Asi abychom se nenudili...


29.10.2009

Vlk strávil dopoledne s Majdou, žádné poplašné zprávy nepřicházely.

Já jsem zůstala doma s Maťou. Zatímco stavěla domečky z lega, tak jsme převlíkla postele, trochu pracovala, pak hrála jednu společenskou hru, při níž se Maťa několikrát rozčílila k nepříčetnosti :-), honem sjela na nákup do nejbližšího Kauflandu, kde nebylo ani kam zaparkovat, jak všichni vyrazili pro výhodné potraviny. Moje chyba- nečtu letáky, tak ani nevím, co půjde "na dračku" a jaké davy výhodná nabídka přitáhne... Vietnamci nebyli za přeplněnými vozíky ani vidět, fronty u pokladen- jediné, co mě pořád drželo v dobrém rozmaru byly lístky na večerní koncert Radůzy. Cestou domů jsem ještě musela do knihovny, neustále máme část jejich sbírek doma a některé knihy už bylo třeba vrátit.




Odpoledne jsem zas vyrazila já směr: Motol. Sraz na koncert jsme si dali na Černém Mostě- pro neznalce Prahy dodám, že je to na zcela opačném konci města - tedy vzdálenost cca 30km- tj. hodina cesty.

Majda vypadala dobře, měla dobrou náladu, nelitovala se a nebědovala. Posadila jsem ji, že si budeme povídat a poručila si sušenky TUC, že má chuť na něco slaného, tak se začala ládovat sušenkami. Po chvíli ztuhla a řekla, že jde kakat. No, miluju tohle sloveso v kteroukoli denní dobu ;-) A říkám jí: "Vždyť táta hlásil, že už jste byli- co máš?"
"No, oni mi dali nějaké projímadlo, že prý chodím málo..."

Zatmělo se mi před očima. Projímadlo! Ležícímu pacientovi, který je 2dny jen na infuzích- zdá se jim, že kakat ob den je málo... tak šup tam projímadlo. "Já jsem sestřičce říkala, že jsem byla dopoledne a že to nechci, ale řekla ať si to koukám vzít. Tak jsem musela." nešťastně tlumočila Majda.
To jsme tu ještě neměli. Přijdeme s dýchacími problémy. Rehabka na dechová cvičení tam nebyla ani jednou, inhalaci dostala jednou!!!, antibiotika po 16hodinách od přijetí, ale projímadlo natošup. Asi abychom se nenudili...
Řeknu vám, že není opravdu větší rozkoš, než když nepohyblivý pacient má průjem, musí na mísu a k tomu má v pokoji 2 cizí spolubydlící. Lahůdka.

Přišla sestra. Ptám se, proč Majdě podali lék, který nebyl nezbytně nutný, když už dnes na velké byla. No, prý se dr. zdálo, že se navypradňuj tak, jak má. A že to je běžná praxe. - a to neměla říkat!
Řekla jsem, že bych uvítala, kdyby se starali o její dýchací cesty a problémy výměny látkové řešili aktivně až po domluvě s námi, že tam denně 6-8hodin pobýváme a ať to OKAMŽITĚ škrtne z rozpisu léků. Že zítra jdeme domů a že bych nerada, aby se mi pos... v autě.
Ona na to: "O tom ale nerozhoduju já!"
"To jsem rozhodla já. Vyřiďte to paní doktorce, až tu bude!" odsekla jsem.
Koukala jak jojo. Já byla úplně běsná.
V 17:55 jsem sestrám popřála přiíjemnou noční službu a odešla. Těšení na koncert mě nějak opustilo.
Něco dělám špatně. Ale proboha co?! Ať mi tedy dá někdo návod, jak se domluvit s lékaři, že mým prvotním zájmem je mít dítě v domácí péči a ne denně jet přes celé město do nemocnice, zatímco doma se na mě věší druhé dítě a ptá se, kdy přijdu a jestli mě ještě před spinkáním uvidí.
Žádná kloudná myšlenka mě ovšem při cestování nenapadla.

Koncert Radůzy se konal v Horních Počernicích v krásně zrekonstruovaném (bezbariérovém ;-) ) divadélku Pohoda.
Radůza začala koncertovat po delší pauze, behěm které se stala dvojnásobnou maminkou. To ale na kvalitě jejího hlasového projevu vůbec neubralo. Repertoár rozšířila o ukolébavky a písničky věnované dětem. Vydala dokonce i knížku a 2CD (... budou Vánoce :-)! )
Koncert byl moc vydařený, plný nových písní. Radůza vystřídala harmoniku, kytaru i klavír a zábavně glosovala i svůj soukromý život- zejména noční péči o své děti :-) Pravila, že si teď chodí na podium odpočinout. Tak tomu rozumím velmi dobře! ;-)

Na koncertě jsme se setkali s bloggerkou Gabro. Bylo to moc prima. Pěkně jsme si popovídali, Gabro přinesla pro naše marodící holčičky obrázkový pozdrav od jejích hočiček. (děkujeme!!)

Večer jsme zakončili v pizzerii, protože jsme krátce před 22.hod. zjistili, že jsme nějak opomněli večeřet- ono totiž ani nebylo kdy a kde :-(
Obsluha byla vlídná, pizza výborná, takže nakonec závěr dne už ani nemohl být lepší :-)


3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Markét, psala jsem ti na mejla, ty slova se nehodí sem na blog - vře to ve mně když to čtu ...

Diny

AndyPan řekl(a)...

Můžu říct jen jedno..že tentokrát vím jaké to je...před šesti let po bouračce jsem si zlomila obratel aležela, nesměla se hýbat a také jsme dostala projímadlo ..před operací...asi oprávněně..ale na pokoji jsme byli tři, návštěvy celé odpoledne, já, průjem, mmísa ..no můžu říct, že poníženěji jsem se nikdy necítila..takže strašně s majdou cítím:-(((

Anonymní řekl(a)...

Příběh s projímadlem mi připomíná Švejka.Pavla