Pohodová dovolená?

18.6.2015

Martina už je zdravotně OK. Uff!
No a bychom jentak nezevlovali, vytáhl nemoc Wlk. Přes rok na to není čas, tak všichni se na dovolené budou předhánět v hitparádě hypochondrů.

Wlk má oteklý krk. Nic ho nekouslo. Pravá strana krku mu v jednom místě natekla. K tureckému doktorovi jít nechtěl, prý radši zemře přirozenou smrtí. Co s ním, s chlapem. Doktor je přímo v areálu, ale rvát ho tam násilím... Teplotu neměl, nebolelo ho to, polykat mohl, dýchat taky- ponořila jsem se do internetu. Během několika minut vyloučila rakovinu a příušnice, nasadili jsme klidový režim bez slunce a domluvili se, že kdyby to bylo horší, tak že i turecký doktor bude smět zasáhnout dříve než koronér a já určím ten čas!

Fakt mi z téhle rodiny šlehne.
A to mám zákaz používato dovolené  pracovní mail, abych opravdu odpočívala- haha! V práci je mi nejlíp! Vím to!! Tam obvykle řeším to, čemu alespoň trochu rozumím a vím, že tím nikoho neohrožuju bezprostředně na životě.

Když je mi ouvej obvykle mám potřebu přebít to nějakým silnějším zážitkem. Ovšem ne vždycky jsem jaksi při smyslech.

Odpoledne jsem podlehla a nechala se Martinou zatáhnout do místního aquaparku. Propletený útvar barevných různě točitých skluzavek, kterému vévodí ve špici zavěšené vědro ve tvaru pirátské lebky. To se v nevypočitatelných intervalech naplní vodou a převrhne, takže prudký proud vody z výšky zkropí všechny dole. Z dálky to lze takto jednoduše a přehledně  popsat.

 

Samozřejmě zcela jiná situace nastává v momentě, kdy člověk do takového zařízení vstoupí. Martina totiž vůbec nezohledňuje náš věkový rozdíl. .-)
 Hulákala na mě: "Teď jdeme na modrou, bacha! Poleje tě kýbl..." - zatímco jsem se snažila sledovat plnící se vědro, abych včas uhnula tomu přívalu vody, zaujali dva ruští chlapci pozice u vodních děl a považujíce mne za nepřítele číslo jedna pálili proudy vody přímo na mě.  Prostě rázem mi naskočila asociace z mého socialistického dětství, kdy jsme žili seriálem "Čtyři z tanku a pes":-))

 

 Martina mě popoháněla po schodech k nástupu do tobogánu. Školila mě, co mám dělat, aby mi to jelo rychle... no díky své váze s rychlostí jízdy nemívám problémy ;-)
Martina byla blažená. Výskala radostí a vyřvávala: "Dobrý,viď?"
Poctivě jsem oklouzala všechny skluzavky. I ty, v nichž je absolutní tma, což mi vůbec žádnou rozkoš nepůsobí. Naštěstí v pět hodin zavírají. Vodu jsem samozřejmě měla všude. Chrastilo mi v uších. Záda natlučená od svárů na skluzavkách, které se dostaly do střetu se zapínáním na plavkách. byla jsem ráda, že jsem tuto povinnost splnila. Martina halasila, že to bylo super a že zajdem zas!


Marod na pokoji se nezlepšil, ale ani nezhoršil: čili jeho stav byl stabilizovaný. Myslím, že po mém vypravování zážitků z aquaparku byl rád, že byl díky svému nálezu od těchto vodních hrátek osvobozen.


2 komentáře:

Ivana Kudry řekl(a)...

Proboha!!!

Anonymní řekl(a)...

Krásně jsi to za mě formulovala s tou dichotomií práce versus rodina. Nějak to mám v sobě hodně podobné a Tvá slova mi promluvila z duše :) Marína