Mokře

3.6.2013

Všichni mluví o počasí, protože se chová divně. Je červen a náš plynový kotel stále spíná. Prázdniny se mu každoročně zkracují. Když to dobře půjde, oddychne si v červenci a v srpnu a od září mu šichta začně nanovo :-( Ani nechci vidět tu sumu na faktuře od plynáren!

V květnu jsem nějak nestíhala obhospodařovat zahradu, a tak jsem do zahradnictví vyrazila až poslední květnový den. Nakoupila krásné verbeny

... tahle mi připadá úplně úžasná- taková jemná, holčičí ;-)

 Tohle je už nevímco, ale údajně to k životu skoro nic nepotřebuje :-) Ideální pro naši domácnost!
 

Stejnětak jako afrikány, které přežijí i nevlídné zacházení a kratší období sucha.

 

Tak jsem se radovala, jak je to pěkné, když jsou truhlíky osázené... To jsem ale netušila, že výběr rostlin nebyl úplně vhodný. Vzhledem k tomu, že tu už 5.den intenzivně prší, spíš by to chtělo vsadit lekníny ...

 

... a místo rajčat rýži. Všechno plave. Z truhlíků vylévám vodu. V záhonech stojí laguny.
Já vím, čert to vem, když jinde mají lidi v baráku metr bahnité vody....

 

Souhrnně a optimisticky:

 

Školy a školky zůstaly dnes v Praze ve většině částí zavřené. Plánovala jsem pro děti program, ale vydat se autem do Prahy dneska nemělo smysl, všude stály kolony, a tak si děti hrály u nás. Venku stále vytrvale prší. Dá se říct, že bez přestávky. 

Snažím se vybrat dovolenou. Klasicky na poslední chvíli- někam do tepla ;-) Sleduju předpovědní mapu a mám dojem, že snad prší i v Africe. Tak nevím. Už ani nechci číst žádné další zprávy o povodních. Je to ubrečený, smutný čas. V ložnici nezatahuju žaluzie. Mám okna na východ a těším se, až mě zas probudí sluníčko. Už se mi to docela dlouho nestalo.... tak třeba už zítra...

V Brně: Spolek a Kočky

26.5.2013

 V neděli odpoledne jsme se vydali do Brna - na nové nastudování muzikálu CATS- tedy Kočky.
Nejprve nás ovšem čekalo další milé setkání s L+V. V Brně jsou doma, takže přesně věděli, kam zajít na výbornou kávu- přece do Spolku :-) Výtečné zařízení s milou obsluhou! Miluju kavárny!! ;-)

Hudební scéna MdB vypadá dobře!

Nastudovali jsme obsazení a byli jsme zvědaví, jaké bude to nové moderní pojetí muzikálu, který patří k našim nejoblíbenějším a který jsme viděli ...no mnohokrát. Kdysi jsme měli i období, kdy jsme se věnovali "Kočičí turistice" :-) - prostě úlet: podnikali po Evropě výpravy, abychom zhlédli jeho nastudování v němčině, polštině, angličtině... no a pražskou verzi v r.2004 jsme viděli opakovaně. :-)

Heslo tohoto večera ovšem znělo: NESROVNÁVAT! a nechat se překvapit!

No, po zhlédnutí první poloviny  Mošovy úpravy mi bylo jasné, že toto nastudování opravdu není šálek mého čaje. Kočky nebyly kočky, ale lidi, kteří si na kočky jen hráli na jakémsi večírku. Kostýmy všechny šedo-černé, škrabošky na očích... dějištěm už nebylo smetiště, ani stará půda, ale moderní byt. Snažila jsem se tomu přijít na chuť, ale nemohu se zbavit dojmu, že celé je to spíš jen nástin, jak by se dal muzikál jinak pojmout- takový polotovar...ani ryba,ani rak. Vymizela kočičí gesta...

Druhá polovina byla akčnější- nebo já už unavenější, zkrátka bylo pár výkonů a nápadů, které bych asi pochválila, samozřejmě hudba ;-) a skvělý překlad pana Prostějovského, ale jinak žádné ohromující nadšení se nedostavilo...  u Memory v podání A.Antalové mě nemrazilo ani trochu... :-(

Zkrátka já se s novým pojetím neztotožňuji, zůstanu u staré dobré klasiky. Myslím, že nejsem sama, kdo Mošovy Kočky přijímá rozpačitě.  Podruhé na ně do Brna rozhodně nepojedu. Ze studijních důvodů mi to myslím jednou stačilo ;-)

 

Z nostalgie přidávám alespoň odkaz na dokument o těch, kteří se před 9lety podíleli na nastudování pražské verze CATS. Škoda, že kvůli finančním problémům bylo toto představení předčasně ukončeno :-(

Bukovanský mlýn

26.5.2013

 Z dáli viditelný větrný mlýn na kopci je dominantou celého komplexu ubytovacího a rekreačního zařízení. Ačkoli se tváří jako ze starých časů, stojí zde teprve od r.2004.

 Stylově zařízená restaurace,

 ve které se nekouří :-) ... slovácká mluva nám chvílemi způsobovala lehká nedorozumění ;-)

 

A stylově se servírovalo i výborné jídlo! I počtení v jídelním lístku bylo místy tajemné...bukovanský cifruňk nebo laty nacpané husíma játrama ... na to jsem neměla odvahu ;-)

Hosté mohou být ubytováni v takových úhledných domcích. Všude čisto a upraveno!

Pro vyžití dětí se nabízí trampolína, malá kozí farma, pro horké dny bazén ...

a taky minigolf, jehož 18drah jsme jako tým pokořili :-)

Krásný výhled do krajiny... v dálce Kyjov a v těsné blízkosti samozřejmě vinohrad ;-)

 Do mlýna lze jít na exkurzi. Vystoupat až nahoru a kochat se vyhlídkou do kraje - to jsme si nechali na příště :-) 

Ale i tak jsme se tu měli parádně!!

 

Smraďavka-Buchlov-Velehrad-sklípek ;-)

25.5.2013

 V názvu jsou obsaženy všechny hlavní body našeho sobotního programu. Navzdory předpovědi počasí, která hlásala zataženo, lilo od rána jako z konve :-( No ale když už jsme tady, přece nebudeme zavření doma! ;-) Vyrazili jsme na trasu.

První zastávka byla v sirných lázních Smraďavka na úpatí Chřibů. Škoda, že to nebylo na malou túru, protože stále drobně pršelo. Jen jsme obešli jezírko v těsné blízkosti loveckého zámečku. Už z dáli byl cítit sirný pramen :-) Jezírko je krásně upravené se spoustou různých dřevěných domečků pro vodní ptactvo.

 Nejčipernější a nejvíce přátelské byly kachny. Různě barevné, různě velké ... ale všechny se hrnuly pro kus svačiny, kterou Andrea dobračka vybalila... a taky o ni přišla ;-)

Pokračovalo se tedy místo túry dále- směr: hrad Buchlov. Stále lilo.

U pokladny nás zaskočil nápis, že "Dnes se běžné prohlídky s historickým výkladem neprobíhají. Slavíme Den dětí. Hrad je plný strašidel!"
No nazdar, že bych si představovala svůj odpočinkový den mezi davem řvoucích dětí... ale když už jsme tady :-)

Strašidla byla drsná! Čarodějnice vybrala z tlupy dětí kluka a šoupla ho do obřího kotle, že si ho umyje a uvaří. Kluk se smál, protože už byl větší, zato menší děti začaly řvát a šílet. ... V podobném stylu to pokračovalo i dále... čert popadl jednu náhodně vybranou maminku, hodil si ji přes rameno a utíkal s ní do vedlejší místnosti. Začalo řvát dětí hned několik. Dvě řvaly pro maminku a jedno řvalo proto, že ho maminka, byť nebyla vlastní, nechtěně kopla nohama pod bradu, když si ji Lucifer házel přes rameno...

Prováděl nás Kocour v botách, který byl z té dětské smečky taky lehce rozhozen. Občas jsem z něj vyrazila nějakou nosnou informaci :-) Tak třeba to, proč na hradě mají mumii! 

 Jeden z hradních pánů Bedřich Všemír Berchtold byl vášnivým cestovatelem a botanikem, tak si ji dovezl z Egypta.
Ta obří kniha-to je Rostlinář. Na zdech pracovny byly rozvěšeny trofeje z cest- kůže zebry...

Po hodině hrůzná prohlídka skončila :-) Konečně přestalo lejt! A výhled do kraje se rozjasnil!

 

Na zpáteční cestě jsme ještě nemohli minout poutní místo Velehrad.  Zde je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, kde zrovna probíhala mše, takže jsme nechtěli rušit.

Zvenku finišují stavební úpravy, aby vše bylo nachystané na červencové oslavy 1150.výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje. 

Nevím proč, ale Martinu (naši dlouhonohou ateistku ;-)) tito dva pánové mimořádně zajímají. (i morče se jmenuje Cyrilka)
A tak jsem v informacích zakoupila nejen turistickou známku do sbírky, ale taky moc pěkně udělanou knížečku pro děti. On je to spíš pracovní sešit a já jsem zjistila, že ho vytvořil pan profesor Petr Piťha, který mě kdysi dávno učil! Knížka se přesně jmenuje: "O svatém Cyrilu a svatém Metoději" a Martina je nadmíru spokojená. Právě studuje staré slovanské písmo, vytváří v něm texty a nutí mě to číst!! ;-)
Alespoň malá ukázka, jak to uvnitř vypadá...

 

Venku se nám stala ještě jedna neobvyklá příhoda- skupina jeptišek si zvolila jednoho člena naší výpravy svým dvorním fotografem. Jeptišky zápasily s digifoťákem a chechtaly se na celé kolo... no a my samozřejmě taky :-)

 

A večer? No to se šlo do sklípku! Ještěže degustace byla řízená, jinak bychom asi hradní virózu měli všichni. Bylo to skvělé setkání s člověkem, který má víno jako své velké hobby. Ví o něm všechno. Hodně cestuje, takže o zážitky nebyla nouze. Zas ta naše nešťastná nálepka "Pražáci" :-)), ale nakonec jsme se spřátelili tak, že se odchod protáhl na půlnoc. Došlo i na vína 10let stará- okoukli jsme stroj na špuntování lahví, dozvěděli se tolik zajímavých věcí... a určitě se tam rádi vrátíme znovu!!

Noc kostelů v Kyjově

24.5.2013

 Zdá se, že jsme ke svým objevným cestám na Moravu potřebovali impulz v podobě rekonstrukce D1. Celá anabáze vnikla totiž tak: V Brně  začali začátkem května hrát v nové úpravě náš oblíbený muzikál- Cats, a tak jsme si na nedělní představení zakoupili lístky. Vytvořili jsme několikačlennou skupinu a naši moravští kamarádi hned začali vymýšlet, že je škoda, abychom jeli jentak naotočku a že se máme zdržet na celý víkend.
Kdesi kdosi kdysi napsal, že člověk by měl každý rok navštívit nějaké nové místo. Mně se tahle myšlenka líbí a snažím se to už několik let dodržovat.
Jižní Moravu známe leda z etiket moravských vín ;-), a tak jsme kývli. Andrea všechno zařídila. Pochází z Kyjova, takže jsme měli o domorodé průvodce postaráno. Tedy ono jet někam s nálepkou "to jsou Pražáci- ale ti naši", to je taky výhra. :-)

Po 4hodinách cesty jsme z Prahy  dojeli až do cíle. Získali jsme luxusní apartmá v penzionu kousek od náměstí a hned vyrazili do města, protože jsme chtěli stihnout Noc kostelů!

Zde je pohled na město

z věže kaple sv. Josefa

 Procházkou jsme došli ještě k další kapli - gymnaziální - tedy kapli sv. Jana Kalasanského.

Žádné davy se na prohlídku nehrnuly. Paní průvodkyně byla ale velice ochotná a provedla nás i zákulisím. 

Po kultuře a poznávání došlo i na pizzerii .-) A pak hraní Citadely  a první ochutnávce zdejšího vína v našem krásném bytečku. Citadelu jsme neznali - Andrea i její sourozenci jsou ovšem herní maniaci, takže s těmi se rovnat rozhodně nemůžeme! Prima večer to byl!

Mexická restaurace

22.5.2013

Hacienda Mexicana je mexická restaurace v centru Prahy v Klimentské ulici s netradičním interiérem a výborným jídlem.
Za pozvání děkuju Andree. Opět rozšířila mé obzory (i tělesné rozměry) ;-), protože vše naservírované bylo vynikající!!

 Interiér restaurace je netradiční a takový členitý. Bylo dost plno, tak jsem si neodvážila moc fotit, aby se to někomu neznelíbilo. Ale včasná rezervace místa je asi lepší.

 Jídlo jsem si vyfotit zapomněla :-) Tak mě okouzlilo... Ale cokoli z nabízeného menu vypadalo lákavě!.

Dezert vypadal přímo skvostně. "Cream Cataluňa" - tedy  šlehaný krém s příchutí calvadosu v karamelové krustě, servírovaný s lesním ovocem... mňam!

 K navození mexické nálady zajisté pomůže Margarita! :-) Nejsem znalcem míchaných nápojů, tenhle byl osvěžující a oku lahodící.

 

Večer se protáhl, protože u dobrého jídla a pití se dobře povídá. Bylo to moc prima! Tak příště vařím já!! :-)

Naučný víkend na Moravě

17.-19.5. 2013

Víkend strávený na Moravě - nedaleko Kunštátu v malé více se zavádějícím jménem Hodonín ;-) Scházíme se zde 1x ročně v bezbariérovém zámečku  s rodinami, které spojuje stejná diagnóza potomků- tedy spinální muskulární atrofie.
Teď už nejezdím jako "potřebný klient", ale i tak je pro mne každé setkání něčím přínosné. Mám ty lidi ráda. Obdivuju je, jak se snaží pro své děti udělat maximum, nepřestala jsem se aktivně zajímat o integraci těchto dětí do škol a o pomůcky, které těmto znevýhodněným dětem mohou usnadnit výuku  čehokoli (sláva iPadům a dotykovým dispejům všeho druhu a osvíceným učitelům, kteří jsou ochotni se naučit s nimi pracovat! ;-))

Víkend se oficiálně jmenuje "psycho-relaxační". Pro děti i rodiče je vždy připraven pestrý program. Rodiče mohou vyslechnout odborné přednášky, ale zároveň by měl být prostor pro odpočinek a čas na volnou diskuzi, protože i výměna zkušeností je velmi cenná. Děti jsou po celý víkend v péči asistentů. (a zpravidla si to moc pochvalují!)

Páteční večer byl ve znamení bubnování.  Kapela Jumping Drums- přesneji její zakladatel -bubeník a muzikoterapeut- Ivo Batoušek a plné auto bubnů všech velikostí, tvarů a druhů... Dobrý bavič, z něhož srší energie, profesionál nejen hudební, který si ze svého hobby udělal profesi a přitom nezapomíná pomáhat těm, kteří do vínku nedostali 100% zdraví... Bubnovaly děti, a poté se stejným nadšením i rodiče :-)
Krásné heslo pan bubeník propagoval: "Kdo hraje mimo rytmus, nebo jinak, než jsem řekl- nevadí! Nehraje špatně. Hraje sólo!" :-)

Zatímco v sobotu se rodiče ponořili do problematiky vzdělávání dětí a IT vymožeností, které jim mohou ve výuce pomoci, dětem čas zpříjemnila návštěva zdravotních klaunů... protože smích pomáhá, jak  výstižně hlásá jejich motto. Faktem je, že jsem těch představení viděla už mnoho. Díky naší republikové turistice po českých-moravských i slezských nemocnicích s Majdou jsem měla spoustu příležitostí. Pokaždé bylo vystoupení vtipné, zábavné a na úrovni! Bezva projekt!

 

 

 Dalším bodem programu byla přednáška paní psychoterapeutky Mgr. Hany Polákové "Jdeme společně s láskou"

Hodně nezvládnutá věc ze strany paní psychterapeutky. Patrně jí vůbec nedošlo, mezi jakou skupinu lidí se vypravila. Přednáška byla předčasně ukončena, protože posluchači dali jasně najevo, že přínosnější pro ně bude pobyt na čerstvém vzduchu než modelové situace manželskcýh kolizí v jejím podání.

 

A já se vypravila na lov své první kešky! :-) No a pod odborným vedením jednoho kešmaniaka jsme našli! :-)

Zajímavou debatu vybudila přednáška z oblasti genetiky... kolik etických problémů může vzniknout kolem IVF. Co když se vám právě z IVF narodí dítě s nevyléčitelným onemocněním? Dostávají budoucí rodiče dostatek informací, aby měli možnost volby? Moc zajímavé, sice neveselé, ale vycházející ze skutečných případů.

Přínosné byly přednášky o osobní asistenci- komu, kde, jak a za kolik... a o cestování s vozíkem leteckou dopravou - co je třeba zajistit, nač se připravit atp.

A večer se cestovalo po tajuplné Africe společně s Jirkou Márou. Jirka je 22letý mladík upoutaný na elektrický vozík, který cestuje s rodiči po všech kontinentech. Má onemocnění, které je hodně podobné tomu našemu SMA- svalovou dystrofii. Přednáška byla úžasná. Zajímavá s překrásnými fotografiemi, bezvadně připravená a prošpikovaná vtipnými cestovatelskými historkami...  No zkrátka- nebylo nic, co by se dalo vytknout. Každý vozíčkář navíc dostal darem cestopisnou knihu, které rodina o svých cestách pravidelně vydává.

Naprosto neuvěřitelným úkazem je pro mne člověk, kterého jsem poprvé potkala asi před 4lety právě zde v Hodoníně. Michael - kluk na električáku, věk- něco málo přes 30. Svalová dystrofie mu sice znemožňuje pohyb, jinak musím konstatovat, že tolik elánu, smyslu pro humor, nápadů a organizačních schopností jsem pohromadě snad ještě neviděla :-)

Dokumet o Michaelovi je k vidění  ZDE

1.června se koná v jeho režii  jeho vlastní SVATBAFEST :-)

--------------------------------

Domů se nikomu nechtělo. Neradi se loučíme. Tak zase na podzim na viděnou. Tentokráte ve Smečně. :-)

Cestou domů jsme se stavili ještě u našich přátel ve Včelákově. Jako správní Pražáci jsme prolezli všechny chlívky, kurníky a králíkárny :-) Vesničani se vždycky diví, že umíme jednotlivá zvířata pojmenovat :-) Martina byla uvytržení! Zbytek odpoledne prochodila s králíčkem v náručí.

A moc litovala, že koza bude mít kůzlata až za 2týdny ;-)

 

Byl to parádní víkend, byť spánkový deficit už dosahuje několikamístných cifer :-)

Zemský ráj to na pohled!

18.5.2013


V pátek jsme se s různými pocity vydali směr Morava. Rekonstrukce D1 v nás vzbuzovala docela obavy. I bez rekonstrukce je to vždycky o nervy. Vtipy o tom, že D1 Moraváci nechali postavit proto, aby jim tam nelezli Pražáci - se chvílemi zadjí být spíš pravdivé ;-)

 Naše cesta navzdory očekávání proběhla celkem hladce, a tak jsme po 2hodinách jízdy už mohli obdivovat krásnou zvlněnou krajinu Vysočiny.
Při krátké zastávce Martina zálibně hleděla do kraje a prohlásila: "Téda, tady to maj krásný jako Minecraftu!"

Pro ty, kteří nevlastní školou povinné děti, dovysvěttlím, že Minecraft je počítačová hra,kde z tzv. bloků (kostek) můžete stavět cokoli- budovy, pěstovat rostliny, chovat zvířata, těžit v dolech... no a děti neustále rozebírají své stavební strategie a úspěchy. U Martinky ve třídě snad není nikdo, kdo by nehrál. Více např. zde: MINECRAFT.

Tak si říkám, jak se ty časy mění. I přirovnání je třeba aktualizovat ;-)