Vajíčka

17.10.2013

Následující příhoda patří do těch méně obvyklých. Je to humorná příhoda na -dá se říct- vážné téma. 

Před dvěma lety se v naší ulici uprostřed zástavby rodinných domů začala rýsovat nová stavba. Tvářila se supermoderně a krabicovitě a my se domnívali, že se jedná o bytový dům. Omyl! Vyrostla zde klinika, která se hodlá zabývat řešením problémů neplodnosti. Nabízených služeb už asi nevyužiju ;-), ale chápu, že poptávka po nich je. Klinika mi vadí jen tím, že její klienti svými vozy parkují úplně všude, takže domorodec-léta zvyklý na poklidný skoro vesnický styl- najednou nemá šanci zaparkovat před svým domem.

Byl všední pracovní den (dopoledne) - já si pěkně pracovala ve svém home office- když zazněl zvonek. Na pošťačku bylo brzy a neohlášené návštěvy nesnáším. Šla jsem k oknu a přes záclonu okukovala, "koho to sem čerti nesou".

Venku stála  mladá velmi upravená dáma. Jsem celkem zvyklá, že sem občas někdo nese porouchaný notebook nebo jiné zařízení Wlkovi ke spravení, a tak jsem otevřela okno, pozdavila  a skrz protihmyzí síŤ se ptám: " Co si přejete?"
Mladá paní se rozhlídne a něco začne drmolit. Z jejího projevu slyším jen: "blabla bla ... ček"
Hmmm. "No, manžel není doma", odpovídám stručně. "Zavolejte mu kdyžtak na mobil, je někde u zákazníka", dávám praktické rady.
"Já jdu na ten pohovor", dodává mladá paní rychle- asi z obavy, abych okno nezavřela.
"Pohovor?", ptám se už docela užasle.

Paní zase říká něco a něco a já slyším jen "ohledně vajíček"
... vzhledem k tomu, že tady neustále někdo zvoní a  něco nabízí k prodeji- domácí brambory, česnek, cibuli... tak mě to ani nepřekvapilo.
"Jo vy prodáváte vajíčka?", úplně zbytečně rozvádím konverzaci, protože funkce podomního prodejce mi k té vyfintěné paní opravdu nepasuje- stojí venku v kožené bundě s malinkou kabelčičkou a nápadně vykresleným obočím- a já od takových prodejců stejně nikdy nic nenakupuju. 
"A kde je máte?", ptám se taknějak podezíravě...
"No kde asi??!!", užasle krčí rameny nezvaná návštěvnice. "Já jsem dárkyně vajíček!!!"

V ten moment mi to docvaklo. Klinika!
"Jé, tak to musíte naproti! Tady poskytujeme úúúplně jiné služby. S vajíčkama naproti!"
"Nene," brání se dáma, "s vajíčkama SEM! Mám tady adresu a číslo popisné souhlasí!"- nechce se nechat odbýt.
"No, sem určitě ne a dneska už vůbec NE! Naproti povídám! Tam je klinika, ale ceduli mají z druhé strany!"
Dáma chvíli opakovaně těká očima- na papír a na naše číslo domu, pak dost nevěřícně přejde na druhou stranu ulice a já za ní úplně stejně vyjeveně zírám... :-)

To jsou věci- špatně napsaná adresa- moje natvrdlost a částečná nahluchlost - a je z toho hotová bramboračka. ;-)

Tak vajíčkům jsem se ubránila, :-) paní je snad udala jinde a na polikliniku v NErůžové zahradě právě tento týden přidělali velký barevný a svítící nápis... Tak snad se s novým objektem nějak sžijeme.