250, pak inpuprofen 200??
nehledě na to, že při bolestech břicha bych asi byla s medikací já osobně velmi zdrženlivá- to je ale můj laický názor.
no nic, stalo se, ale dobře to dopadlo.
To je dobře, že je Martinka doma! Postup školy snad raději hodnotit nebudu a nedělám si iluze, že by to bylo u nás nějaké lepší. Máte pravdu, při bolestech břicha bych nic proti bolesti nedávala, usuzuji selským rozumem, nejsem zdravotník. I když jsem 10 let ve zdravotnictví pracovala.
Holky, vy nás děsíte! Pár dnů nejsem na netu a takové zprávy. Snad už je Martince lépe!! Nemůžeme se vás všech dočkat, tak to snad vyjde. Držíme palce brzkému uzdravení!
Sztw.
Na bolest bricha leky proti bolesti mi projde jako hloupost uz proto, ze tyhle leky drazdi zaludek! Jinak jsem moc rada, ze je Martinka doma, je statecna:-)
To je fajn, že je Martina doma!
Naša škola pre istotu na žiadne školy v prírode ani výlety nechodí, pretože sa učitelia boja a podľa slov p. riaditeľa nechcú skončiť v kriminále... Chodia len tie najodvážnejšie p. uč. z prvého stupňa :-)
Drotarka
Pár dní jsem nečetla a hned takové zprávy. Hlavně,že je Martinka už doma a v pořádku.Je šikula,že si pamatovala,co dostala za léky, to by náš Mára nedal.Odborník nejsem, ale léky na bolest bych taky dávkovala opatrně.Vloni na táboře měl Marek klíště, domů dostal vzorný lísteček s datumem přisátí a popisem místa,kde bylo,než ho zdravotník odstranil.Očekávala bych to samé při jakýchkoliv zdravotních komplikacích i ve škole. Jak vidět, ne všude jsou stejného názoru...
Vítáme Martinku doma! Je fakt šikovná, že dokázala tak výborně informovat. U nás jsme ze školy v přírodě teda také dostali lísteček, že bylo klíště a kde přesně.
Jinak jsem svému drahému četla o turistickém salámu a potvrdil to :-D
Jsem ráda, že je Martince lépe.
A co dědeček? Je to také lepší?
JaninkaD
No, dědeček mi dělá velké starosti. opravdu velké...
držím palce ať je i dědečkovi lépe!
Jen bych chtěla říci, že teď opravdu řádí nějaká infekce (http://www.denik.cz/jihocesky-kraj/tabor-20140523-q5mm.html).
Člověk nikdy neví, kde nějakou takovou nedobrotu chytí, sama jsem v pozdním dospělém věku zkolabovala na služební cestě asi 200 km od domova(do okresní nemocnice jsem jela, sedíc v umyvadle a s kyblíkem na klíně - nakonec rozborem zjistili, že to byly "jen" rotaviry - časté onemocnění dětí do dvou let! :_)) pobyla jsem tam týden, zhubla jsem čtyři kila (už jsou zpátky) a od té doby vím, že je možné všechno!
Tak hlavně, že s Martinkou vše dobře dopadlo.
Jsem vám neznámá čtenářka Vašeho blogu, ale asi tuším, co chcete svým povzdechem říci. Někdy člověku pomůže to,co si říkala Scarlett O'Hara v Jihu proti Severu - Budu na to myslet až zítra!
Alena
Aha, tak jsem to netrefila, omlouvám se. Na nemocného dědečka nemůžete ..myslet až zítra... promiňte, nemyslela jsem tím nic špatného, raději už nebudu nic psát, ještě jednou se omlouvám!
Alena
Wlčice,
myslím na Vás i na Vašeho dědečka... Klára
To je mi líto...držím palce.
J!
Čtu článek až teď, takže moc přeji, ať je Martince doma už jenom hej:-)
Mmch, moc jí to pálí a ty její postřehy ze života, to je něco:-)
Okomentovat