Krásný říjnový víkend

18.-20.10. 2013

 Můj milovaný rekreační objekt v Bělči nad Orlicí je nádherný za každého ročního období. Tento víkend se počasí překonávalo.

Původně měl víkend být vzdělávacím seminářem pro aistenty k dětem s postižením. Ale asistenti mají také spoustu jiných aktivit, a tak se jich přihlásilo jen málo. Volná místa se tedy doplnila rodinami s dětmi zdravými i zdravotně znevýhodněnými a program se operativně musel přizpůsobit. Ve výsledku z toho byl příjěmný psycho-relaxační a lehce naučný víkend.

 

 V pátek večer - literání čajovna. Povídání o tom, co zrovna čteme. Lidi mě zlobí- všichni přijdou a čekají, co se bude nabízet, ale pokaždé se většina z nich vymluví, že na to zapomněli a danou knihu ani nepřivezou ukázat, pak různě improvizují... no a není to úplně ono.
Burza knih pro nezájem zrušena :-(

Tipy na vánoční dárky- a nebo jentak ke čtení, které mi utkvěly v hlavě:

Jiří Hájíček: Rybí krev - tolik diskutovaná, nicméně Magnesia Litera 2013 patří právě jí
Torey L. Hayden: Sebranka - oblíbená autorka - non fiction - čtivé, dramatické, psychologické...
Michal Sýkora: Případ pro exorcistu - moderní česká detektivka z Olomouce
Khaled Hosseini: A hory odpověděly - složitý vztah mezi otcem a synem je popisován se na pozadí  afghánských dějin

Pro milovníky historie DVD- film o Přemyslu Pittrovi: Milujte své nepřátele

Poprvé jsem si zkusila chůzi ve stylu "nordic walking". Úžasní lektoři, zábavnou formou jsme rozpohybovali tělo a objevili ve známých místech zcela neznámé cesty lesní :-)
Je to bezva univerzální sport, kdy pracuje opravdu celá kostra a ještě je čas na povídání si a kochání se krajinou.

No a na přímo cestě seděla jedna houba- přešlá mrazem. Vypadala velmi dekorativně a ztepile :-)
Já ji tipla na ojíněnou bedlu, ale jistá si tím nejsem. Kdyby nějaký zdatný mykolog uvedl mou domněnku na pravou míru ;-)...

 

Dále jsme absolvovali přednášku s názvem "Od rostlinky k šálku" - nejen pro milovníky kávy, mezi které dost závisle už několik let patřím. Druhy a pěstování kávy, její správná příprava a správná konzumace... já vůbec netušila, že káva je ovoce! Pro mě prostě lahodná nápojová rostlina :-)

Prezentace asistentů- povídání o jejich práci s dětmi s postižením- fotky, videa... Asistenti za svými klienty jezdí  do rodin, pracují jako dobrovolníci, takže za stravu a někdy i nocleh dokáží s dětmi úplné zázraky. Obdivuhodné. Víc takových... Fotky a povídání o zážitcích, pocitech a životních hodnotách bylo zajímavé a někdy až k slzám dojímající...

Muzikoterapie, arteterapie v podobě  quillingu čili papírového filigránu-  tedy stáčení tenkých barevných proužků papíru a vytváření zvláštních obrazců; skládání obrázků a přáníček z čajových sáčků...

A pak schůze, kdy se řešilo, jak přetransformovat naše občanské sdružení po Novém roce; jak přilákat k této bohulibé činnosti další mladé asistenty; jak příští vzdělávací seminář připravit co nejatraktivněji, aby se asistenti přijeli vzdělávat a užili si i nějakou zábavu ... nápady jsou, tak už jen je realizovat :-)

Vajíčka

17.10.2013

Následující příhoda patří do těch méně obvyklých. Je to humorná příhoda na -dá se říct- vážné téma. 

Před dvěma lety se v naší ulici uprostřed zástavby rodinných domů začala rýsovat nová stavba. Tvářila se supermoderně a krabicovitě a my se domnívali, že se jedná o bytový dům. Omyl! Vyrostla zde klinika, která se hodlá zabývat řešením problémů neplodnosti. Nabízených služeb už asi nevyužiju ;-), ale chápu, že poptávka po nich je. Klinika mi vadí jen tím, že její klienti svými vozy parkují úplně všude, takže domorodec-léta zvyklý na poklidný skoro vesnický styl- najednou nemá šanci zaparkovat před svým domem.

Byl všední pracovní den (dopoledne) - já si pěkně pracovala ve svém home office- když zazněl zvonek. Na pošťačku bylo brzy a neohlášené návštěvy nesnáším. Šla jsem k oknu a přes záclonu okukovala, "koho to sem čerti nesou".

Venku stála  mladá velmi upravená dáma. Jsem celkem zvyklá, že sem občas někdo nese porouchaný notebook nebo jiné zařízení Wlkovi ke spravení, a tak jsem otevřela okno, pozdavila  a skrz protihmyzí síŤ se ptám: " Co si přejete?"
Mladá paní se rozhlídne a něco začne drmolit. Z jejího projevu slyším jen: "blabla bla ... ček"
Hmmm. "No, manžel není doma", odpovídám stručně. "Zavolejte mu kdyžtak na mobil, je někde u zákazníka", dávám praktické rady.
"Já jdu na ten pohovor", dodává mladá paní rychle- asi z obavy, abych okno nezavřela.
"Pohovor?", ptám se už docela užasle.

Paní zase říká něco a něco a já slyším jen "ohledně vajíček"
... vzhledem k tomu, že tady neustále někdo zvoní a  něco nabízí k prodeji- domácí brambory, česnek, cibuli... tak mě to ani nepřekvapilo.
"Jo vy prodáváte vajíčka?", úplně zbytečně rozvádím konverzaci, protože funkce podomního prodejce mi k té vyfintěné paní opravdu nepasuje- stojí venku v kožené bundě s malinkou kabelčičkou a nápadně vykresleným obočím- a já od takových prodejců stejně nikdy nic nenakupuju. 
"A kde je máte?", ptám se taknějak podezíravě...
"No kde asi??!!", užasle krčí rameny nezvaná návštěvnice. "Já jsem dárkyně vajíček!!!"

V ten moment mi to docvaklo. Klinika!
"Jé, tak to musíte naproti! Tady poskytujeme úúúplně jiné služby. S vajíčkama naproti!"
"Nene," brání se dáma, "s vajíčkama SEM! Mám tady adresu a číslo popisné souhlasí!"- nechce se nechat odbýt.
"No, sem určitě ne a dneska už vůbec NE! Naproti povídám! Tam je klinika, ale ceduli mají z druhé strany!"
Dáma chvíli opakovaně těká očima- na papír a na naše číslo domu, pak dost nevěřícně přejde na druhou stranu ulice a já za ní úplně stejně vyjeveně zírám... :-)

To jsou věci- špatně napsaná adresa- moje natvrdlost a částečná nahluchlost - a je z toho hotová bramboračka. ;-)

Tak vajíčkům jsem se ubránila, :-) paní je snad udala jinde a na polikliniku v NErůžové zahradě právě tento týden přidělali velký barevný a svítící nápis... Tak snad se s novým objektem nějak sžijeme.

Jen pro pokročilé

14.10.2013

Scéna: u nás doma- neděle večer- sedím u PC a buším do klávesnice pracovní resty. Do pokoje vtrhne Martina a začne štrachat noty a flétnu. Jindy ji do cvičení nutím. Momentálně bych uvítala TICHO!!, ale nechci ji okřikovat- aby v pokynech neměla zmatek- "Cvič!" - a teď zase "Necvič!" ;-)

Martina rozloží na stojanu noty a spustí. Kdo zná zvuk sopránové flétny ví, že i domácí zvěř před ním utíká... Po chvíli to fakt nevydržím a povídám: "Co to je za skladby? Vždyť se to nedá poslouchat!! Jsi si jistá, že to hraješ dobře?"

Martina se otočí a s náležitým opovržením odpovídá: "Hele, mami, tohle už je druhej díl, víš... takže nepočítej s tím, že se ti všechno bude líbit a že VŠEMU budeš rozumět. To už je prostě prostě pro pokročlý..."

Drzoun! Dělám, že neslyším. Zavírám na svém monitoru okno s rozepsaným dokumentem a otevírám blogger- za trest bude na blogu ;-)

 

Poprvé v Jazz Docku

12.10.2013

Na tuto hudební akci jsme vyrazili na doporučení našeho nejoblíbenějšího bubeníka ;-) a kapelníka skupiny Jazz Bluffers-  Petra Zimáka. 

Koncert se odehrával v Jazz Docku- tedy přímo na Vltavě.

Sedíte si pěkně u baru nebo u stolečku, popíjíte, co vám libo a za skleněnými stěnami se prohánějí výletní lodě a můžete krásně pozorovat práci zdymadla- jak se vrata pěkně otevřou a plavidla sviští sem a zase tam.

Přišli jsme si poslechnout zpěváka, jehož jméno ani produkci jsme předtím neznala, ale mohu vřele doporučit.  Jonathan Gaudet - veselý a vtipný Kanaďan, který již sedmým rokem žije tady v Čechách,  hrál na kytary různých tvarů a velikostí a zpíval blues anglicky a francouzsky přímo skvěle.

ukázka:

 Příjemné naladění nám vydrželo po celou cestu domů... Sice drobně poprchávalo, ale Praha je krásná i za ošklivého počasí ;-)
K hudebnímu večeru se hodil i pohled na Tančící dům alias Ginger a Fred na Rašínově nábřeží...

 

Výprava za dýněmi

13.10.2013

Druhá říjnová neděle se rozhodla býti ukázkovým sluncem prosvíceným podzimním dnem, který přímo lákal ven do přírody. Jenže Martinka celý minulý týden polehávala, tak jsme se rozhodli jen pro malou vycházku do nedaleké trojské botanické zahrady, kde právě probíhá výstava dýní.

Stejný nápad dostalo více lidí, a tak u pokladny byla nečekaně dlouhá fronta na vstupenky, ale vyplatilo se počkat! ;-)

K vidění byla celá barevná škála dýní z čeledi Cucurbitaceae v nejrůznějších aranžmá.

 Dýňovité labutě :-)

Aranžmá s babkou

Dýně na slámě a fialovo-bílé hlávky okrasného zelí... jednoduchá a veselá podzimní dekorace.

Všude posedávali lidé obklopení dýněmi a popíjeli víno, svařák a nebo ochutnávali nabízené čaje

 Tykve slouží nejen jako dekorace, ale mají i léčivé účinky a údajně jsou i vhodnou krmí pro alergiky.

Batanická zahrada momentálně nabízí i fotogalerii pod širým nebem. Krásné makrofotky.

Dva. Tak se jmenuje tohle umělecké dílo Lukáše Raise. Mysleli jsme si, že to jsou dva velbloudi, ale autor tvrdí, že to jsou dvě pasoucí se lamy.... tak on nejlíp ví, co to je :-) Zajímavé je to určitě!

Přes japonskou zahradu jsme došli až k vinici sv. Kláry. ... ještě zraje! Sviť, sluníčko, sviť, aŤ máme co pít! ;-)

Celá zahrada se nachází ve svahu, takže nabízí nádherné výhledy na Prahu. Tady třeba na bludiště v zahradě zámku.

Pro návštěvníky byla instalována masivní dřevěná slunítka. Nádhera! Sluníčko příjemně hřálo, děti běhaly po hustém trávníku a využívaly prolézaček a dospěláci se povalovali na sedátkách a lehátkách a klábosili a všichni byli krásně a nakažlivě líní... proč se nepřizpůsobit :-)

Výstava dýní trvá do 20.10.2013 a poslední říjnové odpoledne ožije zahrada tradičně čarodějnicemi a duchy a budou se dlabat dýně.

XLV mejdan

4.10.2013

Můj blog a já máme narozeniny ve stejný den - posledního září. Letos se nám to pěkně sešlo, a tak bylo milosrdnější zapsat ta čísla římskými číslicemi :-)

V momentě, kdy se začali ozývat první gratulanti, napadlo mě, že by asi bylo vhodné pozvat je na kávu či sklenku, abychom připili na další společně prožité roky. Nápad to byl překotný- stejnětak jako jeho realizace. Já nevím, že mně se vždycky děje několik věcí současně!??! ;-)

I rozeslala jsem žertovné pozvánky na mejdan a pod záminkou dobrého jídla a pití tak nalákala do doupěte  více jak tucet lidí, kteří se vzájemně ani neznali. Všichni přišli naladěni a vyzbrojeni dary, což jsem v pozvánce výslovně zakázala!

Žasla jsem nad tou nápaditostí a originalitou! Vše promyšlené a já šokována poznáním, že mě mají přečtenou od A do Z! :-) A následně už jen dojatě děkovala...

Slavilo se 12hodin :-) - tedy od jedné do jedné. Wlk si vzal na starost občerstvování hostů a já už pak jen musela hlídat, aby si ho nedovedl domů někdo jiný, protože servíroval vkusně a chutně! :-)

Vstupenkou na mejdan byly dobové relikvie, které měly zmapovat náš přátelský vztah "před lety"- objevily se i velmi zajímavé fotky, fotokoláže ;-) a dokonce i dopisy, které jsem kdysi psala kamarádce, když byla před maturitou nemocná. Tehdy nebyly mobily, abych dění ve třídě monitorovala průběžně zasíláním sms, a tak dopis dostal podobu sáhodlouhého papíru a vznikal po celou dobu vyučování ;-) No při předčítání se váleli smíchy adresát, autor i náhodní přísedící.
Samozřejmě se vyprávěly i na humorné historky z různých let.

Po večeři došlo i na zábavu. Zkušenější mě hned začali okřikovat, že na žádnou bojovku tedy nejdou- ale volili jsme zábavu přiměřenou věku návštěvníků- a tak došlo jen na "hudební kvíz" - šlágry z roku mého narození :-)
Hlavní cenou byla klasická gramodeska a paradoxně si ji odnesl ten, kdo gramofon vůbec nevlastní :-)

Hosté průběžně přicházeli a odcházeli, někteří stihli odejít a ještě se vrátit zpět... poslední hosty jsme vyprovodili hodinu po půlnoci a ani se nám nechtělo spát, protože nám bylo líto všechny ty příjemné okamžiky hned zaspat...

 

 Jsem ráda, že svou smečku přátel mám. Bylo s nimi dobře a určitě setkání zopakujeme - a rozhodně nebudeme čekat, až mi zase bude o 10let víc, aby k tomu byl pádný důvod :-))

------
 Syn (21let) jedné kamarádky naši rozvernou hromadnou fotografii z  mejdanu okomentoval: "No, mami, jste tu jako taková veselá parta starejch lidí..." :-)

Jojo, čas je relativní pojem ;-)!...Budiž mi útěchou, že ten jeho plyne úplně stejně rychle.

XLV

 4.10.2013

Po docela rušném pracovním týdnu mě zítra čeká jeden zajímavý flám. Těším se. Flámuju ráda :-) Můj blog totiž slaví 5.výročí! Tehdy před pěti lety jsem podlehla kouzlu "číst si něčí blog ke kávě", až mi to nedalo a zkusila jsem si psát vlastní poznámky. Že mě to bude držet takhle dlouho- to jsem tenkrát nečekala.

Můj život má celkem pestrý scénář, a tak jsem moc ráda, že alespoň některé okamžiky jsem si zpracovala do této čtivé podoby. Jsou dny, kdy ráda listuju v archívu. A čím víc listuju, tím víc si uvědomuju, jak čas letí a jak jsou jednotlivé dny neopakovatelné. Díky za ně! ;-)

Na houbách

22.9.2013

Vyrazili jsme na houby.Všichni hlásí, že koš se dá nasbírat za hodinu... Tak já jsem dnes sebrala přesně jednu jedlou houbu, když tedy nepočítám tu červy prolezlou babku, která letěla zpátky do křoví.

Jediný, kdo se mi nastavoval do cesty, byly tyhle červené a jiné pestrobarevné krasavice, které jsem ani neuměla pojmenovat.

Tak jsem se rozhodla na houbách nesbírat, ale jen fotit... to je pro mě možná i životzachraňující ;-)

 

Procházka to byla pěkná. Wlk nasbíral i za mě ;-)
Já se prostě neumím soustředit a hledět do listí a vidět v něm ty jedlé klobouky.

Hendikepovaný čili "není jako ostatní"

 22.9.2013

Nevím, co mě popadlo- zalovila jsem v útrobách svého blogu a vykouklo na mě celých 99příspěvků, které jsme sice sepsala, ale už nikdy neodklepla tlačítko "PUBLIKOVAT". Proč? To nevím. Buď zapadly ve spěchu, nebo chtěly uležet...
Některé mažu, některé tam ještě nechám a některé asi můžu po dlouhé čekací době odkliknout....

 --------------------------------------------------
12.2.2012

Hendikepovaný neboli ten, kdo má z nějakého důvodu ztížené podmínky.
Autorem knihy "Kam jedeme, tati?", o které se dnes zmíním, je Jean-Louis Fournier - otec dvou hendikepovaných synů. Většinu knih, které jsem kdy o hendikepovaných dětech četla, napsaly ženy- potažmo jejich matky.
Tato kniha u žen taky "zabodovala"- získala v roce 2008 cenu Prix Femina, kterou uděluje porota složena výhradně z žen.

V knize je obsaženo mnoho drobných příběhů, vzpomínek a taky postřehů a zamyšlení, ke kterým rodiče vážně a trvale nemosných dětí vybízí "běžná" společnost.

Vše je líčeno ve stylu černého humoru- někdy opravdu až drsně cynicky. Ale to mi vůbec nevadí. Chápu tyto prostředky jako jeden ze způsobů, jak některé nestandardní situace přežít a jak čelit některým narážkám atp.

Ukázka z textu.

Kniha je vhodná pro ty, kteří chtějí nahlédnout do duše rodiče, který se musel vyrovnat s tím, že mu snová nikdy neřeknou "tati", nikdy ho neobejmou... nikdy mu neprovedou žádnou klukovinu.

Dlouho odkládaná oslava

20.9.2013

Martina slaví svoje narozeniny o prázdninách. Může si za to sama :-) Kdyby se na svět nehrnula o měsíc dřív, mohla je mít spořádaně v září- tak jako my všichni ;-)

Každopádně Martina je slavicí typ a dožaduje se oslavy s dětmi. O prázdninách se nemohly sejít, a tak to zase zůstalo na září, kdy obvykle nevím, kam dřív skočit. Akce se uskutečnila až 20.zářijový den... Co tomu předcházelo, to snad ani nebudu popisovat.

Děti dostaly pozvánku na oslavu ve "zvířecím stylu"-jak si Martina přála- a všem se termín hodil. Vyzvedla jsem si je ze školy hned po obědě  a rodičům žertovně napsala, že budou k vyzvednutí mezi 18.-24.hod. u nás doma.

Zatím jsem nepodlehla tomu, že se narozeninová oslava koná u MacDonalda, nebo v laser game centru nebo že se dětem pronajme část bazénu i s plavčíkem a nebo že se zaplatí v luxusním hotelu kuchař, který s dětmi chystá třeba oběd...  všechny výše jmenované akce se skutečně  na pozvánkách už objevily. Já vždycky jen žasnu na vynalézavostí rodičů.

Samozřejmě, že představa plného bytu dětí nepatří mezi ty uklidŇující :-), ale zase... je to výzva. Vím, že děti musejí mít čas pro sebe a pro volnou zábavu, ale zase vím, že nechat jim 4-5hodin na to, aby se zabavily samy... mohla bych toho pak dlouze litovat, a tak s Martinkou vždycky chystáme program. Tak, aby se pobavily, něco se naučily a ještě se třeba i vylítaly venku.

Sice jsem den předtím šílela- nestíhala jsem vyzvednout dorty, nachystat kartičky na bojovku- achjo, ta prokrastinace mě jednou přivede do hrobu!!- to se asi  odložit nenechá- a těch nedodělků, co tu jednou zbyde ;-) ...no prostě klasika. Martina se tak těšila, ža s tím byla otravná...


Nastal okamžik "O" a já se ocitla v tramvaji se sedmihlavou uječenou tlupou holek- jediný pozvaný muž se nemohl dostavit- onemocněl :-(
Od rána jsem se utěšovala tím, že je to JEN jednou za rok ... a že to má každý... a už aby to bylo za námi. (stydící se smajlík)

Uvítali jsme hosty- Wlk měl nařízeno si žádnou práci na páteční odpoledne nedomlouvat, potřebovala jsem schovávače pokladu! Samozřejmě mu zvonily telefony jak o závod...

Začalo se přípitkem a gratulacemi s předáváním darů.
Martina zářila štěstím- a holky taky, dostaly dětské šampáňo do "opravdových sklenic" :-)

Dort jsem tentokrát vyřešila zakoupením krabice minizákusků. Po předchozích zkušenostech, kde jeden nejí marcipán, další nesnáší krém, jinému zas vadí medovník -jsem dospěla k závěru, že bude nejlepší, když si udělají vlastní výběr. Osvědčilo se to náramně! Holky jásaly, že je to jako v cukrárně- každá slupla 4kousky- a víc už nemohly.

Prvním bodem programu uvedeným na pozvánce, byla výroba elixíru krásy :-)
Učily jsme se, jak vyrobit ozdobný cukrový okraj na skleničce, vyráběly dvoubarevný nápoj z jahodového džusu a žluté limonády..

Ani jsem nečekala, že je to bude tak bavit. Vyráběly o 106. Kombinovaly džusy, sklenice si zdobily citronovými plátky a barevnými brčky...
A labužnicky si pochutnávaly ;-)

Poté jsem pana Wlka odeslala s taškou věcí do blízkého lesoparku, aby nám připravil trasu na bojovku a hledání pokladu.
Holky zatím měly čas na šmejdění po bytě. Okoukly hračky, plyšáky, sponky a parádičky a mě šokovalo to, že byly úplně paf z Martinčiny knihovny. Nakonec tu skončily na podlaze s knihami- pravda, jsou to takové ty atraktivní knihy, kde je spousta interaktivních příloh, ale v kurzu byly i rozkládací Dějiny udatného českého národa od Lucie Seifertové... ;-)
Povídaly si k tomu vtipy, školní zážitky- já to nenápadně pozorovala z kuchyně, kde jsem myla skleničky a talířky, aby byly k dipozici na další akci.


Ve 3hodiny Wlk vyslal signál, že poklad je zakopán a můžeme směle vyrazit po fáborkách. Noc předtím mi to nedalo a sepsala jsem ještě úkoly, aby to bylo pestřejší :-)
Takový malý kvíz s možností výběru odpovědí. Správnou odpovědí získaly holky písmeno ze šifry. K úkolům mě inspirovala kvízová společenská hra "Proč mají kočky vousy". Byla to dobrá volba. Holky se chechtaly a u některých variant si nebyly moc jisté ;-)

Ze 14získaných písmen měly složit větu....

HLEDEJTE POKLAD ...

... dalo to práci, Wlk je liška podšitá a holčičky se docela zapotily, než našly pixlu s dobrotami.

 

 V lese se odehrála ještě jedna bojová hra, kterou jsem já před desítkami let :-)) hrála jako dítě- tedy pro tyto děti úplný pravěk. No, ale jeden by nevěřil, jak jsou jisté věci nadčasové... 

Hra se jmenuje LOVCI KOŽEŠIN (ona s e samozřejmě může jmenovat jakkoli jinak :-)

To se nastříhají čtverečky z barevných papírů a jsou vydávány za různě cenné kožešiny zvířat. Rozházejí se v určitém území (ideální je členitý terén- roklinka nebo lesík- aby zvěř mohla být na stromech, v mechu, v pařezech... ) - stanoví se časový limit- my dali 15minut - a každý lovec sbírá kožešiny.

Pak s nimi jdou do výkupu (já klasicky sedávám na lavičce a počítám lístečky půl hodiny jak vzteklá- zatímco Wlk zavelel, že výkup je u nás v kuchyni- měl připravenou tabulku v Excelu :-)) a šlo to ráznaráz - mám co zlepšovat!!)

  

Lovkyně to braly neuvěřitelně vážně. Nejlepší získala diplom + čokoládového brouka :-)

No a nás čekal další úkol, který jsem se snažila nazvat zase neotřele :-) 

"ZOO na talíři- jedlá výstava začínajících umělců"

Holky dostaly suroviny a měly za úkol naaranžovat si na IKEAtalířku zvíře. Poradily si skvěle, některé stihly talířky dva. :-) 

Potom každá svůj výtvor představila- no a nakonec si popřály "Dobrou chuť!" a výstava skončila. 

 

Následovala volná zábava. Martina donesla LEGO, v obýváku si roztáhly deku a začaly budouvat domy a farmu a všlijaká jiná stavení. Obchodovaly se zvířaty a kostičkami- ječely a smály se i na dohadování došlo...
Po 19.hodině náš dům opustil poslední návštěvník ... a Martina se vrhla na prohlížení dárků. Dostala samé krásné věci, měla radost.

Mně v 19:34 přišla zpráva od jedné maminky, že děkují za pozvání, že holčička byla spokojená a že se už těší na příští rok. :-)

Nedalo mi to a zlomyslně jsem odepsala, že naše vyznání nám umožňuje slavit jen roky liché- takže příští rok nic nebude... to by mohlo zabrat ;-)!

Večer už nebylo nic. Odpadla jsem dřív než Martina. :-)