Pracovní výlet do Klimkovic

21.-22.10.2013

Tak jsem se po 12letech zase ocitla v místech, která mi bohužel dodnes evokují ne příliš příjemné vzpomínky. Tenkrát jsme totiž  byly v Klimkovicích s Majdou na lázeňském pobytu. Už tehdy jsem si připadala jak v jiném světě.

Všechno mělo pevně daný řád, na emoce a potřeby nebyl brán zřetel. 400km od domova, návštěvy se tudíž nekonaly. A když už konečně Wlk přijel na víkend, Majda měla teplotu  a otec rozhodně nebyl vpuštěn na pokoj, kde jsme byly ubytované, protože byl "cizí osobou". Seděli jsme tedy v přeplněné hale, kde nebylo slyšet vlastního slova, kde lítaly a řvaly děti a Majda pospávala na kočárku a já byla zralá akorát tak na to, aby někdo zahájil moji psychiatrickou léčbu. Strávily jsme tam měsíc a já prohlásila, že "už nikdy více".

Tentokrát jsem jela do Klimkovic služebně- tedy na odborný seminář. V přednáškovém sále se sešlo přes sto zdravotních sester, rehabilitačních pracovníků, učitelů i speciálních pedagogů, aby se dozvěděli, jak s dětmi s diagnózou spinální muskulární atrofie (SMA) pracovat. Publikum bylo ukázněné, přednáškový sál díky pořadatelům  vzorně nachystaný, takže všechno proběhlo podle plánu, na závěr všichni posluchači obdrželi certifikát, že jsou akreditovaně vzdělaní- a já doufám, že to alespoň třetina ze zúčastněných bude nově nabyté poznatky praktikovat v reálném životě.

 Potěšilo mě setkání s přáteli - zdejšími domorodci :-), ale jinak musím s politováním konstatovat, že lázeňský život zde plyne stále ve svých vyjetých kolejích.

V 6hodin ráno uklízečka práskne dveřmi, zarachtá svazkem klíčů a začne vytírat rozlehlou chodbu, což je doprovázeno typickými zvuky interakce- kbelík- hadr- voda, takže je po spaní.
Internet se zde v lázních platí - minuta koruna. WIFI Free se neposkytuje.
Kavárna na kolonádě zavírá v 19hodin.  Tou dobou je plná lidí, ale obsluha každého několikrát upozorní, že za 20minut - za 15minut- za 10minut už už (konečně!!) zavírají.

Resturace, kam jsme se o patro výš přesunuli,  měla sice "až" do 22hod., ovšem přesně v 19:30 mobilní muzikant rozbalil svou tahací harmoniku a začal hrát a zpívat lidové odrhovačky na celé kolo s tím, že se procházel po celé restauraci, aby se kulturního zážitku dostalo všem hostům. Seděli jsme u jednoho stolu a hulákali na sebe, abychom se vůbec slyšeli. Nakonec jsme to vzdali. Sebrali jsme se a sedli si ve vstupním vestibulu na chodbu. Sice bez obsluhy, ale zato v klidu!

Po celé dva dny bylo venku krásně. Škoda, že nebyl čas na vycházku do okolí :-( Tak jen mobilní cvak z klimkovického kopce s výhledem do hor.

Cestou domů jsme si udělali ještě jednu zastávku v Ostravě. Zajímala nás práce mobilního dětského hospicu "Ondrášek". Ono to slovo hospic v názvu je trošku zavádějící. Ve skutečnosti tyto dámy poskytují všechnymožné podpůrné služby (zdravotní, psychosociální, duchovní...)  rodinám, které se starají o dítě s nevyléčitelným (tedy život ohrožujícím) onemocněním. Služby, které nehradí zdravotní pojišťovny, jsou přesto pracovníky hospicu poskytovány zdarma. Peníze na provoz jsou získávány převážně z nadačních a sponzorských darů. 

Více o této problematice zde.

A pak už vzhůru na dálnici.
Kupodivu se jelo docela dobře, i když úsek Brno - Praha, to je tedy oříšek. :-(