Neviditelní pozůstalí

11.5.2013

 ... právě tak jsou v literatuře označováni sourozenci zemřelých. Většinou totiž unikají pozornosti. Po úmrtí dítěte v rodině se ponejvíce pozornost strhává na rodiče. Rady typu: "Nesmíš těď maminku zlobit, když je smutná..." jsou takovým "pěkným" evergreenem.
Lidi občas nedokáží mlčet :-(

Děti truchlí jinak.
Snažím se o tom sehnat dostupné informace, snažím se Martinku nějak "ošetřit", aby dostala odpovědi na všechny otázky, které se jí honí hlavou a které zatím bezprostředně někdy  řekne nahlas. Občas kreslí všeříkající obrázky, píše dopisy všem našim milovaným nebožtíkům- tedy i těm zvířecím. Je to její způsob, jak uchopit drsnou realitu...
Nemá to jednoduché. I zdánlivě neškodný úkol z angličtiny, kdy mají nakreslit obrázek rodiny a anglicky popsat její členy, je najednou tím nejtěžším. "A mám ještě kreslit Majdu, když už ji nemáme? Nebo můžu namalovat morčata, aby nás tam nebylo málo?" ... to se to odpovídá, to se to radí :-((

Proto jsem uvítala seminář na toto téma s názvem "Děti ve stínu", který pořádala "Dlouhá cesta". Díky paní lektorce Zuzce Hruškové za zajímavé informace.  Tři dlouhé hodiny uběhly jako voda. Variace na vážné téma...

Bylo zajímavé, poučné, ale náročné...

 

Chmury jsem si jela přímo ze semináře rozptýlit do Malostranské besedy... no a povedlo se dokonale ;-) Díky Barování!!! :-)