Slzy rosy

1.10.2009

Začal nový měsíc. Včera jsem sama sobě slíbila, že nebudu tolik mlsat ;-) Moc tomu ale nevěřím. Včera se mi tak strašně ulevilo, když Majda přijela domů. Má se dobře a jsme zase všichni! Už to tady zase lítá... ;-)
Ale je to fakt nepopsatelná úleva. Ne že by ubyla práce, starosti a povinnosti, ale ten vnitřní pocit- ten to všechno dělá snazší, radostnější...

Na dnešek jsem povolala na hlídání babičku. Vlk měl nějaké celodenní školení, já práci až do večera, tak došlo i na vojsko "v záloze" ;-)
Zkusila jsem babičku povýšit na soukromou učitelku němčiny. Majda ve škole letos začala už i další cizí jazyk- a tím je němčina. Ač mám germánské předky v rodokmenu, s němčinou jsme si do oka moc nepadly. Studuju ji - to jo, ale kdyby pan profesor občas použil fyzické tresty, patrně by se mu to nedalo vytknout :-)
Babička se němčinu učí od dětského věku - inu poválečné ročníky ;-) Takže s Majdou studovaly základy a já myslím, že jim to náramně šlo. Babička projevila nebývalou míru trpělivosti!! Pochvalovala si, jak se Majda snaží a co všechno spolu zvládly!!
(Tak vida- to je dobré si pamatovat! ;-) )

Dneska jsem zkusila vyfotit kapku rosy na listu akátu.

Bylo jich tam celé hejno a v těch větších se odrážely okolní domy a stromy a vypadalo to naprosto úchvatně. To bohužel zachytit neumím, neb moje fotografické dovednosti jsou na úrovni trvalého začátečníka - a s politováním musím konstatovat, že se to v dohledné době nezmění, jelikož pro to nic nedělám- kurzy nenavštěvuji, odborné publikace o fotografování nečtu... prostě krním a nikam se neposouvám :-(

A mně je to fuk... já jsem tak ráda...