Alpské mimikry

19.2.2013

Každý den zahltím svoji fotokartu  pořádnou dávkou obrázků. Nemůžu se nabažit "panoramat":-)

Před hotelem-na červeném koberci- sedává hotelový (pěkně vypasený) kocour. Martina mu říká "pan Zasněžený"- že má vrcholek svého hřbetu bílý stejně jako ty vrcholky všude kolem :-)  Alpské mimikry :-) Pan Zasněžený je pohodář, nechá se od hostů hladit, nevyplaší ho ani dusot kolemjdoucích lyžařů. Kožíšek má kvalitní a heboučký. Miluju kočky!!;-)

Nadšení sjíždět kdejaký kopec Martinu neopustilo. Ráno by nás hnala hned po snídani- na "manžestr"- tedy rýhy, které zůstávají na sněhu po rolbování. To se to jezdí... ;-)

 

Zprvu mě zlobila,protože kvůli každému pádu nebo nezdaru bulila. Tak jsme vysvětlovali, že se nic neděje, když se to učí...  pak i vyhrožovali, že s takovým unudlaným řvounem jezdit nebudeme... až dítě k rozumu přišlo :-) Tedy rozuměj: vytvořilo si opět vlastní teorii... :-)

Najela u kraje sjezdovky do nějaké hromady sněhu a skončilo to pádem. Já jen viděla,  jak se lyže rozlítly každá na jinou stranu a Martina přímo po hlavě sebou plácla do sněhu. Tak jsem očekávala vzteklý řev a nářky, že ona za to nemůže... dojela jsem k místu nehody a vytáhla ji ven a začala sbírat kusy výstroje. Měla sníh i za brýlemi ;-)

 Říkám jí žertovně: "Co tam hledáš? Vždyť máš sníh všude!"

""Nic se nestalo. Jen jsem nestihla tělo srovnat před pádem," odpověděla diplomatka :-)

Při jízdě lanovkou pak rozebírala, proč upadla a že to líp nešlo a hlavně sledovala projíždějící lyžaře. Nejvíc ji potěšil frajer na snowboardu, který hodil taky pěkného tygra... "Tak ten tedy vůbec neodhadl své schopnosti..", komentovala jeho výkon Martina. 

Ani nechci slyšet, jak jsou komentovány naše výkony :-))))

Z alpských vrcholů

18.2.2013


Na dnešní den předpověď počasí věštila sluníčko s mráčkem. Poté, co jsme od rána pilně hoblovali svah, jsem se pokusila své družině vnuknout myšlenku, že právě dnešek je jako stvořený k výletu na vrchol Monte Lussari (1760m). Wlk neprotestoval, Martina velmi. Ona by na sjezdovce nejraději i spala. Potlačila všechny své životní potřeby-nejí,ani nevylučuje- jen jezdit! Silně se jí dotýká, že provoz vleků končí úderem 16.hod.

No ale nakonec jsme ji nalákali- na kopec jede lanovka -kabinka- kdo by si to nechal ujít!  A na vrcholu je kostelíček, který vypadá jako kulisa z pohádky. Lanovka zdolá převýšení tisíce metrů za pár minut. Uši mám zalehlé snad ještě teď ;-)

Na vrcholu se nám naskytl krásný výhled-PANORAMATA- chcete-li slovy klasika.

Kostelíček malebně vypadal i uvnitř. Chodím pokaždé okouknout interiér a zapálit vždycky svíčku za ty, které už mám jen ve vzpomínkách. Uklidňující rituál.

Pobyli jsme, pokoukali, zavítali do vrcholové restaurace, kde jsme každý ochutnal zdejší specialitu.
Wlk si dal klobásu s tradiční italskou specialitou - polentou. On tohle vaří i doma, ale mně to hrozně nechutná. Mám to ve stejné kategorii jako plíčky na smetaně ;-)

Martina dostala talíř zeleninové polévky. POrce odpovídla spíš potřebě náčelníka horské služby, takže i já vím, jak dobrá byla!

No a já neodolala a dala si tolik doporučovaný italský lomcovák,který údajně zahřeje vícnež kulich ;-) -  bombardino. To je káva obohacená alkoholem a ozdobená vrstvou šlehačky.  Takový zajímavý zákusek,po kterémje i jízda lanovkou snesitelnější :-)

 

Nacvakala jsem snad 200fotek. Sláva digifoťákům... ikdyž jsou skorovšechny  stejné- na všech hory a kopce s různou vrstvou sněhu. A taky stromy, co vypadaly, jakoby se jich dotkla berla Mrazilka... nádhera!!

Po návratu domů už vzhledem kčasu  na lyžování nedošlo. Wlk se nabídl, že vezme Martinu na boby a já ať jdu do zdejší tržnice. Tak mi vysvětloval, kde to je a co tam všechno mají. Já nastudovala mapu a vyrazila. Nekoupila jsem nic. V pondělí je totiž zavřeno ;-) Pěkná liška podšitá, je ten můj pan Wlk!

Na Alpách...

17.2.2013

... je krásně!! ;-) - to je můj první dojem.


Cesta NA ALPY proběhla nad očekávání hladce. CK WLK mohu jen doporučit! Vše naplánované- včetně zastávek. Nejvíc nás uchvátilo zastavení v Rakousku. Nenašla jsem nic, nač by majitelé této sítě motorestů nemysleli. Herna pro děti - vybavená tak, že ji odmítají i po hodině opustit, vinotéka, kde bych zase nějaký čas vydržela já ;-) ; útulný interiér- no ta nabídka jídel  a kafe!

Cílem naší cesty bylo městečko Tarvisio- nedaleko za hranicemi Rakouska. Do města jsme vjížděli zrovna v době, když končily provoz sjezdovky. .-( Hemžení aut na všechny strany, chaos-troubení klaksonů... no, klasická Itálie ;-)

Wlk vybral hotel skorou sjezdovky. Náš pokoj nabízí výhled na městečko, které se tváří malebně. Všude kolem kopce, velehory, malinký kostelík, jehož hodiny odbíjejí každou celou... jen o víkendu je tu provoz velice rušný.

Hned v neděli ráno jsme vyrazili na alpske svahy. No, my ryze čeští horalové se nestačíme divit... sjezdovky poloprázdné- a to byl vikend a parkoviště praskalo ve švech... nechápu, kam lidi mizi, když fronta na lanovku netrvá déle jak 5minut.

S lanovkou mám tedy problem- nedělá mi úplně dobrý pocit,  který patrně budu  nucena rychle překonat. Tam, kde Čech postaví pomu, tam Ital staví 4sedačkovou lanovku. Pro mě nezvyklé, ale zase musím uznat, že jisté pozitivum jsem na tom klaustrofobním zařízení našla-  tolik nebolí nohy, protože si človek si na chvíli sedne a odpočine si.

První lyžovací den jsem zakončila tím, že jsem sebou práskla přímo před hotelem. Chodníček byl namrzlý a já nemotorná v lyžákách- a už to šlo. Lyže vylítly do vzduchu a pěkně mi to nandaly :-)  Tahle scénka donutila i Wlka k tomu, aby popoběhl ;-) Posbírali jsme mě a šlo se dál ;-)

Všude kolem jsou krásné kopce, dneska vylezlo sluníčko až odpoledne, takže byly vršky zahalené do mlhy.

Včera jsem taky absolvovali večeři. To je taky náročná disciplína- předkrmy, výkrmy, zákrmy a ještě sladká tečka- a nebo rovnou dvojtečka na závěr... Tak to budeme po tom týdnu vypadat. Jak říká přítelkyně L., "každé kalhoty mají své hranice, i ty strečové..." -tak to prověříme v praxi.

Jediné, co mě tedy opravdu vykolejilo, že tu nemluví jinak než italsky. Angličtina je sice světovýmjazykem, ale sem nám ho netahejte. Nápisy pěkně v italštině-  a snaž se, turisto. Recepční anglicky neuměla ani počítat!! Takže objednat jídlo pro 2dospělé a 1dítě-to zabralo docela dost času. Nejjednodušší bylo všechny strávníky přivést ukázat :-) 
JInak je personál velice vstřícný a děti přemírou pozornosti, což naše dítě přivádí až k slzám ;-) Nepřeje si být všímaná - a teď tohle ;-)

Tak vzhůru dalším alpským dobrodružstvím... snad je přežijeme :-))

Na Alpy!

16.2.2013

Na Alpy se dá koukat, vzpomínat a nebo taky -podle naší Máti- jet:-)

Léta jsem žila v nížinách, sledovala převýšení kdejakého kopce- bude-li sjízdný i pro náš elektrický vozík... čas oponou trhnul a už skoro 11měsíců je všechno  jinak. Bezbariérové vstupy a nájezdy tedy ze zvyku sleduju stále, ale už je aktivně nevyužívám. Už se nerozčiluju:"Kdo tohle proboha schválil! Vždyť to je sjezdovka- a ne nájezd!!" Je to nezvyk- dělat si všechno bez omezení.

 A Wlka to zas pro změnu pocit volnosti táhne do hor. Letos si splnil sen a pod stromeček nám nadělil poukaz na týdenní pobyt - lyžování v Itálii. Mě samou radostí málem kleplo, zatímco dítě od prosince nežije ničím jiným a každému horlivě vypravuje, že pojedeme "na Alpy". 

Tematicky zaměřila i svoji výtvarnou činnost. Z ruliček od toaletního papíru vyrobila lyžaře, kteří mají i značkovou výbavu ;-) Uchvácena katalogovými obrázky cíle naší výpravy, vyrobila lyžařům i kabinkovou lanovku z krabičky od čaje... zatímco já mám nastudováno jen rozložení restaurací po trasách sjezdovek:-)

No uvidíme, co přinese ozdravný pobyt ve skutečnosti... vyrážíme!! Vzhůru NA ALPY!!

 

 

Valentýn v naší domácnosti

14.2.2013

Americké oslavy Valentýna už zcela ovládly i český národ.

Moje dítě se už týden dožadovalo náznaků, co asi dostane k Valentýnu... achjo. No ale zkušenost velí, že je škoda každé  nabízené příležitosti někoho potěšit, která zůstane nevyužita-  I zakoupila jsem několik spotřebních darů :-) a oblažila Martinku hned poránu  pixlou gumových bonbonů ve tvaru srdíček (do 2dnů je prázdná) a pytlem krásně zabalených  těstovin - samozřejmě ve tvaru srdíček ... a radost neznala mezí.

Kocoura potěším plnou miskou a Wlka bez řečí pustím večer do hospody... a tím bych konání dobrých skutků pro dnešek mohla uzavřít :-))

Tak se mějte rádi nejen 14.února, kdy nám to "nařizuje" kalendář! :-)

 

Masopust

9.2.2013

 Devátý únorový den začal hodně brzy ráno. Zhruba ve 4hodiny ráno jsem omdlela do postele po skvělé akci- Barování. Protáhlo se to. ;-) Ale to vůbec nevadilo..jedinou vadou bylo vědomí, že ráno musím vstávat - neb jsme měli naplánovanou schůzi našeho OS-  chtě nechtě- jistá agenda musí být. Schválit rozpočet a vytvořit plán činnosti pro rok 2013 se zkrátka vyžaduje. Ve své horlivosti jsem natáhla budíka na 7:30. Dělalo se mi mdlo už při představě, až se ta příšernost na nočním stolku rozezní...ale smysl pro povinnost nezklamal: vyskočila jsem jako zajíc- chvíli tedy přemýšlela-kdo jsem a kam chci jít... :-) ale po snídani jsem zmobilizovala všechny síly a vydala se do mrazivého rána pochytat spoje MHD. Ujela mi tramvaj- já prostě nedobíhám. Představa prohry a před nosem zavřených dveří je pro mne nepřijatelná. ;-) Hned jsem psala SMS, že se zpozdím cca o 10minut, protože je sobota a spoje mají delší intervaly. SMS zůstala bez odpovědi. Dorazila jsem na místo určení- a tam nikdo. ??? Lehce mě to znejistělo... posléze se ukázalo, že jsem se o hodinu zrychlila. Schůze nezačínala v 9:30, ale o hodinu později... tak já, která nestíhám, jsem si v klidu mohla jít koupit svačinu a NICnedělat. Málem mě kleplo!! :-) V klidu jsme vyčkala, až všichni dorazí a začnou se podivovat, že já "už jsem tam" ;-)

Sotva jsem se kolem 13.hodiny dohanala domů- už mě vítala Martina s vyrobenou maskou. Chystala se na masopust. Wlk se tvářil pracovně, tak los padl opět na mě. Mám já to ale štěstí... lehce po poledni a 3.akce na programu... ale ještě stále mě neopustilo léta dodržované motto: "Urvi dnes, co můžeš- co když už žádné zítra nebude"- popadla jsem foťák a vyrazily jsme s Máťou do průvodu.

Tato pěkná tradice vznikla v naší obci síky nadšencům před 13lety. A musím říct, že je to vždycky moc milá procházka. Průvod maškar táhne "vesnicí". V čele principál. Je zajištěno občerstvení v podobě pečených dobrot a nápojů... hraje živá kapela... jako za "starých dobrých časů" :-))

Letos průvodu vévodili dva chodci na chůdách. Co ti vyváděli!! :-))

 

Na jednom odpočinkovém stanovišti byl pro děti připraven čaj a preclíkovník :-)

Maškary byly nápadité. tenhle anděl vykládal, jak měl být původně vosou, ale zjistil, že se do kostýmu nevejde, tak paruku nechal a manželka ho zabalila do prostěradla a bylo :-))

Příjemná procházka, lidi dobře naladění... závěrem bylo shromáždění , kde se povídalo, co to vůbec masopust je a proč se které maškary v průvodu objevovaly. 

Pěkně zpracované stránky o masopustu jsou ZDE

U stánků si lidi mohli zakoupit dobroty a pití - ale Martinka už byla úplně zmrzlá, tak jsme se dále hromadně neveselily, ale vyrazily k domovu. Za rok určitě půjdeme zas!! ;-)

"Lidové" Barování

8.2.2013

Se zpožděním chci ještě napsat zprávu o prvním povolebním Barování, které  proběhlo v pátek. Přijela i naše spřítelená sekce z Hané, takže jsme se těšili a večer zahájili 2hodiny před začátkem v restauraci Malostranské besedy, abychom stačili probrat život a tak. :-)

V sále jsme pak obsadili jsme luxusní místa (díky!! S.N.)   s dobrým výhledem i na drobné detaily - a večer mohl začít.
Tentokrát moderátor Filip Rajmont publikum odboural, sotva se zjevil u mikrofonu. Nedorazil v obleku, jak jsme všichni léta zvyklí... dospěl k názoru, že národ si žádá značnou dávku "lidovosti"- čímž reagoval na výsledky voleb, které se většině osazenstva MB silně nezamlouvají- a přišel v klasických montérkách. Svoji lidovou image podpořil "žvárem" u pusy ;-)
 Tohle slovo používala moje babička a já jsem ho snad od nikoho jiného neslyšela. Rozlišovala kuřáky- na ty elegantní- ti kouřili "cigaretu"- no a na takové ty obhroublé dacany- ti měli "žváro u huby" ;-) Tak mi to při pohledu na moderátora (F.R. promine .-)) úplně naskočilo.
Nojo, svět bojuje proti kouření, ale to nás nemůže rozhodit- máme svůj styl- jsme na něj pyšní a v ledasčems ho ještě vylepšíme... Však my světu ještě ukážeme!
V Besedě bylo veselo- někdy tedy spíš hořce veselo, když se člověk zamyslí nad těmi politickými glosami, ve skutečnosti je to spíš k pláči.
Filip Rajmont to nevydržel a udělal si sám svůj sociologický průzkum. Vyzval diváky, aby odhalili, koho volili. K tomu, že dali hlas MZ, se přiznali pouze dva. Zvláštní úkaz. To si tam asi MZ ty hlasy musel naházet sám.

Hudební sešlost byla tentokráte samozřejmě zase originální a neopakovatelná. Spousta nových tváří, ale i těch, kteří mají docházku 100% (kromě Sandry a Filipa, bez nichž by to nešlo ;-), snad ještě neproběhlo Barování bez bubeníka Petra Zimáka a asitak jednou se nedostavila Věra Nerušilová :-))

Dávám ukázku krásné Brigity Cmuntové, která spolu se Štěpánem Kloučkem s oblibou vybírá písničky Zuzany Navarové.- a já mám dojem, že jí "sluší".



Taky miluju muzicírování tohoto izraelského chlapíka s kytarou. Ran Shabtay- záznam vypůjčen, ty moje jsou spíš ilustrační než hodnotné :-)



Opět se dostavila Lenka Nová a zpívala krásně... Čas chladných rán...



Naprosto skvělá byla i Juwana Jenkins. Roztomilá a zábavná svojí cizineckou češtinou :-)



Míša Doubravová - všemi múzami políbená...


Novým prvkem tohoto večera bylo vystoupení Sonyho Vargase, jehož jméno je spojeno s pražskou burleskou.

Samozřejmě nechyběla Věra Nerušilová, která rozezpívala a svými průpovídkami rozesmála celý nabitý sál. Seznam účinkujících je vždycky dlouhý... nelze pochválit všechny. Každopádně všichni dokázali vytvořit skvělý večer, který byl v plném proudu ještě 3hodiny po půlnoci. Improvizovali- hráli a zpívali u baru a my jsme rozebírali své dojmy a pochvalovali si, jak jsme se měli dobře!

Na fotky musíte do galerie Aranel. ;-)

Děkujeme!!! 3.března na slyšenou ;-)!

Pojďte na návštěvu!

6.2.2013

 Dneska vás zvu na slíbenou virtuální návštěvu Martinčina pokoje.

Ve středu jsme ho oficiálně "zkolaudovali" s paní, před kterou musím pokaždé pomyslně smeknout. Paní Martina Hráská totiž založila sdružení Dlouhá cesta, které se právě specializuje na pomoc rodičům, jež se ocitnou v té nějtěžší životní situaci- tedy těm, kteří  z jakýchkoli důvodů přežili svoje děti. I paní Martina má bohužel tuto vlastní zkušenost za sebou. Zajímavý rozhovor s ní vyšel už před několika lety ZDE.

Jedním z projektů, které Dlouhá cesta v rámci péče o pozůstalé nabízí, je projekt Barevný anděl. Má pomoci sourozencům s přestavbou dětského pokoje- tedy místa, kde -v našem případě- zůstala Martinka najednou sama. Pomoc je nabízena ze strany designérů a taky ze strany sponzorů.

Přestavba čehokoli funguje v této situaci jako skvělá léčba prací. Musíte pracovat fyzicky (byla to fuška všechno vystěhovat, oškrábat stěny, vymalovat, nejhorší bylo tedy vystěhovat a "zmizet" věci po Majdě- to se ještě úplně nezdařilo- to prostě jentak nejde) každopádně musíte fungovat v jiné sféře- než v té smutnící. Vybíráte barvy, sháníte doplňky, kombinujete, dohadujete se- něco vymyslíte a dítě vám pak řekne se slzami v očích, že "tohle tedy rozhodně nechtělo"...a můžete začít znova.

Paní designérka přišla se svěžím návrhem- bílého nábytku a modro-žlutých doplňků. Vypadalo to hodně moderně- jako v těch oblíbených TVpoředech Bydlení je hra apod.
Jenže Martina nechtěla svoji původní postel opustit, a tak jsme bílý nábytek zavrhli a dokoupili  další kusy českého nábytku z masivu firmy DOMESTAV- knihovnu a taky závěsné skříňky, které skvěle slouží jako úložiště krabic se stolními hrami.


Postel je vyvýšená a pod ní má Martinka svůj "domeček" - žlutý kobereček z IKEA ;-)

Pracovní stůl vyrobil pan truhlář na zakázku -standardní rozměry stolu Martině rozhodně nestačí. Pracovní deska je dlouhá 190cm, takže je šance, že se tam mezi hromady nezbytností vejde i otevřený sešit na napsání úkolů. Na stole má samozřejmě CDpřehrávač a rádio- je to audiomaniak! ;-)

Na zdi visí nový monitor, který slouží zároveň jako TV- je připevněn na nastavitelném držáku, takže TV Martinka může sledovat z postele, z pohovky, od stolu... jak zrovna potřebuje.

A tady je spokojená nájemnice.

Netypickým prvkem v tomto pokoji je džínová pohovka pro návštěvy a k odpočinku. Pohovka KLOBO byla výhodně zakoupena v profláknutém švédském obchodě ;-), ale potah na ni ušily neuvěřitelně šikovné české ručičky  naší přítelkyně Markéty Ch.. Vsadím se, že i pan Ikea by valil oči, co z jeho nenápadné pohovčičky vzniklo :-)
Detail pohovky a web zmiňované paní je k vidění ZDE.
S potahem jsme si s Markétou užily spoustu legrace- nechápala jsem, jak ta žena dovede oměřit tu mnohostrannou věc a ještě spočítat povrch a nastříhat ze starých kalhot něco, co dále slouží k užitku! Dokonalé jsou i kapsy na kapesníčky a ovladače... A hlavně: dá se to prát!!! Pro nás tedy k nezaplacení. ;-)

Pohovku si oblíbili i naši čtyřnožci.
Stěny sedacího koutku byly z obou stran  "oživeny" vliesovou tapetou -kousek je jí vidět o okna.

Ještě chybí zútulnit stěny nějakými obrázky a nová záclona je již objednána. Ale to už jsou jen detaily. :-)

Moc děkujeme za pomoc všem, kteří tu přiložili ruku k dílu. Za montáž a dodání elektro-osvětlení, zásuvky a pod. děkujeme Martinovi L., který má zejména se mnou velkou trpělivost! :-))

16.narozeniny

3.2.2013

...už dnes Majda oslavit nestihla.

V naší morbidní rodině opět nastal problém, jak si toto výročí nějak decentně připomenout. Nejmladší se domáhala oslavy... tohle dítě je vážně svéráz. Jenže teď je v pelechu s teplotou a dávivým kašlem, takže ji naštěstí živelná chuť -slavit cokoli - opustila.

Potěšilo mě pár lidí, kteří si vzpomněli- napsali velmi osobní vzkaz a nebo neváhali a zavolali.
Celkově jsem dneska taková "marná". Žádné výsledky za mnou vidět nejsou. Nálada je taková spíš melancholická. Brečet asi nemá cenu, stejně to nic nezmění, ale ty jednotvárné myšlenky mi v podstatě nedovolují soustředit se na cokoli jiného. Byla jsem dnes celkem vděčná za všechny ty telefonáty.
Probírám tu fotky, vzpomínky ... a  jako vždycky šmejdím v nějakých textech, které mi připadají v tu chvíli zajímavé a léčebné. Dneska došlo na Kainara...

 

Kdo může znát tu píseň

Co já v sobě mám

V sobě mám

Můžeš si půjčit klobouk

Nepůjčíš si nikdy cizí žal

Cizí žal

Cizími ústy ještě nikdo nezpíval...

 ***

Kočičí vysvědčení

31.1.- 1.2. 2013

 Další školní pololetí za námi. Martinka donesla další vysvědčení. Překvapivě bylo dost jednotvárné. I v kolonce "zameškané hodiny" byla 1 :-)
Nebyla vůbec nemocná ( v naší rodině dost nezvyklý model) - jen jednou jsme spolu šly na rovnátka. (tedy vlastně na rovnátko! Jak nás vždy důsledně opravuje paní doktorka. "Když máte aparátek pouze na horní čelisti, nemáte rovnátka, ale ROVNÁTKO!" - říká to takovým učitelským tónem, který nesnese odporu a vylučuje jakoukoli diskusi. :-) S Majdou jsme ji s oblibou parodovaly, protože jsme vždycky šly "na rovnátka". Scéna téměř totožná s "víděňským nokem" :-))

Za výzo Martina zinkasovala několik benefitů. Tatínek jí koupil nové lyže, které si vybrala. Já byla tedy skromnější a odměnila jsem její školní snažení pouze mlsky.

Martina vystavila vysvědčení i Tobinovi. Kdesi v časopise byl vložen tiskopis vysvědčení, asi aby si děti mohly vyrobit takové, které bude představám rodičů vyhovovat :-)
Tobin obstál na jedničky ve všech disciplínách- mazlení, zlobení, mňoukání, hlasitost vrnu ... ;-) Víc než tiskopis ho ovšem zajímala odměna- tedy miska plná čehokoli. 

A tady ho máme. I roli gaučového povaleče zvládá na 1. 

Na páteční pololetní prázdniny jsme vyrazili lyžovat na Severák do Hrabětic. Bylo to prima. Lidí pomálu, počasí se drželo bez deště. Pilně jsme hoblovali sjezdovky až do posledního vleku...

Dneska mě bolí nohy tak, že sotva lezu po schodech a Martina leží s teplotou a šíleným kašlem...