Jazykové příručky a hrubé chyby v nich

 30.4.2013

Mám ráda jazykové příručky, které se snaží širší veřejnosti přiblížit záludnosti českého jazyka zábavnou formou.

Za hodně zdařilou považuju knížku KUNA NESE NANUK ( už ten vtipný název v podobě palindromu- tedy dá se číst i pozpátku ;-)), nebo VÝŘI  NESÝČKUJÍ  z nakl. Portál, kde se zase vtipně a hravě můžete potrápit vyjmenovanými slovy.

S chutí jsem sáhla po nové příručce, kterou Portál uvedl na trh letos.
Autorky E. Schneiderová a M.Hazová ji nazvaly HRY S PŘÍSLOVÍMI, HÁDANKAMI A PRANOSTIKAMI - 142stran v brožované úpravě za 239Kč není úplně výhodnou nabídkou, a tak jsem knihu obracela a váhala a pročítala anotaci: "Knihu mohou ocenit jednotlivci, kteří chtějí rozvíjet příslušné znalosti a dovednosti či si prostě „jen“ dopřát chvilku inspirativní zábavy." ...ó jé- kdo by nechtěl! ;-)


... až mi padl zrak na hřbet knihy, kde něco nehrálo....  Tak nevím, postrádám smysl pro humor- nebo neumím česky- nebo jsem promeškala nějakou úpravu českého pravopisu a nebo je v tom něco jiného...
Ale  "příslovými" zkrátka mému oku neladí...

Koupě zatím odložena. :-(

 

Pro knihomily přidávám zajímavou nabídku společnosti Albatrosmedia, která do konce dubna nabízí knihy s 20% slevou a poštovné zdarma! Tak neváhejte a objednávejte- některé za to určitě stojí a dnes je poslední den :-)

Nepopulární činnost- nakupování

25.4.2013

Dostihly mě nákupy :-(
Poslední rok mě to nebaví. Tedy nebaví spíš přerostlo v mírný odpor.  Do nákupního centra mě doženou zpravidla jen neodkladné záležitosti- jako jsou něčí narozeniny- nebo jiné akutní stavy vyžadující koupi nové věci.

Tentokrát se nutnost jmenovala "Martina potřebuje boty do teplého počasí". O víkendu nemám odvahu se do přeplněných rájů obchodů vydat, a tak jsem se doplazila z práce - zhltla něco na zub a vyrazily jsme na večerní lov obuvi.

Martina se vybavila jak na velký výlet. Vzala si batoh, pití a knihu. ;-) V autobuse (cesta trvá 15minut) mi hodlala předčítat básničky z knihy mého oblíbeného Pavla Šruta "Příšerky a příšeři". Netušila jsem, že i tato kniha skrývá zákeřné verše... ;-) Jak jinak - zas došlo na funerální debaty a úvahy!

Pavel Šrut si umí hrát se slovy a některá si i kvůli rýmu vymýšlí... a tak si vymyslel slovo HUMRlec. To samozřejmě bylo něco pro Martinu! "Mamí, a kdo to je? A jak vypadá HUMR? A jak vypadá umrlec? A je teď Majda taky umrlec?..." V autobuse bylo vedro. A mně bylo čím dál  větší. Panebože, já tomu fakt neuteču!! Tak jsme to pěkně probraly "po našem", cesta se docela vlekla ;-)
Báseň přikládám. Je žertovná- tedy celkem- při 3.sloce nám to začalo drhnout ;-)

 Už jen pomyšlení na nákup obuvi pro naši nezletilou je pro mě stresující záležitostí. Chodidlo hubené a dlouhé se hnedtak do nějaké boty nevleze. Nakonec jí vyhovovala velikost 37. Málem mě kleplo! Vždyť je jí osm! Slečna prodavačka mě uklidňovala, že firma Deichmann nabízí dámské boty až do vel. 45, takže to je v pohodě. Větší by mít neměla :-) Prima, myslím, že to jsem přesně po té šílené morbidní debatě potřebovala slyšet.

Výběr zboží s naší Martinou- to je taky kapitola. Vůbec tyhle etudy elegantně nezvládám. Pokaždé se mě zmocňuje touha ji přetrhnout. ;-)
"Tak jaký bys chtěla, Máťo?", snažím se neutrálně zahájit akci.
"No, já nevim. Nějaký hezký...", odpovídá mimozemšťan a bloudí zrakem po regálech na 2.konci nákupní uličky.
"Chceš modrý?", snažím se ji nějak odloudit od svítivě růžových balerínek v lakové úpravě.
"Tak jo. A nebo červený...", konverzuje Máťa a zkoumá obouvací lžíci.
"Jéé, tak červený v tvojí velikosti fakt nemám, princezno", snaží se vyhovět ochotná slečna prodavačka.
"To nevadí. Ty béžový jsou taky pěkný...", pokračuje mimozemsky Martina.

Slečna už se škodolibě směje nahlas. Koukne na mě a navrhuje, že tedy donese několik krabic s požadovanou velikostí- a že něco určitě vybereme. Tak jo. Probraly jsme asi tucet párů. A vybraly jsme! Martina nekladla odpor.  Ze všeho nejvíc jí totiž šlo o to, jestli jí koupím i tu stříbrnou obouvací lžíci.Máme lžíci i ty boty ....

 Druhé jsme zakoupily vedle ve sportu. A jelo se domů.

Nenapadlo mě, že ta kniha básní je tak zákeřná a že je namístě obávat se i cety domů ... takže jsme se ještě na cestě zpět  dobraly k této... "Báseň na slovo smrt".
"To je dobrý, mami, viď. To by mě vůbec nenapadlo! Vždyť to se s ničím nerýmuje ", celkem pobaveně komentovala Martinka.
"No to tedy ne...", nevěřícně jsem hleděla na text.

 Takže akci považuji za úspěšnou. Obutí se podařilo zakoupit.
Výběr literatury příště neponechám náhodě (i když pochybuju, že TOHLE je náhoda ;-)) - a bude to fajn!

Víkend v Bělči n.O.

19.-21.4. 2013

 Jednou ročně pořádá naše OS víkend pro rodiny, které pečují o dítě s postižením. Cílem je umožnit jim "vypadnout" z domova, kde často musejí trávit celé dny a připravit pro ně a pro jejich děti- zdravé i ty nemocné- nějaký zajímavý program. Rodina dostane asistenta, který pomáhá s péčí o děti, takže maminky mají čas na to, aby si trochu oddychly a věnovaly se odpočinku.

To, že takové rodiny mnohdy vedou život, který si někteří vůbec nedovedou představit, to asi radši nebudu podrobněji rozepisovat. Některé věci zkrátka nemůžu změnit, nemůžu "spasit svět"- jak se mým charitativním snahám s oblibou kamarádi vysmívají. Tak se snažím alespoň těm lidem připravit příjemné chvíle.- právě tím programem.

Tentokráte se provozovala muzikoterapie a taky aromaterapie a panem Štursou. Děti obdivovaly tibetské mísy, okoukly šamanský bubínek (pán nás zval i na workshop, kde se takové bubny vyrábějí :-)) - dostaly návod na to, jak si vyrobit dešťovou hůl a samozřejmě si nástroje i vyzkoušely v akci.

Aromaterapii jsem vyměnila za vlastní masáž svých rozbitých zad. Díky Lenčiným šikovným rukám se moje špatným sezením vypěstované křivky zase na čas vrátily na svá místa ... ;-)

Přijelo i divadlo! Nadšení diváci zalehli do 1.řady :-)

Místo nepopulárního "poledního klidu" jsem vzala zdravé děti do literární čajovny :-) Měly si dovézt oblíbenou knihu.bylo to moc fajn povídání. Práce s dětmi mě zatím ani po těch letech neomrzela. Miluju tu improvizaci- máte sice připravené, co chcete dělat, ale děti mají fantazii a skvělé nápady, takže se to vždycky za pochodu musí doupravit- a to je právě ono! ;-)

Krásně jsme si povídali o tom, co rádi čteme a kterou knihu bychom nikomu nedali, jenom půjčili a abychom tematicky navázali :-)) (venku nebylo počasí nicmoc)- tak jsme se dali do výroby netradičních záložek a tácků po čaj. Laminovačka, raznice, barevné papíry, nůžky, lepidlo a trocha fantazie a z plánované hodiny byl program na celé odpoledne ;-)

Záložka může třeba vypadat jako domeček!

Následovala ochutnávka čajů. To byla taky rychlá myšlenka- uvařila jsem do konviček čtyři různé ovocné čaje. Celá klubovna rázem krásně voněla. Děti měly skleničky, ochutnávaly vzorky a  tipovaly. Jsou to znalci! :-) Zakrmili jsme sušenkou a spokojenost byla veliká :-))

Večer jsme jinou verzi prováděli s dospěláky. Ti měli "kavárnu", výrobu záložek jsem jim odpustila, ale na knihy a na film se těšili skoro všichni. Dospěláci zase mohou provozovat burzu knih. Tedy poslat již přečtenou knihu dál a nebo ji vyměnit za jiné čtivo.
Nečtenáři mastili karty, takže každý si našel to svoje oblíbené :-)

Z filmů jsme pak pozdě večer společně zhlédli norskou komedii (nikdy jsem žádnou norskou komedii neviděla, severská literatura je pro mě spojena spíše s depresivnem různé intenzity- chyba a omyl!! - Král curlingu je toho důkazem. Film nenáročný, ale absurdní a naprosto ujeté scény vyvolávaly v naší nestandardní sešlosti výbuchy smíchu :-))

Takže dávám zase pár tipů, které stojí za pozornost čtenářova oka :-) 

Úterky s Morrisem - Mitch Albom
Všechno je jinak; Nahá pravda - Šichtařová- Pikora 
Šaman ... a další knihy od Noah Gordon
Judita - Sándor Márai (maďarský autor - doporučoval můj oblíbený pan doktor genetik, takže věřím jeho vkusu a určitě si nenechám ujít)
Rychle a bezbolestně- Markéta Dočekalová
Oskar a růžová paní - E.E. Schmitt
Válečné deníky- Olga Horníčková-Nováková
Na věky věků - Ken Follet (kniha má 923stran -takže to chce větší batoh :-))



No a abych taky udělala něco pro zdraví- vyrazila jsem na procházku lesem. V Bělči jsou krásné jehličnaté lesy. Rovinka- pro kola ideální. Příroda se opožděně probouzí do jara....

V potůčku vybujely střapaté a sytě zelené kopečky jakési trávy.

Loni v létě les dostal zabrat. Přehnala se jím vichřice a spousta stromů poadala, vznikly tam obrovské škody a neplánované mýtiny. Tak aby toho nebylo málo- letošní opožděný sněhový příval v březnu dolámal další zbylé kusy.

Ono je to špatně vidět- foceno mobilem a ještě proti světlu, ale ty stromy jsou přelomené v půli! No, tak mě procházka moc neuklidnila... 

Víkend se vydařil. Příjemné setkání s lidmi, kteří žijí nevšední životy a perou se s nepřízní osudu každý po svém. Ono i to "nepřízeň" je slovo do diskuse ;-)

Tak se těším na další shledání!!! 

Pěna dní od Bezručů

18.4.2013

Ostravští Bezruči mívají jednou do roka pražský týden v Celetné, což je akce, kterou si nerada nechávám ujít. Problémem je snad jen to, že lístky zmizí z pokladny během několika málo minut. Poštěstilo se mi, že jsem byla lístkem obdarována (díky, Evi!!).

Zhlédla jsem představení "Pěna dní"- asi nejznámější dílo Borise Viana. Od Bezručů samozřejmě v originálním podání- scénu tvořil z poloviny zimní stadion, zatímco druhá polovina představovala koupelnu s vanou a zvláštěne vzorovanou hnědou tapetou a nádražními hodinami, které zdůrazňují to, že nám všem se nedostává právě čas.

 

zdroj:  ilustrační foto-internet-aktualne.cz

 Děj se odehrává v Paříži a hlavními hrdiny jsou dvě mladé milenecké dvojice. Seznámí se, přátelí se spolu, jsou šťastní a užívají života. Postupně se však objevují i starosti méně příjemné - starosti všedního života:  nemoc a následně i smrt. Divák v podstatě nemůže utéct zamyšlení o pomíjivosti lidského štěstí, o síle lásky a taky o strachu ze smrti- aŤ už své, nebo svých bližních... pocity, myšlenky, absurdní představy... téma mně osobně víc než blízké.

Absurdně je znázorněná i důležitost peněz- kdo je má, může si koupit i přízeň mnohých lidí... kdo je nemá, má problém i s tím, aby byl důstojně pohřben :-(

Bezruči byli drsní- "až na dřeň", ale já tohle divadlo miluju! Pokaždé obdivuju 100 a více % výkony herců, nápadité úpravy  scény, nevšední pojetí děje. Z divadla pokaždé odcházím s pocitem, že je o čem přemýšlet a jít to zaspat by byla škoda. Takže se nabízí večerní posezení u kávy - ev. u sklenky vína- a může se filozofovat, debatovat a obdivovat- nápady, provedení... Příště určitě ráda přijdu zas!!! ;-)

Narozeninové Barování Sandry Novákové ;-)

13.4.2013

 Příspěvek bude jen zkratkovitý- ale on by pozbyl aktuálnosti, kdyby nebyl napsán dnes :-) Bude postupně doplněn... snad... ;-)

Víkend byl náročný- a může za to Barování :-) Vydali jsme se hromadně, protože zastáváme názor, že sdílená radost se násobí počtem zúčastněných... dorazila i moravská sekce - a tak se naše cca 15členná grupa radovala tak, že na spaní zbylo opravdu jen málo času.

Barování V Malostranské besedě bylo tentokrát ve znamení gratulací. Paní barovací ředitelka Sandra Nováková totiž slaví narozeniny :-)  a slaví je ve stejný den (pouze s jinou číslovkou) jako moje kamarádka Š., takže bujaré veselí ovládlo i naši skupinku.

A zatímco diváci v hledišti byli díky tombole obdarováváni dary hmotnými ( opět se na mě usmálo Štěstí a získala jsem úžasný lapač prachu v podobě stěžňové lodi. Martina ji uvítala s jiskrou v oku, zatímco já doufám, že se jí co nevidět něco stane a nepůjde opravit ;-)) , účinkující byli originální a obdarovávali Sandru na míru šitými skladbami a texty...

Dávám živou ukázku kreativity - zpěv: Pavlína Matiová a Bára Poláková, doprovod Petr Zimák a David Hlaváč + KALD (Katedra Alternativního Divadla - DAMU)



...no kdo by nechtěl dostat něco takového?? :-))

...pokračování časem...

Jarní výprava na ORL

8.4.2013

Dneska se po dlouhé době na obloze ukázalo sluníčko. Všichni si blaženě pochvalovali, že konečně přišlo jaro, jen Martinka byla nezvykle mrzutá a nabručená. Po cestě ze školy si stěžovala, že se jí špatně polyká. Moje fantazie už pracovala na plné obrátky.

Doma si Martina zatáhla žaluzie, zalezla do postele a usnula. Po probuzení jsem ji ohledala a diagnostikovala angínu. Bylo skoro 5hodin odpoledne. Na návštěvu ordinace pediatra pozdě, na pohotovost brzy... zkusila jsem zavolat na naše ORL, kde ordinují střídavě dvě úžasné a milé paní doktorky. Sestřička řekla, že když to stihneme do půl šesté, určitě nás ošetří. Přílítly jsme do čekárny ordinace v 17:20 :-) Před námi 3 pacienti, takže žádná pohroma.

Martina se samozřejmě bála, a tak vymýšlela nejrůznější kousky, aby sebe rozptýlila a mě nenechala chvíli v klidu.

Zaujal ji nápis na dveřích "KARTOTÉKA".
"Mami, to mi řekni, co má kartotéka společného s VINOTÉKOU??"
Tak ji usměrňuju, ať nevymýšlí koniny, snad sama slyší, jaký nesmysl vymyslela.
"No to není nááhodou žááádný NEsmysl! Jmenuje se to skoro stejně a kdybych byla cizinec, tak bych si mohla myslet, že v KARTOTÉCE tečou karty, když ve vinotéce teče víno..."
Sice jsem se ji snažila usměrnit, ale přítomní čekající i sestra se pobaveně pousmáli, což pacientku přimělo k tomu, že zapomněla na všechny své neduhy a začala zkoumat další vynálezy našeho zdravotnictví.

K čemu je například taková KARTIČKA zdravotní pojišťovny.  Co znamenají všechna ta čísla na ní napsaná... postupně se přešlo  k dotazům, jestli i zvířata mají kartičku a hlavně rodné číslo- když víme, kdy se narodila... a korunovalo se to tím, že se nahlas zjišťovalo, jaké měla Majda rodné číslo než umřela a jestli ho má i teď a jak to mají s rodným číslem dvojčata... Byla jsem v tu chvíli neskutečně šťastná, že se čekárna vylidnila. Probraly jsme tedy ještě úmrtní list- a na další filozofickou debatu už nebyl čas. Na displeji se rozsvítilo naše číslo a šlo se ordinovat.

Paní dr. byla milá- jak je jejím dobrým zvykem. Po vstupním rozhovoru, co pacientku bolí a jakou má teplotu se jí dostalo odpovědi, že ji bolí uši i krk a že má nudli a 37 tečka osm stupňů Celsia. Paní dr. se široce usmála, řekla, že když Celsia, pak je to v pořádku a vyšetřila všechny ORL otvory. S politováním konstatovala, že Martina má angínu. Tak dostala recept na antibiotika a na  kapky do nosu a taky bonbon za statečnost, protože při prohlídce krku Martina předvedla scénku hodnou prken Národního divadla. Achjo. :-(

Doma se vrhla na výrobu kartiček zdravotní pojišťovny pro naše hlodavce. Tak počítám s tím, že mě bude nutit, abych jim platila zdravotní pojištění, když  jsem jí neprozřetelně vyžvanila všechny podrobnosti. Lhát se nemá, ale přemýšlím o tom, že v zájmu přežití asi začnu ;-)

Jazyky schůdné i pro dyslektiky

7.4.2013

Díky všem svým nestandardním životním situacím jsem potkala spoustu lidí, kteří mě oslovili tím, že v životě něco dokázali a taky tím, že se přes všechny nepřízně osudu nevzdali a neupadli do role věčně se litujících a soucit vyžadujících chudáků. Neláteří, že v jejich životě nejsou jen dny sluncem a láskou prosycené, přijímají svoje prohry s tím, že si z nich berou především poučení. Dokáží o svých trablech vykládat s humorem a nadsázkou a když je třeba, tak vědí, jak pohladit duši... a teď by mohl následovat dlouhý výčet jmen... :-)

Ale řeč bude jen o jedné dámě, která si žertovně říká "DYS-BABA" a věnuje se problému, který mnohým rodičům nahání vrásky na čele- a to: jak naučit dyslektické dítě cizímu jazyku. Paní je nejen velmi chytrá, ale taky neuvěřitelně zábavná. ;-) Bohužel nás spojila  až událost, která se odborně nazývá "ztráta dítěte". Nicméně mám-li na svět nahlížet pozitivně- pak paní Dáša Rýdlová je právě tím, koho jsem opravdu ráda poznala.

Zlepšováky a program (několika světovými cenami ověnčený) na výuku jazyků bez bariér můžete obdivovat zde: http://jazyky-bez-barier.cz/

O svém životě bohatém na nejrůznější kotrmelce píše Dáša v útlé knížečce  "Dyslexie, smutek, mindráky a já" .

"Každý z nás dostává do vínku něco pro obohacení sebe i druhých. Proto by to mělo být objevováno a rozvíjeno." (D.Rýdlová; Pozitivní noviny; 20.02.2011)

Příjemné a úsměvné čtení přeju! :-)

Jezdci v Ponci

3.4.2013

Vypravili jsme se na taneční představení, na které nás pozvala sama autorka- skvělá tanečnice s neotřelými nápady- Lenka Vagnerová. Seznámili jsme se s ní díky Majdě, která s námi od útlého věku kulturní představení navštěvovala. Tahle tanečnice jí učarovala svou rolí bílé kočičky Viktorie v proslulém muzikálu "CATS", a tak jí jednou napsala obdivný dopis.

 

Majda s Lenkou v r.2005

 

 fotky z archivu Martina a Andrey 

Dopis Lenku tenkrát oslovil natolik, že nás přijala do rodiny svých přátel.
Protože patří mezi špičky svého oboru, je velice časově vytížená a velkou část svého tanečního života tráví i v zahraničních angažmá, ale tentokrát přišla zvací SMS na představení vhod, nerozmýšleli jsme se a vyrazili s chutí na tolik vychvalované a obdivovavné představení "Jezdci".

Můj pohybový slovník je velice omezený. ;-)  Pohybu nijak výrazně neholduju. Nikdy jsem nebyla tou holčičkou, co navštěvuje hodiny gymnastiky a metá přemety a kotouly a celou sestavu pak zakončí pozicí "v provazu". Ani si nejdu jentak pro potěšení zaběhat do parku. Zkrátka jsme lenoch a žádné zbytečné pohyby neprovádím :-) No a možná proto mě fascinuje to, když má někdo své tělo natolik pod kontrolou, že jím dokáže vyjádřit zhruba to, co spisovatel slovy... a ještě u toho vábně vypadá!

Jezdci určitě stojí za vidění.
Sama Lenka o něm říká:  "Hlavní inspirací pro tuto inscenaci pro mě byli ptáci. Jejich bohatý svět nad námi, mytologický rozměr, jejich charaktery a úžasná dynamika. Jsou pro mě prostředkem, jak ukázat chování a toleranci k jiným bytostem..."



Inscenace je plná metafor ze života ptačí a lidské říše. Jednotlivé vzorce chování jsou divákovi předváděny zcela srozumitelně- ale přesto mu stále nechávají prostor pro jeho vlastní fantazii- může si domýšlet - mě bavilo představení sledovat z pohledu rodiče- tedy vztahy "rodiče a mláďata" - tanečník například nestačil shánět potravu pro ptáčata, krmil je klasicky z úst do úst, ale mláďata se posléze vymkla jeho kontrole a  rukama mu zakrývala obličej - takže nemohl volně dýchat - až se dusil. Ale  nebylo to jen na vážné téma- několikrát vyprodané hlediště vyprsklo i smíchy. Líbila se mi i hudba.  Scéna byla velice strohá- vlastně ji tvořily jen různě tlusté papírové válce. 
Jako celek velice zajímavé - inspirativní. Možná bych to měla vidět ještě jednou, abych pochytila všechny detaily a myšlenky ;-)

Divadlo Ponec působilo vlídně. Večer jsme zakončili příjemným posezením v divadelní kavárně. Obsluha i ceny vlídné. Není co vytknout!

Přehlídku nejzásadnějších tanečních představení za rok 2012 můžete vidět od 11. do 14.dubna 2013  v divadle  ARCHA. (na programu jsou samozřejmě i Jezdci)
více zde: http://www.tanecniplatforma.cz/

Vrtule k vínu

Tento blog je známý tím, že neholduje pracím domácím :-)
Tedy ne že by se u nás doma nepralo, nevařilo a neuklízelo... jen se to prostě dělá nerado ;-) a co hůř- nechuť se ani neskrývá...

Obdivuju všechny své kamarádky hospodyňky, co si vyměňují recepty a zkušenosti. Miluju recepty s videonávodem na internetu :-) a taky pana Wlka, protože vaří rád a výborně. 

Takže já 100x radši budu dezinfikovat koupelnu a cídit umyvadlo...ale v kuchyni mě to //:NEBAVÍ :// !!!

Včera mi to nedalo a konečně jsme vyzkoušela recept od Andrey. 

Trvalo mi docela dlouho, než se mi podařilo shromáždit suroviny- jednou neměli těsto- mezitím jsem stačila spořádat šunku... no začarovaný kruh. 

Ta efektní dobrota je celkem jednoduchá - vypadá to takhle a chutná to skvěle- úplně nejlíp s nějakým dobrým vínem (na barvě nazáleží :-)) 

Potřebujeme listové těsto + sušenou tence nakrájenou šunku (já koupila švarcvaldskou v Lidlu - na 1balíček těsta 200g šunky)

Listové těsto vyválet na tenký plát - naskládat plátky sušené šunky

Nakrájet na proužky cca 1-2cm široké

Zatočit do vrtulí- a dát do vyhřáté trouby. Já vyhřála na 180°C a pekla cca 15-20minut.

 

Dobré byly... jen se zaprášilo ;-)

Díky za tip, Andreo! :-) ... i když moje váha ti asi moc nepoděkuje...

Veselé Velikonoce ?

1.4.2013

 I letos nám přišlo několik klasických velikonočních pozdravů - přání do obálky, přičemž mnohé z nich se shodovaly v tom, že měly už předtištěný nápis "VESELÉ Velikonoce" ... veselé Velikonoce, veselé Vánoce... nemám ráda předtištěné texty na čemkoli - baví mě si je vymýšlet- a taky ani moc nevím, co si pod tím mám představit a jak právé sváteční VESELÍ navodit a udržet po celé svátky  ;-)

Se stejným problémem se zřejmě potýkala Martinka, když se vrhla na výrobu přáníčka- pro nás domácí.
To nemáme nikomu posílat, to si máme nechat ;-)

Dívala jsem se na něj dost udivěně a ptám se: "To jsou letadla?"
"No jasně. Co by to asi bylo jinýho?", stejně udivěně odpověděla autorka.
"Aha, no já jen že letadlo není úplně klasický velikonoční motiv, tak se ptám- co tam dělají letadla??"
"Co by tam asitak dělaly. Lítají... jedno startuje a jedno už krááásně letí...", vysvětlovala Martina.
"Tak to jo. No ale stejně mi to připadá zvláštní. Nikdy jsem letadla na velikonočním přáníčku nedostala."
"No vidíš. Tak máš něco, co nikdo jiný nemá. A Velikonoce mají být veselé... tak proto tam jsou..."

Tak jo. Letadel je třeba! Bez nich by to bylo NEVESELÉ ... :-))

 

Ale lestos by to VESELO mohlo klapnout, vždyť je APRÍL!! ;-)