Inu Turecko...

12.-13.6.2015

Odjet na dovolenou byl nejvyšší čas.

Ve tři ráno jsme u odbavení na letišti vyfasovali  místa do předposlední řady. Já mručela, že polezu přes celé letadlo, Wlk si liboval, že ti vzadu mají  větší šanci na přežití případné letecké katastrofy. Optimista.
Cestu jsem prospala. Ani nevím, jak letuška poučovala, co dělat, když se letadlo hodlá zřítit- čili jak elegantně zemřít za použití všech pomůcek umístěných pod sedadlem a nad sedadlem...

TravelServis se rozhodl snížit nadváhu nejen zavazadlům, ale i cestujícím. Zavazadlo smí mít už jen 15kg, cestující stanovenou hranici nemá, ale během letu už není přikrmován.

Letos byl náš odjezd poněkud chaotický. Jindy mívám sbaleno a vytipováno,kam bychom jeli. Letos nebylo ani jedno.  Hotel jeovšem  luxuxsní. Až moc! Připadám si tu nepatřičně- jak indián v rezervaci. Řecko je Řecko, ta svoboda pohybu... letos tedy k sousedům- Turecko - Antalya.

 K pláži se dojde krásnou palmovou alejí.

Zahrada hotelového resortu je krásně upravená. Zkoumám květy rostlin, jejichž jména ani neznám.

Pláž je dlouhá, jednotlivé hotely ji mají rozparcelovanou, myslím, že tam nikomu nic nechybí. Moře čisté, teplé a občas zvleněné.

Mají tu i speciální místo pro vozíčkáře, kde se počítá i s parkovištěm pro vozík. Po dřevěné lávce pak dojede až skoro do moře.

Součástí zahrady je několik skluzavek a vodních atrakcí. Martinu skoro nevidíme.
 Klientelu tvoří převážně Germáni a Rusové.
Martina je družná, a tak se nám  hned odpoledne chlubila: "Už mám kamarádku! Je to Ruska", dodala poněkud provinile, "nevadí?"
Koukli jsme na sebe s Wlkem a Wlk suše komentoval: "Pokud nebyl její děda v osmašedesátém v Praze, tak nevadí" ;-)
Nezletilá otočila oči vsloup,což dělá vždy, když  jí naše vtipy přijdou nemístné.
"A jak si s Mášou povídáte?", vyzvídala jsem já.
"Ona to není Máša, jmenuje se na A.", upřesňovala Martina, "my si povídáme spíš rukama"...
"Tak hlavně, že si máte co říct ...":-)

Pokojská se snaží vytvářet různá aranžmá z ručníků a přikrývek. Martina by to chtěla i doma. Už se vidím, jak v chaosu všedního dne vinu labutě a živé květy na každé z postelí. :-)

Místní kuchaři jsou borci. Vaří výborně a hlavně servírují pro oči.
Dnes jsem si do jídelny pospíšila, protože turista na estetiku příliš nedbá a krásně naaranžované mísy po chvíli vypadají jak hromada zbytků :-(

Zítra vyrážíme na trh. Smlouvat ale neumím. Tak snad mi zbyde alespoň peněženka;-)