Přímá úměra ;-)

4.3.2015

Nevím, čím to je, ale pokaždé, když jsme na horách, na sjezdovkách skoro nikdo není. Po třídenním pozorování vyvozuji teorii, že zde platí přímá úměra mezi naplněností barů a sjezdovek :-) Na sjezdovce nikde nikdo, zatímcov baru si nebylo kam sednout ;-)
(foceno ve 12:45- aby znalci nemysleli, že tu machruju odpůl osmé ráno :-))

 

 

Jinak nás po tom lyžovacím maratonu nás pěkně bolí nohy. No ale počasí je opět krásné, takže by bylo škoda zahálet! Velkou lanovkou vzhůru za sjezdovkami. Dnes se mi podařilo stát přímou prosklené stěny kabiny. Vyfotila jsem pohled na městečko. Úplně vpravo je vidět naši chaloupku. K lanovce to máme coby kamenem dohodil.

Ráno jsme vyjeli na nejvyšší vrchol tohoto střediska Mt.Tamai – 1970m nad mořem. Výhled- no nádhera! V dáli se dokonce ukázala i hladina Jadranu! 

 

Vrcholky jednotlivých hor si ještě uchovaly sněhové čepičky, všechny sjezdovky jsme měli jak na dlani.

 

 Chvílemi to připomínalo mraveniště. Barevní lyžaři z té dálky vypadali jako mravenečkové. Cik cak sjížděli sjezdovky, jiní zas na sedačkách putovali směrem nahoru. Všichni se vždy zázračně rozptýlí po kopcích, takže u lanovek se nestojí fronty delší než 3minuty.

Včera jsme měly s Martinou na lanovce zážitek! Pěkně jsme si seděly a mířily na vrchol nějakého kopce, když se sedačky najednou zastavily. To se tu stává celkem často, je tu spousta lyžařských škol, takže občas se nějakém prckovi podaří při nastupování nebo vystupování spadnout. Vlekař je hned po ruce, lanovku okamžitě zastaví, pomůže nešťasníkovi a s úsměvem zpravidla ještě něco dodá. Jenže tohle trvalo déle. Martina- bezpečák po tatínkovi- se hned pustila do katastrofických scénářů: „A co když to už nepojede? My zrovna máme blbou polohu na zachraňování. Jsme od obou sloupů daleko. To budeme muset skákat...“

„A dost! Okamžitě zmlkni! Nebo skáčeš hned bez přípravy a nestačíš ani odhodit hůlky,“ okřikla jsem ji. Představa, jak někam skáču mi nebyla ani trochu příjemná.

„Mamí, a skáče se v lyžákách, nebo bez...“ - to dítě fakt nemá pud sebezáchovy!

Na lanovce jsme si povisely půl hodinky. Stačilo. Ač byl krásný den, nám sluníčko zastínil kopec, takže nám byla docela zima. Zůstat tam takhle v mlhavém pondělí, to bychom byly ještě promočené skrz. Lanovka se pak rozjela hlemýždím tempem- asi někdo točil klikou :-), ale my se radovaly, že vůbec jede!! Hned jsme změnily trasu. ;-)

Odpoledne se vršky hor začaly halit do šedivých mračen a ochaldilo se. Šli jsme domů o něco dřív. Snad ty mraky přes noc vítr někam odfoukne. 

 

 Musím uznat, že lenošení na pokoji má ale taky své kouzlo! Doma by mě to ani nenapadlo-respektive nápad by byl, ale... vždycky je co dělat. No a tady- tady se nemusí nic ;-)