4.3.2012
Tak se nám to zase všechno pěkně sešlo.
Krom problémů týkajících se změn v sociální oblasti, kdy osoby pečující (tedy my rodiče) se od ledna (marně) snažíme vyřídit potřebná lejstra a odbornící z ÚP zkoumají, zda-li se Majdin zdravotní stav nezlepšil natolik, že by nepotřebovala žádnou z dávek, tak pracuje ještě druhá strana- v tomto případě tým spec. pedagogů a psycholog, kteří zastřešují Majdinu integraci do běžné ZŠ- a ti zase zkoumají a testují, zda-li se Majdin stav nezhoršil- a není třeba nějakých dalších doporučení, omezení.... zkrátka lítáme v tom všichni a dá se říct, že Majda je opravdu dokonale chráněná- jak před zlepšením, tak před zhoršením. ;-)
Byly roky, kdy jsem tyto praktiky snášela velmi špatně. Dohadovala jsem se s úředníky- PROČ je nezbytně nutné zkoumat někoho v pravidelných 2letých intervalech, když má papír na neléčitelnou nemoc? Neléčitelnou, to jako, že se s tím nedá nic dělat.
Kdepak. Máme svoje předpisy... A tak se součástí našeho života staly všechny ty "paní Zubaté", které zkrátka docházely, aby se podívaly, v jakých podmínkách dítě žije a jak o něj pečujeme. Zvykla jsem si.
S podáním přihlášky na SŠ vyvstal další problém. Museli jsme najít nové SPC, které bude schopno zastřešit a odborně vést integraci ke státní!! maturitě. Došlo na SPC při Jedličkově ústavu.
Majda byla pozvána na speciálně-pedagogický a psychologický test. Aby se prokázalo, jak je schopná studovat na střední škole. Tady jsem opět měla malinko problém (
jsem od přírody založením lenoch, tudíž každá zbytečná akce mě vytáčí, a tak něž na něco přistoupím a někam se vypravím, radši prověřuju, jak moc je to či ono nezbytné)
Proč tohle všechno, když za těch 9let integrace má přece už značně tlustou složku všech posudků a doporučení nasbíranou?
Proč vědomostní test, když i v pololetí devítky donesla samé jedničky? ...je to předpis!!
Takže jsem šla na zkoumání do Jedle taková rozladěná... Navíc mě samozřejmě štvalo, že to zabere celé dopoledne, což se projeví tím, že já si budu muset přehodit práci a ještě s Majdou večer dodělat to, co zameškala ve škole.
Musím konstatovat, že budovy JÚS jsou moc pěkně zrekonstruované a samozřejmě plně bezbariérové. Všechny tři pracovnice byly milé, empatické a dokonce Majdě vykaly, což považuju za správné, protože ve zdejších krajích se rozšířil takový celkem nepěkný zvyk: Češi s oblibou používají tykání v situaci, kdy sami sebe povýší do jakési nadřazené role- tudíž běžně se tyká dospělým Vietnamcům, běžně se tyká i vozíčkářům...
Majdu si vzaly do parády psycholožka a spec. pedagožka- testovaly, rozmlouvaly... no a s námi rodiči zase hovořila sociální pracovnice. Nebylo to tentokrát o stavu naší domácnosti :-), ale vyloženě potřeby Majdy- co je třeba domluvit v nové škole, jaké pomůcky by potřebovala, jaké problémy jsme řešili a jak úspěšně :-)) Docela fajn rozhovor. Zase jsme o něco moudřejší- a já mám ještě aktivně domluvenou návštěvu tamního ergoterapeutického centra, abych okoukla vychytávky v oblasti vylepšení sedu a ležení- tedy konkrétně řešíme problém, jakou matraci koupit na spaní- s ohledem na proleženiny... no a taky ceny, protože 50 a více tisíc za matraci mi připadá hodně a potřebuju, aby mi někdo zasvěcený podal výklad o kladech a záporech.
Majda dostala za všechno pochvalu. Dámy kroutily hlavami a padl i klasický dotaz, proč nejde na gympl. Byly dost překvapené z naší odpovědi: "Protože tam nechce. Chce tvořit, tak ať se realizuje v tom, co je jí milé."
Navštívili jsme i
TAKAVÁRNU, která slouží jako tréninkové pracoviště lidí se ZTP. Je tam moc příjemně. kavárna je nekuřácká, bezbariérová, vybavená dětským koutkem, knihovničkou a při posezení si můžete zahrát i některou z úžasných her, které sem zapůjčila firma
GIGAMIC.
Tak jsme zas poznali něco nového.
Dostaneme potvrzení o způsobilosti k integraci... a já bych asi potřebovala nějaké potvrzení o způsobilosti dělat rodiče dítěte s postižením... někdy mi to vůbec nejde :-)