Pumpkin

31.10.2009

Sotva se v obchodech objevily oranžové dýně, začaly naše holčičky vymýšlet návrhy, jak ji letos vyřežeme. Nejsem sice příznivcem přenášení amerických zvyků do českého prostředí, ale tyhle dýně jsou mi sympatické. Jiné jejich smysluplné využití mne totiž nenapadá, s dýňovou polévkou bych doma asi nikoho neoslnila ;-), a tak pokud mohou sloužit jako veselá dekorace na zápraží domu, je to docela fajn oživení v mlhavě šedých podzimních dní, ne? :-)

Zachytila jsem šikovné ruce pana Wlka, které našeho dýňáka stvořily.

Ani se při tom nepořezaly :-) a všechno to dohadování, jak má mít oči, nos a jestli bude mít zuby nebo úsměv, s klidem sobě vlastním ustál a vyřezal krásného trojzubce dýňového.

Navečer přišla naše dvorní rehabka Hanka, aby Majdě protáhla tělo a zaktivovala dýchací svaly. Majda chvílemi nesnesitelně kvílela. Hanka se pak ovšem zcela nečekaně vrhla i na moje záda- tedy na můj hrb, abych byla přesná, čímž Majdě navodila neskutečně dobrou a veselou náladu ;-)

Večer jsme si s Wlkem otevřeli láhev řeckého redwine. Jenže jsem nedopila ani skleničku a v poloze lenochoda usnula na křesle.
Hrůůůza! Ty noční bojovky- kakat, čůrat, kašlat, zvracet mi fakt dlouhodobě nesvědčí...

Jak je v doupěti?

31.10.2009

S politováním musím konstatovat, že projímadlo fungovalo ještě dnes v noci :-( Víc jak 2hodiny spánku v kuse jsem neurvala, protože buď bylo "kakat", nebo "kašlat" a já už pak jen ležela v posteli a přemýšlela, jestli bych neměla jít dělat něco užitečnějšího, než se jentak válet..
Noc Majda přestála, chrchle pořád, ale (nechci to zakřiknout!!)tragicky to nevidím...

Maťa se těší, že budeme /konečně/ vyřezávat halloweenskou dýni. Já ani ne, protože už teď si dovedu představit ten sesterský souboj o to, jak bude pumpkin vypadat... známe svoje lidi ;-)

A teď je 10hodin a já jdu hrát šipky s Wlkem o to, kdo uvaří oběd. Tak jestli ho nerozdrtím... mám zkaženou náladu až do večera :-)

-----------------------------------
12:30

K obědu byl pangasius v těstíčku. Made by Wlcice. Svět je někdy děsně nespravedlivej...

Odpoledne se pojedu uklidnit na hřbitov. Tam mě snad nikdo nenaštve ;-)

Zase pohromadě

30.10.2009

... jedovatě se mi chce dodat "... a na jak dlouho...?"

Dopoledne jsem měla zavolat do nemocnice, jak dopadly výsledky odběrů a domluvit se, jak s Majdou dál. Službu měla "naše" paní dr. , co nás přijímala.

Řekla mi suše, že výsledky jsou dobré, ale že Majdu pustí až v pondělí. Tak jsem jí stejným tónem oznámila, že bych ráda, kdyby mi vysvětlila, z jakého důvodu má být napojena na kapačku, když jí a pije a léky polykat může. Odvětila, že to pro ni bude výhodnější. Tak jsem požádala o přeložení na Bulovku, protože denní dojíždění mi opravdu bere drahocenný čas a jejich léčbu považuji za celkem svéráznou. Ona se dotčeně ptala, co tím myslím?? Vysvětlila jsem:
Majda byla hospitalizována s dýchacími problémy- zahlenění, které nemůže odkašlat.
Po celou dobu pobytu za ní nebyla ani jednou rehabka, že by jí provedla dýchací cvičení, inhalátor dostala 1x (slovy jedenkrát!). To prý nedali kvůli teplotě. (Včera měla ale celý den 36,6. )
Ale zato dostala projímadlo.
/Majda prožitou noc popsala jako "pěknej cirkus"- chodila prý na WC každé 2hodiny a sestra z toho měla očividnou radost :-( /


Po půlhodině dumání a porady paní dr. změnila názor a Majdu vydala. Jel pro ni Vlk.

K dokreslení celé situace jen přidám skutečnost, že tato paní dr. Majdě předepsala léky, které se v dané gramáži 375 vůbec nevyrábějí-půlit léky není vhodné- a na receptu navíc uvedla špatný kód pojišťovny. Tak si Vlk ještě zažil dobrodružství, jelikož lékárna v nemocnici měla inventuru - takže tyto skutečnosti zjistil až v dalších- vzdálenějších, kde se pokusil lék vyzvednout. Vracet už se nechtěl. Poslala jsem ho na Bulovku-tam je lékárna velmi dobře zásobená - a na pediatrii je to kousek, kdyby bylo potřeba vystavit recept nový.
Inu nic nejde jednoduše. Majda strávila v autě docela dlouhou dobu, byla zácpa (jako vždycky v pátek) a ještě tyhle zdržovačky...


Zkrátka tentokrát mě zdravotnický personál o špičkovosti této kliniky svými činy nepřesvědčil. Co oddělení - to jiný přístup. Musím říct, že o patro výš- na pneumologii, tam to jinak cvrkalo. Ani jsem se nestačila divit.... Pochválila jsem je tenkrát u vedení nemocnice... teď snad raději nikam psát nebudu. Nějak jsem to ještě nevstřebala.

Já jsem prožila den s Máťou, která je dneska v nějaké nepohodě a prudí a prudí. Je toho na ni taky moc. Nikdy neví, co ji ten den čeká. Žádné rituály, všechno je jinak-pořád jinak. A to není pro tuto věkovou kategorii asi optimální :-(
Šly jsme na procházku a Maťa se neustále dožaduje nějakých úkolů "pro školáky" :-). Dostala za úkol počítat psy a kočky. Jednoho macka jsem vyblejskla. Seděl na sloupku před domem jako socha :-)

Zdá se, že se Majda uzdravuje, už se z pokoje zase ozývá dohadování a ječení, tak to snad bude dobré...
Doufám jen, že Majda zas něco nevymyslí, protože si vůbec neumím představit, že se vracím do nemocnice a službu má .... ;-)

Asi abychom se nenudili...

29.10.2009

Vlk strávil dopoledne s Majdou, žádné poplašné zprávy nepřicházely.

Já jsem zůstala doma s Maťou. Zatímco stavěla domečky z lega, tak jsme převlíkla postele, trochu pracovala, pak hrála jednu společenskou hru, při níž se Maťa několikrát rozčílila k nepříčetnosti :-), honem sjela na nákup do nejbližšího Kauflandu, kde nebylo ani kam zaparkovat, jak všichni vyrazili pro výhodné potraviny. Moje chyba- nečtu letáky, tak ani nevím, co půjde "na dračku" a jaké davy výhodná nabídka přitáhne... Vietnamci nebyli za přeplněnými vozíky ani vidět, fronty u pokladen- jediné, co mě pořád drželo v dobrém rozmaru byly lístky na večerní koncert Radůzy. Cestou domů jsem ještě musela do knihovny, neustále máme část jejich sbírek doma a některé knihy už bylo třeba vrátit.

Odpoledne jsem zas vyrazila já směr: Motol. Sraz na koncert jsme si dali na Černém Mostě- pro neznalce Prahy dodám, že je to na zcela opačném konci města - tedy vzdálenost cca 30km- tj. hodina cesty.

Majda vypadala dobře, měla dobrou náladu, nelitovala se a nebědovala. Posadila jsem ji, že si budeme povídat a poručila si sušenky TUC, že má chuť na něco slaného, tak se začala ládovat sušenkami. Po chvíli ztuhla a řekla, že jde kakat. No, miluju tohle sloveso v kteroukoli denní dobu ;-) A říkám jí: "Vždyť táta hlásil, že už jste byli- co máš?"
"No, oni mi dali nějaké projímadlo, že prý chodím málo..."

Zatmělo se mi před očima. Projímadlo! Ležícímu pacientovi, který je 2dny jen na infuzích- zdá se jim, že kakat ob den je málo... tak šup tam projímadlo. "Já jsem sestřičce říkala, že jsem byla dopoledne a že to nechci, ale řekla ať si to koukám vzít. Tak jsem musela." nešťastně tlumočila Majda.
To jsme tu ještě neměli. Přijdeme s dýchacími problémy. Rehabka na dechová cvičení tam nebyla ani jednou, inhalaci dostala jednou!!!, antibiotika po 16hodinách od přijetí, ale projímadlo natošup. Asi abychom se nenudili...
Řeknu vám, že není opravdu větší rozkoš, než když nepohyblivý pacient má průjem, musí na mísu a k tomu má v pokoji 2 cizí spolubydlící. Lahůdka.

Přišla sestra. Ptám se, proč Majdě podali lék, který nebyl nezbytně nutný, když už dnes na velké byla. No, prý se dr. zdálo, že se navypradňuj tak, jak má. A že to je běžná praxe. - a to neměla říkat!
Řekla jsem, že bych uvítala, kdyby se starali o její dýchací cesty a problémy výměny látkové řešili aktivně až po domluvě s námi, že tam denně 6-8hodin pobýváme a ať to OKAMŽITĚ škrtne z rozpisu léků. Že zítra jdeme domů a že bych nerada, aby se mi pos... v autě.
Ona na to: "O tom ale nerozhoduju já!"
"To jsem rozhodla já. Vyřiďte to paní doktorce, až tu bude!" odsekla jsem.
Koukala jak jojo. Já byla úplně běsná.
V 17:55 jsem sestrám popřála přiíjemnou noční službu a odešla. Těšení na koncert mě nějak opustilo.
Něco dělám špatně. Ale proboha co?! Ať mi tedy dá někdo návod, jak se domluvit s lékaři, že mým prvotním zájmem je mít dítě v domácí péči a ne denně jet přes celé město do nemocnice, zatímco doma se na mě věší druhé dítě a ptá se, kdy přijdu a jestli mě ještě před spinkáním uvidí.
Žádná kloudná myšlenka mě ovšem při cestování nenapadla.

Koncert Radůzy se konal v Horních Počernicích v krásně zrekonstruovaném (bezbariérovém ;-) ) divadélku Pohoda.
Radůza začala koncertovat po delší pauze, behěm které se stala dvojnásobnou maminkou. To ale na kvalitě jejího hlasového projevu vůbec neubralo. Repertoár rozšířila o ukolébavky a písničky věnované dětem. Vydala dokonce i knížku a 2CD (... budou Vánoce :-)! )
Koncert byl moc vydařený, plný nových písní. Radůza vystřídala harmoniku, kytaru i klavír a zábavně glosovala i svůj soukromý život- zejména noční péči o své děti :-) Pravila, že si teď chodí na podium odpočinout. Tak tomu rozumím velmi dobře! ;-)

Na koncertě jsme se setkali s bloggerkou Gabro. Bylo to moc prima. Pěkně jsme si popovídali, Gabro přinesla pro naše marodící holčičky obrázkový pozdrav od jejích hočiček. (děkujeme!!)

Večer jsme zakončili v pizzerii, protože jsme krátce před 22.hod. zjistili, že jsme nějak opomněli večeřet- ono totiž ani nebylo kdy a kde :-(
Obsluha byla vlídná, pizza výborná, takže nakonec závěr dne už ani nemohl být lepší :-)

Pozdravy od spolužáků :-)

29.10.2009

Přišla mi včera SMS "Cist tvuj blog-to je o nervy!" :-)
No, to jo, a ještě horší než číst, je to psané zažívat ;-))
Má pravdu, ta připomínka... jdu se polepšit!!

Paní uč. třídní dala dětem prostor, aby Majdě napsali nějaký vzkaz, když je zase nemocná. Podmínkou bylo, že bude upřímný- tedy to, co tě napadne- teď hned napiš.
Některé byly vskutku originální.
Pár kousků pro pobavení /přepisuju bez korektury ;-) /:

- Brzy se uzdraw! (obliba dvojitého W v českých slovech je u malaďochů značná.... To jsem ani netušila, jak budu IN, když jsem si v roce 2000 pořídila nick "wlcice" :-) )

- Majdo, vrať se rychle!! Ve 23 se nedaj prudit učitelé! - (normálně jich je ve třídě 24 :-))

- Majdo! Uzdrav se. Už se mi stýzká po zvuku tvého vozíku!

- Seš COOL s kolama :-) - (tak to mě tedy dostalo :-))

... všechny ty vzkazy byly moc milé, vesměs autoři přáli brzké uzdravení.

Majdu to potěšilo dvojnásob, protože letos ve třídě moc pohoda nepanuje. Já to přičítám tomu věku (13let) ... ale je samozřejmě mnohem více faktorů. V každém případě je to složité. Složité vysvětlování, žití, kamarádění... ale jak je vidět, puboši mají i světlé chvíle :-)


Po zvětšení je ukázka originálů psaných vzkazů k přečtení zde:

P.S. Podle dnešních ranních zpráv z nemocnice se Majda má docela dobře. Jen pořád kašle :-( Odpoledne za ní jdu. Martinku jsem do školky dát nemohla-je taky nemocná...jen to tu nikdo nijak neprožívá :-(
Naštěstí je opravdu zlatá, asi má nějaký smysl navíc, že kdykoli se cokoli s Majdou děje, zaleze si, hraje si a snaží se vůbec nezatěžovat. Chrchle taky pěkně, tak nastoupil náš kamarád Ambrobene sirup.

Co 28.říjnový den dal...

28.10.2009

Dnes je státní svátek. Z rodinné pohody toho asi moc nebude. Ráno jsem udělala nejnutnější, naplánovali jsme si s Vlkem den, rozdělili služby u dětí- a já vyrazila k motolské nemocnici. Dneska byla ještě dál než obvykle. MHD jezdila podle nedělního jízdního řádu, takže se cestování lehce natáhlo. Cíle jsem dosáhla po 65 minutách a 3 přestupech :-)

Na úvod dávám foto cedule, která visí na nemocničních dveřích :-) Takové optimistické přivítání:

Majda noc přestála bez obtíží. Volala jsem sestrám hned ráno, abych věděla, nač se mám duševně chystat ;-)

Ležela v pelechu a čučela na TV. Horší se mi rozhodně nezdála, i když optimistickou odpověď jsem od ní nedostala. Tak jsem ji zas postupně přesvědčila, že budeme sedět, pít a povídat si i o něčem jiném než o tom, co ji bolí, pálí, štípe, a bude bolet a píchat... už mi z toho hrabe. Budu muset někde nastudovat psychologii pacienta dřív, než ho roztrhnu na 2 až 3 kusy.

Přišla paní dr. Jiná. Taky hodně mladá, ale usmívala se na mě ! ;-) Ptala jsem se na výsledky a na léčbu. Podala raport, když viděla, že se "trochu" orientuju v hodnotách- optala se, co a jak se s Majdou obvykle provádí. Vše odkývala a řekla, že antibiotika asi tedy radši nasadí, i když u "normálního" dítěte by to neudělala.
(Včera jsem dostala zpucung, že ATB nasazuje pouze lékař po zralé úvaze - ne že JÁ si usmyslím!! a už vůbec si nebudu diktovat, co to má být za druh!!)

Tak ještě odbočím: pročetla jsem všechny komentáře k minulému příspěvku - díky všem autorům ;-)
Ono včera asi ani nešlo o ty moje pocity z jednání paní dr. (Zavařila jsem si to sama - víme čím, že? :-)) - navíc to pro mne byla během 30dnů 3.hospitalizace, takže o nějakém dobrém rozmaru a optimistické mysli taky nemohla být řeč....
Ale ta mladá paní DOKTORKA prostě vystupovala v roli: "Já jsem lékařka nejlepší nemocnice v republice- a kdo je víc"- a mně zas blesklo hlavou, že ten úšklebek patří všem těm, kteří mi Madlenu pomohli vypiplat bez toho špičkového vybavení, které motolská nemocnice k dispozici má. Doktoři na Bulovce před 10lety léčili hlavně astmatické a alergické dušnosti (to není správný termín-to je moje označení) a holčička s SMA najednou nereagovala tak, jako ostatní. Nezlepšovala se a všechno trvalo dlouho a často se komplikovalo zvracením. A ty "moje" paní doktorky všechno načetly, nastudovaly- i na mobil mi kolikrát volaly, co by ještě šlo udělat, aby to bylo lepší... a já si jich za to vážím!!
Pro ně jsme my rodiče plnohodnotní partněři k diskuzi o našem dítěti. A to je hrozně moc. Ony neopovrhují námi a my máme dobrý pocit, když mají službu právě ony. Je to skutečně jen v přístupu a ve způsobu jednání.
Paní dr. docílila jen toho, že se nasazení léků zpozdilo o půl dne. Ale bylo po jejím. A o to tady patrně šlo... Nebudu se tím zabývat. Nemůžu a ani nechci. Zbláznila bych se. Jen jsem to chtěla ještě dovysvětlit. Paní dr. je jistě odbornice ze špičkové kliniky, ale kolik dětí se SMA už léčila, to bych si skoro troufla odhadnout...

Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj...
Kdepak já to jen slyšela? ... asi v nějaké pohádce :-)

Tak po výchovné vsuvce ještě doplním, že Majda trochu jí. K obědu donesli uzené kuřecí stehno??? Tak to tedy nepřijala ;-) (já zas s klidem) Nemocniční strava mě nepřestává fascinovat.
Navečer tam jel ještě Vlk, aby ji uložil ke spánku. Měla teplotu. Pokašlává a nevykašlává :-( Dostala prý nějakou spolubydlící, tak bude mít veselo. ;-)

Na zítra máme koupené lístky na koncert Radůzy. Majda se tak těšila- a má smůlu... Kdyby tedy někdo chtěl- kulturně se vyžít- tak Radůza vystupuje v Horních Počernicích od 19.30 a my máme volný lístek pro vozíčkáře + doprovod. Já se těším, že si dobiju baterky. Mám ráda její písničky, obdivuju její talent na učení se cizím jazykům, její schopnost psát krásné texty ... Je to člověk, ze kterého ta energie úplně prýští.

Tak snad zítra napíšu něco čtivějšího, pohodovějšího a vlídnějšího :-)

...a jsme tam, kde jsme byli

noc z 27. na 28.10. 2009

Majda mě od rána cvičila- sekýrovala a já jsem opravdu za celý den nedělala nic jiného, než poskytovala servis osobních služeb. Odpoledne mi oznámila, že chce do nemocnice, že se jí špatně dýchá. O tom s ní nerada diskutuju, protože v její kůži nejsem, zlehčovat její problémy nechci, ale zase si troufám říct, že už po těch letech odhadnu, kdy je zle a není zbytí... a mně se to dneska na tu nemocnci moc nezdálo.

Nicméně kolem 18.hod. jsem zneklidnila- představa toho, že vezu dušné dítě někam ve 3ráno... tak jsem zavolala na Bulovku, jestli vy nás neohledali... :-) Neohledali. Paní dr. rovnou řekla, ať nejezdíme, že nemá místo- a že to vytelefonuje s Motolem. Jelo se do Motola. Máme to opravdu přes celou Prahu, takže i v době, kdy není vůbec žádný provoz, cesta trvá půl hodiny. Jinak i 3x tak dlouho :-(
Na ambulanci vlídná paní dr., přemlouvala Majdu, že by jí dala domů dejchadlo- a že bychom to ještě mohli zkusit... Ale Majda trvala na svém, že jí bude zle a ještě hůř... takže šli hledat místo, kam ji uloží. Na pneumologii nebylo kam, prý tam jsou samí kluci, což by se jí asi nelíbilo. Tak na diabetologii. No, proč ne, hlavně, že bude kapačka.

Ilustrační foto je z čekárny před ordinacemi na centrálním příjmu.

Přijímala nás mladá paní dr., kterou jsem si ve dveřích spletla se sestrou, což se jí viditelně velmi dotklo a po celou dobu našeho dalšího rozhovoru se to se mnou táhlo ;-)
V podstatě to, co jsme s Majdou dělali doteď, je hodné pouze toho, aby se nad tím kroutilo hlavou. Neměla jsem sílu, ani chuť někomu dokazovat, že praxe je trochu jiná ... Každopádně to trvalo 2 a půl hodiny, než jsme se dobrali k tomu, co jsem řekla hned v úvodu: kapačku a možná nějaká ATB a třeba na noc lehce kyslík. - Jo! ty nám budeš radit, když nepoznáš doktorku od sestry.
Sestra, která se nám věnovala, vynikala extrémní nešikovností a nedůvtipností- až jsme se s Vlkem museli smát. Jen jsme měli obavy, aby jí neupadly ty pracně získané zkumavky krve na zem.

Majdu jsme ponechali svému osudu. Má kapačku. Dostala dejchnout ventolin a ATB se uvidí,jak dopadnou výsledky z krve.

Jdu spát. Mám na to zhruba 6hodin. Ráno vyrážím směr Motol.
To zas bude pěkný volný den... to už tady dlouho nebylo. Potřebuju, aby jí bylo dobře hodně rychle, dneska jsem neměla vůbec dobrý pocit. Z ničeho. Ani ze sebe- ( Jsem debil, co nepozná doktorku ) :-))

Tak opatrujte své ratolesti, nechť se vám podzimní virozy vyhýbají obloukem.

Co s těmi dětmi dělám špatně?

26.10.2009

Kulturní a nákupní relax nedělní odpoledne se vydařil velice-popíšu v jiném příspěvku, abych si to nepokazila ve vzpomníkách ;-)

Večer jsme měla v úmyslu v relaxaci pokračovat u TV!! Jo, naordinovala jsem si KLID. No ale ze sledování filmu "Želary" nebylo nic. Vlk chtěl jít s klukama do hospody- tak jsme usoudila, že je to přednější, má taky právo dobít si baterky. Večer jsem strávila obskakováním Majdy. Přemluvit k jídlu, vsugerovat jí myšlenku, že jí zdaleka není tak špatně, jak si myslí, že jí je. Přeměřit teplotu, že už opravdu klesla a netřeba se znepokojovat. Namasírovat, protáhnout, namazat, léky podat, položit, podložit, srovnat... K TV jsem dosedla ve 21:20.

Pak jsem tu tak zevlovala a nebyla schopná ničeho. Ani to odporné žehlení jsem už neměla sílu vytáhnout.

Vlk dorazil domů poměrně brzy. Tak jsme povídali a dodělávali resty z práce každý na svém PC.

Ve 4:38 se z chůvy ozvalo strašné chrčení. Letěla jsem do pokoje k dětem. Do tmy zařvala: "Kdo to je? Kdo kašle nebo co to dělá?"
Madlena ospale zakňourala: "Já ne. To ONA!"
Rozsvítila jsem tedy a začala ohledávat Martinu. Jo, jasně: štěkavý kašel - laryngitida jak vyšitá. Ochladit vzduch, dát mokrý ručník na topení... a ráno k dr. radši ať ji poslechne- jeden nikdy neví.

Dr. nevěřila. Předala jsem jí i propouštěcí zprávu Majdy z nemocnice. Seděla na židli a zírala. Pak se mě ptala, jestli může něco udělat konkrétně pro mne. No, napadlo mě snad jen, že by napsala poukaz na odebrání dětí. Co dělám špatně, že se mi ten chov potomků tak nedaří? ;-)
Furt jsou nemocné... to už fakt není normální!!

Madlena není rozhodně horší, ale dobře jí rozhodně není. Její záchvaty sebelítosti jsou k nesnesení. Chápu, že je to otrava, když to její tělo tolik zlobí a neposlouchá, ale taky si myslím, že "veselá mysl-půl zdraví",
Tak uvidíme. Pokračuju v zavedené léčbě. Dr. mi /kupodivu/ nic nevytkla, chtěla si Majdu přijít poslechnout domů, ale to není nutné-kdyby něco, stejně jedu hned do nemocnice. To už máme nacvičené... takže tak to u nás vypadá.
Zatím všichni živí, každý si chrchle ve své tónině, v lékárně jsem dnes nechala bez pár korun tisícovku... tak snad bude líp!!!

Zdravím a za všechny zprávy, náměty a i připomínky samozřejmě děkuji!!

Domácí lékař

25.10.2009

Tak šamana nikdo neposlal ;-), na výzvu se chytla jen "naše rehabka"- hned se nabídla, že odpoledne přijede Majdu prodýchat svými chvaty. (Je zlatá, díky, Hanko, kdybych ve svém životě potkávala jen takové vstřícné a chápavé lidi - to by se to žilo! :-))

Noc proběhla v klidu. Jen naše děti odmítly vzít v úvahu časový posun, takže iluze, že si naspím "hodinu k dobru", se v 7 ráno ukázala býti marnou... Mám jít dnes odpoledne s Martinou do divadla (to je ta snaha vynahradit druhému dítěti to věnování se tomu nemocnému... v praxi značně sebezničující..) a Martina si to vyložila tak, že se už v 7 hodin ráno oblékne do šatů, aby neprošvihla začátek představení (v 15hod.) :-)

Hned jsem šla zkoumat Majdu. Moc radostně nevypadala. Teploměr naměřil 38,5 °C :-( a Majda chrčela. Zas ty hleny...
Majda ovšem v takových chvílích nehoří touhou po uzdravení se- tedy rozhodně se nehodlá do procesu uzdravování aktivně zapojit. Heká, brání se všemu, co po ní chci, nechce jíst a pít- tak přemlouvám, domlouvám, vyhrožuju... propadám zoufalství- obvykle to končí tak, že si "po zlém" prosadím svoje, a pak se to někdy zlomí a pacient začne spolupracovat.

Takže jsme se dohadovaly o inhalátor, o to, zda se posadí, o to kolik vypije, jestli bude snídat piškoty nebo jen vodu... a jestli pojedeme do nemocnice, nebo bude spolupracovat a zůstane doma s námi.

Mezitím jsem musela několikrát odejít, protože vím, že za vraždu v afektu může být sice osvobozen, ale doživotí na psychiatrii - to asi taky není to pravé. Odešla jsem vždy, abych se zklidnila a znovu asi po tisící vysvětlila, proč je důležité to či ono.

Podařilo se mi prosadit, že budeme inhalovat každou hodinu 10minut, že vypije kelímek vody, že spolkne piluli, že se posadí a vydrží sedět 5minut... Mezitím jsem masírovala hrudníček a vyslechla si, jak to dělám blbě a moc a málo zároveň... a to všechno jsem VYDRŽELA!!!

A výsledek se dostavil- Majdě se hlen uvolnil, mohutně odkašlala- a mávnutím proutku bylo líp. A aby moje školení dosáhlo dokonalosti, sotva se jí ulevilo, začala mě poučovat, jak jí prospěl ten inhalátor, jak si občas musí sednout, aby se to prodýchlo a jak pěkně pije...
... tak jsem zas musela odejít, protože stavy nepříčetnosti na mě jdou i několikrát denně :-)

Tak se jdu nachystat do toho divadla, nechám je tu s tatínkem napospas a hodlám se stavit v nákupním centru Palladium a štědře se odměnit nákupem čehosi- třebas něčeho úplně nepotřebného :-))

Uvidíme, co zas bude navečer.

Pro ty, kteří se dotazovali, co používám na léčbu, jsem vyfotila naše klasické zátiší. Na pozadí krabice papírových kapesníků a kelímku s pitím :-)

Erdomed - je na předpis, doporučují na odkašlávání a zředění hlenu. Dělá se i jako sirup- pro menší děti.


A mentolová mastička (tu si Majda chválí) , která má uvolnit dýchací cesty. kelímek volně prodejný za 62Kč.

Tak večer napíšu, jaká byla kultura a jak se daří marodovi.
Tak se pěkně opatrujte a ve volných chvílích držte palce, ať se tentokráte obejdeme bez špitálu...

Zdraví

Wlcice t.č. už pološílená... ;-)

Kdo nezažil, neuvěří

24.10.2009

Majda ráno vstává a pokašlává.
O mě se pokouší infarkt. Mám příliš mnoho zkušeností, než abych optimisticky věřila, že "to nic není".
Odpoledne měla 38°C, pokašlávala...prostě bez rýmy, ale už je zahleněná.
Tak já nevím...
Nasadila jsem všechny léky- panadol, na odhlenění erdomed, vincentku do inhalátoru a metolové masáže hrudníku... víc nevím, neznám, neumím...

Pošlete někdo nějakého šamana... a dobrého psychiatra... prosííím!!