28.3.2012
...by bylo škoda, aby některé komentáře a dopisy, které nám napsali lidé v souvislosti s událostmi minulého týdne, zapadly. Archivuju je, protože se k nim budu ráda vracet.
Můžeš plakat, protože odešla,
nebo se můžeš usmát, protože žila.
Můžeš zavřít oči a modlit se, aby se vrátila,
nebo můžeš oči otevřít a vidět všechno, co tady zanechala.
Tvoje srdce může být prázdné, protože ji nevidíš,
nebo může být plné lásky, kterou jste sdíleli.
Můžeš se k zítřku obrátit zády a žít včerejškem,
nebo se můžeš těšit na zítřek právě kvůli včerejšku.
Můžeš si pamatovat jen to, že odešla,
nebo můžeš chránit její památku a nechat ji žít dál.
Můžeš plakat a uzavřít se, být prázdná a otočit se ke všemu zády.
Nebo můžeš udělat to, co by ona chtěla...
Usmát se, otevřít oči, milovat a jít dál.
(poslala Eva)
Některé naopak vůbec nechápu a s chutí bych použila klávesu DELETE.
Občas tu sedím a civím na monitor a přemýšlím, jestli vůbec a čím myslel ten, kdo vzkaz psal. Jestli vůbec počítal s tím, že ho budu číst i já...
V naprostý úžas mě přivedlo, když jsem zde na blogu zveřejnila oznámení o Majdině úmrtí a zakázala jsem u tohoto příspěvku komentáře. Bylo to přece oznámení a co k němu kdo mohl chtít dodat?
Ale někteří si poradili a okamžitě rozjeli debatu na jiných blozích. Mně to připadá nevkusné. Ale ona to vlastně není moje věc. Naši skuteční přátelé z toho byli stejně znechucení, jen se tím nedalo nic dělat. Nemůžete dost dobře někomu říkat, co si má nebo nemá psát na blog. Je to o morálce a etice každého z nás.
Nemám ani radost z toho, na jaké tisíce denně se vyšplhala návštěvnost mého blogu- díky různým odkazům a linkům, které se objevily i tam, kde se mi to nelíbí... a moc se těším, až vlna opadne a zůstanou jen ti, které jsme zajímali bez této senzace.
Krom těch moudrých a citlivých se samozřejmě objeví i takové, které mají přesnou představu o tom, jak mají vypadat projevy smutku a jiné kreativní myšlenky. Žasnu.
Zažívám teď totiž situaci, kterou naštěstí zažívá jen malé % matek. Je pro mne nová. Nevím si rady, protože mi najednou vadí věci, které vypadají zcela banálně- např. zavolat do zdravotní pojišťovny a vrátit některé pomůcky, které už teď nikdo nepotřebuje a doma už jen překážejí. Blbě se na některé doplňující otázky odpovídá... Otevřít skříň s Majdinými věcmi s tím, že ji vyklidím- nedokážu.
Nejdůležitější pro nás je teď provést tímto obdobím Martinku. Nemůžeme a ani nechceme, aby se denně dívala na dva ztrápené a do černého zahalené chátrající staříky.
Chceme, aby z ní vyrostla bytost, která si bude v životě umět poradit se všemi situacemi, které jí život připraví, nebude se hroutit a sebevraždit... snad se nám to podaří.
Rozhodně pro to uděláme maximum.
Velké zklamání pro fanoušky Leoše Mareše. Novou hudbu neplánuje
před 29 minutami
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_utAtNI30CGKf5tLL7Lhltnkw7iIN47Qq6e5gN12fWB49NcXREPVGFGdj_whW8xnhrExdtduh0VWkFvEEF6zO_W09ArAMWOWpnhieO6hxKxcfnmgka4-SwYuZvTO8XyrWQZU4U=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_vVYoCHii6TjSojCt0GPPvxw9IakjstL3yMRYUSkIMOHrQns4ETVDKynZzYKNUZWS17K06-rl-xQXEfveDFWaVNAczMBZQIbXH80YgfEUA3Cza-f5ankbTVHFVbKq422zGo2Kqv1bbvyQ=s0-d)
27 komentářů:
Koukám, že se opakuje situace úplně stejně, jako když zemřela Nikolka...Držte se celá rodina, možná by nebylo od věci to tu prostě zavřít, aby se už nikdo vyjadřovat nemohl...Je strašné, jak smrt dítěte vlastně působí jako děsná senzace a reality show....Držte se, hodně sil Vám všem....
Milá Wlčice,
někteří lidé nemají soudnost,proto píší blbosti aniž by si uvědomili ,že pro rodinu to může být bolestivé.
Když jsem se u Diny na blogu dočetla,že Majda odešla, nemohla sjem tomu uvěřit,byl to šok... přes slzy jsem neiděla na text,dlouho jsem přemýšlela,jestli mám vůbec právo něco Vám napsat,vím,že kdo neprožije, nemůže pocítit bolest ze ztráty milovaného člověka a ještě ke všemu.když jde o dítě...
Děkuju za nás všechny slušné,že nám dovolíte sdílet bolest s Vámi, že se n ám svěřujete se svými pocity a bolestí..
Moc myslím na Martinku, jak se s tím musí poprat ona,ale vím,že Vy jste skvělí rodiče, kteří jí v tom nenechají a pomůžete jí tím smutným obdobím projít bez toho ,aniž by se z toho třeba nějak složila.
Je to moc těžké,ale je dobré o tom mluvit.
Ještě jednou Vám děkuji a posíloám celé rodině hodně síly.
Petra
ctu Vas dlouho, hodne dlouho...za Majdu jsme doma zapalili svicku...kecam, ne za Majdu, ale Majde na cestu....a kdyz ctu ted tohle....nezbyva, nez vam poprat jen veeeelikou kopu sily....drzte se, vy i Martinka...
Zuzana a lumpove
Vždycky se najsou lidé, pro které bude bolest jiného senzací. Obdivuju vás, jak dokážete o svých pocitech psát tady na blogu a nebránila bych se jeho zamčení, pokud by vám některé komentáře způsobovaly bolest.
MIlá Wlčice, moc na vás na všechny myslím. Přeju hodně síly ke zvládnutí toho všeho. Kdybych mohla jakkoli pomoci, ráda to udělám.
Někteří lidé dokáží být pěkně nechutní. Ale jak jste správně napsala, je to jejich problém, tak se tím pokud možno netrapte. Jste skvělí a věřím, že to zvládnete.
PS: s těmi chátrajícími staříky jste mě rozesmála:))
Dobrý den, koukám, že jsem se svým dnešním blogovým příspěvkem částečně trefila do toho Vašeho.
I když Vám sem nepíšu komentáře (já se totiž dost stydím), prožívala jsem s Vaší rodinou veškeré zážitky, které jste ke spoluprožití nabídla. Měla jsem potřebu vyjádřit, že jsem s Vámi. A jiný kontakt, než svůj a Váš blog nemám...absolutně mě nenapadlo, že mi naroste návštěvnost z několika blogařek na stovky lidí...je mi z toho úzko a moc mě to mrzí.
Milá Wlčice,
čtu vás dlouho, na váš web jsem přišla už ani nevím jak.Vždycky jsem obdivovala, jak úžasný přístup k životu máte. Možná i proto, že jsem sama handicapovaná a něco z peripetií, jimiž jste s Majdou procházeli, jsem měla možnost si osobně zkusit.
Když jsem na blogu našla oznámení, že Majda umřela, byl to šok, ale protože jsem sem myslím, nikdy nic nenapsala, tak jsem se necítila povolaná psát žádné komentáře.
Až teď. Přeju vám hodně síly se s tímhle vším srovnat, moudrost, jak o tom mluvit s Martinkou i ve všech ostatních věcech, kde jí bude třeba.
S modlitbou
Alča
milá wlčice,nemám radu a ani slova,která by vyjádřila co cítím.Váš blog už čtu v anonymně delší dobu.
Jen ,až vám někdy bude úzko(že ani nadechnout se nebudete moct) a budete se ptát co cenu má a nemá,zkuste se vrátit na začátek,do dne kdy se narodila vaše dcera a napište si kamkoli(třeba i jen do srdíčka)co by jste jí a k onomu dni řekla,po tom co vše jste prožili a prožíváte ted.
Vím,že to budou krásná slova a že se vám vybaví krásné a usměvavé věci a že lidi a jejich "pohledy" překonáte.
Ahoj,
myslím si, že je úplne Vaša vec, ako sa k niektorým veciam postavíte. Či to bola rozlúčka s Majdou, alebo sú to veci súvisiace s blogom. Mne sa nápad s rozlúčkou páčil, sama napríklad nie som zástanca nosenia čiernych vecí, smútok a žiaľ si človek nesie v srdci, tak isto ako si uchováva aj tie pekné spomienky. Napriek svojej chorobe bola Majda veľmi inteligentná a šikovná slečna, určite vďaka svojej rodine.
Martinke prajem, aby časom dokázala spomínať s úsmevom na perách na svoju sestričku, na to pekné, čo spolu zažili.
Prajem, aby ďaľšie dni s príchodom jarného slnka boli časom svetlejšie a svetlejšie.
Matu
Dobrý den,
naprosto nechápu jakousi hyenovitost lidí. Několik let již chodím na Váš blog, prvně jsem si dodala odvahu Vám napsat až když Majda zemřela, abych Vám aspoň pár slovy vyjádřila účast. Jinak nepřispívám, protože se v psané podobě neumím vyjadřovat tak , jak bych chtěla. Poslední týden moc přemýšlím na Martinkou, a moc obdivuji jak se snažíte i kvůli ní být silní. Opakuji se, ale podle Vašeho psaní i podle fotek jste naplnili Majdě život spoustou lásky, přáteli, zážitky.
Podle některých filozofií si každé dítě, každá dušička přesně vybírá, kam, komu a kdy se narodí, vybírá si tyto podmínky především pro sebe. Majda si nemohla vybrat lépe.
Ivana
Dokázali jste se úžasným způsobem přenést přes tvrdost osudu, ale asi ne přes blbost - či spíše netaktnost? - některých lidí. Osud dokáže být milosrdný, ale člověk krutější... Ono stačí být i přes dobrý úmysl slonem v porcelánu, to znám.
K dalšímu se neumím vyjádřit, jsou věci, které, bohužel, lidský mozek neskousne - předměty, zákoutí, myšlenky, živé vzpomínky. To je vyvrcholení bolesti, kterou nikomu život neodpustí...
Na to každý zůstává sám.
Slova nestačí. Na shledanou...
Mě to nepřekvapuje,některý lidi jsou blbci a i zůstanou...Povznesla bych se nad to (i když to jde těžko),takovýhle lidi my ani nestojí za to přemýšlet,proč to vlastně dělají...Opět posílám spoustu síly...Blanka
Musím říct, že jsem také byla překvapena množstvím lidí, co měli najednou potřebu poprvé napsat komentář pod tvůj článek :-(
Stále na vás myslím...
Myslím si, že částečně za to může i to, že pro spoutu lidí je tato situace neznámá a tak se chovají jako slon v porcelánu. Nekterým lidem chybí soudnost, jiným schopnost empatie a někdo prostě tápe a pak třeba napíše blbost a ublíží aniž by chtěl.....
Co se týká Martinky, máte opravdu správný přístup a jsem si jistá, že svoji roli zvládnete. Já jsem tuto situaci zažila z pohledu toho sourozence, který zůstal a vůbec to nebylo snadné. Jenže naši byli za prvé hodně mladí, za druhé vyčerpaní čtyřletým bojem o život mojí sestry, to umírání u nás bylo plné bolesti, zkrátka to vzdali. Táta začal po její smrti trávit čas mimo rodinu, co nejvíc, až poté zcela zmizel a máma se uzavřela do svého truchlení. Takže vlastně pro smutek ze ztráty jedné dcery rodiče zapomněli, že mají druhou. Vyrůstala jsem pak jako dříví v lese. Stalo se ze mě introvertní dítě naprosto neschopné komunikace s kýmkoliv. Až v dospělosti jsem se z toho dostala. Často jsem právě na Martinku myslela, jak to zvládá, ale už podle blogu to u vás to funguje úplně jinak, jste fajn rodina a určitě to zvládnete. Přeju hodně sil...
Moji oblíbení Tap Tap (http://www.youtube.com/watch?v=8qacVvm-8ao) to říkají jasně: blbec je blbec a blbcem zůstane, někdo má krátký nohy, někdo dlouhý vedení :) Neplýtvej na ty lůzry energií, určitě je potřeba investovat ji jinam. Poslední dobou mi přijde, že toho naplká nejvíc a nejhlasitěji ten, kdo má nejmíň co říct. Možná je to proto, že ho/ji vlastně nikdo poslouchat nechce... :D
Martince doporučujeme znovu otevřené dinosaury na Harfě, ještě bežící Matějskou, na Výstavišti též navrátivší se Giganty, Neviditelnou výstavu na Novoměstské radnici a pro případ přebytečné energie Beckiland na Zličíně ;)
Myslím na Vás.
Kdybych mohla být platná i jinak než mentálně, zavolejte, jsem k dispozici.
Markét, blbost a tupost některých lidí nezná mezí.
Vystihla jsi to jako vždy úplně přesně. Iva
Také jsem si při čtení tohoto článku vzpomněla na Nikolku a na ty nechutné komentáře na Marcelině blogu...lidi jsou různé, bohužel.
Držte se.
Sandra
Milí Wlci, moc se neznáme, jen z Barování. Přesto jsem zpovzdálí v poslední době sledovala vaši životní sílu a optimismus. Je mi to moc líto. Jsou lidé, kteří na vás myslí, věřte! Zahlédla jsem zmínku, že se tu někdo vyjadřoval nevhodně, čemuž nerozumím a nepátrám. Nás, schopných se vcítit, je, doufám, víc. Myslí na vás - Ivana.
"Nebo můžeš udělat co by ona chtěla...Usmát se, otevřít oči, milovat a jít dál." ano, Eva to napísala krásne. len to chce čas....držím vám všetky štyri labky......
....a nejakých pablbov, ktorí majú neviemprečo potrebu vnucovať druhým ľuďom svoje predstavy, si vôbec nevšímaj. nemáš prečo.
Kdyby blbost nadnášela, spousta lidí se bude vznášet jako holubičky...
Ať je těch holubiček kolem vás co nejméně.
Obdivuji Vás Wlci za to, co děláte a jak to děláte.
Citace je nádherná, i já Vás obdivuju...
Dovolím si vlastní zkušenost,nesrovnatelná, ale podobná.Máma odešla ve čtvrtek. V pátek mne táta donutil vyklidit všechny její osobní věci. Jak mi u toho bylo nemíním popisovat.Ale bylo to hotové. Táta odešel skoro před 3 lety. Jeho některé věci jsou tam doposud.
A sílu čerpejte jen z těch pozitivních vzkazů, na ty ostatní zapomeňte....
Milá Wlčice,
už více než rok přemýšlím, že Vám napíšu.. Ale pořád mi to přišlo, že se to nehodí. Asi se to nehodí ani teď, ale chtěla bych Vám napsat, jak moc Vás obdivuju, jak si díky Vám mnohem víc vážím obyčejných věcí. A jak si díky Vám připadám strašně obyčejná, nudná, líná... :) Jste úžasná rodina..
Neznám Majdu osobně, ale chybí mi. Za ten tok a půl, kdy čtu pravidelně Váš blog mi přijde, že Vás znám (i když přiznávám, že přeskakuji Barování, jsem hrozně nekulturní :))
jsem ráda, že tě znám..markét, pomáhá mi ijen to. a na blby se vy...
Milá Wlčice,ty hnusné komentáře píší ubožáci,kteří mohou jen závidět to,jaký úžasný a pestrý život s váma Majda měla.Veskrze tohle píší lidé sami se sebou nespokojení a vlastně jsou to chudáci.Ale zabolí to,když je to v danou chvíli a člověk není proti té blbosti tak imunní.
Zdravím a přeju hodně sil.A hodně hezkých vzpomínek na Majdu.hataika
Wlčice ,na květinářku se nedá napsat nic jiného než že "kdyby blbost nadnášela.." , ale abych byla úplně pravdivá musím uznat že mi chvíli trvalo abych se vžila do vaší situace a nesmála se tu nad lidskou blbostí člověka kterému nestačí říct několikrát dost, dost, dost... takových lidí také dost znám .
Jste úžasní oba i Martinka ,ráda jsem si přečetla jak se dá pravdivě žit s tak děsivým kontextem jakým procházíte.
Hedvika
Okomentovat