Díky

 20.3.2012

Děkuju všem, kteří na nás v tuto chvíli myslí. Dnes jsem dostala tolik krásných a srdečných mailů a zpráv, že mi asi brzy zkolabuje pošta v PC- nic z toho nechci mazat.

Komentáře u předchozího příspěvku jsem schválně zablokovala,  nechtěla jsem, aby některá osobní sdělení mohli číst všichni. děkuju všem, kteří to pochopili a poradili si jinak ;-)

Dnešní den utekl jak voda. Díky jednání s mnoha lidmi jsem se i zasmála. Opravdu blbost některých lidí je neuvěřitelně nekonečná. (podrobnosti asi budou-to si nemůžu nechat pro sebe :-))

Moc děkuju všem, kteří pomáhají se zařizování nálažitostí kolem posledního rozloučení. Chceme to pojmout malinko netradičně. Chceme tímto aktem dát možnost všem, kteří si chtějí zavzpomínat a sdílet smutek společně. Doufáme, že se nám podaří alespoň u některých změnit špatný a velmi rozšířený přístup k pojetí smrti. Smrt k životu patří. V tomto případě o ní nemůžeme vůbec hovořit jako o špatné a zlé. Není dobré toto téma vytěsnit ze svého slovníku a naučit se stydět se za slzy, ani za jakékoli jiné projevy smutku.

Děkuju všem, kteří pochopili, že je třeba si se mnou povídat i o věcech normálních a nebojí se přede mnou vyslovit jméno Majdy. Majda byla mojí první vytouženou holčičkou, strávila jsem s ní třetinu svého života, jen jí osud namíchal špatnou kombinaci karet. I tak ale s nimi dokázala hrát zajímavou a nevšední  hru.

Mám radost, že ani dnes mi nepřišlo na mysl nic, čeho bych litovala, nebo chtěla vrátit zpátky, abych to udělala jinak nebo líp.  Myslím, že žít s výčitkami svědomí musí být strašné... tohle bylo taky první, co jsme si s Wlkem řekli, když jsme zjistili, co se stalo. "Víc jsme pro ni udělat nemohli"

Tak ještě jednou děkuju za podporu všem, kterým jsem nestihla odpovědět na osobní psaníčka.