Desky

 4.2.2012

Odmala jsem milovala všechny ty kancelářské potřeby- bločky, sešity, desky, pastelky, fixy, propisky... to všechno jsem v neúměrném množství shromažďovala v šuplíkách svého psacího stolu a dělo mi dobře jen to pomyšlení, že "to mám".

Dodnes si pamatuju, jak jsem se vždycky tetelila blahem, když  mě máma neměla komu dát hlídat a vzala mě s sebou do práce a já mohla datlovat na psacím stroji a používat všechna ta razítka, svorky a pravítka a taky sešívačku, kterou jsem si samozřejmě přes všechna varování  prošila  prst ;-)

Vášeň shromažďování mě neopustila ani v dospělosti. Jen situace je teď komplikovanější, protože na trhu je nepořeberné množství úžasných věciček- zvýrazňovačů, lepítek, sešitů a pořadačů...

I přinesl dětem Ježíšek spoustu takových věcí - mj. i krásné praktické a vymakané desky z tvrdého lesklého papíru se skvěle promyšlenými chlopněmi a úchyty- s motivy ze slavných filmů- např. Toy Story.

Jednoho lednového rána jsem pospíchala a potřebovala někam uložit další složku svých lejster. Popadla jsem ze skříňky jedny desky a pádila do práce. Během dne jsem  do nich založila několik dalších papírů, takže pěkně nabyly na objemu a na důležitosti.

Když jsem pozdě večer (v noci) desky, hledala, ne a ne je najít. Nabyla dojmu, že jsem je nechala asi v autě. Ráno však nebyly nalezeny ani v autě.

Nutně jsem potřebovala jedno lejstro, abych nemusela tu práci dělat znova- ale desky nebyly ani na jednom z mých stanovišť. Šílela jsem! Několik věcí, které jsem slíbila udělat, napsat... no a já neměla ty papíry nejdůležitější!! Prohledala jsem kdeco, přerovnala svoji polici, prolezla i krabici se sběrem... nikde nic.

Několik trapných pokusů o omluvy- po týdnu jsem prostě musela přiznat, že jsem desky ztratila. Jistě mi to dodalo na věrohodnosti...

Až jsem minulý týden objevila MOJE desky u Martiny v domečku.
Málem mě kleplo!! Nepříčetně jsem se ptala: "Co tady dělají MOJE desky??!! Ty nevíš, že je už dva týdny hledám jako blázen??!!"

"Vím. Ale já se bála, že mi je sebereš. To jsou totiž MOJE desky, protože je na nich to prasátko!", provinile na to Martina.

Popadla jsem desky, vyrabovala z nich ty papíry... a měla sto chutí Martinu přetrhnout.

Majda s klidem nabídla, že si můžu vzít ty JEJÍ, že ona se bez infantilních desek obejde...