Zážitky cestovatelské

15.-16.6.2015

Zážitky cestovatelské nemusejí být vždy pozitivní, v každém případě bývají poučné. Ten náš se dostavil nevyžádaně. Nezletilá vytáhla obtíže zvané "cestovatelský průjem" a k tomu i zvracení, bolest hlavy, křeče v břiše, teplota...

V této souvislosti bych ještě zmínila jeden fakt, a to cestovní pojištění. Naše rodina je díky dlouholetému cestování s vozíčkářem vyškolená a zodpovědná a bez pojištění neopouštíme rodnou zemi ani na pár hodin.Známe se.. ;-) Jak jde o potíže, těžko hledáme konkurenci.

Každá cestovní kancelář svým klientům cestovní pojištění nabízí. Nebývá to úplně zanedbatelná položka. v naší tříčlenné posádce cena hned naskočíla o téměř dva tisíce.
Pojištění si každoročně bereme od své zdravotní pojišťovny (OZP), která nabízí svým klientům zdravotní pojištění za symbolickou cenu a nebo letos dokonce zdarma a vše se dá pořídit online. Takže jsme se jen připojistili pro případ, že někomu způsobíme nějakou milionovou škodu a vesele jsme vyrazili do světa s jediným přáním: žádnou pojistku nečerpat.

V CK jsem samozřejmě musela podepsat papír, že nebudu obtěžovat delegáta, až mi bude ouvej a že všechna rizika jdou na můj vrub. Dělám to s klidem. Doby, kdy jsem věřila tomu, že zapaltím-li cestovce slušný obnos, bude mi v případě nouze delegát oddaně k dispozici, ty jsou pryč. V praxi to v případě nouze vypadalo tak, že delegátka zrovna obhospodařovala jiného pochroumaného klienta, takže se na mě zkrátka nedostalo. Byla to zkušenost, velmi drsná, z níž mi vyplynul závěr, že pojistit ano, vždycky,ale nespoléhat na ničí služby- mít vždy dost peněz a nebo platební kartu a taky umět i jinak než česky popsat, co mi schází. Někdy se musí platit ošetření rovnou- a teprv následně v ČR pojišťovna peníze proplatí zpět.

Wlk se mi směje, že  moje lékárnička obshuje jistě i skalpel a v případě ohrožení života budu klidně i operovat. Tak vyspělé moje úplněsoukromé zdravotnictví bohužel  není :-), ale pravdou je, že vybavenost je širokospektrá.

V den příjezdu jsme měli s naším delegátem schůzku. Delegát je v ceně. Nemůžete se ho zříct a jeho služby neplatit. Můžete jej pouze nevyužívat.  Ten náš na infoschůzce neřekl nic podstatného. Tytam jsou časy, kdy úvodní schůzka začínala přípitkem, delegát všem poděkoval za to, že si vybrali právě jejich CK, rozdal mapy přilehlého okolí, svoje vizitky s mobilním číslem pro přípd nouze, poučil účastníky o zvyklostech domorodců, upozornil na vhodné suvenýry, nejlepší koupání...
Nic takového. Na letišti u pultíku suše dostanete obálku s nakopírovanými informacemi- a počtěte si. Do hotelu jedete sami- ubytování a případné reklamace jsou plně ve vaší režii.  Náš průvodce byl na první schůzce zklamán, že jsme od něj nechtěli předražené výlety do okolí, z nichž má provizi, a proto je horlivě nabízí. Dále nabídl, že nás doprovodí do obchodu s koženým zbožím, zaručeně pravým!!(pokud se vydáme na nákup sami,riskujeme padělky a ošizení) - on tam pořídil značkovou bundu za 7litrů, jinak v New Yorku za tu samou by dal litrů patnáct. A taky nás ihned poučil, že pokud budeme mít nějakou nehodu, úraz či zdravotní potíže, rozhodně on nebude tlumočit a cokoli vyjednávat- bez ohledu na to, jestli cestovní pojištění sjednala CK,protože on není doktor. To musíme kontaktovat přímo pojišťovací agenturu nebo doktora. No, tak to těm účastníkům zájezdu, kteří si i pivo objednávají pomocí gestikulace všech končetin, rohodně nezávidím.
Po pár minutách jsme shledali,že je to ztráta času. Poděkovali jsme a šli si po svých. Jak a kde  rezervovat místo v rybí restauraci a že je třeba objednat si místa i v  místním autobusu, pokud chcete jet do sousedního města- to jsem se dozvěděla úplně náhodou v recepci.

Naše Martina se v pondělí roznemohla celkem rychle. Tvářila se, že jí nic není, a tak jsme si  první dávku, kdy začaly  lítat turecké šavle na všechny strany, odbyli pěkně na veřejnosti mezi hustě obsazenými lehátky u bazénu, kudy jsme si vykračovali po snídani na vytoužený minigolf. Paráda. I ruské dámy se divily, co se to děje???  Poklidila jsem tu spoušť, nadílku spláchla vodou k palmám a šlo se na pokoj.

Načetla jsem,co všechno mám udělat, abych hned neotravovala doktora, který tady v hotelu má ordinaci, a zahájili jsme léčbu. S Wlkem jsme se střídali v roli zdravotního bratra/sestry u pacienta, který kvílel a litoval se a zlobil s pitím, posléze se dožadoval banánu, který tady prostě není kde koupit, protože trh je jen v neděli. Tak jsme strávili celé dva dny. Zítra se uvidí... jestli marod už dojde do jídelny. Ale navečer už lehce ožila a toužila po společenských hrách a posílání SMS, tak snad se nepo... zas někdo další z naší výpravy.

Tentokráte bez obrázku.Záběry by asi byly dost naturalistické ;-)