Dopis Ježíškovi

12.11.2016

Každoročně v tuto dobu pobízím všechny spolubydlící, aby napsali dopis pro Ježíška s tím, že nabízím korekturu - než bude doručen :-)

Babička klasicky haleká, že nic nepotřebuje a rozhodně nic nechce. 
(Pche! To bych chtěla vidět ty obličeje, kdyby pod stromečkem opravdu bylo NIC. To by teprv nastala ta pravá vánoční pohoda ;-) )

Wlk neví a to, co si přeje si obvykle musí koupit sám, protože elektronika není mou silnou stránkou, takže by mohl rozbalit i něco, co by ho opravdu překvapilo! Obvykle tedy požaduje "něco na sebe", protože ví, že tím nic nezkazí a taky ví, že to stejně dostane :-)

Martina na to jde jinak. Nikdo ji nemusí k psaní dopisu pobízet. Dnes ráno sama hlásila: "Tak jsem psala dopis Ježíškovi!"
"Jo? A co by sis přála?", vyzvídám.
"Noo, zjistila jsem vlastně, že nic nepotřebuju. Všechno mám!", vyrazila mi babičkovskou odpovědí dech náctiletá. 
"Tak vidíš. To je ideální stav!", říkám nahlas a v duchu si lebedím, jaké mám skromné a uznalé dítě.
"Já ho totiž psala při fyzice, takže jsem neměla čas nad tím přemýšlet... ještě si k tomu sednu", ledabyle zahlásila Martina. 

Takže ono to s tou ušlechtilostí a skromností nebude tak horké.