Schválnosti

21.- 22.3. 2013

Údajně první jarní den se zapsal do knihy rekordů nízkých teplot. Příroda si zřejmě potřebuje zajistit rovnováhu a vyrovnat ty jarní vánoční dny... Nadšená z toho nejsem, ale je to asitak jediné, co proti tomu můžu podniknout ;-)

Už ve čtvrtek večer mi bylo jasné, že na mě něco leze. Snažila jsem se to ignorovat. Na večer jsem měla domluvený sraz se spoloužáky z gymplu. Je nás pár, co se scházíme nejen na oficiálních srazech po desetiletích. Samé zajímavé profese :-) Mohu všechny učitelky uklidnit, že není pravdou, že právě ony jsou zasaženy svou profesí a náležitě zdeformovány. Zasaženi jsou všichni- a možná ještě víc :-) Bavili jsme se báječně, domluvili jsme se, že na příští setkání spolužačka provozující psychiatrckou ambulanci donese vzorky farmak a bude nám dobře všem :-) ... ale protože nás čekal ještě jeden pracovní den, rozešli jsme se krátce po 23.hod.

Ráno se mi nevstávalo vůbec dobře. Měla jsme dojem, že hlava mi co nevidět upadne od těla. Během dopoledne jsem přehodnotila své pracovní aktivity- vidina návštěvy pohotovosti o víkendu, kdy čekárna je narvaná k prasknutí a slouží zpravidla nějaký zoufalec- mě donutila k tomu, že jsem se zas po dlouhé době odhodlala k obvodní dr.
V lékárně pak nafasovala ATB + efedriny na svoje duté dutiny za pouhých 290Kč a ploužila se domů. Zrušila jsem účast na jednom semináři, kam jsem večer měla jít... a od pátečního odpoledne se začaly atraktivní nabídky na to "někam jít" jen hrnout ;-) Jindy "pes neštěkne" ;-) Zákon schválnosti!

A tak jsem odmítla  s těžkým srdcem pozvání na návštěvu, kam jsem se tolik těšila, nešla jsem ani do divadla na Dardu, kterou bych tak ráda viděla, rozplynula se i představa bujarého veselí při zvěřinových hodech, které pořádal kamarád u příležitosti svých narozenin... společnost zázvoru, modafenu a jiných chemikálií mi prostě byla přednější ;-)

Tak snad jste v lepší kondici a jarním virózám uniknete! ;-)

Plejtvák

18.3.2013


Před měsícem měla na Malé scéně studia Ypsilon premiéru hra divadla Cabaret Calembour "Plejtvák" s podtitulem "Hra, jíž chybí sedm obrazů".

Inscenace byla pojmenována po exponátu Národního muzea. Hlavním námětem je problém, že se kostra plejtváka do muzea nevejde a je třeba ji zkrátit o sedm ocasních obratlů, což profesor Struna důrazně odmítá. Hra si dělá  legraci z typické české malosti a nových významů texty hry nabývají i v souvislosti s tím, že v současné době je Národní muzeum z důvodů rekonstrukce dlouhodobě uzavřeno ;-)

Vypravili jsme  se na toto představení s chutí, protože chytrý humor a jazyková komika nás baví :-) Bavili jsme se výtečně! Ivan Lupták v roli profesora Struny byl naprosto dokonalý ;-)

úryvek z textu:

Struna: Počkejte! Češi si postaví muzeum, a nevejde se do něj velryba?
Malajel: S velrybou v našich podmínkách nikdo nepočítal.
Struna: To tam chcete zavěsit kostru kapra?
Malajel: A proč ne?
Struna: Kostru kapra má každoročně půlka národa na talíři.

Rozhovor o inscenaci přímo s autorem a režisérem hry Milanem Šotkem zde:

http://media.rozhlas.cz/_audio/02832053.mp3

Divadelní noviny o Plejtvákovi:  http://www.divadelni-noviny.cz/z-deniku-teatropunkera-no-8

Smutné...

19.3.2013


Na dnešní den přiipadá ono smutné- v mém měřítku nejsmutnější- výročí. Je to přesně rok, kdy jsme se probudili do nejhoršího dne našeho života, abychom zjistili, že naše starší dcera se už neprobudí nikdy.

Za ten rok, kdy nám v podstatě začal "nový letopočet" a změnilo se všechno, co se jen změnit mohlo, se toho událo hrozně moc. Bála jsem se toho data. Nedokázala jsem odhadnout, co to se mnou udělá... emoce jsou zrádné, ne vždy je člověk dokáže mít pod kontrolou. Ale usnadnily mi to vzkazy, které od rána přátelé a kamarádi posílali na mobil i do mailu. Četly se krásně, byly psány od srdce. Opravdu díky všem, kteří dnes vzpomněli. Je to  milé. Zvláštně dojemné, ale ne traumatizující.

Celý den jsem byla v práci, a tak jsem se na hřbitov dostala až těsně před zavírací hodinou. Vrátný už mě asi zná od vidění. Připomněl, že za půl hodinky zavírají, ale že stačí zaklepat na okno ;-)

 

V práci myslím nikdo nepoznal, že se dnes "děje něco poprvé".
Doma se Martinka mimořádně lísala a chvíli jsme si o Majdě povídaly. Ona pak sama vytáhla album, které jsme oběma vedli v prvních měsících života. Vzala obě tlusté knihy plné barevných fotek a porovnávala. Majda je pro ni vzorem. Chce nosit její věci, neustále se vyptává- co Majda četla, jak jí šlo učit se násobilku a vyjmenovaná slova... Tak vypravuju a snažím se vážit slova, aby nevzniklo podezření, že Majda byla geniální a bezchybné stvoření... uf, je to  šichta, protože chvílemi mívám i takové nápady...

Dostala jsem dnes taky mail, který mě mimořádně potěšil. Napsala mi paní, která mi úplně vzorově vylíčila svou zkušenost z pozice pozůstalého sourozence. Moc děkuju za ten návod. Opravdu to pro mne má velkou výpovědní hodnotu!

Tak máme za sebou první kilometr z té nekonečně dlouhé cesty, kterou člověk musí ujít, aby dostatečně porozuměl a uchopil, co se vlastně stalo. Občas narazíme na překážku nečekanou, občas vybíráme zatáčku tak, že to drhne a lítají jiskry, ale zatím pořád jedeme bez větších karambolů....

Zakázanka

17.3.2013

 V neděli jsme se s Martinkou vydaly do ZOO. Máme to opravdu kousek, byl pěkný slunný den, a tak jsme šly zkusit novou stezku "Zakázanku", která byla právě v sobotu po 40letech zprovozněna. Vede napříč skalnatým svahem a nabízí návštěvníkům nové pohledy na panorama Prahy a taky na areál ZOO shora. Součástí stezky je i visutá vyhlídka. Jsou tam připrevené  expozice pro plazy. V létě se můžeme těšit na volně se pohybující ještěrky a motýly.
Celé dílo bylo obnoveno díky evropským dotacím- suma se vyšplhala přes 40milionů korun.

 Ač byl víkend, v  ZOO nebylo moc lidí, takže jsme si libovaly. Zhlédly i komentované krmení želv- 150kilové kusy za paní chovatelkou chodily jako pejsci :-))

 Dokonce i v pavilonu goril jsme se dostaly přímo ke sklu a mohly pozoroval gorilí rodinku při odpolední siestě. Richard vše porozoval a moc přátelsky se netvářil. Nuru se držel maminky, ale Kiburi se dal do řádění. Lítal s košem sem a tam, občas přidal kotrmelec a určitě se i smál :-)

 Martinka byla spokjená, gorily pečlivě sleduje. I orangutaní rodina bleskově převedla mládě!
Výlet se vydařil. Roční vstupenka se nám zkrátka vyplatí. Jsme v ZOO častými návštěvníky. Pražská zoo je prý hodnocena jako  7.nejkrásnější na světě, tak kdo by odolal! ;-) 

Setkání zvláštního druhu

16.3.2013

upozornění: následuje čtení neveselé - kdo si chce zachoval veselou mysl, nechť nepokračuje!

Na sobotní odpoledne jsem si naplánovala jedno setkání, kam se mi zároveň chtělo- ale na druhou stranu jsem měla obavy z toho, jak to zvládnu. Akci pořádalo sdružení Dlouhá cesta a informovaní již vědí, že je to organizace, která se zabývá pomocí pozůstalým po zemřelých dětech. Záslužná a obdivuhodná práce, zvláště když téměř všechny organizátorky mají v tomto směru vlastní zkušenost.

Příjemné prostředí Ta Kavárny v areálu Jedličkova ústavu se stalo místem setkání, kde by se chvílemi dal smutek krájet. Vyposlechla jsem pozorně všechny zkratkovitě vylíčené příběhy, které měly ve výsledku jedno společné- rodiče, kteří z nejrůznějších- a mnohy až neuvěřitelných příčin- osiřeli. Nemůžu a ani nechci tady vypisovat jednotlivé příběhy, byly strašně silné, budu si je pamatovat a budu o nich ještě dlouho přemýšlet, člověk se těžkobránil slzám a  dojetí- určitě i hodně  záleží na tom, jakým způsobem rodiče dítě ztratí. Záleží i na péči, která je pozůstalým poskytnuta ze strany rodiny a přátel - horlivost taky není na místě, někdy mlčet a naslouchat a nebo společně mlčet je k nezaplacení. Třeba jen nebýt sám, ale přesto zůstat nerušen... zvláštní požadavek, že?

 Můj příběh mi chvílemi připadal jako ten, který lze nejlíp přežít. Všechno v něm totiž bylo předem dáno, odvíjel se od jistého- i když krutého - scénáře. Byla jsem ušetřena hledání viníka, obviňování kohokoli z nedbalosti... nebyla jsem svědkem marných pokusů oživování ... moje truchlení pravděpodobně začalo už v roce 1998, kdy jsem dostala orazítkovanou lékařskou zprávu, která byla vlastně jistým rozsudkem smrti, protože obsahovala sdělení, že se u naší dcery jedná o progresívní neléčitelné onemocnění. Od toho si nešlo slibovat nic dobrého. V tom nebylo ani zbla optimismu. Nikdo z odborníků happyend nesliboval, ba naopak. Prognózy předpovídaly život mnohem kratší než 15let.

Na setkání jsem šla proto, abych okoukla, jak se s takovou situací vypořádávají jiní. Svépomocná skupina se tomu říká ;-) (Wlk si mě tady různě dobíral  a ujišťoval se, zda mě ještě má rodina očekávat...)  Z knih se toho mnoho nevyčte. A hlavně na můj největší problém- jak pečovat o pozůstalého sourozence - ten samostatně odborně zpracován snad ani není. V jistých publikacích je tomu vždy věnováno pár stran... Nerada bych něco zanedbala nebo napáchala - byť v dobré víře- nějakou nenávratnou škodu na duši. A tak tady neustále šmejdím po internetu a čtu si. Myslím, že si nikdo -čistě teoreticky - nedokáže představit, co všechno smrt dítěte v rodině ovlivní. Ani já to nedokázala- hlavně takové věci si člověk dobrovolně přece ani představovat nechce.

 Mám štěstí, že Martinka o tom mluví. Když ji to napadne, tak spustí- začne vzpomnínat "Pamatuješ, mami, jak jsme s Majdou... a ty jsi pak... "- docela příjemné, i když ne vždycky mi to sedne... a nebo úpllně nevinně konstatuje: "A mně se stejská, že už mi nikdo neřekne... " .. no a třeba je to nějaká úplná prkotina, kvůli které se ještě před rokem dokázala pěkně rozohnit.

Samozřejmě vím, že nemám své dvě děti srovnávat. To paltí o všech sourozencích. Ono to ani moc nejde. ;-) No ale musím uznat, že je to to první, co mi při nějaké problémové situaci přijde na mysl... ač nahlas nevyřčeno, nápad tu byl. Problém chtělo řešit více maminek, takže se na tom asi nějak domluvíme. Jedna maminka měla dokonce zkušenost vlastní a říkala: "Hlavně se k nim nechovejte tak, aby měli dojem, že měli umřít oni. Že takhle umřel ten lepší. Mně umřelo v 7letech dvojče, brácha, a moje maminka vždycky neopomněla zdůraznit, že 'tohle by H. nikdy neudělal'..."

Setkání mělo mít i jistý vzdělávací cíl- a tím byla osvěta ve zdravé výživě. Vůbec to nebylo o věci!!  Ona totiž výživa v takové stresové situaci jde velmi často úplně stranou. Pamatuju si, že jsem vůbec neřešila, co jím a kolik toho je. Stačil vzduch a voda. No ale když pominula fáze chaosu a zařizování, tak jsem se na jídlo vrhla s takovou chutí, že jsem si za ten rok vykrmila pěkný tukový prstenec kolem pasu- je to takový můj prstenec smutku. ;-)  Kalhoty mě škrtí, větší odmítám koupit, ale cpu se vesele dál. Paní Margit Slimáková toho ví o zdravé výživě mnoho. V mnohém má i pravdu. Tak jen to ještě dodržet v praxi. Sdělila nám, že už neplatí výživová pyramida- že je mnohem názornější "zdravý talíř. Ono je v podstatě asi jedno, čím je to znázorněno, důležité je, co se ve finále do žaludku dostane.

 

Paní je velice vzdělaná a vysvětlila, proč nepoužívat margaríny, čím škodí bílé pečivo... on to člověk všeobecně taknějak ví, jenže mě nebaví tyto odborné výživové články číst, ale v jejím podání to bylo zábavné a opravdu poučné. Ne se vším se ztotožňuju, ale to samozřejmě nebylo cílem přednášky. Moudřejší jsem :-), ukázněnější zatím nikoli... Pro případné zájemce dávám odkaz na její stránky www.margit.cz

Zkrátka byla to užitečná, ale neuvěřitelně náročná sobota.  Domů jsme dojela až v osm večer. Nic moc se mi dělat nechtělo. na čtení jsem se nemohla soustředit, televize mě nebaví ani za normálních okolností... no a tak jsem poslechla Margit, vypila sklenici vody s citronem, schroupla jednu giga mrkev- vážně mě po té přednášce přešla chuť na ty moje laskominy, co obvykle po 22.hod. vytahuju ze skrýší a věnuju se obžerství :-)-  a v jedenáct večer už ležela v posteli.  
Wlk mě podezíral z nějaké vážné nemoci, protože zpravidla po bytě těkám ještě hodinu po půlnoci.

Usínala jsem s vědomím, že jsou na tom lidi určitě i hůř, že osiřelé maminky tvoří zvláštní živočišný druh a že k nim prostě patřím, ať se mi to líbí nebo ne a že nebudu jíst, co mi do ruky padne, ale stanu se ukázněným jedlíkem .. ty dvě první věci jsou dané a neměnné, ta poslední... uvidíme! ;-)

Výstava orchidejí v Troji

15.3.2013

 Cílem našeho pátečního výletu se stala Botanická zahrada v Troji. Plakáty lákaly na výstavu orchidejí, a protože je pěstujeme amatérsky  i doma, chodíme rádi obdivovat překrásné a křehké květy těchto tropických rostlin. Víme, že o víkendu bývá ve skleníku Fata Morgana husto, a proto je lepší vyrazit ve všední den. Přijela i kamarádka s dětmi, které měly zrovna jarní prázdniny a vyrazili jsme hromadně.

Krásná podívaná! K vidění jsou i kusy nevídané ;-) Ve skleníku teploučko, 80% vlhkost vzduchu, takže digi se celý orosil a fotky získaly mlhavý nádech :-)

 

Obdivovat můžete i různá aranžmá

Děti nejvíce pobavil nápis na dveřích u východu :-))

Výstava trvá do 28.3.2013 a nabízejí sei večerní prohlídky - ty jsou ovšem pouze na objednávku. 

Milovníci a sběratelé mohou své sbírky obohatit v zásobním skleníku, kde probíhá tradiční prodej orchidejí.

Do venkovní expozice zahrady je až do konce března vstup zdarma! Pro příjemnou procházku a výhled na Prahu a na Vltavu nelze jinak než doporučit!!

Pomáda v Kalichu

10.3.2013

Na nedělní odpoledne jsme dostali volné vstupenky na muzikál Pomáda do divadla Kalich. Chodím do tohoto divadla sice nerada (kvůli nepohodlnému sezení a nedostatku místa se tam necítím dobře), ale docela často, takže z nabízených muzikálů jsme viděla snad všechny.

V roce 2001 jsem měla možnost vidět první verzi českého nastudování s Romanem Vojtkem a Zuzkou Norisovou. Lehká letní komedie s nenáročným dějem, plná písniček a tanečních čísel... kdysi film mého mládí, kdy jsme hltali Travoltu ;-)
S tímto pocitem a očekáváním jsem šla i na nově nastudované představení v divadle Kalich. No, realita byla trošku jiná...

Už po prvních minutách mi bylo jasné, že rozhodně nepatřím do "cílové skupiny", kterou má představení oslovit. Přemysl Pálek- představitel Dannyho- je jistě dobrým tanečníkem, ale tyto kvality nemohu potvrdit u jeho pěvěckých výkonů- a že jich tam coby hlavní hrdina měl...
Nejsem si ani jista, že bylo nezbytné texty písní proložit tolika vulgárními výrazy - a pominu fakt, že jsme na představení chtěli vzít Martinku, protože divadlo Kalich veřejně nabízí i akci vstupenka pro děti zdarma???- a dětí do 10let bylo v hledišti docela dost - nemyslím si, že děti potřebují obohacovat slovník zrovna v této oblasti. 
Zarazila mě bulvárnost některých scén, které měly diváka rozesmát- úplněk symbolizovaný vystrčením holého zadku směrem k obecenstvu skutečně některé voliče roztleskal, a proto se stejná scéna opakovala i v druhé půlce- to asi kdyby se někdo dostatečně nepobavil hned napoprvé.
Scéna plná barev a hlavně světel. Hlediště bylo několikrát ostře nasvětleno reflektory, takže pak chvíli člověk promžikává, aby zas viděl další barevný kousek... 

Ocenit snad lze choreografii, taneční čísla company a potom závěrečné davové scény a písně (možná kdybych viděla jen posledních 20minut, odcházela bych spokojená). Z postav oceňuju výkon Míši Doubravové v roli drzé a cynické Rizzo - byť je to postava vedlejší, myslím že na sebe dokázala strhnout pozornost. Ale Míša už taková je. ;-)

Dorazilo mě, když publikum mělo potřebu po té tříhodinové extralidové show projevit své nadšení formou standing ovation. Já si kvalitní muzikál představuju jinak. Nemusejí mě sice mrzet vyhozené peníze (729Kč za jednu vstupenku je běžnou cenou), ale ztráta času ano-  tento výlet za kulturou a za poznáním bych klidně i oželela. Rozhodně to nebyl šálek mého čaje, dávám 30% a dodávám poznámku "laciný bulvární kýč"-  zážitek budu ještě nějaký čas zpracovávat. Je spousta věcí, které mi zbývají k pochopení...

Vzácná onemocnění- metodická příručka

7.3.2013

 

Takhle vypadá obal  "koncového produktu"  jednoho projektu, na kterém jsem měla tu čest spolupracovat a z něhož mám opravdu dobrý pocit. Díky iniciativě olomouckého VŠ učitele pana doc. Jana Michalíka se podařilo dát dohromady metodickou příručku pro učitele, kterým se do třídy dostane nestandardní žák.

Zkušenosti z praxe (nejen té mojí) vypovídají o tom, že ne všude se s takovými žáky zachází vybraně. Mnohdy zůstává rozum stát, co všechno někteří  "odborníci" dokáží rodičům říct a následně  s žákem provádět :-(
Jindy vůle a snaha nechybí, ale zase se přesně neví "jak". Praktické rady, tipy a náměty, jak s dítětem, které má speciální potřeby při vzdělávání, zacházet by měly být shrnuty právě v této příručce, která je mj. k mání i v elektronické podobě a je ke stažení zdarma zde: Metodika práce se žákem se vzácným onemocněním.


Po dlouhé době jsem se zase ocitla v pracovní skupině učitelů a musím konstatovat, že mikroklima takové "učitelské" skupiny se vyznačuje neobvyklým pracovním nasazením (zkušenosti z jiných -ne učitelských skupin jsou takové, že spíš každý spekuluje, jak svůj úkol elegantně přesunout na kolegu), svědomitostí- předepsané termíny platí- a o tom se nediskutuje; dochvilností- nikdy se na nikoho nečekalo. Prostě taková skupina "stachanovců".  ;-)
Bylo to moc příjemné tvoření a hlavně poučné! Co já se všechno dozvěděla a ani nemusela pročítat stohy knih a statí! Moc děkuju za ten nápad a za tu možnost ;-)

Barování -třetí letošní

3.3.2013

Tak je tu zas barovací večer. Těšíme se o to víc, že se nám podařilo kulturu exportovat na "náš venkov" a nalákat Zázvorky :-)

V sále Besedy narváno snad ještě víc než je zvykem. Zajímavé je, že se tam lidi nakonec vždycky poskládají, ačkoli na 1.pohled se zdá, že jich tam je nejméně o polovinu víc než židlí.

Skladba účinkujících večera byla originální a  zajímavá. Někteří zde měli  premiéru - Martina Menšíková a Alotrio, Pavel Houfek Band... ,ale jiní už patří mezi štamgasty a publikum řve, píská a tleská, sotva se objeví na scéně.

Filip Rajmont opět celý večer moderoval, chvílemi tápal :-) a neopomněl glosovat politické události posledních dní. Někdy je to opravdu hořké zamyšlení... Přítomní bulvární novináři načerpali informace ze života celebrit- a od pondělka už pilně rozebírají vztahy Sandry Novákové..achjo :-(  Jak se asi žije těm, kdo o sobě čtou to, co sami ani mnohdy netuší, že dělají, cítí, potřebují... Je pár profesí, o nichž vím, že bych je nikdy nemohla zastávat - výše zmíněná je jednou z nich.

Vybrat hudební vizitky pro blog je vždycky složité. Dneska dávám prostor Pavlu Houfkovi a jeho Bandu, protože tam byl poprvé a doufám, že ne naposledy :-)





Kdo se chce pobavit a obdivovat všestranné hudební a komediantské nadání sympatického Honzy Ciny, může koukout na toto: :-)




No a asi nejvíc mě polapila píseň od Damiena Rice v podání Romana Tomeše, kterou si vyžádala osobně Sandra  Nováková. Podotýkám, že za poslech stojí i další písně tothoto irského zpěváka- myslím, že Roman Tomeš si vybral to, co mu přesně sedí.V doprovodu Štěpána Kloučka se dá klikat na "REPLAY" neomezeně :-)) Tak ještě vypilovat jméno bubeníka Zimáka, Romane, a bude to na jedničku ;-)




Zpívala Brigita Cmuntová, která umí písničky Zuzany Navarové zpívat taky moc dobře, nechyběl Honza Nedvěd, od nehož se dá vždy očekávat "ještě něco navíc"- tedy jeho veselé scénky, které často spoluhráče zaskočí :-), po delší době se objevila Crazy Áňa-kdysi nejmladší -14letá- účinkující se změnila v ANN a je z ní mladá sebevědomá dáma; Věra Nerušilová nám vždy vyrazí dech, co všechno ve svém věku zvládne a jak je v obraze a prohání "mlaďochy", jak jí mají nastavit mikrofon, Míša Doubravová je talent a nás s Wlkem moc potěšilo, že tentokrát na Barování přivedla i svého bráchu Ondru. Další obdivuhodný člověk - mj. autor a šéfredaktor projektu www.musical.cz - zdroj recenzí a praktických informací ze světa hudby.

Končilo se dlouho po půlnoci. To je pak vždycky škoda jít si lehnout a zaspat ty zážitky ;-) Tak jsme si doma ještě se Zázvorkama udělali sedánek a spát šli až ve 3hodiny ráno.

Lístky na další Barování už máme zakoupeny a těšíme se!!

Mary Poppins v Hybernii

1.3.2013

Na první březnový večer jsem se těšila už od Vánoc :-) Svoje blízké jsme totiž obdařila vstupenkami na známý muzikál  Mary Poppins, který v české verzi v roce 2010 uvedlo na scénu Městské divadlo Brno a přijelo jej předvést i do Prahy ;-)

                                                              foto vypůjčeno z webu MdB

Předlohou ztvárnění tohoto příběhu je příběh anglické spisovatelky Pamely Traversové a  také pětioskarový americký film z roku 1964.

Mary Poppins je jméno hlavní hrdinky příběhu, který se odehrává v Londýně na konci 19. století v domě manželů Banksových, kteří mají dvě děti a nemají na ně čas. děti se nudí, a tudíž pěkně zlobí. Mary je originální vychovatelka, která se zjevuje na přání Banksových dětí. Mary není obyčejná chůva. Je sice přísná, ale taky hravá a umí dokonce čarovat.  Přátelí se s veselým kominíkem Bertem a i z obyčejné procházky parkem dokáže dětem udělat nezapomenutelný zážitek.

Muzikál je propagován jako rodinný. Opravdu zaujme diváky cca od 6let až po seniory. Tříhodinové představení je plné tanečních čísel a stepu, krásných kostýmů, nejrůznějších efektů a samozřejmě zpěvu. Všechny smysly si přijdou na své :-) Divák odchází pobaven a příjemně naladěn.

Nepodařilo se mi najít českou verzi ústřední písniě muzikálu, a tak alespoň její anglická podoba- pro ilustraci. Schválně si zkuste říct tohle slovo: SUPERKALIFRADŽILISTIKEXPIJALIDÓZNÍ ;-)

Pěkná podívaná. Naši Mary Poppins zrovna hrála tolik inzerovaná Monika Absolonová. Hlediště bylo plné celebrit... stojí za vidění! :-)


V případě divadla Hybernia se připravte na ne příliš pohodlné sezení. Sedačky mají zvláštně pobyblivé i opěradlo, takže s vámi hýbe divák sedící za vámi, který drká koleny do vašeho opěradla, a do kolen vám zas drká opěradlo toho, kdo sedí před vámi. Nevím, kdo tohle vymyslel, ale každopádně bych mu dopřála tu rozkoš, aby si ve vyprodaném sále 3hodiny poseděl. Vadí mi, že některá divadla v centru Prahy zahustila v rámci vyšších zisků sedadla tak, že vám je narušován osobní prostor.
Točité schodiště zbrzdí dav lidí dokonale, takže se hlediště během přestávky nestačilo ani vylidnit. :-(