Truchlení v praxi

31.3.2012

Týden uběhl velmi rychle. A my vpluli do procesu truchlení. (brr, mně se to slovo nelíbí).

V literatuře se píše všelicos- třeba i to, že teď po několik dlouhých měsíců nemusím nijak výrazně držet na uzdě své city- nemusím zdůvodňovat, proč jednám tak, či onak, můžu si brečet a smát se, kde mě napadne...  a nikdo zasvěcený by mi to neměl vyčítat (zatím tedy musím konstatovat, že je celkem dost výjimek, které buď z neznalosti, nebo možná díky své sebestřednosti jednají velmi -no řekněme - nezvykle)

V praxi pro nás  tato fáze znamená  především to, že si zvykáme na tu novou skutečnost, že naše milovaná bytost už tady není, občas její jméno omylem řekneme nahlas, občas se přistihneme, že vůbec nevíme, co děláme, neb se myšlenkami touláme v minulosti,  a přehráváme si to hezké, co bylo; a snažíme se plnit maximálně i své pracovní povinnosti, abychom mozek zaměstnali i jinak a taky zjišťujeme, že budeme muset ve svém jízdním řádu zaplnit spoustu mezer nějakými jinými aktivitami.

Daří se to střídavě.
Hodně záleží na tom, jak moc vám nahrává okolí. Pro většinu z nich totiž tato záležitost skončila minulou sobotu slavnostním rozloučením. Teď už si každý žije svůj nezměněný život. Takže jsou už i odvážlivci, co mají potřebu vám sdělit, jak špatně vypadáte a nebo že to dobře snášíte... což vlastně taky není špatné slyšet. Zpětná vazba pro mne vždy bývá důvodem k zamyšlení. ;-)

 Ale pak se najdou ti, kteří mají potřebu vám udělat radost, přijemně vás překvapit- takže zavolají, přijdou - donesou antitruchlící koláče a veselé perníčky :-) a pak jedou k ránu domů taxíkem :-)) (díky, Andreo-to byla dobrá terapie- tedy nevím, jestli i pro tebe :-))... ) jsem ráda, že máme za ta léta tolik přátel, kteří už vědí...

A opravdu jsem vděčná za to, že jsem do vínku dostala smysl pro humor a že stejnou šílenou výbavu pro přežití krizových situací dostal i můj manžel. Nechceme doma neveselo truchlivo.

Rozmlouváme s Martinkou. Někdy jsou její dotazy velmi zvláštní, ale dětem se lhát nemá, a tak trpělivě odpovídáme a máme ze sebe radost, jak jsme pohotoví  :-)

Martinka chodí do školy, ale doma si samozřejmě stesk zpracovává po svém.

Chtěla jít na počítač. Do vyhledávače si pak zadala výraz "pohřební sovy"- chtěla Majdě vytisknout nějaký pěkný obrázek. ;-)

 

Syndrom prázdné postýlky překonala po svém: Majdinu postel pokryla pelíšky. Ubytovala tam sovy, dala všem polštářky, přikrývky ze šátků a řekla jim, aŤ s e nebojej, že se o ně bude starat... (musíme ten pokoj nějak přestavět)

Ráda chodí do krabice se vzkazy pro Majdu - nasazuje si na to čtení Majdy náčelnickou indiánskou čelenku ;-)

Do krabice já moc nechodím. Respektive zatím jsem tam byla jen jednou- a musím říct, že je to silný zážitek. krásné vzkazy  od dětí, od neznámých lidí, od přátel... až seberu odvahu, pročtu si to všechno zas. Určitě několikrát a určitě ne na noc, aby to nedopadlo jako minule ;-)

Wlk bojuje proti smutku barvami. Vyrazil na nákup (sám!!) a koupil si nové boty. Aby odloudil pozornost od tématu :-) ...to se mu myslím povedlo.

Jinak řešíme sposutu praktických věcí. Podařilo se nám vrátit vozík do pojišťovny, ale jeden domácí tu ještě máme, takže kdyby někdo chtěl starou, ale funkční meyru (elekrtičák) na ježdění po bytě- zdarma přenecháme.