Wlcice (si) píše paměti

Ještě jedna pocta Whitney

13.2.2012

Nejznámější písnička I will always love you zazněla v posledních dnech mnohokrát. Je to krásná vzpomínka na překrásný hlas zpěvačky, která zemřela nečekaně ve věku, kdy se se smrtí běžně nepočítá ...

Musím přidat ještě verzi této písně, která zazněla v pondělí na Barování v podání Míši Doubravové.

Míša je talent a publikum jí svůj obdiv dalo najevo dostatečně hlasitým potleskem.

Pro úplnost musím dodat, že u klavíru válel Jakub Přibyl a za bicími Petr Zimák.

Stalo se...

Některé věci mi občas připadají jak vystřižené z "soap opera" seriálů- tedy hooodně odtržené od reality.

No a mně se stalo, že mi moje paní dr. cévní zavolala, že bude mít tento týden dovolenou a že kdybych něco potřebovala, můžu navštívit zastupující kolegyni, která tam bude jen 2x týdně (mám nadiktováno, kdy) a že si mám uložit ono mobilní číslo, z něhož volá a mohu ji kontaktovat v případě jakéhokoli dotazu. Popřála mi, ať se mi zánět pěkně hojí a aŤ je vše OK.

Chápete to někdo? Já snad začnu věřit na Ordinace v zahradách všech barev a přestanu nad nimi ohrnovat nos a komentovat konverzace postav opovržilvým "jo, to bych chtěla zažít"... :-))

Pro malé flétnisty

11.2.2012

Když Martinka ulehla s angínou, vyběhla jsem do knihovny, abych ji zásobila čtivem. Máme doma sice knížek hromady, ale ony vycházejí stále nové a nové, tak aby dítě bylo "IN" :-) a matka uspokojila svoji vášeň osahávání knih, chodíme do knihovny neustále :-)

A objevila jsem krásnou knížku "O čtyřech flétničkách"

Knížka má nádhernou grafickou úpravu, obsahuje krátké texty, takže je ideální i pro začínající čtenáře a hlavně pro malé muzikanty, kteří začínají s hrou na flétnu.

Krátké pohádky o rodině Flétničkových jsou totiž nejen krásně ilustované, ale také příjemně hudebně naučné! ;-) - Děti se seznámí se čtyřmi druhy flétniček a poslední listy knihy nabízejí notové zápisy některých písniček z příběhu.
Knihu vydalo (pro mne doteď zcela neznámé) nakladatelství VÁHA.

Součástí knihy je CD, jehož realizace je spojená se zvučnými jmény: Lábus- Nellis- Sázavský.
Ukázky lze najít na youtube a jedna je ke slyšení ZDE.

Martince se knížka moc líbí, přečetla ji ihned a CD hrálo už ... no mnohokrát :-)

Loket

Vysvětlit 7letému dítěti, že loket není jen část ruky - to není jen tak.
Ono si totiž žije ve svém- bohužel i reklamami zahlceném- světě.

"Jak se může měřit loket?"
"Loket se neměří, ale kdysi dávno, když ještě nebyly metry a pravítka..." .... "ani značkové věci", - přerušuje výklad ten nezvedenec...
"Jo, ani ty tehdy nebyly, měřili kupci na trhu plátno na délku svého lokte...", dokončuju myšlenku...

Dobrý úmysl

9.2.2012
Jak snadno se kolikrát člověku vymkne dobrý úmysl z rukou !

Od některých lidí prostě očekáváme jaksi výroky duchaplnějšího rázu. Jedním z nich je např. ten, který dnes vzbudil tolik pozornosti v tisku a ostatních médiích:

cituji: (zdroj: novinky.cz)

Nora Berraová do svého zápisníku na internetu o víkendu napsala, že zvláště malým dětem, starším lidem, nemocným a bezdomovcům hrozí v extrémně nízkých teplotách nebezpečí, a měli by se proto "vyhnout vycházení ven".

Navozuje mi to stejnou rozpačitost jako výrok dětské paní doktorky, když mi před lety suverénně oznámila, že Majda bude mít odklad školní docházky. Já nechápala proč??
"No, je hrozně hubená. Vždyť neunese ani aktovku!", odvětila chytře paní doktorka.
A do toho se ozvala Majda ze svého vozíku a pronesla: "Já ji nikdy nosit nebudu. Já ji budu vždycky vozit. Hubená nevadí!" :-)))
Paní dr. tehdy dost nevěřícně zírala skrz skla brýlí, nechápavě vrtěla hlavou- pak dala razítko tam, kam bylo třeba ...a bylo po problému... odklad se nekonal ;-)

Jojo, někdy se to prostě semele a jak říkal můj oblíbený Werich: "... občas hlava neví, kam huba míří..." :-) ... i když některé hlavy by to pod kontrolou mít mohly... nebo měly... nebo ... co ;-)

Mrznu, mrzneš, mrzneme...

7.2.2012

Na tak trvalý přísun arktického vzduch jsem nebyla připravena. Zatímco bílá pole v únoru možná sílí, já chřadnu zimou. Teploměr už 2.týden vytrvale sedí na desáté čárce pod nulou- a na noc si sleze ještě níže. Wlk tedy realisticky prohlašuje: "Kdy jindy už by mělo mrznout než v zimě. Co pořád máte?.." ... jo, ale ne tolik, aby člověku tuhly rysy a vůbec všechno...

Nejsem zkrátka zimní typ. Zimní sporty provozuju, ale zase si na nich nijak výrazně nelpím a určitě nepatřím mezi nadšence, kteří už od půlky listopadu vyhlížejí na obloze mraky, z nichž by mohlo sněžit a konečně mohli vyrazit na lyže.
Mně zimní úprava krajiny nevadí do té doby, než musím vzít do ruky hrablo a řešit problémy s parkováním, neb všude v ulicích jsou hromady ledu a sněhu.

Zima mě obtěžuje v několika směrech- vrstvením oblečení to každé ráno začíná. Pokračuje to optimisticky škrábáním skel u auta- pokud tedy motor naskočí... je toho víc :-)

Dalším rozmarem mrazů jsou hrátky s vodou.
Před pár dny se do naší ulice přiřítilo hasičské auto. Nejelo hasit, ale čerpat vodu ze sklepa. Nedovedu si představit ten pocit štěstí, jaký musel soused zažít, když zjistil, že v mínus 12 stupních má sklep plný vody... :-((

Závada je patrně někde na potrubí. Včera se v ulici objevil bagr a začal hrabat jámu. Vůbec mu to v té promrzlé zemi nešlo, ale poradil si. Vyhrabal, odborníci pak jámu obcházeli, dlouze debatovali, někteří do jámy i vlezli... potom ji obestavěli ohrádkou a ověnčili dopravními značkami- a odjeli.

Tak doufám, že si chlapci s opravou poradí a že nebude ulice bez vody.

Já se těším, až zima skončí.
Pročetla jsem si jentak pro zajímavost staré moudré pranostiky, neboŤ jinou než tu o Hromnici a o sílících polích na únor neznám, a našla jsem jednu sympaticky optimistickou!

V únoru sníh a led – v létě nanesou včely med.

Tak snad je to vyzkoušené a klapne to! :-)

Nemůžu se sebou vydržet!

6.2.2012

Je to tak. prostě jsou dny- tedy spíše období, kdy sama se sebou nemůžu vydržet. Všechno se děje úplně jinak, než je třeba- a já se "vezu" na vlně a ovlivnit nemůžu vůbec nic.

Tak tedy:
Minulý týden jsem se po letech odhodlala navštívit chirurga, aby koukl na moji nohu poslední rok pravidelně stíhanou záněty žil. Že je třeba operovat, mi bylo samozřejmě jasné. jen jsem to nechtěla slyšet.

Chirurg si se mnou pěkně popovídal, pročetl papíry s nálezy svých kolegů ... a idyla skončila v momentě, kdy pravil: "Tak ukažte, co máte..."
No, já ukázala a dr. se lehce zděsil. Z původně avizovaného termínu "jaro- asi duben" byl rázem únor- a to nejlépe hned. I povolal pan dr. sestru, aby vytvořila v rozpisu jedno celé volné odpoledne a přeobjednala pacientky s "drobnými" výkony. (to už jsem byla skoro mrtvá... )

Dr. mě ujistil, že není třeba se bát. (no jasně, chirurg- řeže rád, zatímco já omdlívám , sotva na mě posvítí ty reflekrory nad operačním stolem). Dal mi papíry na předoperační vyšetření a důrazně mě požádal, abych se opatrovala ;-) a jakékoli změny a onemocnění včas hlásila. Slíbila jsem.

Tak první kousek se mi zdařil hned tři dny poté.. Kráčela jsem pěkně k autu- a prásk- zakopla jsem na jakémsi vyštíplém schodě u BILLY - a letěla směr parkoviště tak asi metr vzduchem, než jsem dopadla na všechny čtyř na promrzlý asfalt. Kolena odřená, ruce naražené a v rukavici díra.

Včera mě noha bolela tak, že jsem se osmělila a zavolala k naší paní dr., jestli bych nemohla přijít nohu ukázat, že nevím, jestli jsem hypochondr, nebo jestli jsem na nervy, ale že mi něco je... Dr. spráskla ruce, projela mi nožky ultrazvukem a mám zánět žil. Tak jsem vyfasovala několik krabic léků a hlavně moje "oblíbené" injekce.

Volala jsem panu chirurgovi, že už nevím, co mám se sebou dělat, že jsem se tolik soustředila, abych se opatrovala, až jsem si rozbila (asi po více jak 30letech) obě kolena a uhnala si zánět žil... Nechápal. Pravil, že tušil, že bude "legrace", ale že netušil, že až tak velká. :-)

Tak uvidíme. Operace je stanovena na magické datum 22.2.2012 ve 12hodin. Je to normální??? :-)) No není, tak se podle toho zřejmě chovám...

Gratulanti

4.2.2012

V sobotu přijeli Majdě gratulanti z vesničky s pohádkovým názvem: Holé Vrchy ;-)
Oslavence zavalili dary a květinami tak, že nebyl ani vidět ...

S ohledem na mrazivé venkovní teploty jsme zrušili oběd restauraci. Majdě totiž venku tuhnou nejen rysy, ale i řízení vozíku.
Pan Wlk zajistil teplou kuchyni, já studenou- a mohlo se pít a hodovat prakticky nonstop :-)

Děti se zdekovaly kamsi a slavily si po svém, my dospělí jsme probrali život a připíjeli na zdraví.
Renča (vydávající se za abstinentku) každou nalitou skleničku vítala holovršským pokřikem ;-)

Byl to příjemný odpočinkový den. Slavit je třeba a každý rok života zvlášť... (modří už vědí...)

Desky

4.2.2012

Odmala jsem milovala všechny ty kancelářské potřeby- bločky, sešity, desky, pastelky, fixy, propisky... to všechno jsem v neúměrném množství shromažďovala v šuplíkách svého psacího stolu a dělo mi dobře jen to pomyšlení, že "to mám".

Dodnes si pamatuju, jak jsem se vždycky tetelila blahem, když mě máma neměla komu dát hlídat a vzala mě s sebou do práce a já mohla datlovat na psacím stroji a používat všechna ta razítka, svorky a pravítka a taky sešívačku, kterou jsem si samozřejmě přes všechna varování prošila prst ;-)

Vášeň shromažďování mě neopustila ani v dospělosti. Jen situace je teď komplikovanější, protože na trhu je nepořeberné množství úžasných věciček- zvýrazňovačů, lepítek, sešitů a pořadačů...

I přinesl dětem Ježíšek spoustu takových věcí - mj. i krásné praktické a vymakané desky z tvrdého lesklého papíru se skvěle promyšlenými chlopněmi a úchyty- s motivy ze slavných filmů- např. Toy Story.

Jednoho lednového rána jsem pospíchala a potřebovala někam uložit další složku svých lejster. Popadla jsem ze skříňky jedny desky a pádila do práce. Během dne jsem do nich založila několik dalších papírů, takže pěkně nabyly na objemu a na důležitosti.

Když jsem pozdě večer (v noci) desky, hledala, ne a ne je najít. Nabyla dojmu, že jsem je nechala asi v autě. Ráno však nebyly nalezeny ani v autě.

Nutně jsem potřebovala jedno lejstro, abych nemusela tu práci dělat znova- ale desky nebyly ani na jednom z mých stanovišť. Šílela jsem! Několik věcí, které jsem slíbila udělat, napsat... no a já neměla ty papíry nejdůležitější!! Prohledala jsem kdeco, přerovnala svoji polici, prolezla i krabici se sběrem... nikde nic.

Několik trapných pokusů o omluvy- po týdnu jsem prostě musela přiznat, že jsem desky ztratila. Jistě mi to dodalo na věrohodnosti...

Až jsem minulý týden objevila MOJE desky u Martiny v domečku.
Málem mě kleplo!! Nepříčetně jsem se ptala: "Co tady dělají MOJE desky??!! Ty nevíš, že je už dva týdny hledám jako blázen??!!"

"Vím. Ale já se bála, že mi je sebereš. To jsou totiž MOJE desky, protože je na nich to prasátko!", provinile na to Martina.

Popadla jsem desky, vyrabovala z nich ty papíry... a měla sto chutí Martinu přetrhnout.

Majda s klidem nabídla, že si můžu vzít ty JEJÍ, že ona se bez infantilních desek obejde...

Patnáct

3.2.2012

Dnes je tomu přesně 15let, kdy se v naší rodině začal psát "nový letopočet"- tehdy jsme ještě netušili, jak moc se naše žití změní, protože tou dobou jsme se v krásné nevědomosti radovali z nádherného miminka.

Dnes je z miminka slečna.
Slečna, která přes všechny své netypické starosti a problémy dovede žertovat, krásně vyprávět, malovat ... a rozhoduje se, čím bude ;-)

Složitě jsme vymýšleli dárek k těmto "půlkulatým" narozeninám.
Hlavním darem bude samozřejmě občanský průkaz :-)), ale... chtěli jsme ji něčím neobvyklým potěšit a překvapit. Až došlo na fotoateliér GABRO.

Majda nabídku přijala s nadšením. Gabro ještě aktivně domluvila "vizážistku", takže Majda si to užívala jako hollywoodská hvězda.
(Gábi, moc děkujeme. Musím říct, že se na svět díváš opravdu krásnýma očima- jsi kouzelnice a díky talentu a dobrému světlu ;-) jsou na tvých fotkách snad všichni krásní :-)) Alespoň já to tak vnímám. Jsem ráda, že jsi s námi do toho experimentu šla! )

Majda ochotně zapózovala v klobouku...