Divadlo, v němž nic nevidíte

 16.5.2013

Vydaly jsme se s Martinkou do divadla Kolowrat na představení, které má v podtitulu malý dodatek Cesta kolem světa - nikoli však za 80dní, jak pravil klasik- ale za absolutní tmy.

Uvedeno známým citátem z Malého prince: „Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme jen srdcem.“

Představení je celé založeno na smyslových  vjemech, jen zrak je vyloučen, protože ještě před usazením do hlediště dostane divák na oči klapky, do ruky kuličky, z nichž si musí vyčít označení sedadla a to si poté taky v sále najít. :-) Je to tak trochu adrenalin!  Stoupat po schodech do neznáma a osahávat židle, na kterých občas už někdo sedí, takže sáhnete "do měkkého" :-) - atmosféra je tímto úvodním vstupem náležitě uvolněna a představení začíná...

Foto: Facebook

Cestujete na lodi kolem světa, chvílemi na vás dopadá vodní tříšť z rozbouřeného moře, střídají se exotické vůně, běží kolem vás slon...

Příběh  J. Verna  vyprávějí příjemně zabarvené hlasy pětice mladých herců studia DAMÚZA. 

Je zajímavé, jak po několika minutách absolutní tmy začnou všechny ostatní smysly rozvíjet vaši fantazii a vtáhne vás to do děje. Součástí představení je i několik interaktivních scén, takže o legraci není nouze! :-)) Nechci tady prozrazovat další skvělé triky a zážitky, které na diváky během hry čekají, abych nepokazila překvapení někomu, kdo se na tento alternativní zážitek vypraví.

 A dalším překvapením je pak obraz, který se divákům naskytne po sejmutí klapek z očí. ;-) Iluze je ta tam. Pohled na scénu je... no řekněme překvapivý.

Představení zvládnou i děti (Martinka- 3.třída - naprostá spokojenost! Příběh znala - poslouchá jej na CD. Nadšeně pak vypravovala celou cestu domů svoje postřehy, a tak si dáme ještě pokračování a zajdeme na Neviditelnou výstavu.

Představení je putovní- na webu jsou uvedeny podrobnosti, takže si jej můžete pozvat i k vám!! :-) Mě osobně nadchlo a mohu jen vřele doporučit!
Kamarád výstižně poznamenal, že "je to taková 4D rozhlasová hra" :-))

Videoukázku, která nic zásadního neprozrazuje ;-),  můžete zhlédnout zde: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/167134-divadlo-bez-divani-jde-to-vubec/

Představení vzniklo za podpory Nadačního fondu Českého rozhlasu – Světluška a Nadačního fondu Kolowrátek.

Krásné Pohádky od Světlušky jsou zdrama ke stažení zde: http://svetluska.centrum.cz/pohadky/index.phtml

Útržky z květnového Barování ;-)

11.5.2013

Na sobotní Barování  jsem se po náročném týdnu opravdu těšila. Moje hudební ozdravná kúra! I tentokrát se v Malostranské besedě sešlo spoustu zajímavých hostů, mnoho nových tváří a skvělá sešlost našich přátel. Veselí neznalo mezí - další z velmi vydařených dílů Barování (jediný seriál, který mě fakt baví :-)) za námi :-(

První píseň večera patří vždy zakladatelce tohoto pořadu- Sandře Novákové. Tak tu se mi nějak nepodařilo zachytit ;-), ale vězte, že byla v angličtině a role simultánního tlumočení se ujal Filip Rajmont. :-)) -takže podařená taškařice.

F.R. samozřejmě celý večer vtipně moderoval. Trošku se aktuálně  žertovalo na úkor pana prezidenta a jeho virózy, což bylo tedy spíš tragické než komické a ze všeho nejvíc mne šokovalo, že některým voličům i takové faux pas může připadat jako projev "lidovosti"- tedy jakože pan prezident prezentuje i své lidské stránky a nic nehraje.... no bez komentáře. Ona viróza je nakažlivá věc...



Objevů večera se na pódiu objevilo hodně. Krom osvědčených stálic zazářily o hvězdičky neokoukané a nebo dokonce ještě neobjevené ;-)

Diváky určitě zaujal Vilém Postránecký- syn slavného otce :-) (někdy nevím, jestli je dobré takový přídomek vlastnit... ;-))



Po delší době zaskočil i Martin Hrabal (tak jsme ocenili, jak na sobě od své první návštěvy zapracoval! Odhodil trému, vypiloval angličtinu- super- tak to má být!!  :-))



Potlesk sklidila i Lucía Šoralová. Tentokrát v doprovodu Petera Adamova předváděla pěkné kousky :-)



Nezklamal samozřejmě miláček publika Ondřej Brzobohatý- přinutil ke zpěvu publikum. Stejnětak to dělá neuvěřitelná a nikdy nechybějící Věra Nerušilová. (Minulý měsíc slavila narozeniny, nevěřím tomu, že v encyklopedii není překlep v jejím datu narození ;-) )



Účinkujících bylo opravdu hodně, mne osobně překvapila Renata Drössler; skvělá byla Martina Menšíková a skupina ALO TRIO, miluju písničky Zuzany Navarová v podání Brigity Cmuntové a Štěpána Kloučka... nelze všechny vyjmenovat- jen všem poděkovat za skvělý večer.
Budeme se těšit příště :-)

Neviditelní pozůstalí

11.5.2013

 ... právě tak jsou v literatuře označováni sourozenci zemřelých. Většinou totiž unikají pozornosti. Po úmrtí dítěte v rodině se ponejvíce pozornost strhává na rodiče. Rady typu: "Nesmíš těď maminku zlobit, když je smutná..." jsou takovým "pěkným" evergreenem.
Lidi občas nedokáží mlčet :-(

Děti truchlí jinak.
Snažím se o tom sehnat dostupné informace, snažím se Martinku nějak "ošetřit", aby dostala odpovědi na všechny otázky, které se jí honí hlavou a které zatím bezprostředně někdy  řekne nahlas. Občas kreslí všeříkající obrázky, píše dopisy všem našim milovaným nebožtíkům- tedy i těm zvířecím. Je to její způsob, jak uchopit drsnou realitu...
Nemá to jednoduché. I zdánlivě neškodný úkol z angličtiny, kdy mají nakreslit obrázek rodiny a anglicky popsat její členy, je najednou tím nejtěžším. "A mám ještě kreslit Majdu, když už ji nemáme? Nebo můžu namalovat morčata, aby nás tam nebylo málo?" ... to se to odpovídá, to se to radí :-((

Proto jsem uvítala seminář na toto téma s názvem "Děti ve stínu", který pořádala "Dlouhá cesta". Díky paní lektorce Zuzce Hruškové za zajímavé informace.  Tři dlouhé hodiny uběhly jako voda. Variace na vážné téma...

Bylo zajímavé, poučné, ale náročné...

 

Chmury jsem si jela přímo ze semináře rozptýlit do Malostranské besedy... no a povedlo se dokonale ;-) Díky Barování!!! :-)

PINK v Praze

10.5.2013

Po utahaném deštivém dni nás čekal super večer. Poslední vánoční dárek jsme rozbalili 10.májový večer - lístky na PINK do O2 arény byly i tentokrát nedostatkovým zbožím, a tak je ježíšek zajišťoval několik měsíců předem!

Nechodím na megaakce tohoto typu úplně pravidelně, ale musím říct, že ty zahraniční hvězdy mají své koncerty promakané do puntíku. Očekávala jsem show, ale že bdue tak velkolepá... to tedy ani náhodou. Wlk už jednou koncert PINK absolvoval- před 3lety  se vydali s Majdou- a byli oba zcela unešeni, tak si to chtěl zopáknout ;-)

V hale byla hlava na hlavě. Nejprve spustila předkapela Churchill.

 

PINK  vystřídala mnoho převleků, předvedla nevídané akrobatické kousky a zpívala i hlavou dolů, lítala vzduchem...  Prostě oslňující show Pink umí! Byla ve vynikají fyzické kondici, energie z ní jen sršela a davy šílely!

 

Lehce se zvážnělo při baladě "The Great Escape", kterou přišla zahrát na klavír coby dáma v dlouhé bílé skuni...



Byl to zážitek. relax. Podívaná... Určitě to někdy zopakujeme! :-)

Profi fotky i povídání o celé akci lze najít ZDE.

Zahradní železnice Běleč

9.5.2013


Pro milovníky mašinek a vláčků přidávám jeden tip na výlet - v dosahu MHD Hradec Králové se nachází malá vesnička Běleč nad Orlicí.

Krom toho, že tam na návsi mají skvělou hospůdku s vlastním pivovarem (vaří pivo "CAR"), mají tam oboru s bílými jeleny a taky malou zahradní železnici, kterou jsem objevila už na podzim, ale nějak jsem nestihla o tom napsat.
Hospůdku "U Hušků"  nemůžete minout, od jara do podzimu je doslova v obležení bicyklů všech typů a značek, protože zdejší rovinatá krajina je pro cyklisty hotovým rájem!
No a hospůdky už je to jen pár metrů do zahradní železnice.

Jeden nadšenec si ze svého koníčka udělal přímo koně :-)
A tak se v zahradě a skrz garáž prohánějí po kolejích vlakové soupravy a děti i tatínkové se tahají o ovladače, aby právě oni mohli  alespoň chvíli být králem železnic...

 

Pěšky se dá dojít do muzea betlémů  do Třebechovic, ale ten hlavní se momentálně opravuje a až během pár měsíců by se měl vrátit  zpět. A ve vedlejší vesnici Krňovice lze navštívit krásný skanzen. 

Takže lokalita velmi lákavá, vlakem (do Třebechovic) i dobře dostupná. Vypravte se a užijte si to! ;-)

V textech Radůzy

 ....si ráda čtu a hledám...

Ono to stejně občas zabolí...

Bože, Ty víš, kolik to někdy stojí sil
vydržet a k odchodu se nesnížit
když svět se v slzách v jednu skvrnu slil
když bolest nepoleví, učit se s ní žít

Ono to stejně občas zabolí... 

Nemá cenu slibovat

5.5.2013

 Nedávno proběhly čtvrtletní třídní schůzky. U nás chodí pan Wlk- to aby přežilo dítě, paní učitelka a vlastně i já ;-) Po devítiletém kurzu integrace a jednání s Majdinou školou nějak nemám sílu a chuť pouštět se do dalšího školního dobrodružství.

Paní učitelka prý (mimo jiné) lomila rukama nad tím,  v jakém stavu mají děti sešity a žákovské knížky. Urvané a potrhané desky nevadí ani rodičům- s klidem podepíší a pošlou do školy.

Pravdou je, že ani bytelné desky neuchrání Martinčiny sešity před pomačkáním a masivními trhlinami. Když se tam ten sešit narve zmačkaný, tak ho prostě desky od devastace nezachrání... marné je domlouvání, názorné předvádění... ve škole pak zazvnoní- a frrrr. Napere to tam pod tlakem, sotva jde aktovka zapnout- hrůza děs do aktovky nahlížet! Jeden  totiž nikdy neví, co na něj vykoukne! ;-)

A já pořád domlouvám, že už je ve třetí třídě a že  to není možné mít věci v takovém nepořádku. Zbytečně. Bezúspěšně... prostě marně!!!

 A tak rodiče na TS přislíbili hromadně nápravu a domluvilo se, že vždycky v pátek děti domů dostanou všechny sešity k podpisu. V pátek sice zavelím: "Napsat úkoly!!", ale podpisovou akci odkládám masochisticky až na neděli...

Tak takhle si naše pilná žákyně podepsala na první stranu  nového pracovního sešitu z matematiky. PO třídních schůzkách!!!
To, že nemá čárku nad A, to samozřejmě neřeší, protože se plně soustředila na správné uvedení své hodnosti...

Ani si nechci představovat, co si paní učitelka říká, když tohle vidí...

 a tak jen dodávám:

"Spolehněte se, paní učitelko,  my na ni dohlídneme..."
 
S pozdravem

Markéta Vlčková  ( matka amatérka) ;-)

Boj s kozí nohou

4.5.2013

Za posledních pár dnů se na mě navalilo docela dost negativních sdělení. Někdy se to prostě sejde. Nebyla samozřejmě všechna adresována přímo mně, ale pokud to trápí někoho, na kom vám záleží, stejně se tím alespoň teoreticky zaobíráte. Možná i ta "Darda" tomu přispěla...

S krizemi všeho druhu se roztrhl pytel- se svými přítelkyněmi probíráme krize manželské, výchovné, pracovní... a co asi nejhůř ze všeho snáším- to jsou poruchy zdraví... vylezlo opět téma funerální- ale s tím už se počítá... zkrátka velmi pestrá směsice a když se to tak všechno semele dohromady, je z toho pěkný koncentrát :-(

Vedla jsem spoustu zajímavých rozhovorů, a ač to vždycky vypadalo na přátelský "pokec", byla z toho filozofická náročná debata. Tak nevím. Můj život asi není tím, který by mi někdo záviděl, ale já jsem zatím nenašla nikoho, s kým by "měnila".

Včera jsem se tedy šla rozptýlit zahradnickými pracemi.
Kde se vzala, tu se vzala, záhonky zcela opanovala bršlice zertovně zvaná kozí noha. Nezvaný host - oplývající neuvěřitelnou životaschopností. Jeho kořeny - tedy oddenky-  tvoří totiž pod povrchem hustou síť, a tak se ta potvora zelená  živelně rozrůstá, jak ji napadne  a utiskuje vše ušlechtilé závratnou rychlostí.

Když jsem hledala, "jak na ni", dozvěděla jsem se, že je to vlastně i léčivá rostlina- hojně využívaná i při přípravě pokrmů... V naší kuchyni uplatnění nenašla a ani nenajde, pryč s ní. Není jiné cesty, než ji zničit manuálně- tedy pečlivě vytahat všechny provázkovité oddenky ze země pryč.

 

Záhonky prokoukly. Dobrý pocit z práce, za níž jsou vidět hned výsledky, se bezprostředně dostavil... ale jinak nicmoc.
Mám nějaké zachmuřené období. Potřebovala bych asi taky "odplevelit". Když většina plevelů je tak úporná a těžko vyhubitelná :-(

Darda

1.5.2013

K lístkům na divadelní představení s Bárou Hrzánovou v hlavní roli jsem přišla náhodou (díky, Aranel!!).
O to víc mne to potěšilo, protože ač principálové pražských divadel hudrují, že "lidi do divadel nechodí", já mám občas dojem, že jsou v divadlech úplně všichni, jelikož na některé kusy lístky zkrátka sehnat nelze.

Divadlo Na Jezerce je pro nás trochu "z ruky". Patří Janu Hrušínskému a já tam nikdy předtím nebyla. Jsem ostuda... no ale nedá se všechno stihnout :-) Musím říct, že mám z návštěvy jen ty nejlepší dojmy. Budova je opravená- s bezbariérovým přístupem a nachází se v parku Jezerka, který byl rovněž díky EU penězům krásně upraven. Paní pokladní mi vstupenky vydala a popřála mi pěknou zábavu. Sedadla pohodlná s dostatkem místa na nohy i pro dlouhány- paráda! O přestávce mohou kuřáci vyběhnout do parku, ostatní návštěvníci se mohou občerstvit v bufetu nebo projít spojovacími dveřmi přímo do sousední restaurace se zahrádkou... Prima servis!

"Darda" je dalším volným pokračováním životního příběhu Helenky Součkové, s níž  své čtenáře poprvé Irena Dousková seznámila v knize "Hrdý Budžes" (ten u nás zdomácněkl ve všech podobách- kniha, CD, divadlo... vše opakovaně!! :-)). Darda je jednak příjmení Helenčina manžela, jednak symbolické označení všech "silných úderů", které Helenka od života postupně dostává.

Mně se hra líbila- možná ještě víc než kniha ;-) Asi proto, že rozebírá problémy, které patří přesně do mojí věkové kategorie. Po čtyřicítce už člověk má určité pracovní i životní zkušenosti, partnerský život se taky dostává do jiných rozměrů- děti jsou zpravidla už dospělé a z domova odejdou... objevují se různé krize- pánové s blížící se padesátkou si potřebují dokázat, že ještě mohou fungovat jako lovci- a tak si uloví nějakou tu o dost mladší milenku; léta fungující vztah se rozpadá a žena, která 20let fungovala na několika frontách, najednou zůstává sama... stáří se ozývá v podobě nemocí- aŤ už těch vlastních, nebo nemocí stárnoucích rodičů... Mnoho věcí k zamyšlení. Byly vyřčeny sice vesele- miluju ultračerný humor I.D.,  ale sama dobře vím, že někdy člověk zlehčuje i věci velmi vážné, aby sebe a nebo své blízké uchránil před drsnou realitou.

Všichni herci předvedli skvělé výkony.V divadle bylo milo, útulno a zcela vyprodáno. Tleskalo se dlouze a hlasitě.
Při odchodu se s námi uvaděčka rozloučila a poděkovala za naši návštěvu... Někdy jen zírám a žasnu, jak to někde funguje! ;-)

A tak jsem doma ještě vyndala z knihovny knihu a listovala... a pročítala si některé pasáže znovu.

Prvomájový oslavenec

1.5.2013

Na oslavy "svátku práce" si moc nepotrpím. Představa májového průvodu mi nahání husí kůži ještě po letech ;-)
Loni se nám ovšem naskytl nový důvod, proč z prvního májového dne udělat den sváteční- narodila se totiž Květuška- naše morčecí slečna.

Martina vyšilovala celý týden. Co Květušce k 1.narozeninám přichystáme, aby měla radost...

... takže oslavenec musí mít dort- to je jasné! BIO dort z mojí dílny vypadal takto :-)

Gratulanti chodí přát s kytkou - nejlépe čerstvě řezanou... vazba se zelenými listy zapůsobila a chutnala velice! ;-)

Květuška byla vyfiknuta, načesána a zde je se svým narozeninovým dortem.

Tady se svou spolubydlící Cyrilkou - jak je vidět na pozadí- už po mejdanu.
Dort spráskly, jen mrkvová svíce zůstala "na potom". Nakonec došlo i na konzumaci pampeliškového šperku... užily si to, holky zubatý... :-))

 

Pokud by někdo hodlal rozvíjet úvahy na téma našeho duševního zdraví, mohu jen potvrdit, že všechny diagnózy jsou správné...